dagmar7365 komentáře u knih

Krásné, milé, místy hodně sarkastické, což si ovšem Hendrik Groen ze své pozice staříka může dovolit. Mám ráda knihy, kde na první pohled úsměvná historka je krutou, smutnou mnohdy až bolavou pravdou.

3 12.07.2018

Napsat toto hodnocení je pro mě velmi těžké. Velmi oceňuji hlavní myšlenku knihy. Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že prostým Němcům se za války a hlavně ke konci a po ní nežilo snadno, že také čelili brutalitě některých osvoboditelů a mnozí z nich byli trestáni za něco, co nebyla jejich vina. V tomto směru jsem ráda, že jsem knihu četla a je to další střípek do mé mozaiky o světe.
Ale zpracování bylo víc než zvláštní. Střídání dvou různých forem vyprávění bylo pro mě velmi matoucí, časem jsem si zvykla. Celý příběh je divně vystavěný, nevím, nakolik utrpěl během překladu, nebo je to skutečně autorský počin. Některé "myšlenky" jsem vůbec nepochopila, proč jsou v knize, nebo kam tím autor míří. Stejně tak se domnívám, že název je buď zavádějící nebo špatně přeložený.

1 29.06.2018

Tetralogie dočtena a nadšení neopadlo. Naopak od prvotního nadšení z dokonalého až hmatatelného vylíčení dětství a dospívání v Neapoli v 50. letech se vyprávění posunulo do dospělosti a stáří, a tak jak věrně dokázala Elena Ferrante popisovat svět dětskýma očima, stejně tak věrně dokáže pomocí slov čtenářům zprostředkovat prožívání těch nejniternějších pocitů Lenú. Ať už se jedná o pochyby o sobě, o svých schopnostech nebo posedlost láskou, která jí až zatemňuje racionální úsudek a upozadí i mateřský pud. A toto vše je předloženo jen tak mimoděk, bez nějakého zbytečného patosu. Prostě to tak bylo, tak se to stalo. Hlavním motivem celé tetralogie je přátelství Lenú s Linou. Toto přátelství je od začátku velmi prapodivné, velmi živelné, mnohdy jsem si říkala, proč se Lenú již dávno neodstřihla. Čekala jsem, že čtvrtý díl, přinese vysvětlení, nicméně čtvrty díl přinesl místo odpovědí spoustu dalších otázek, které mě ale vlastně nijak neznepokojují. Jsou knihy s otevřeným koncem, kdy mě tato otevřenost drásá, tady mi to naopak vše do sebe tak nějak zapadlo, příběh se uzavřel.
Toto hodnocení je zhodnocení celé tetralogie, protože nejde se tomu vyhnout. Moc se mi líbilo, jak vyprávění postupně dozrávalo, stejně jako Lenú s Lilou. Již dlouho jsme nečetla tak úžasně komplexní román postihující tolik rovin vyprávění.

8 11.06.2018

Jsem velmi ráda, že jsem tuto knihu vytáhla své dceři z hromádky a četli jsme ji nakonec všichni společně večer před spaním a ne jen ona. Petře Dvořákové se podařilo výborně zpracovat komplikovaná témata kolem rozchodu rodičů a vzniku "nové" rodiny, ale také se dotkla zadlužení, alkoholismu a pocitu opuštění, a to vše dětskýma očima. Pro mě to bylo místy hodně smutné čtení a slzy se mi draly do očí, ale takový je bohužel život. Rozhodně doporučuji a zařazuji autorku mezi velmi oblíbené :-)

4 11.05.2018

Pokud nevíte, jak si s dětmi povídat o smrti, jak jim odpovědět na jejich všetečné otázky, jak je připravit na to, že někdo z blízkých brzy zemře, a co to pro ně znamená, pak doporučuji tuto knihu. Je poměrně útlá, plná obrázků a základních informací o smrti a umírání. Informace jsou dětem předloženy věcně, bez zbytečných básnických metafor, emocionálních projevů, prostě tak, jak to děti mají rádi - jasně a stručně. Současně kniha dává prostor pro další povídání a vlastní rodinné pojetí smrti a všeho kolem.

3 09.05.2018

Život Coco Chanel v obrázcích. Tak by mohl znít podtitul této krásné knihy. Díky nádherným ilustracím Megan Hess je kniha ozdobou knihovny, a přestože je osud Coco Chanel poměrně známý, stojí tato kniha i tak za přečtení a hlavně za opakované prohlížení.

2 09.05.2018

Geniální přítelkyně rozhodně neztrácí tempo a na své atraktivitě. Z prvního dílu, který líčí dětství Lily a Lenú v chudinské neapolské čtvrti v 50. letech, se postupně stává mnohovrstevným románem, ve kterém si každý čtenář může najít i kus sebe. A podle toho se také liší, co si z něj odnáší, jak vnímá osud a chování Lily a Lenů.
Třetí díl byl pro mě zatím nejlepší. Okamžitě se pouštím do závěrečného dílu a těším se na velké finále, kdy se vše propojí. Nebo si na nás Elena Ferrante přichystala něco jiného?

