D.V.Spudil
komentáře u knih

Takové dojemné nepravděpodobné přátelství, to na tom bylo hezké. Přiznám se ale, že pár věcí mi tam nesedlo: Jak to, že tauméby přežily ve vzduchu? (Nebo jsem přehlédl, že na lodi má vzduch bez dusíku?) Části odehrávající se na zemi zhruba od poloviny knihy už jen zdržovaly - ačkoliv se v nich vždy rozpomenul na něco významného pro děj, nepřišlo mi to natolik podstatné, aby se to muselo rozvádět na víc než dvou stránkách. A konec byl trochu divný. Ty ,,karbanátky", které jedl? A narychlo nastřelená kultura mimozemšťanů? Buď to měl rozvést víc, nebo to tam neměl vůbec dávat, ale pokud to má být jen vějička na nějaký další díl, který chce napsat, tak beru svá slova zpět a jsem zvědavý na pokračování, protože až na tyto drobnosti mě kniha ohromně bavila.


(SPOILER) Nevyrovnaná slátanina. Autorka má prý PhD., ale nezná rozdíl mezi latinkou a řeckou alfabetou. Nesmyslné postupy v mikrostruktuře textu (nemluvím samozřejmě o fantasy stránce díla) typu: ,,Hledám Del." - ,,Všechno není jen o tobě, Hayden."
O osmileté holčičce je tam řečeno, že dokáže mluvit o kvantové fyzice, ale přitom tam není žádná skutečná známka toho, že by autorka měla představu, co to teda vlastně je. Neustále je tam ,,jakýsi cizí jazyk", ale někdo je líný v něm vymyslet byť jen jedno slovo. Neustále jsou tam ,,jakési runy", ale někdo je líný je byť jen trochu popsat. O strašlivém nepříteli je naznačeno, že ovládá ten neznámý jazyk a musel snad studovat staletí, než se naučil jakási zaklínadla, ale hrdinka ho prostě jen silou vůle přemůže, a to aniž by kdokoliv z jejích přátel přišel k větší újmě než ztrátě malíčku. Vztah s krkavcem je pak najednou vytažený odnikud a někdo snad očekává, že nám ho bude líto.


Četba této knihy pro mě byla NESKUTEČNÝM UTRPENÍM!
.
.
.
.
.
Většinou jsem měl jen krátké chvíle cestou na vlak, ve vlaku, cestou z vlaku, a vždy jsem se musel zastavit u něčeho, co jsem chtěl dočíst. Je to rozhodně nejnapínavější a nejpůsobivější kniha, jakou jsem kdy četl. Jsem otřesen. Nevím, jestli teď dál tvrdit, že Pán prstenů nebo Silmarillion jsou nejlepší knihy vůbec, nebo jestli mám říct, že vrchol obsadily Dračí zuby. Rozhodně jsou to dostatečně rozdílná díla, aby se to tam vešlo (ten LOTR a Silmarillion - vzdávám se rozhodování mezi těmito) obojí/vše.
Pořád jsem chtěl číst dál a teď mě mrzí, že už jsem to dočetl, a když si to přečtu znovu, už to nikdy nebude takové, jaké to bylo.
Ano. Je fakt, že LOTR má proti Dračím zubům tu výhodu, že je dobré se k němu vracet, protože tam nejde o zvraty, ale pokud jde o první dojem z prvního přečtení, jsou zase Dračí zuby vrcholem.
Rada pro budoucí čtenáře: Nezjišťujte si o té knize předem nic, ale přečtěte si ji celou, a to včetně poznámek a doslovu → to ale až rozhodně na konci!


Doháje! Tak tohle je jedna z mála knih, u kterých se vážně netěším, až to dočtu. Tak skvělá je!


Ještě jsem zapomněl dodat. Závěr... hm, dobré drama, ale jako vystřižené z jiné knihy. Vůbec se k tomu nehodí, takřka z předchozího děje nevyplývá, budí dojem autorovy zoufalosti nad otázkou, jak to vlastně ukončit.


