Dáma s hrnstjm komentáře u knih

Kniha se filmové verzi absolutně nevyrovná... Textový popis děje příběhy úplně degraduje a bere jim veškerý vtip. Ani to nešlo pořádně číst...

4 09.10.2017

Krásná práce s napětím, která vyšroubovala moji zvědavost na nejvyšší otáčky! Jsem spokojená, téma bylo lákavé a ač se děj ubíral jiným směrem, než jsem čekala, celý příběh mě bavil. Netvrdím, že jsem rozuměla všem těm odborným věcem, ale objevila jsem spoustu zajímavých myšlenek.

Velký příběh malého chlapce... příběh tak krutý, že jsem si jej dávkovala po menších částech; příběh napsaný tak jemně, vtipně a poutavě, že jsem se těšila na další a další stránky. Zvláštní kombinace, zvláštní kniha. Ač dlouhodobě nerozumím současné době a chovám velkou úctu i obdiv k historii, jsem ráda, že to nejhorší, co je v knize popisováno, už pominulo. O démonu alkoholismu si iluze nedělám, ale ta bída, hlad, hygienické podmínky, bezmocnost matek... pasáže o dětech a o jejich "stravování" se mi obzvlášť těžce četly. Obdivuji Franka, že nešel ve šlépějích svého otce, že se dokázal odrazit od bahnitého limerického dna a že v pokročilém věku našel sílu vzpomínat (a navíc ne ve zlém). Už si nemyslím, že jsme měli doma "chudé" dětství.

11 02.10.2017

Toto je přesně ten druh knihy, na kterou si tisíc čtenářů udělá tisíc názorů... Já si odnáším krásný poetický zážitek a zamyšlení nad tím, když jedinec vybočí z davu ne z touhy se odlišovat, ale z vnitřní motivace ke změně. To je pro mě aktuální téma.

7 13.09.2017

Prasátko Peppa a hasičská tématika, to je pro spoustu dětí velmi lákavá kombinace :)

1 13.09.2017

Další skvělé nápady a jednoduché "vzdělávací úkoly" od Natalie Choux. Slovní zásoba našeho malého čtenáře byla obohacena hned o několik slovíček. Edice MiniPEDIE je skvělý projekt!

1 13.09.2017

Velmi nápaditá knížečka, která zaujme nejen dítě, ale i dospělého - aspoň na chvilku :)

1 13.09.2017

Krátká kniha plná klasických klišé o lásce, bohatých studentech a revoltě proti rodičům. Líbil se mi neobvyklý způsob, jak spolu partneři komunikovali, u toho jsem se celkem pobavila. Závěr hodnotím jako příliš uspěchaný a knihu celkově jako průměrnou.

2 11.09.2017

Utrpení knížete Sternenhocha aneb Utrpení nepřipraveného čtenáře... utrpení mé, neznalostí Nietzscheho a Schopenhauera způsobené, k nepochopení téměř všeho vedoucí... To máte tak, když člověk nečte zdejší komentáře a anotace, aby se vyhnul případným spoilerům a vybere si knihu podle názvu, který kdysi dávno někde slyšel, že občas dostane něco jiného, než čekal. A protože filozofii příliš neholduji a v jejích problémech se neorientuji, chytala jsem se každého náznaku dějové linie jako tonoucí stébla. A takovou Helgu jsem si celou dobu absolutně nedokázala představit, a to se považuji za člověka s bujnou fantazií. Halucinogenní fantasmagorická cesta do hlubin choré knížecí mysli má ode mne neutrál a další knihy pana Klímy zatím vyhledávat nebudu, protože je evidentně nedokážu pobrat.

10 08.09.2017

Poklad z dětství, který jsem vyhrabala kvůli Čtenářské výzvě a ponořila se s ním do vzpomínek - třeba jak jsem se bála ilustrací Hoře přehoře a chlupatého hastroše! Příběhy jsem si moc ráda připomněla, dvouletý syn mi koukal přes rameno a domáhal se pohádek, ale na tyhle má ještě pár let čas, má špatné spaní i bez čertů a chlupatého hastroše :)

17 02.09.2017

Jednoduchý námět + jednoduché zpracování + Petr Horáček = zábavné, poučné a neodložitelné čtení. Myška doma zabodovala na plné čáře, vřele doporučuji!

5 31.08.2017

Úžasná kniha ze které jsme byli se synem nadšení oba :) Téma je velmi dobře a lákavě zpracované. Hlavně stránka, kde oblékáte rytíře do vrstev brnění před turnajem. Moc pěkné ilustrace, plné malých detailů, jako jsou myši v kuchyni nebo labuť ve vodním příkopě.