4 09.05.2018

Vynikající! Mariuszi Szczygielovi se podařilo ze střípků poskládat mozaiku, která rozhodně není kompletní, a ani nemá tu ambici, ale i tak podává neskutečně zajímavý, mnohdy ironický, úsměvný ale i nepříjemně upřímný pohled na zemi českou během 20. a 21. století prostřednictvím osudů více či méně známých postav. Při procházení antikvariátů musel mít Mariusz bezpochyby šťastnou ruku, když narazil na tak zajímavé informační prameny jako je např. vánoční přání v Dikobrazu z roku 1968.

14 23.04.2018

Dětem (5 - 11) se líbila. Vtipný milý příběh bezdomovce pana Smraďocha s tragickým osudem nás bavil všechny. Davidu Williamsovi se podařilo zpracovat do na první pohled vtipného příběhu téma jinakosti a pocitu vyloučení ze společnosti. Konec mi trošku připomněl film Kouzelná chůva Nanny McPhee, kdy také odchází, jakmile splní své poslání.
S radostí sáhneme po nějaké jeho další knize.

3 18.04.2018

Kniha informačně velmi bohatá, poskytla mi pro mě dosud netušené informace o vysídlování tak velkého prostoru. Je to temná část historie, která tento kraj poznamenala na desítky let a možná navždy.
Líbilo se mi zpracování opírající se o spoustu různých informačních pramenů včetně výpovědí svědků. Co jsem ale hodně postrádala bylo to, jak to dopadlo po válce. Co se stalo se zabranými vesnicemi, usedlostmi, vyhnanými lidmi.

2 16.04.2018

Renáta Fučíková nás ve své knize provede řadou známých, ale i neznámých míst v Praze. Kniha je rozdělena podle pražských částí a doplněna pěknými ilustracemi. Pro lepší přehlednost je na začátku a na konci mapa Prahy s vyznačenými místy, o kterých se v knize píše. Jako první stručný průvodce pro naladění se na výlet do Prahy ideální :-)

3 03.04.2018

Milý příběh, krátké kapitolky, krásné obrázky, ideální knížka pro všechny malé milovníky autíček.

03.04.2018

U této knihy bych potřeboovala dvojí hodnocení, dětem se líbila, já mám rozporuplné pocity. Kniha je tenoučká, obsahuje pár kratších pohádek, které nejsou úplně typické. Kromě prince jůtůbera je v nich princezna s tabletem, používají Facebook, náznak kybešikany apod. To by až tak nevadilo, proč ne, je to součást života dnešních dětí, navíc je z pohádek cítit snaha ukázat dětem, že online svět může být jen falešné pozlátko. Ale mně osobně přišly pohádky takové nevyrovnané, některé měly v sobě krásnou myšlenku, některé byly takové jakoby nedotažené....Dávám hvězdy 3, ale za mě by to byly spíš jen dvě.

1 24.03.2018

Medvědín je tak jiná od předchozích knih Frederika Backmana a současně je tam pořád cítit jeho rukopis a hlavně um, ve dvou větách vystihnout tak silné emoce, že bez krabice kapesníků se tato kniha nedá číst. Jako všechny jeho předchozí. Na co mnozí spisovatelé potřebují několik stránek, to Backman dokáže vložit do pár řádků. Stačí naznačit a pocit zoufalství, beznaděje, smutku, strachu, ale i naděje, úspěchu....je úplně hmatatelný. V hokejových kulisách se zde odvíjí hra, kdy oběť je označena za viníka a naopak násilník za oběť. Čtenáři znají pravdu, ale jinak je tento nerovný souboj postaven na tvrzení proti tvrzení. Obdivuji schopnost Frederika Backmana vcitít se do postavy dívky, která byla znásilněna, jejích pocitů a strachu oznámit to, protože "takto bylo ublíženo jen jí, když to řekne, tak ublíží spoustě lidí kolem sebe". Stejně tak zachycení vnitřní rozpolcenosti mezi klubovou loajalitou a pravdou.
Těším se na další jeho knihy.

10 24.03.2018

Útlá knížečka s velkým přesahem. Je z ní cítit, že Jiřina Šiklová se dlouhodobě věnovala starým lidem, a tak se dokázala velmi věrohodně vcítit do jejich prožívání, nastínit myšlenkové pochody, motivy jednání. Ač jsem ještě relativně mladá, tak mi tato kniha dala hodně, umožnila mi pochopit určité pohnutky a zvyklosti starých lidí, otevřela mě k větší toleranci. Takže doporučila bych ji přečíst střední a mladší generaci, povinně. A naopak věřím, že i ta starší generace, které se kniha bezprostředně týká by v ní našla pohled z druhé strany, citlivě ukázané, jak je občas jejich chování malicherné, zbytečně nazlobené a jak málo stačí k tomu, aby byli všichni spokojenější.