Přijde mi to zbytečně přeceňované. Jednotlivé odstavce na sebe ani nenavazují. A to nemluvím o experimentálním postupu, ale jednoduše o gramatické návaznosti ve stylu: V předchozím textu není nic řečeno o cítění, ale pak je tam najednou věta: ,,Ani to jsem ale necítila."
A takové nesmysly jsou tam každou chvíli. Sloh je prachmizerný. Tu a tam jsem si říkal, jestli to není jen špatně přeložené, ale ne, často to je něco, co nemůže být chybou překladu.
Námět se mi líbí, je to dobrý nápad. Ale... někdo dostane o 8+h denně víc a využije to k... ničemu? Hm, na to, aby se něco takového vydalo samostatně a ne ve sbírce povídek, je to málo.


Líbila se mi, ale poslední pětina mi přišla totálně zbytečná. Jako by si najednou autor řekl, že musí uzavřít všechny dějové linie, i ty, které jsou tak nějak samozřejmé nebo si je čtenář může domyslet, i ty, které - no nevím - snad ani nikoho vůbec nezajímají.
Každopádně musím Sapkowskému přiznat, že jsem nikde jinde, v žádné jiné knížce, nenarazil na tak samozřejmé a svižné vystižení uvěřitelných postav, takže ten jeho svět vyznívá skutečně plně, promyšleně...


Jejda, procházím své přečtené knihy a vidím, že jsem nereflektoval to, že jsem to dočetl.
Achich. Přeceňovaná ptákovina, vše je dílem náhody, žádné chování postav nepředurčuje jejich osudy, pořád se jen řeší sex a podružnosti. Tomuhle vážně věnoval literární svět tolik pozornosti? Po dočtení a s odstupem času ještě snižuji ze 3 hvězd na 2.


Tak nevím, co si o tom myslet. Na jednu stranu vtipný a originální styl sám o sobě, na druhou stranu nejapné, až trapné snahy o konkrétní ,,vtipné události".
Jeho historky na téma ,,jak slon povalil kněze do bláta" nebo ,,jak slon udělal falešný zázrak" jsou asi takovými útoky na křesťanství, jaké bych očekával od učně, který ani nedokončil nematuritní obor natěrač apod. Jako by se najednou Saramagův historický a kulturní rozhled srazil na malinkou kuličku.
Dál taky knížce trochu škodí délka, resp. druhá polovina, kde líčí události na místech, kde to sám nezná - a je to až příliš znát.
Jinak první polovinu jsem si vesměs docela užil, baví mě zvlášť skrytá melodie toho vyprávění.


Zatím jsem nedočetl, zatím jsem se nerozhodl.
Zpočátku jsem byl nadšený. Hrozně se mi líbí, jak s originálním humorem to pan Saramago vypráví, jelikož každé překonání banálního problému, jako najít vesnici apod., je předkládáno jako velké hrdinství a um. Na druhou stranu narážím tu a tam na totálně laciné posměšky vůči katolické církvi tehdejší doby (to jste tedy fakt hrdina, vysmívat se středověkému knězi, že neví, co je to slon, vám se asi budou za tisíc let vysmívat, že jste neznal gravitační vlny...).
Ale jak jsem řekl, nerozhodl jsem se, a upřímně, pokud odhlédnu od tohoto kazu, pokud v tom nebude pokračovat, vrátím se k názoru, že je to originální a skvělé dílo... Jen nepředbíhejme...


A i já se připojuji k těm, kteří upozorňují: O této knize si předem nic nezjišťujte, prostě si ji přečtěte!


(SPOILER) Od začátku jsem doufal, že vše zůstane jen v tom tajemném Domě a že žádný ,,skutečný" svět tam ani nebude, takže mě trochu zklamalo, když se začala objevovat ta ,,podivná slova" jako Battersea. Ale to byl jediný detail... Piranesi je prostě krásný člověk, na němž je perfektně vidět, jak vznikala pohanská náboženství nebo kam dospěje naprosto vědecké myšlení, jestliže se mu nedostává informací.


zatím to čtu, je to skvělé, baví mě to, ale tu a tam si říkám: ,,Jé, tak Frank Herbert by tohle napsal líp..."
Třeba ,,velké státnické projevy" jsou bez náboje, bez chuti, ač ostatní postavy na ně reagují vášnivě... ale jinak mě to baví, intriky, ornitoptéry, Letova ušlechtilost, to jsou plusové body


