Dae komentáře u knih
Dlouho jsem tuhle knížku odkládal (700 stran mě podvědomě asi trochu odrazovalo), ale nakonec jsem se začetl a bavila mě od začátku do konce. Ale i přesto bych řekl, že by rozsah kolem 500 stran naprosto stačil...
Ano, měl jsem pocit, že zase po mnoha letech čtu neznámou foglarovku a moc za to děkuju. Jediná věc, která mě při čtení trochu vadila bylo to, že ilustrace většinou nekorespondují přesně s dějem (nesedí na nich menší i větší detaily, jak kdyby si jejich autorka knížku ani nepřečetla a ilustrovala jen podle informací sdělených někým jiným). Za to ale samozřejmě autor textu nemůže, takže za mě maximální hodnocení.
Osobně jsem u knih mísící realitu a fikci opatrný, ale tady si autor dal zjevně záležet. Co jsem si k tématu zjišťoval sedí a naopak mám tak problém vůbec fikci odhalit. :o)
Kniha lehce střídá tempo, takže během pár desítek stránek nejde ani odložit a tu možnost dá až poté. Čte se opravdu dobře, místy z toho až mrazí...
Paradoxně jsem po přečtení ani tak neřešil, zda to celé mělo nějaký smysl, jako spíš otázku, kdo mohl za utrpení lidí kolem Hasila. Pokřivený pohled, že Hasil mi přijde (bohužel) až příliš častý. :o(
Měl jsem rád Sucheta v roli Poirota ještě před přečtením této knihy. Po něm ho mám ještě radši.
Ještě tak padesát stran před koncem jsem byl přesvědčen, že jí dám 5 hvězd. Závěr mě ale natolik zklamal, že jsem se nakonec rozhodoval mezi třemi a čtyřmi. Ne samotným rozuzlením, ale způsobem, jak k němu došlo. Pravda, částečně je to i tím, že moc nemusím detektivky ala Columbo, kdy je předložena reálná verze ještě před tím, než na ni detektiv přijde. Ale nejvíc mi vadilo, že jak Ota, tak nezávisle i Oldřich zjistí ze dvou až tří menších indícií až neskutečné detaily celého dávného i nedávného příběhu.
Pro mě je tohle spíše samostatná kniha, nevnímám to úplně jako pokračování Stoletého staříka. Netvrdím ale, že je špatná. Je to v mnoha ohledech zajímavý pohled na současnou světovou politiku. Nicméně zcela určitě ne nezaujatý. Názor autora je zde velmi patrný, což určitě nemusí každému sedět (já s ním vesměs souhlasím, takže mi to problém nedělá :o) ). Za přečtení podlě mě každopádně stojí, už pro ten autorův přehled.
U prvního dílu jsem si říkal, že mohl být klidně o 100 stran kratší, druhý mi přišel tak akorát a tenhle třetí (ač jinak taky objemný) mohl být pro mě i delší. :o) Ne, že by mi tam něco chybělo, ale fakt se to četlo výborně.
Výsledný dojem z této knihy podle mě dost záleží na tom, co od ní čekáte. Bezesporu za přečtení stojí, méně pokročilým webdesignérům ukáže, kam se mohou posouvat a zadavatelům, co mohou vyžadovat. Na druhou stranu, pokud čekáte, že bude pro Vás kniha návodem, tak tady se obávám, že spokojeni nebudete. Ono je celkem logické, že kvalita není zadarmo, ale dělat weby tak, jak je zde popisováno znamená mít i na menší web šesticiferný rozpočet. A ten mají zase jen větší hráči, kteří si pak najmou na jeho tvorbu nějakou renomovanou agenturu nebo etablovaného odborníka, jako je autor této knihy. Takže dojdete k nutnému závěru, že z knihy použijete jen nějaký ten drobek, který Vás posune dál (v tom vidím přínos knihy), ale zase budete vědět, že spostu věcí vlastně děláte špatně. :o)
Z pohledu zadavatele webu je to podobné, ten se zase z knihy dozví, že pokud chce supr web, musí sakra našetřit. :o)
K téhle knize by měl existovat přehled postav a jejich provázání (jednak jich je hodně a ještě mají stejná jména). Vůbec by nebyla špatná ani přehledová mapka (hodně se cestuje po kraji mezi mnoha místy). Kdybych to nečetl na jeden zátah, asi bych ji nakonec odložil, protože bych se ztrácel. Byť jinak se to četlo tradičně dobře.
Pan Vondruška umí bramboračku z událostí míchat až do konce. Možná byla u tohoto dílu opravdu hustější něž obvykle, ale i tak se mi to četlo dobře a kniha mě bavila.
