dagmar7365 komentáře u knih

Život Coco Chanel v obrázcích. Tak by mohl znít podtitul této krásné knihy. Díky nádherným ilustracím Megan Hess je kniha ozdobou knihovny, a přestože je osud Coco Chanel poměrně známý, stojí tato kniha i tak za přečtení a hlavně za opakované prohlížení.

2 09.05.2018

Geniální přítelkyně rozhodně neztrácí tempo a na své atraktivitě. Z prvního dílu, který líčí dětství Lily a Lenú v chudinské neapolské čtvrti v 50. letech, se postupně stává mnohovrstevným románem, ve kterém si každý čtenář může najít i kus sebe. A podle toho se také liší, co si z něj odnáší, jak vnímá osud a chování Lily a Lenů.
Třetí díl byl pro mě zatím nejlepší. Okamžitě se pouštím do závěrečného dílu a těším se na velké finále, kdy se vše propojí. Nebo si na nás Elena Ferrante přichystala něco jiného?

4 09.05.2018

Vynikající! Mariuszi Szczygielovi se podařilo ze střípků poskládat mozaiku, která rozhodně není kompletní, a ani nemá tu ambici, ale i tak podává neskutečně zajímavý, mnohdy ironický, úsměvný ale i nepříjemně upřímný pohled na zemi českou během 20. a 21. století prostřednictvím osudů více či méně známých postav. Při procházení antikvariátů musel mít Mariusz bezpochyby šťastnou ruku, když narazil na tak zajímavé informační prameny jako je např. vánoční přání v Dikobrazu z roku 1968.

14 23.04.2018

Dětem (5 - 11) se líbila. Vtipný milý příběh bezdomovce pana Smraďocha s tragickým osudem nás bavil všechny. Davidu Williamsovi se podařilo zpracovat do na první pohled vtipného příběhu téma jinakosti a pocitu vyloučení ze společnosti. Konec mi trošku připomněl film Kouzelná chůva Nanny McPhee, kdy také odchází, jakmile splní své poslání.
S radostí sáhneme po nějaké jeho další knize.

2 18.04.2018

Kniha informačně velmi bohatá, poskytla mi pro mě dosud netušené informace o vysídlování tak velkého prostoru. Je to temná část historie, která tento kraj poznamenala na desítky let a možná navždy.
Líbilo se mi zpracování opírající se o spoustu různých informačních pramenů včetně výpovědí svědků. Co jsem ale hodně postrádala bylo to, jak to dopadlo po válce. Co se stalo se zabranými vesnicemi, usedlostmi, vyhnanými lidmi.

2 16.04.2018

Renáta Fučíková nás ve své knize provede řadou známých, ale i neznámých míst v Praze. Kniha je rozdělena podle pražských částí a doplněna pěknými ilustracemi. Pro lepší přehlednost je na začátku a na konci mapa Prahy s vyznačenými místy, o kterých se v knize píše. Jako první stručný průvodce pro naladění se na výlet do Prahy ideální :-)

3 03.04.2018

Milý příběh, krátké kapitolky, krásné obrázky, ideální knížka pro všechny malé milovníky autíček.

03.04.2018

U této knihy bych potřeboovala dvojí hodnocení, dětem se líbila, já mám rozporuplné pocity. Kniha je tenoučká, obsahuje pár kratších pohádek, které nejsou úplně typické. Kromě prince jůtůbera je v nich princezna s tabletem, používají Facebook, náznak kybešikany apod. To by až tak nevadilo, proč ne, je to součást života dnešních dětí, navíc je z pohádek cítit snaha ukázat dětem, že online svět může být jen falešné pozlátko. Ale mně osobně přišly pohádky takové nevyrovnané, některé měly v sobě krásnou myšlenku, některé byly takové jakoby nedotažené....Dávám hvězdy 3, ale za mě by to byly spíš jen dvě.