6 13.03.2018

První kniha od Jiřího Hájíčka a určitě to nebyl promarněný čas, protože Jiří Hájíček umí. Umí zachytit na papír ten neskutečně ubíjející pocit Zbyňka ze života, který dosud vede, pocit nicoty, prázdnoty, jak on říká "vykořeněnosti". Tu neskutečnou únavu z toho, že nemůže spát. A to vše na nemnoha stránkách. Tuto krizi středních let přetne náhodný kontakt na Bohunu, jeho dávnou kamarádku z dětství, první lásku, jejichž životy se ovšem na mnoho let rozešly. A opět v postavě Bohuny Jiří Hájíček až téměř hmatatelně vykreslil ženu středních let "uvězněnou" na rodinném statku, ze kterého už mnoho nezbývá, pečující o starého dědu a snažící se ze všech sil vypomoci alespoň své dceři k lepšímu životu. Zbyňka požádá o radu ohledně pozemků a tím se rozběhne téměř detektivní práce, která převrátí Zbyňkův život naruby a současně mu alespoň na chvíli dává smysl.
Z románu Dešťová hůl je poznat, že Jiří Hájíček důvěrně zná život na vesnici s veškerými jejími drobnými specifiky, vazbami a sítěmi, kdy si každý vidí až do talíře. A umí to předat dál.

8 27.02.2018

Geniální přítelkyně mě opět chytla a nepustila, dokud jsem ji nedočetla. Nepamatuji si, že by kdy jeden z hlavních knižních hrdinů dokázal ve mně vzbudit tolik protichůdných emocí. V první polovině knihy (a stejně tak i v prvním díle) mi byla Lila svým chováním až odporná, takové rozmazlené děcko, které svým trucem zničí vše kolem sebe. V druhé polovině se emoce otočily a jsem velmi zvědavá, kam nás Elena Ferrante v příběhu dál zavede. I v druhém díle tetralogie potvrdila, že umí psát poutavě, zajímavě a neotřele.

7 23.02.2018

Milá odpočinková kniha, která potěší obzvláště rodiče. Frederik Backman ani tentokrát nezapře svůj talent formulovat vzletné myšlenky do zdánlivě jednoduchých vět, které mají ovšem mnohem hlubší přesah. Kniha se mi líbila, krásně v ní vylíčil některé stránky čerstvého rodičovství a velmi dojemně ocenil svou ženu za to, že je tak super mámou. Nicméně dávám jen 3 hvězdy, protože prostě a jednoduše, když to srovnám s dalšími jeho knihami, tak je to takový milý průměr ;-) Taková jednohubka než přijde jeho další (jistě skvělý) román.

4 22.02.2018

Kdo má rád atmosféru "lidského" nebe jako je např. v Anděl páně, ten si zamiluje i Kryštofovy nebetyčné maléry. Je to psáno z pozice anděla strážce, který se nemůže dočkat, až se mu narodí jeho svěřenec, a jak už to bývá, občas se mu ta jeho nedočkavost přetaví v nějaký průšvih nebo nedorozumění. Nebe se kromě andělů hemží spoustou slavných neživáčků, kdy já měla jasno hned a bavila se, dětem bylo potřeba občas dovysvětlit, kdo je kdo, ale to vůbec není na škodu rozšiřovat jim obzory. Doporučuji pro společné večerní čtení, pobavíte se všichni :-)

3 14.02.2018

Pravý leopardí kožich je kniha, která ve mně bude ještě dlouho rezonovat. Je to psychologický, sociální, intimní, ženský, duchovní ( a další....) román s velkým přesahem. Autorka velmi něžně zachází s jazykem, což ještě více dokresluje atmosféru dané situace. Hlavní hrdinka Jana přijde o dítě, a to se jakoby stane spouštěčem celého jejího přerodu, uvědoměním si, pochopením historie, hledáním vlastní cesty. Po celou dobu je nám podsouvána myšlenka, že krev není voda a skrze generace je předáváno více, než jen geny. Setkávají se zde postavy racionálního založení s postavami, které mají vlastní spirituální zkušenost. Závěr knihy pak nečekaně odhalí (ale jen nám čtenářům) rodinné tajemství a tím předchozí lpění na pokrevních vazbách vlastně neguje.
Mrzí mě, že při editorské činnosti unikla záměna jmen mužských hrdinů (Alek místo Viktor) na straně 140 a 141, kazí to danou situaci.

4 10.02.2018