2 31.08.2017

Ač jsem se hodně těšila, je to pro mě kniha, kterou za pár dní člověk přečte a za pár týdnů už ani neví, o co přesně tam šlo... Příběh není nezajímavý ani příliš předvídatelný, ale trochu překombinovaný a plný "náhodiček." A způsob, jakým policie přijde na stopu hlavnímu záporákovi, mi přijde naprosto nesmyslný. Z knihy jde hodně poznat, že je to autorčina prvotina, například hokus-pokus s kapitolami střídajícími ich- a er-formu byl zbytečný, nijak to na mě "nefungovalo," spíš mě to štvalo. Minikapitolky z pohledu hlavního záporáka, které měly asi zvyšovat napětí, jsou nedotažené a z hlediska psychologie postavy téměř k ničemu. K tomu všemu mi neseděl český překlad - místy jsou použity tak divné výrazy a slovní spojení, až mě to rušilo od čtení. Podle knih, které má tato zasloužilá překladatelka na kontě, hodnotím, že její čeština odpovídá překládaným žánrům... žádné velké umění.
Nejvíc mě zaujala poznámka autorky na konci knihy, kde píše, co ji k psaní této knihy inspirovalo: skutečná - skutečně mrazivá - událost probíraná v The Oprah Winfrey Show. Kdyby autorka šla více tímto směrem a nepokoušela se o velké psycho-krimi, udělala by možná lépe.

6 30.08.2017

Kniha od britského Usborne Publishing se zpracováním na vysoké úrovni a se širokým záběrem informací. Troufám si říct, že poučení v knize nalezne i nejeden dospělý (třeba já). Jediné, co mi vadilo, byly malé postavičky - miničlovíčkové - které v lepším případě ukazovaly, jak různé věci fungují, v horším případě jen zaplňovaly prostor :)

2 28.08.2017

Zjednodušené verze animovaných pohádek, které se dají pustit na YouTube, takže nic nového, jen netřeba zapínat počítač. Výhradu mám k příběhu Třídíme odpad - protože je pohádka britského původu, popelnice na tříděný odpad mají jiné barvy než jsme zvyklí... červená na papír, modrá na plasty... pokud na tom chce někdo vysvětlovat svému dítěti třídění, je to problém, děti jsou vůči barvám velmi vnímavé a rozdílů si všimnou. Škoda, že to nešlo do českého vydání upravit, třeba by autoři nebyli proti, když jde o užitečnou věc :)

2 28.08.2017

Velmi inspirativní, ale zároveň velmi náročné čtení. Myšlenka, zkušenosti, příklady z praxe, přiznávání chyb a omylů, autobiografické části - to všechno je opravdu zajímavé, čtivé a k věci (ač jsem se vším nemohla vnitřně souhlasit). Neustálé opakování dříve napsaného, rozvleklé pasáže o psychoanalýze a jejích (ne úplně známých) představitelích z přelomu 19. a 20. století - to bylo naprosto ubíjející... A protože byla kniha napsána začátkem 70. let, je vlastně dost "zastaralá" a některé metody pro současné děti nepoužitelné. Ale jak už to bývá a jak to i pan Neill v knize radí, člověk ať si vezme to, co ho zaujme a ostatní ať nechá být. Odnáším si myšlenky o svobodném vzdělávání, hraní a dětské samosprávě... a varování před dogmatismem, protože když se člověk zapasuje do nějaké "škatulky," nemůže dál růst - to se mi moc líbilo. Přiznávám, že mnohem stravitelnější pro mě byla Svoboda učení od Petera Graye.
Chyběly mi poznámky k českému vydání, aspoň k osobnostem z oblasti psychologie nebo k literárním dílům, ke kterým se autor často vyjadřoval. Ne každý čte u zapnutého počítače, aby si mohl všechno neznámé hned vygooglit...

6 25.08.2017

Mnohé už bylo v komentářích napsáno. Přidávám se do tábora těch, kterým nesedí objevení nejlepšího kamaráda (zajímavá postavička, ale příšerná přezdívka) až v posledním díle. Vzpomínky z minulosti na kapelu mě moc nebavily, přišly mi příliš vykonstruované a vlastně mi bylo úplně jedno, kdo seděl v tom letadle... Těšila jsem se na zápletku kolem proslulých šachových figurek, ale té jsem se úplně nedočkala. Zajímavá byla drobná dějová linka s Donaldem. Nejlepším dílem trilogie pro mě zůstává Muž z ostrova Lewis.

PS: Ty šachové figurky si vygooglete, jsou nádherné!

6 17.08.2017

Pěkná kniha nemusí být přeložena z angličtiny a pocházet jen z prestižních světových nakladatelství, umíme to i doma, jak je vidět. Každá dvojstrana je celá laděna do odstínů jedné barvy, to je dobrý nápad. Ilustrace snesitelné :)

1 17.08.2017

Propaganda v koncentrované podobě... až by člověku bylo těch pohraničníků líto - nasazení na 200%, probdělé noci ve službě vlasti, v ohrožení života, bez odpočinku, dovolené a rodinného života. Jenže v šiřších souvislostech jde lítost stranou. Vedlejší dějové linie (osobní strasti mužů) jsou vykonstruované tak, aby hrály na city čtenáře/diváka. Knihu je třeba číst s kritickou myslí a nezapomínat na "druhou stranu mince." A co mi vyloženě vadilo, byl popis Šumavy: nehostinné místo na konci civilizovaného světa, kde už vlastně nikdo nechce žít, místo plné mlhy, bláta a obtížného hmyzu. Že by to mělo odradit potenciální kopečkáře? V době vydání knihy (1960) už byl stejně všude ostnatý drát...

4 10.08.2017

Pěkné, ale naprosto průměrné. Něco mi tam chybí a něco přebývá... kniha ničím nevyniká z toho množství dětské literatury.

1 09.08.2017