dagmar7365 komentáře u knih

Jak je psáno v komentářích níže, některé pohádky nás hodně bavily, některé byly slabší. Ale syn (6 let) pozorně poslouchal celou knížku, takže vlastně dobrý ;-)

06.03.2019

Něžný, křehký příběh o lásce, porozumění, ale také odcházení. Ze začátku mě překvapil stylem vyprávění. Vypravěč nám sděluje pouze děj, neodbíhá k popisům prostředí, myšlenkových pochodů, zbytečně děj nerozvádí, což je velmi nezvyklé psaní. Ve srovnání s klasickým vyprávěním jsem nejprve měla pocit, že to tomu příběhu škodí, při lepším zpracování jej mohl víc rozvést, ponořit se do hloubky...Ale ne. Naopak. Zalíbilo se mi to, protože to všechno navíc přenechal Kent Haruf nám, čtenářům, a naší fantazii.

4 02.03.2019

Uchvacující, depresivní, kniha jež mi nedala vydechnout a současně jsem si oddechla, když jsem ji dočetla. Velmi originální práce s textem, moc se mi líbila lehká ironie, která se v textu objevovala, a která tak hezky dokázala shodit společenská klišé. Napsáno to bylo zajímavě, ale pro mě natolik skličující, že bych po knize znovu nesáhla.

4 22.02.2019

Možná, kdybych nečetla souběžně s touto knihou Příběhy na dobrou noc pro malé rebelky, tak by hodnocení bylo lepší. Ale jelikož mám možnost srovnání a nyní už vím, že lze knihu o významných a zajímavých lidech napsat poutavě a nejen jako suchopárnou encyklopedii, tak je takové, jaké je. Kniha je naprosto tradiční neatraktivní encyklopedií, předkládající již mnohokrát omletá fakta. Nebavilo to ani mě, natožpak syna.

15.02.2019

Odpočinkové vtipné čtení psané s velkým nadhledem. Mám ráda styl Stephena Clarka, jeho britský humor, text prokládáný francouzskými slovíčky, které krásně dokreslují situaci.

10.02.2019

Smekám před paní Březinovou. Nedávno jsem četla Lentilku pro dědu Edu a už tato kniha mě velmi nadchla, jak se dokázala s tak obtížným tématem popasovat. Řvi, potichu brácho je obdivuhodné dílo. Kniha je napsána velmi poutavě, měla jsem potřebu přečíst ji na jeden zátah, což mnohdy se mnou nedokáže ani román pro dospělé.
Ivona Březinová se s nadhledem věnuje tématu autismu, kdy nijak neidealizuje život s touto poruchou. Ukazuje, jak náročné je to pro rodiče, sourozence ale i cizí okolí. Jak těžký je boj mateřského srdce a rozumu a do jakých krajností to může zajít.
Doporučovala bych přečíst si ji všem, kdo mají v okolí lidi postižené PAS, aby pochopili, že tito lidé jsou "jiní".

4 31.01.2019

Zajímavý literární počin, jak představit čtenáři japonskou kulturu a společnost. Nejedná se o zážitky z cest, jako je např. Deník japonské manželky, ale o japonský život. Celý příběh byl velmi zajímavě vystavěn, prolínání dějů se zápisky nebo překlady z Kawašitovy tvorby mi nijak nevadilo, právě naopak. Velmi se mi líbilo doplnění o japonské znaky.
Ale. Nemohla jsem se za žádnou cenu vžít do role vypravěčky. A jak tu již bylo zmíněno, celý ten "obal" příběhu mi až moc připomínal romantický dívčí románek.

1 26.01.2019

Kniha popisuje vznik kosmetické společnosti Maybelline a hlavně rodinné trampoty, které probírá velmi detailně. Autorka je praneteří samotného zakladatele, takže kromě událostí z historie je kniha i její vlastní částečnou autobiografií a i na sebe prozradí mnohé. A bohužel pro mě rodina moc pozitivně nevyznívá. Typičtí američtí zbohatlíci, na hony vzdálení šlechtickým rodům. Těžko říci na kolik je vše pravda nebo románová stylizace.
Uvítala bych v knize více fotografií a kdyby byly umístěny přímo v textu. Nemohla jsem se ubránit dojmu, že víc než o biografii se jedná o román.

12.01.2019

Pokračování obvykle nebývají dobrá, často je to prostě jen nastavovaná kaše. Medvědín si nemohl přát lepší pokračování. Je v něm spousta zloby, lásky, nenávisti, politiky, života i umírání. A to vše v nádherném podání Frederika Backmana. Pro mě je to v současnosti nejlepší světový autor. Miluji jeho schopnost do jedné krátké věty vložit tolik "slov" a emocí. Miluji a současně nesnáším jeho hru se čtenářem, kdy naznačuje, že děj se nebude ubírat tak, jak bychom postavám přáli, kdy nás napíná a jen čekáme, kdy to přijde, kdy zasáhne ruka osudu a překazí "šťastně až na věky", nedá nám spát a nutí číst dál a dál, abychom konečně věděli to, co naznačil...
Vytkla bych jediné, na rozdíl od první knihy, kdy se Backmanovi podařilo velmi reálně zachytit, jak těžké je postavit se jasně na jednu ze dvou protistran, kolik faktorů ovlivňuje lidské rozhodování a jak zdánlivě jednoduchá věc může být složitá, tak mám pocit, že v My proti vám se nechal strhnout k zjednodušení a klišé, že pod drsnou slupkou je dobré a zdravé jádro. Mé čtenářské já milující dobré konce je rádo, ale je to až moc jednoduché uspořádání světa.

