D.V.Spudil komentáře u knih
3,5 hvězdičky... Chci říct, že to byla dobrá kniha, zábavná, zajímavá, rychle to ubíhalo, nenudil jsem se, ale...
-Hlavní postava je opravdu osina v zadku.
-Hlavní postava se k výše postaveným osobám chová otřesně, ale jak jí to splácejí? Ochotou, pomáháním... Nejbohatší člověk města jí dělá kafe?
-Administrátorka celého města dává nějaké doručovatelce hroznou vážnost. (Proč? Protože její táta je dobrý svářeč? To taky nezní jako důvod.)
-Když Jazz pašuje ven robota, přijde mi absurdní, že by si ho nikdo nevšiml. Tohle je v zásadě jediná vyložená chyba v ději, to ostatní jsou spíš kosmetické vady, které jsou mi protivné.
Hm, takové... neurazí, ale slabota.
Dost toho nedává smysl, finále se objeví odnikud, hrdinové nerostou...
A troloci? Jak jsou silní? Jednou jsou o hlavu vyšší než nejvyšší chlapi a jsou strašliví atd., a hned jsou jich kolem stovky a nedokážou ani chytit tři kluky, které obklíčili. A když ti kluci jsou sami, najednou po nich nikdo pořádně nejde. Moc nechápu, kde se bere ta sláva téhle průměrnosti...
Tak nevím. Krásné pseudoimpresionistické líčení cesty a číhané, ale autor až moc nutí svoje - často hrozně naivní - názory.
Řada myšlenek stála za to, ale pak napsal něco jako, že zvířata jsou vrcholem stvoření apod., čímž svému textu spíše uškodil.
Navzdory tomu jsem si z četby odnesl dost a nebráním se představě, že bych se k Tessonovi někdy ještě vrátil.
Ach Feyre, blbá dutohlavka Feyre, tři hvězdy jsou ode mne ještě moc.
Souhlasím s předchozími komentáři v tom, že se série po Spasiteli Duny opět zlepšila, ale v pár věcech, řekl bych, se zhoršila.
Až příliš zde vychází najevo, že Frank Herbert o náboženstvích měl jen mlhavou představu. Všechno to, co má být ,,náboženské" v Dětech Duny, je jen takové mystické bezobsažné tlachání. Jaké ,,Muad'dib učil"? V tom náboženství není žádný zřetelný morální základ pro jakékoliv jednání.
Taky mi vadilo ke konci to, že se tam najednou roztrhl pytel s výrazy ve fremenštině, na nichž je hrozně znát, že si autor vymyslel jenom pár slovíček, ale o gramatice nebo vůbec o tom, co to vlastně jazyk je, nemá ponětí.
Naopak zlepšení je v tom, že kniha má vůbec nějaký děj, což se o Spasiteli Duny dá říct jen stěží.
A abych jen nehaněl, kniha opět dělá brilantně to, co Herbert fakt uměl, a to je vyjádření komplikovaných manipulací s osudy lidí i světa. Politika vyšší, než jaká existuje v současném světě, uvažování ve větších měřítkách, než si mnoho lidí umí představit, pořád to stojí za to číst a pořád si četbu užívám.
Nevím, co na mě zapůsobilo nejvíc, ale vystihl bych aspoň tu výbornou myšlenku zvráceného soucitu. Nebe se nepošpiní peklem, i kdyby peklo ronilo lstivé slzy a prosilo o soucit.
Chápu, že Ishigurův zájem směřuje na roboty, ale pro mě prostě nefunguje, že je až moc polidšťuje. Strach? Radost? Vlastní myšlenky, záměry, pověry?
Líp by fungovalo, kdyby šlo např. o nějakou mimozemšťanku. Ano, to Klářino smýšlení je exotické, a tak by se mi to hodilo na nějakou ne-lidskou bytost, ale pořád na bytost, nikoli na stroj.
Kromě toho je to ale moc pěkná knížka, dobré náznaky toho, jak vlastně vypadá svět a jakými otázkami se zabývá, byť to zůstává jen v pozadí děje.