1 24.03.2018

Medvědín je tak jiná od předchozích knih Frederika Backmana a současně je tam pořád cítit jeho rukopis a hlavně um, ve dvou větách vystihnout tak silné emoce, že bez krabice kapesníků se tato kniha nedá číst. Jako všechny jeho předchozí. Na co mnozí spisovatelé potřebují několik stránek, to Backman dokáže vložit do pár řádků. Stačí naznačit a pocit zoufalství, beznaděje, smutku, strachu, ale i naděje, úspěchu....je úplně hmatatelný. V hokejových kulisách se zde odvíjí hra, kdy oběť je označena za viníka a naopak násilník za oběť. Čtenáři znají pravdu, ale jinak je tento nerovný souboj postaven na tvrzení proti tvrzení. Obdivuji schopnost Frederika Backmana vcitít se do postavy dívky, která byla znásilněna, jejích pocitů a strachu oznámit to, protože "takto bylo ublíženo jen jí, když to řekne, tak ublíží spoustě lidí kolem sebe". Stejně tak zachycení vnitřní rozpolcenosti mezi klubovou loajalitou a pravdou.
Těším se na další jeho knihy.

10 24.03.2018

Útlá knížečka s velkým přesahem. Je z ní cítit, že Jiřina Šiklová se dlouhodobě věnovala starým lidem, a tak se dokázala velmi věrohodně vcítit do jejich prožívání, nastínit myšlenkové pochody, motivy jednání. Ač jsem ještě relativně mladá, tak mi tato kniha dala hodně, umožnila mi pochopit určité pohnutky a zvyklosti starých lidí, otevřela mě k větší toleranci. Takže doporučila bych ji přečíst střední a mladší generaci, povinně. A naopak věřím, že i ta starší generace, které se kniha bezprostředně týká by v ní našla pohled z druhé strany, citlivě ukázané, jak je občas jejich chování malicherné, zbytečně nazlobené a jak málo stačí k tomu, aby byli všichni spokojenější.

6 13.03.2018

První kniha od Jiřího Hájíčka a určitě to nebyl promarněný čas, protože Jiří Hájíček umí. Umí zachytit na papír ten neskutečně ubíjející pocit Zbyňka ze života, který dosud vede, pocit nicoty, prázdnoty, jak on říká "vykořeněnosti". Tu neskutečnou únavu z toho, že nemůže spát. A to vše na nemnoha stránkách. Tuto krizi středních let přetne náhodný kontakt na Bohunu, jeho dávnou kamarádku z dětství, první lásku, jejichž životy se ovšem na mnoho let rozešly. A opět v postavě Bohuny Jiří Hájíček až téměř hmatatelně vykreslil ženu středních let "uvězněnou" na rodinném statku, ze kterého už mnoho nezbývá, pečující o starého dědu a snažící se ze všech sil vypomoci alespoň své dceři k lepšímu životu. Zbyňka požádá o radu ohledně pozemků a tím se rozběhne téměř detektivní práce, která převrátí Zbyňkův život naruby a současně mu alespoň na chvíli dává smysl.
Z románu Dešťová hůl je poznat, že Jiří Hájíček důvěrně zná život na vesnici s veškerými jejími drobnými specifiky, vazbami a sítěmi, kdy si každý vidí až do talíře. A umí to předat dál.

8 27.02.2018

Geniální přítelkyně mě opět chytla a nepustila, dokud jsem ji nedočetla. Nepamatuji si, že by kdy jeden z hlavních knižních hrdinů dokázal ve mně vzbudit tolik protichůdných emocí. V první polovině knihy (a stejně tak i v prvním díle) mi byla Lila svým chováním až odporná, takové rozmazlené děcko, které svým trucem zničí vše kolem sebe. V druhé polovině se emoce otočily a jsem velmi zvědavá, kam nás Elena Ferrante v příběhu dál zavede. I v druhém díle tetralogie potvrdila, že umí psát poutavě, zajímavě a neotřele.

7 23.02.2018

Milá odpočinková kniha, která potěší obzvláště rodiče. Frederik Backman ani tentokrát nezapře svůj talent formulovat vzletné myšlenky do zdánlivě jednoduchých vět, které mají ovšem mnohem hlubší přesah. Kniha se mi líbila, krásně v ní vylíčil některé stránky čerstvého rodičovství a velmi dojemně ocenil svou ženu za to, že je tak super mámou. Nicméně dávám jen 3 hvězdy, protože prostě a jednoduše, když to srovnám s dalšími jeho knihami, tak je to takový milý průměr ;-) Taková jednohubka než přijde jeho další (jistě skvělý) román.