6 30.12.2018

Po přetení této knihy mám okamžitě chuť odjet do Říma. Byla to má první kniha od Anthony Doera, takže skok do neznáma, nevěděla jsem, co od něj čekat, jen to, že jeho knihy čtenáři velmi chválí. Čili očekávání jsem měla značná. Takže začátek knihy ve mně vzbudil spíš velké rozpaky. Co na tom má být tak úžasného? Popisuje jen jejich stěhování do Říma a život s dvojčaty. Takových cestovatelských nebo rodičovských deníčků vychází v současnosti mnoho. Ale vyčkávala jsem, co se z toho vyklube. A dočkala jsem se.
Kniha jako taková nemá vlastně žádný velký děj, nejedná se o román (což jsem si mohla zjistit předem, že? ;-)), je to přesně jak říká název - čtvero ročních období v Římě. A je to zachyceno moc krásně. Barevně, poutavě, osobitě, proloženo rodičovskými postřehy, které jsou pro mě jako matku takovou třešinkou. Počty Anthony Doera u příležitosti prvních narozenin jeho dvojčat mi přišli jako jedno z nejkrásnějších ocenění mateřství, jaké jsem kdy četla.

1 27.12.2018

Pokud jste rodiči dětí, které by většinu času trávily koukáním do mobilu nebo na monitor, pak je to kniha právě pro vás. Přináší uklidnění, že nic není jen špatné, že i hraní videoher má svá - výzkumy podložená - pozitiva, a dokonce nemalého významu, ale také praktické rady vycházející z životních zkušeností autorky - matky teenagerů. Líbilo se mi, že nejde jen o nějaké doměnky, ale o informace vycházející z výzkumů, a pokud jsou tyto neprůkazné, pak autorka neváhá zmínit to, případně uvést dva protichůdné a je jen na nás čtenářích, jaký učiníme závěr.

15.12.2018

Úsměvné historky ze života v Itálii. Autorka má smysl pro humor, který se nebojí použít i sama proti sobě. Milé, odpočinkové, ze života.

3 04.12.2018

Podle názvu knihy jsme si s dětmi titul vybraly jako předvánoční čtení, což tak úplně není. Vánoc se kniha tematicky dotýká jen velmi okrajově, ale jinak je to krásné čtení plné moudra, poučení a laskavosti. Moc se nám všem líbila.

23.11.2018

Ač prvotina, tak se k nám tato novela dostala až po skvostné tetralogii, což možná ovlivňuje moje hodnocení. Očekávání bylo značné a bohužel nebylo zcela naplněno. Tíživá láska se mi nečetla úplně snadno, trvalo mi, než jsme se do ní zakousla, prolíná se zde hodně realita, útržky vzpomínek, myšlenky a celý příběh na mě běžel strašně moc rychle. Nemohu se ubránit srovnání s Geniální přítelkyní, kdy čtenář dostal prostor a čas, seznámit se s prostředím, postavami, situací a alespoň já jsem měla až hmatatelný pocit, že jsem v Neapoli 50. let Tady naopak děj strašně chvátá, mnohé jen naznačuje a ačkoli Elena Ferrante opět mnohé líčila do detailů, dokázala do textu vložit "živelnost", tak stejně mi děj unikal mezi prsty a měla jsem pocit, že jsem jakoby krok pozadu. Možná číst nejprve tuto novelu, dopadlo by pro ni hodnocení lépe.

3 19.11.2018

Nedočteno. Prvních 100 stránek mě velmi bavilo, zajímavě pojatá detektivka, k tomu lingvistické a sémiotické vsuvky. Ale pak jsem se začala ztrácet v množství postav, které do děje vstupují, v jejich úvahách, ke kterým neznám historický kontext. A tím pro mě kniha přestala být odpočinkovou, musela bych ji číst s notebookem na klíně...a tak odkládám.

3 11.11.2018

Tenká knížka poskládaná z pracovních zážitků Martina Selnera, který pracuji ve stacionáři s autistickými dětmi. Nemohl to napsat lépe. Nezastírá únavu, naštvání, potřebu úniku prostřednictvím vína, ale taky radost a pocit naplnění z této práce. A to se mi líbí, že je věcný, racionální a přitom do textu dokáže vložit i kus emocí a tím se stává kniha krásnou, upřímnou, živou.

13 06.11.2018

Kniha je psaná formou rozhovoru. Občas je použito až moc odborné terminologie, ale i tak je kniha velmi čtivá a hlavně zajímavá! Při čtení si jen říkám, škoda, že takových lékařů, kteří se na problém dívají z mnoha úhlů, je tak málo.

1 04.11.2018

Jak se může do tak krátkého textu vejít tolik moudra, lásky a emocí? Fredriku Backmane, vy jste kouzelník se slovy (a překladatelka Helena Matocha bezpochyby též) :-)

11 16.10.2018

Pro milovníky britské monarchie velmi zajímavá kniha, dobře napsaná. Autorka dokázala vyvážit úctu ke královské rodině a současně nesepsat knihu jako suchopárnou biografii, takže se dozvíme i nějaké "drby" ze zákulisí, osobnější informace, prostě nakoukneme trošku i za "oponu" ;-) Postrádala jsem jediné, někde na přebalu by se hodila mapa vztahů, anebo kdo je kdo. V knize je to vysvětleno, nicméně jmény a tituly se to tam jen hemží a tak jsme se občas ztrácela.

3 14.10.2018

Kniha se nám moc líbila po všech stránkách. Krásné ilustrace, zábavný a současně poučný příběh ze života. A já obzvláště oceňuji, že byla kniha napsaná hezkou češtinou. Nemám ráda, když je kniha psaná rádoby hovorově a mluví se v ní "po pražsku" (hezkej, velikej, divnej). Knihy od paní Krolupperové je radost s dětmi číst.

2 08.10.2018