Josiini rodiče - a vlastně všichni ostatní dospělí v knize - jsou magoři, ale i to mě vlastně docela bavilo.
Kniha na mě patrně nezapůsobila tak silně a tak dojemně, jako si snad autor přál, ale to je tím, že jsem vůči umělé inteligenci skeptičtější než většina lidí. Takže dávám pořád dobré 4 hvězdičky.
Ta kniha má jednu vadu: Není rozdělena do více jednotlivých knih, takže se špatně drží při čtení v posteli.
Tak, to jsou asi tak všechny vady, na které jsem přišel. Krásné počtení. Musím říct, že pěkně vystihla celou řadu situací v běžném životě, v manželství, v přátelství, postavy se chovají tak, jak by měly, to se v těch dnešních rychlokvaškách obvykle nevidí, aby děj měl hlavu a patu a jednání hrdinů mělo smysl. Jednoho dne se k té knize asi vrátím. Ale za dlouho, moc to totiž nedělám.
Chvílemi jsem nevěděl, co si o tom myslet. Někdy mi Paul připadal vlastně slabší, méně mocný než v Duně, jindy naopak. Pochopil jsem, že to jakoby měl být od začátku jeho plán, ale i tak to je po prvním dílu schod dolů. Nicméně 4* si zaslouží, pořád je to dobrá knížka.
První půlka je slabší. Rytmus působí, jako by se mu mírně sypal pod rukama, rýmy průměrné.
Druhá polovina je propracovanější, rýmy zajímavější a krásné metafory.
Dal bych 4 hvězdičky, ale ilustrace Pavla Čecha to prostě na tu pátou vytáhnou.
Ach, vydavatelé by vážně měli přestat s tím nešvarem: Je to známá osobnost? Vydáme mu knížku, ať už je to sebevětší odpad...
Logika příběhu děravá jak řešeto, postavy hloupé až k pláči, Vůdce, který má být ,,mistrem slov", řekne pár otřepaných frází a všichni si z toho sednou na zadek.
Ne, fakt ne.
Francisovky mám rád, pár jsem jich už přečetl, ale tohle byla prostě chabá ptákovina. Všechny vedlejší postavy naprosto nesmyslně důvěřují nějakému náhodnému chlápkovi (hrdinovi) a ne vlastním příbuzným. Hrdina s nimi bez výčitek svědomí manipuluje.
A motiv těch vražd? Jako chápu, že i takové vraždy existují, ale mohlo to být lépe pojaté.
Velké, velké zklamání.
Tak jsem dobu váhal, jak to hodnotit.
Na jednu stranu... Po nějaké době zase kniha s pěkným jazykem a slovní zásobou... A kniha, která není slátanina či v rozporu sama se sebou, což dnes pro většinu čtenářů sice už nice neznamená, ale pro mne ano.
Na stranu druhou... Neskutečná nuda, o ničem. Jednou hrozně protahované, ba nekonečné popisy hostin, oblečení, rukou a rtů, jindy skákání mezi časy, takže skutečného děje, myšlenek, nápadů a obrazotvornosti je tam na tak dlouhou knihu žalostně, ale žalostně málo.
Ano, sem tam krásná a hluboká myšlenka tam je, což mě těší a možná by si to zasloužilo lepší hodnocení, ale na druhou stranu... Nezanechalo to ve mně téměř žádný dojem, jen nudu, nudu a zas jen nudu.
Teda tak odbytou sérii jsem snad ještě nečetl. Autorka dostala celkem dobrý nápad, ale aby ho pořádně promyslela nebo aby si dala pozor na do očí bijící rozpory na každé druhé stránce, na to je moc líná.
Tak třeba jistá postava je ve veřejných lázních, je tam jasně řečeno, že byla nahá, ale tak o třicet stránek dál se tvrdí, že má na těle jisté znamení, které dokázala skrývat spousty let.
A toho je ta série plná. Třetí díl to dotahuje ještě dál.
