D.V.Spudil komentáře u knih

Klasické dílo...
Skoro jsem se na něj těšil, dříve jsem četl Písně kosmické a moc se mi líbily. Ale musím říct, že ten samý Neruda, co mě u ,,Až planety sklesnou k slunci zpět..." tak dostal, mě hluboce zklamal. Vůbec se mi nelíbí ani jeho názory, ani jeho styl. Přijde mi, že se ve většině povídek zabývá celkem zbytečnými věcmi, že píše ,,jenom tak", bez nějakého většího záměru...

1 29.05.2017

Kýč převrácený naruby. Nesmyslný pesimismus a beznaděj bez opodstatnění, osamělý hrdina proti tomu zlému světu, sama příroda odráží hrdinovy pocity...
Ryzí romantismus. Literární kritika se zdráhá to takto pojmenovat jen pro to, že podle ní romantismus skončil o několik desítek let dřív.
Kýč, zvráceně převrácený na ruby. Ale nedivím se, dnes témuž říkají postmodernismus a nevšímají si, že v jádru je to stejný brak.

2 14.05.2017

Pěkná povídka, ale konec mi připadal takový zahozený, jakoby to chtěla Němcová už mít z krku, a tak to ,,prostě nějak zakončila".

1 13.05.2017

Navzdory tomu, že mě ta kniha duchovně zasáhla, musím říct, že mě po literární stránce příliš nezasáhla. Části Jana Bosca jsou krásné, ale co přidal Teresio Bosco mně připadalo z větší části kontraproduktivní a velmi často tam jen opakoval, co už bylo napsáno od Dona... ty části od Teresia jsem pak už přeskakoval. Byť sem tam uznávám, že dokládal autentickými svědectvími Janova slova, ale neustálé omílání téhož mi lezlo krkem.

1 13.04.2017

Nevím, jestli mám právo si to zařadit do přečtených, když už je to tolik let (téměř tisíc tomu let :D, co jsem to četl), ale bylo to prima. Pohled na mého druhého patrona z jiné perspektivy a přece tradičně... měl jsem tu knížku rád.

2 13.04.2017

Teprve to čtu, ale nemůžu se dočkat, až to utrpení budu mít za sebou.
Nesmyslné popisy věčných slavností, směšná glorifikace slovanské minulosti...
Snad jsem doufal, že alespoň to obracení na víru mě, křesťana, trochu zaujme, bohužel to málo, co tam zatím bylo, je tak směšně naivní, že z toho ani nemám radost. Chápu, zajímavý pokus, ale lyrika v próze prostě nefunguje.
Očekávám, že až dočtu, dám dost nízké hodnocení...

1 16.03.2017

Ze začátku se protagonista ptá, proč by scénář nemohl být o ničem. Toho se pak drží i spisovatel.
Vypravěč (a zároveň hl. postava) je násilnický depresivní hlupák, který se ohání filosofickými poučkami a stanovisky o čistotě lidské duše, ale není schopen podle nich žít. A když už si vybere filosofa, s nímž se i shodne, je to zas nějaký debilní nihilista.
Štve ho, že je svět tak nuceně veselý a nadšený do práce, a tak si sám volá jedinou ještě pitomější cestu - depresi a nečinnost.
Dávám aspoň jednu hvězdičku, protože to vskutku ještě zdaleka není takový odpad jako Urbanův Santiniho jazyk.

2 16.03.2017

Pozor, komentář obsahuje malinký spoiler.
Bylo prima si přečíst něco v krásném slovenském jazyce. Neřekl bych, že mě kniha nadchla, ale dost se mi líbilo napětí mezi tím, co čtenář a Bartoloměj neustále očekávají, a tím, že se téměř nic z toho nestane (nechci ale říct, že by to bylo o ničem). Celkově příjemná četba.

1 02.03.2017

Zajímavý nápad věnovat se místo ,,těch důležitých a podstatných informací" nepodstatným detailům, ale na román je to ztráta času. Zbytečně se zdržuje nekonečnými výčty v zásadě nikam nevedoucích a nic neříkajících historek, zatímco sem tam, rozmělněno jak homeopatika, se objevuje narážka na totalitu a manipulaci s člověkem na všech frontách, od vlády (která sama je manipulována) i od přátel (které jindy sám hrdina manipuluje).
Dobře, dobře, dobře, zajímavé nápady, ale pro delší formát naprosto nepoužitelné.
Ke konci jsem už dost přeskakoval, ale mám dojem, že jsem nepřišel vůbec o nic.
Nicméně na to, že je to postmodernismus, který bytostně nesnáším, se tohle snést dalo.

1 07.02.2017

Z nějakého i mně neznámého důvodu jsem ji (tuhle knihu) přečetl (když jsem ji četl zatím naposledy) pozpátku.
Asi je ten komentář bez pointy a to by mi u literatury obvykle vadilo, ale když to neberu vážně, když to beru jen pro zasmání a v zásadě ani ne jako literaturu...

3 02.02.2017

Čtivé, se zajímavým pnutím, které kolikrát ani nevytane na povrch. Občas mi však přišlo trochu naivní v přístupu k ,,nesmrtelnému přátelství" mezi hrdinkou a Madlou. Nebo je to možná tím, že jsem chlap a pro mě je představa dobrého přátelství úplně jiná než pro dámy, kdo ví.