4 22.02.2018

Kdo má rád atmosféru "lidského" nebe jako je např. v Anděl páně, ten si zamiluje i Kryštofovy nebetyčné maléry. Je to psáno z pozice anděla strážce, který se nemůže dočkat, až se mu narodí jeho svěřenec, a jak už to bývá, občas se mu ta jeho nedočkavost přetaví v nějaký průšvih nebo nedorozumění. Nebe se kromě andělů hemží spoustou slavných neživáčků, kdy já měla jasno hned a bavila se, dětem bylo potřeba občas dovysvětlit, kdo je kdo, ale to vůbec není na škodu rozšiřovat jim obzory. Doporučuji pro společné večerní čtení, pobavíte se všichni :-)

3 14.02.2018

Pravý leopardí kožich je kniha, která ve mně bude ještě dlouho rezonovat. Je to psychologický, sociální, intimní, ženský, duchovní ( a další....) román s velkým přesahem. Autorka velmi něžně zachází s jazykem, což ještě více dokresluje atmosféru dané situace. Hlavní hrdinka Jana přijde o dítě, a to se jakoby stane spouštěčem celého jejího přerodu, uvědoměním si, pochopením historie, hledáním vlastní cesty. Po celou dobu je nám podsouvána myšlenka, že krev není voda a skrze generace je předáváno více, než jen geny. Setkávají se zde postavy racionálního založení s postavami, které mají vlastní spirituální zkušenost. Závěr knihy pak nečekaně odhalí (ale jen nám čtenářům) rodinné tajemství a tím předchozí lpění na pokrevních vazbách vlastně neguje.
Mrzí mě, že při editorské činnosti unikla záměna jmen mužských hrdinů (Alek místo Viktor) na straně 140 a 141, kazí to danou situaci.

4 10.02.2018

Klasika, kterou je radost číst, neboť Karel Čapek si uměl tak nádherně hrát s českým jazykem, je to studnice synonym a přirovnání. Pravý poklad českého jazyka.

7 07.02.2018

Osud Charlotty Masarykové je bezesporu velmi zajímavý a zaslouží si svou pozornost i po sto letech. Pokud bych tuto knihu brala jako jakýsi stručný úvod do jejího života, jako širší heslo na Wikipedii, pak obstála. Ale jako životopisná kniha mi toho nabídla málo. Velmi často se autorka k uchyluje ke jedné a téže myšlence - o inteligenci a nadání paní Charlotty a jejím vlivu na TGM, což je jistě pravda. Ale stavět na tom celou knihu je málo. Její život si zasluhuje víc.

07.02.2018

Má třetí kniha od Frederika Backmana a ani potřetí nezklamal. První dojem je jako u všech jeho hrdinů, že mít za souseda takového "nerudného dědka", tak nadšením skákat nebudu. Jak ale příběh běží, nelze si jej nezamilovat a nakonec utírám slzu a říkám: "ach, proč nebydlí v naší ulici muž jménem Ove."
Příběh byl místy předvídatelný, skončil vlastně tak, jak jsem očekávala, že skončí, ale ani to mu neubírá na kráse, vlastně jsem ráda, že k tomu konci dospěl. Požitkem z této knihy bylo to postupné odkrývání vrstev a tvrdých slupek muže jménem Ove, i pod tvrdou slupkou totiž může být velmi jemné a citlivé jádro.

9 28.01.2018

Každý něco tají je kniha, u které se mi po velmi dlouhé době stalo, že jsem ji nemohla dočíst. Snažila jsem se, odolávala, ale na straně 90 jsem si řekla dost, nalistovala konec, potvrdila si svou doměnku a knihu s radostí odložila. Příběh mě ničím nezaujal, mnohokrát již zpracované téma a navíc na novele je velmi znát, že Andrea Sedláčková je spíše scénáristka. Kniha je plná vět jednoduchých a celkově působí spíše jako -
v případě dobrého hereckého obsazení - televizní film pro ukrácení nudného večera nebo jako - v případě průměrného hereckého obsazení - kulisa k žehlení.

1 18.01.2018

Geniální přítelkyně je pravý realistický román, již dlouho jsem žádný takový nečetla. Je napsán velmi čtivě, současně velmi zajímavým jazykem, autorka používá nevšední slovní obraty, které ale trefně zapadnou na své místo. Při jeho čtení jsem měla pocit, jako bych byla přímo v Neapoli v 50. letech 20. století, jako bych splynula s prostředím. Těším se na pokračování.

10 02.01.2018