A co mi vadí asi nejvíc? U druhého dílu jsem zde v komentářích četl např. to, že se vůbec neřeší ty evidentní problémy, které by měla Ilan mít, když skrývá svou příslušnost k ženskému pohlaví. Ten, co komentář zde napsal, tam výslovně řekl, co by tak měla např. řešit. A co udělá autorka? Bezostyšně to do toho třetího dílu přepíše. Ani se neobtěžuje vymyslet jiné řešení zmíněných problémů, ani se neobtěžuje najít další takové problematické případy, ani se neobtěžuje na své knize trochu zabrat.
Zoufale, zoufale nedomyšlená série. A přitom ten nápad se sklenitem má skvělý potenciál. O to mě to štve ještě víc.
(SPOILER) Zhruba první polovina knihy: Naprosto nesmyslná a nudná. Např. řešení toho, co si počít s roztaveným sklenitem kus od města? Že to není možné vyřešit, aniž by došlo ke ztrátám na životech? Vždyť stejně používají nějaké kladky a lana, tak proč je neudělat delší, aby od toho byli dál? Zároveň taky to pravidlo, že turnuly musejí být v přesné vzdálenosti od sebe, je pěkně nešikovně zpracované. Na začátku Naslouchače to vypadá, že objevitel fereastry postavil jen něco malého, ve Fajovi se postupně dozvídáme, že by stačilo udělat vlastně poloviční a dát je do poloviční vzdálenosti. Ale oni ne, oni se tam musejí tahat s obrovským krámem, který tam pak zůstane...
Zhruba od poloviny je to jakž takž zábavné, ale ještě nesmyslnější. Nasterey holt musejí vždycky ohleduplně zaútočit jen na město, kde je zrovna celá pětadvacítka, nebo aspoň na město, kam se může pětadvacítka rychle dopravit. Číslo 9 jako značka pro modrý sklenit a tedy zpráva pro sklenaře? Není tam snad náhodou řečeno, že 9 těl se tam objevovalo ještě před objevem sklenitu? A proč 9, když jsou jen 4 druhy sklenitu?
Báseň o pěti, co se v jedno spojí, je trapným pokusem napodobit ,,Jeden prsten vládne všem" etc.
-----------------------
BEZ SPOILERU: Sečteno a podtrženo, Faja je aspoň ve druhé půlce relativně zábavná knížka. Celá je ale zoufale nedomyšlená, jako by autorka byla líná své nápady propracovat. Prostě jen zapsala, co ji napadlo, aniž by tomu dala jakýkoliv řád a pravidla.
Na jednu stranu mě to jako odpočinková četba relativně bavilo. Na druhou stranu má ta kniha celou řadu vad.
1) Ta slova, která tomu mnozí další zde vytýkají. Jistě. Je v pořádku, když si autor vymyslí jazyk nebo když použije nějaký jiný cizí jazyk, ale musí to být funkční. Tady si autorka mohla drtivou většinu názvů v rumunštině (či spíš v ,,rumunštině") odpustit. Není důvod, proč strážní věž nezvat strážní věží (m. ajúta). Není důvod, proč nepřítele nazvat cizím slovem, když i v češtině je pro něj řada výrazů, třeba i ten ,,obávaný" (a ne zrovna temut). Není důvod, proč Ural nenazývat dál Uralem, i když je přestavěný... Působí to zcela nahodile, jako by si autorka řekla: Hm, tak třeba každou pětistou věc tam nazvu názvem v jiném jazyce.
2) Dál je to chování postav. Otrokyně, která se chová ke svým pánům nepochopitelně hnusně, páni, kteří se ke své otrokyni chovají nepochopitelně dobře.
3) Potom to je to míchání skutečných uralských záhad do tohohle světa. Hora smrti tam prostě vůbec nezapadá a působí jako pěst na oko. Je to asi tak v souladu, jako by v Texaském masakru motorovou pilou jedna postava uprchla na jednorožci.
4) To mi asi vadí nejvíc: Sklenit. Umí úplně všechno, má jakékoliv vlastnosti, které příběh zrovna potřebuje. Připomíná mi to druhy kryptonitu ze Supermana, z nichž každý dělá něco úplně jiného. Je to zoufale nenápadité.
