Dáma s hrnstjm komentáře u knih
Pohádky pro dospělé, do 18 let nevhodné :) Velice neotřelá záležitost, místy pěkná divočina snad až za hranicí mého vkusu... Nápadité a zvláštní, něco mě zaujalo více, něco méně. Autora jsem až do této knihy neznala, takže neznám jeho obvyklý styl a nemám s čím porovnat.
Principy, tužby a sklony lidské civilizace odhalené až na kost a vyhnané do extrémů... mrazivé čtení, snad nejodpornější "vize" společnosti, kterou jsem kdy v žánru antiutopie četla. Zajímavé zapojení "vznešeného divocha" Johna, zajímavá postava Lindy, v níž se ukazuje veškerá povrchnost tohoto přešťastného světa. Vůči současnosti tak opačné a zároveň tak podobné... Je to síla!
Velice strohá a depresivní záležitost. Příběh o smutných lidech ve smutné době, kde nebezpečí číhá v mlze na každém kroku. O postavách se toho čtenář moc nedozví, snaží se přežít a všechno ostatní jde stranou. Kniha je krátká, ale působivá, napětí se stupňuje, závěr byl pro mě trochu nečekaný.
"Někdo tloukl holí na vrata (...) - Host do domu, bůh do domu, - řekl Habiger a nabil zbraň broky."
Toto je opravdu podivné od začátku až do konce, ilustrace jsou pěkné, ale příběh je zvláštní. Žádná hitovka, spíš průměr :)
Potvrzuji, že autor této knihy odvedl skvělou práci, protože i já, absolutní matematický problematik, jsem to zvládla s pocitem, že celkem chápu a rozumím. Líbilo se mi, jak byl příběh vrstven, jak se spojovaly různé dějové i chronologické linky. O Turingovi jsem toho příliš nevěděla, takže jsem byla zároveň poučena. Velice zajímavé a do jisté míry napínavé čtení.
Narozdíl od předchozích komentářů nepovažuji knihu za lehké čtení - je velmi podrobná, do detailů popisuje historický i společenský kontext, složitou situaci na poli francouzkých novin v 18. století, je plná jmen a názvů míst, jak už to u odborné literatury bývá. Ano, pasáže popisující řádění bestie jsou svižné a čtivé, jiné pasáže jsou na tom podstatně hůř. To ale nic nemění na skutečnosti, že jde o precizní dílo, až se mi nechce věřit, že jej napsal Američan a ne Francouz. Všechna čest autorovi (a paní překladatelce též), s tématem se utkal statečně.
Vánoční poselství pro všechny uspěchané rodiče... naprosto prvoplánově zpracované a naprosto to funguje :)
Téma závažné a zajímavé, zpracování ale velmi pokulhává. U každého tématu (voda, energie, odívání...) se jde od globálního pojetí k lokálnímu, to dává smysl, pak následuje poučení "Na správné cestě," kde je smícháno kde co a pak praktické rady směřované jednotlivcům, firmám a úřadům. Kniha je přeložena z angličtiny a doplněna pro české prostředí dvanácti editory - tím vznikl takový zvláštní hybrid, někde se to podařilo spojit lépe, někde hůř. Třeba rady pro úřady a podniky jsou takového rázu, že by člověk musel být šéfem nebo vedoucím, aby se mu cokoliv podařilo prosadit. Teda kromě výzvy "buďte příkladem."
Jsem na vážkách. Na jedné straně mi velice vadil popis "soudní mašinérie" této historické fikce, působil "zromantizovaně." Způsob, kterým Agnes vyprávěla svůj příběh, mi přišel nevěrohodný, šroubovaný. Na druhé straně jsem četla poutavě napsaný příběh ze zajímavého prostředí. Kdyby to bylo celé od základu vymyšlené, ani nepípnu. Ale vzhledem ke skutečnému příběhu v pozadí s tím mám problém. Jak to bylo doopravdy, jaká byla Agnes? Co autorka vyčetla z dobových dokumentů a co všechno si přimyslela? Tyto otázky nesnesu a proto nečtu historické romány. Tentokrát jsem se nechala zlákat Islandem...