Po přečtení 1. dílu jsem celkem věděl, co čekat. V první polovině knihy jsem si říkal, že by to sice byla klika, ale pořád mi ty události přišly uvěřitelné a jako pro vlastence byla pro mě podobná alternativa dějin pohlazením po duši. V druhé polovině bylo ale kombinace náhod a štěstí a neschopnosti Němců tolik, že jsem už kroutil hlavou. Za alternativní minulost to prostě považovat nemůžu, tohle už byla utopie. Nicméně následný epilog považuji za pozoruhodný i z dnešního pohledu. Celkově knížku hodnotím rozhodně kladně, četlo se to velmi dobře.
Musím konstatovat, že mám poslední dobou raději Adama než Oldřicha. A nestěžuju si, mě se tento díl opravdu líbil a dobře četl.
Už jsem se bál, že se mi vondrušovky přestávají líbit, ale jak Jičínské pole mrtvých, tak i Duch znojemských katakomb mi zase sedly. Krev tu tedy stříká nadprůměrně :o), ale děj má spád a nemám co vytknout.
Pro mě rozhodně jedna z lepších, vyhovovaly mi dvě dějové linky i spád. Chápu, že konec je takové řešení neřešení a nemám s tím problém.
Text z konce: "Vítězná válka znamenala posílení moci a bylo jedno, kolik poddaných to odnese svými životy. Vždyť šlo jen o poddané a ti byli přeci panovníkův majetek." pěkně sedí i na to, co se děje v těchto dnech...
Četl jsem s juniorem a musím říct, že nás to bavilo oba. Pěkná dětská detektivka.
Dick Francis dokáže vytvořit prostředí, ve kterém se prostě cítím dobře (dokonce i když v něm probíhají vraždy). Na konci knížky pak mám bohužel smutný pocit, jak kdyby člověk opouštěl dobré přátele, které už nikdy neuvidí. Tahle knížka není výjimkou, hlavní postavu by bylo dobré mít vždy někde poblíž. :-)
Pro mě ze tří dílů nejslabší. Ale na rozdíl od jiných pokračování různých sérií nepovažuju tuto za "nastavovanou kaši", ale uzavření celé série. Četla se každopádně opět dobře, jen mi ty předchozí prostě přišly lepší (hlavně pak první díl).
Chvíli jsem váhal mezi čtyřmi nebo pěti hvězdami, ale nakonec dávám pět! Souhlasím, že příběh je napsaný čtivě a čte se jedním dechem. Těžko posoudit, zda pro mladého čtenáře není místy jazyk trochu komplikovaný (už mi není 10), takže to nechám na nich. :o) Jestli se něco podobného na dnešních školách děje, tak jsem rád, že už nejsem školou povinný. :o)
Chápu knihu jako možný paralelní svět podložený mnoha dějinnými souvislostmi. Právě pro ty souvislosti má pro mě největší cenu, byť i jako čistá zábava rozhodně taky není k zahození. Autor má bezesporu obdivuhodný přehled v tématu a dozvěděl jsem se mnohé věci. Bohužel jsem si je vždy musel ještě ověřovat zvlášť, protože komentáře realita vs. fikce chybí (ale což, tak jsem si to našel, no :o) ). Celkový výborný dojem z této knihy pro mě ale trochu kalí zaujatý pohled autora (opravdu v textu nezapře, že je zastáncem monarchie a Beneše teda fakt nemusí). Věřím, že se to dalo napsat i bez něj (nejde zase o tolik pasáží) a kniha by působila ještě o stupeň věrohodněji. Celkově ale každopádně palec nahoru a do druhého dílu se určitě pustím!
Moc mě tato kniha překvapila. Nechal jsem se strhnout názvem a nevěnoval tolik pozornosti podtitulu "Jaroslav Foglar a Protektorát", případně "Čtenářské kluby, zakázaný skauting a Kuratorium pro výchovu mládeže". Ty nicméně o knize vypovídají mnohem lépe.
Ačkoli je toto téma zpracováno až (řekl bych) vědeckým přístupem (o čemž mluví skoro 100 stran odkazů, rejstříků atd.) a zdrojů je tak použito skutečně mnoho, je kniha čtivá a v žádném případě nenudí.
Za nejzajímavější ale považuji ne přiblížení osudů JF za Protektorátu, ale téma výchovy mládeže a mezilidských vztahů v Protektorátu obecně. Čím dále jsme od války, tím více se nám její obraz mění, přestává být barevný a téměř se stává černobílým. Z našeho pohledu je tak jednoduché odsoudit chování některých lidí. Přečtení této knihy podle mě pomůže k pochopení nejen doby minulé, ale mnohé je možné si z ní vzít i pro současnost a budoucnost.
Na začátku jsem k téhle knize přistupoval s despektem a měl ji za další v pořadí, kde se někdo na JF snaží zviditelnit. Na konci musím smeknout, děkuji že vznikla!