------
Přes to všechno to čtení nebylo žádné utrpení, jen takové klasické zklamání z české literatury a její pachuti.
A... proč to tady, doprčic, má 92 %?! Fest přehnané hodnocení...
Takové dojemné nepravděpodobné přátelství, to na tom bylo hezké. Přiznám se ale, že pár věcí mi tam nesedlo: Jak to, že tauméby přežily ve vzduchu? (Nebo jsem přehlédl, že na lodi má vzduch bez dusíku?) Části odehrávající se na zemi zhruba od poloviny knihy už jen zdržovaly - ačkoliv se v nich vždy rozpomenul na něco významného pro děj, nepřišlo mi to natolik podstatné, aby se to muselo rozvádět na víc než dvou stránkách. A konec byl trochu divný. Ty ,,karbanátky", které jedl? A narychlo nastřelená kultura mimozemšťanů? Buď to měl rozvést víc, nebo to tam neměl vůbec dávat, ale pokud to má být jen vějička na nějaký další díl, který chce napsat, tak beru svá slova zpět a jsem zvědavý na pokračování, protože až na tyto drobnosti mě kniha ohromně bavila.
(SPOILER) Nevyrovnaná slátanina. Autorka má prý PhD., ale nezná rozdíl mezi latinkou a řeckou alfabetou. Nesmyslné postupy v mikrostruktuře textu (nemluvím samozřejmě o fantasy stránce díla) typu: ,,Hledám Del." - ,,Všechno není jen o tobě, Hayden."
O osmileté holčičce je tam řečeno, že dokáže mluvit o kvantové fyzice, ale přitom tam není žádná skutečná známka toho, že by autorka měla představu, co to teda vlastně je. Neustále je tam ,,jakýsi cizí jazyk", ale někdo je líný v něm vymyslet byť jen jedno slovo. Neustále jsou tam ,,jakési runy", ale někdo je líný je byť jen trochu popsat. O strašlivém nepříteli je naznačeno, že ovládá ten neznámý jazyk a musel snad studovat staletí, než se naučil jakási zaklínadla, ale hrdinka ho prostě jen silou vůle přemůže, a to aniž by kdokoliv z jejích přátel přišel k větší újmě než ztrátě malíčku. Vztah s krkavcem je pak najednou vytažený odnikud a někdo snad očekává, že nám ho bude líto.
Četba této knihy pro mě byla NESKUTEČNÝM UTRPENÍM!
.
.
.
.
.
Většinou jsem měl jen krátké chvíle cestou na vlak, ve vlaku, cestou z vlaku, a vždy jsem se musel zastavit u něčeho, co jsem chtěl dočíst. Je to rozhodně nejnapínavější a nejpůsobivější kniha, jakou jsem kdy četl. Jsem otřesen. Nevím, jestli teď dál tvrdit, že Pán prstenů nebo Silmarillion jsou nejlepší knihy vůbec, nebo jestli mám říct, že vrchol obsadily Dračí zuby. Rozhodně jsou to dostatečně rozdílná díla, aby se to tam vešlo (ten LOTR a Silmarillion - vzdávám se rozhodování mezi těmito) obojí/vše.
Pořád jsem chtěl číst dál a teď mě mrzí, že už jsem to dočetl, a když si to přečtu znovu, už to nikdy nebude takové, jaké to bylo.
Ano. Je fakt, že LOTR má proti Dračím zubům tu výhodu, že je dobré se k němu vracet, protože tam nejde o zvraty, ale pokud jde o první dojem z prvního přečtení, jsou zase Dračí zuby vrcholem.
Rada pro budoucí čtenáře: Nezjišťujte si o té knize předem nic, ale přečtěte si ji celou, a to včetně poznámek a doslovu → to ale až rozhodně na konci!
Doháje! Tak tohle je jedna z mála knih, u kterých se vážně netěším, až to dočtu. Tak skvělá je!