Skvělé. Když čtu (resp. spíš poslouchám audioknížku) M. Crichtona, často narážím na hrozně zajímavé informace, zajímavé způsoby uvažování. Podrobné, vědecké, a přitom napínavé.
Kdysi jsem viděl film, to jsem ještě nevěděl, že je to na motivy knihy, ale bylo to takové slabší. Filmaři se z toho prostě pokusili udělat akční podívanou. Ale Crichton dokáže navodit napínavou atmosféru a představit dramatický děj, ačkoliv třeba nikdo nikam moc neběhá, nestřílí... To dnešní spisovatelé málokdy dělají, pořád do nás cpou jednu akční scénu za druhou, pokoušejí se konkurovat filmu, ale Crichton, Herbert, Tolkien a podobní dobře věděli, že největší zážitky nemusejí být vůbec z totální akce. Kmen Andromeda je toho dalším důkazem.


Já nějak nevím. Spoustě hrozných lidí se dějí hrozné věci a oni si ještě přidělávají další hrozné věci. Nějak nevím, proč bych se do nich měl vciťovat, proč bych s nimi měl cokoliv prožívat, proč bych měl být tou knihou jakkoli zasažen.
Uznávám, že je to naprosto brilantně propracovaný svět a charaktery postav jsou vystiženy velmi dobře a zapadají do příběhu. Jenže do naprosto nezajímavého příběhu. Že jich tolik umře? No a co?


No, já nevím. Ta knížka je taková smutně ,,pravdivá", ale taky je vesměs o lidech, kteří si blbě zařídili vlastní život, tak to až tak nezasáhne. Dost se mi líbil příběh o Svaté Haně, ale jinak nic moc, spíš nic, než moc. Po přečtení (vlastně poslechu) mám dojem, že kdybych si to neposlechl, o nic bych nepřišel. Ale aspoň moc neurazí, no...


Já se z toho posesouvám. Taková ptákovina! Taková ptákovina!
Fakt mě točí, že ještě v dnešní době je vydáno s podporou Ministerstva kultury propagandistické dílo komunistické ideologie, které je skrz naskrz plné lží a manipulací a ještě směřuje na děti! Doprčic, to je fakt zlý!

Za mě hodně slabá Pratchettovka... sny ve snech a může se tam stát cokoliv... kdokoliv, kdo umřel, se může vrátit, kdokoliv, kdo má velkou moc, může být přemožen devítiletou holkou... Takhle vybudovaný fikční svět prostě nedává čtenáři možnost cokoliv s těmi postavami skutečně prožívat.


Achjo... jestli ještě jednou otevřu nějakou knížku o válce nebo komunismu, asi zanevřu na čtení. Zajímavá linie s Vlkem, ale všechno ostatní je milionkrát ohraná písnička, která by z české literatury mohla už radši zmizet. O tomhle se tady píše už přes šedesát let.
Na druhou stranu Svěráka mám rád, je to část české literatury, která ještě stojí za to, ale tohle téma mně už leze krkem.


Četl jsem, aniž bych měl předem jakákoli očekávání - kromě toho, že jsem věděl o ,,slávě" této knihy (mezi čtenáři i kritiky).
No. Slabota, slabota. To fakt v roce 2017 nikdo neměl co číst? Všední příběh na milionkrát otřepané téma Židů kolem 2. světové války? Fajn, kdyby to byla knížka napsaná před padesáti lety - jasně, tenkrát to ještě tak omleté nebylo, ale dneska?
Zpracování taky nic moc. Zápletky, které staví na tom, že se až někdy později dozvíme, kdo všechno komu všemu kdysi dávno a jakým způsobem ublížil. Ach. Že by to bylo tak psychologicky propracované, jak píšou kritici, to bych taky neřekl. Především žádná mužská postava není zvládnutá. Nikdo z chlapů se nechová, jak by se zachoval normální chlap. Inu, připomněl jsem si trochu trapný dojem z Harryho Pottera, když se Rowlingová snažila vysvětlit, jak se cítí dospívající chlapec...