1 18.01.2017

Ještě musím po přečtení Prázdných ulic dodat nový postřeh ke svému původnímu komentáři zde: V Prázdných ulicích je totiž chvíle, v níž protagonista narychlo shrnuje předešlý děj jednomu architektovi, a jelikož onen není do děje zasvěcen, připadá mu to zmatené - když se do architekta vcítíme a na chvíli zapomeneme, co se na předešlých stranách dělo, najednou zjistíme, že ten hrdinův proslov zní dost podobně jako nesmyslné věty kazatelů z druhého města, v nichž se zdá, že jednotlivé situace na sebe vůbec nenavazují.
Prázdnými ulicemi jsem nebyl úplně nadšen, ale doporučuji k četbě pro další pomoc v chápání Druhého města.

1 18.01.2017

Po přečtení Druhého města je taková slabší a jen zbytečně protahuje, co je téměř od začátku jasné: Obrací pozornost k samotnému hledání. To je sice čas od času pěkné a stále kniha pro mě zůstává mezi knihami na dnešní dobu dobrými, ale i ta často kritizovaná Lucemburská zahrada mi přišla o dost lepší. Nehledě na to, že je fakt znát, že autor hudbě moc nerozumí, jak, pravda, sám v knize přiznává, ale myslím, že bylo možné se vyhnout psaní o něčem, co mu není blízké. Popř. si to mohl alespoň najít, poptat se...
Nicméně mě bavilo pozorovat mezistupeň mezi dalšími Ajvazovými knihami, které jsem četl.

3 18.01.2017

Jsem zarytý odpůrce postmodernismu, ale stejně to nemohu hodnotit špatně. S jeho filosofií se naprosto rozcházím, avšak hádám, že je to jediná kniha na světě (či snad jediný autor?), u níž jsem ochoten od toho odhlédnout. Spojuje totiž obdivuhodnou myšlenkovou hloubku s bohatým jazykem i zásobou obrazů a to vše ještě s dobrodružným příběhem, což jsem měl za téměř nemožné.
Ale ten postmodernismus mu stejně vyčítám.

1 21.12.2016

Je mi jasné, že komunismus byl zlo, že se žilo těžce a nebyla svoboda. Ale vážně mě nebaví číst o hloupých nápadech bandy hlupáků, ožralů, lenochů, úchylů, násilníků a kdejakých jiných budižkničemů a ještě se při tom tvářit, jací jsou to prima hrdinové a ,,čelní představitelé" undergroundu.

Pozoruhodná a podle mě neprávem odsuzovaná kniha. Hlavní hrdinka se marně snaží uprchnout z labyrintu halucinací, marně v něm hledá, která skutečnost je ta pravá, a zároveň se snaží před skutečností uprchnout.
A ještě ke všemu ten její bratr. Tak je skutečný?!
Nemám rád knihy chaosu, ale vzhledem k tématu je zde na místě a - jakkoli chaos stále chaotický - řádně. Rozhodně může dobře fungovat jako takový strašák před drogami a rezignováním na pořádek v rodinných poměrech.

2 17.10.2016

Skutečně neobyčejný román a na dnešní dobu i překvapivě hluboký.
Zajímavé na něm je podle mě ze všeho nejvíc to, jak si dokáže pointu nechat pro sebe skutečně až do konce, což je rozhodně nevšední. A ona pointa tak, jak jsem ji pochopil, se mi dost zamlouvá.

3 08.09.2016

Dal bych jednu hvězdičku, protože jsem se sem tam něco málo historického dozvěděl, ale kniha je tak špatná, že by na hvězdičku nestačil ani důkaz k teorii strun.
Takzvaná hluboká myšlenka knihy, která se čtenáři představuje se značnou pompou a hrdostí na nebývalý objev, zní ,,Konej, ale neubliž" a vyslovuje ji postava, které je víceméně fuk, že rozvrátila vlastní rodinu a žije se dvěma ženskými najednou a cestou nechala umřít spoustu jiných lidí dost divnou smrtí, který sice lituje, ale v zásadě by neměnila.
A snahy vykládat Santiniho jsou dost zoufalé - zvlášť potažmo na to, že autor je v křesťanství relativně vzdělaný, ale navzdory tomu ho asi absolutně nechápe. No nic, aspoň konečně vím, jaký je rozdíl mezi věřícím a religiózním autorem.

Četl jsem už před více lety a patrně bych tomu dnes chtěl dát jiné hodnocení, ale tenkrát uprostřed puberty mě to celkem bavilo. Dnes by mi asi víc vadila větší či menší nelogičnost určitých událostí a to až směšné neuspořádání citů hlavního hrdiny, ale vzhledem k tomu, že je to romantismus, mhouřím oči a uznávám, že to je požadavek doby, jejž Stendhal prostě chtěl naplnit.

2 01.08.2016

Přečetl jsem jen první část, protože nejsem čtenář detektivek - nicméně u mě je div, že jsem vůbec nějakou detektivku otevřel. Čili udělal jsem výjimku a soudím, že se k tomu možná i někdy vrátím, abych to dočetl, až nebudu muset číst do školy atp.
Dobře propracovaný svět a reálie v něm a onen fakt, že detektivní zápletky nejsou zas tak velké, je pro mě spíš výhodou.

1 15.07.2016