Od přečtení knihy mám rozporuplné pocity. Nechala jsem příběh nějakou dobu "doznít" - a nic. Hlavní postava mi byla nesympatická a nepobírala jsem její myšlenkové pochody. Třeba to bylo tím, že z pohledu ženy psal muž, nevím... Příběh je sám o sobě silný, ale nedokázala jsem si ho kvůli Cesiře moc "vychutnat." Odnáším si aspoň další knižní svědectví o tom, jak zoufalá doba vede k zoufalým činům.
Pěkné, nápadité, vtipné. Jestli kniha pomůže k rozmluvení dětí, netuším, mám doma opačný případ :) Ale toto úplně nezaujalo, zkusím znovu třeba za rok.
Syn se sice tmy (zatím) nebojí a bubáky neřeší, ale z knihy byl nadšen. Je to skvělý nápad. Ilustrace jsou velmi vydařené, snad se brzy zase něčeho od Jakuba Cenkla dočkáme, běžně totiž ilustruje především pro zahraniční trh.
Malé hodiny zabudované do leporela jsou dobrý nápad, pro děti je to velké lákadlo, ručičky se dobře ovládají a kdo ještě nezná čísla, může ručičky posouvat do podle barev. Jinak je to velmi jednoduchá kniha s tématikou každodenních činností a jakmile jsou někde prasátka Peppa a Tomík, úspěch je zaručen :)
Čína z pohledu, který jste nikdy nechtěli znát... a fakta, která jste nikdy nechtěli vědět. "Jiný kraj, jiný mrav" v extrémním pojetí. Popis obchodování s čískými továrnami mi přišel naprosto šokující a ještě víc mě šokovalo, že jim to ve velkém prochází. Nikdy mě nenapadlo, že výrobní praxe v Číně je tak špatná - pracovní podmínky, lajdácký přístup, nevyžádané zlepšováky, manipulace... Kniha má sice podivný koncept, místy kostrbatý překlad a kromě faktů se dozvíte i velké množství "čínské omáčky," ale poselství (varování) zní jasně. Doporučuji k rozšíření obzorů.
Vím, že kniha nemá ambice konkurovat Tulletovi, ale srovnání se stejně nevyhnu. Tullet nemá příběh, ale je nesmírně akční. Modrý a žlutý sice příběh mají, ale ten je podivný, nelíbil se mi. Děti tak kritické samozřejmě nejsou, ale Tulletovy puntíky i tak frčí víc :)
Beletrie s nádechem naučné literatury, kniha, ve které autor konkrétně neuvádí, odkud čerpal informace a není jasné, co přesně je fikce... takové knihy běžně nečtu, právě kvůli jejich neprůkaznosti. Téma mě ale dostatečně nalákalo, udělala jsem výjimku a jsem zmatena, protože silně postrádám poznámkový aparát. Ale dobře, autor není historik, i když evidentně z historických pramenů čerpal. Po literární stránce jsem z knihy také na rozpacích, autor podivně pracuje s dějovou linií a rád prozrazuje budoucí události. Ať už je ale kniha po formální stránce jakákoliv, vyprávěný příběh je velmi silný. Převaděčství je zajímavý fenomén a o třetím odboji toho zatím moc napsáno nebylo. A zrůdnost komunistického režimu krátce po jeho prosazení je také potřeba si připomínat... jeho praktiky popsané v této knize mi asociovaly Gestapo, když se vypořádávalo se skupinami domácího odboje - zatýkání, výslechy, popravy - to samé, jen chyběla němčina...
Čtení o malé sebedůvěře a velké manipulaci. První příběh byl zdlouhavý, téma mi moc nesedlo a než se děj posunul do (pro mě) přijatelné roviny, celkem jsem se nudila. Druhý příběh mě bavil nejvíc - je napsán velmi svěží formou a téma mě zajímalo. No a třetí příběh... tam jsem se dozvěděla o zdravotnictví přesně to, co jsem vůbec nechtěla vědět.
Části s Dennou jsou občas trochu zdlouhavé, ale jako celek je kniha opět skvělá. Baví mě všechna ta Kvoteho štěstí v neštěstí a neštěstí ve štěstí. Sice už jsem na univerzitě studovala a pracuji v archivu... ale moc ráda bych studovala na Univerzitě a pracovala v Archivu :)
Na začátku jsem absolutně nevěděla, která bije... ale to, co se postupně "vylouplo," bylo nádherné. Část odehrávající se v Tarbeanu pro mě byla naprosto strhující. Děkuji HTO za doporučení této série!