Dáma s hrnstjm komentáře u knih

Zjednodušené verze animovaných pohádek, které se dají pustit na YouTube, takže nic nového, jen netřeba zapínat počítač. Výhradu mám k příběhu Třídíme odpad - protože je pohádka britského původu, popelnice na tříděný odpad mají jiné barvy než jsme zvyklí... červená na papír, modrá na plasty... pokud na tom chce někdo vysvětlovat svému dítěti třídění, je to problém, děti jsou vůči barvám velmi vnímavé a rozdílů si všimnou. Škoda, že to nešlo do českého vydání upravit, třeba by autoři nebyli proti, když jde o užitečnou věc :)

2 28.08.2017

Velmi inspirativní, ale zároveň velmi náročné čtení. Myšlenka, zkušenosti, příklady z praxe, přiznávání chyb a omylů, autobiografické části - to všechno je opravdu zajímavé, čtivé a k věci (ač jsem se vším nemohla vnitřně souhlasit). Neustálé opakování dříve napsaného, rozvleklé pasáže o psychoanalýze a jejích (ne úplně známých) představitelích z přelomu 19. a 20. století - to bylo naprosto ubíjející... A protože byla kniha napsána začátkem 70. let, je vlastně dost "zastaralá" a některé metody pro současné děti nepoužitelné. Ale jak už to bývá a jak to i pan Neill v knize radí, člověk ať si vezme to, co ho zaujme a ostatní ať nechá být. Odnáším si myšlenky o svobodném vzdělávání, hraní a dětské samosprávě... a varování před dogmatismem, protože když se člověk zapasuje do nějaké "škatulky," nemůže dál růst - to se mi moc líbilo. Přiznávám, že mnohem stravitelnější pro mě byla Svoboda učení od Petera Graye.
Chyběly mi poznámky k českému vydání, aspoň k osobnostem z oblasti psychologie nebo k literárním dílům, ke kterým se autor často vyjadřoval. Ne každý čte u zapnutého počítače, aby si mohl všechno neznámé hned vygooglit...

6 25.08.2017

Mnohé už bylo v komentářích napsáno. Přidávám se do tábora těch, kterým nesedí objevení nejlepšího kamaráda (zajímavá postavička, ale příšerná přezdívka) až v posledním díle. Vzpomínky z minulosti na kapelu mě moc nebavily, přišly mi příliš vykonstruované a vlastně mi bylo úplně jedno, kdo seděl v tom letadle... Těšila jsem se na zápletku kolem proslulých šachových figurek, ale té jsem se úplně nedočkala. Zajímavá byla drobná dějová linka s Donaldem. Nejlepším dílem trilogie pro mě zůstává Muž z ostrova Lewis.

PS: Ty šachové figurky si vygooglete, jsou nádherné!

6 17.08.2017

Pěkná kniha nemusí být přeložena z angličtiny a pocházet jen z prestižních světových nakladatelství, umíme to i doma, jak je vidět. Každá dvojstrana je celá laděna do odstínů jedné barvy, to je dobrý nápad. Ilustrace snesitelné :)

1 17.08.2017

Propaganda v koncentrované podobě... až by člověku bylo těch pohraničníků líto - nasazení na 200%, probdělé noci ve službě vlasti, v ohrožení života, bez odpočinku, dovolené a rodinného života. Jenže v šiřších souvislostech jde lítost stranou. Vedlejší dějové linie (osobní strasti mužů) jsou vykonstruované tak, aby hrály na city čtenáře/diváka. Knihu je třeba číst s kritickou myslí a nezapomínat na "druhou stranu mince." A co mi vyloženě vadilo, byl popis Šumavy: nehostinné místo na konci civilizovaného světa, kde už vlastně nikdo nechce žít, místo plné mlhy, bláta a obtížného hmyzu. Že by to mělo odradit potenciální kopečkáře? V době vydání knihy (1960) už byl stejně všude ostnatý drát...

4 10.08.2017

Pěkné, ale naprosto průměrné. Něco mi tam chybí a něco přebývá... kniha ničím nevyniká z toho množství dětské literatury.

1 09.08.2017

Tuhle knihu ocení spíš děti, které už umí číst, ale vzhledem k jednoduchosti je to bude bavit tak pět minut. Vzhled zvířátek je totiž zjednodušen tak moc, že se někdy až stírají rozdíly mezi druhy. Z vlastní zkušenosti vidím, že mladší děti jsou přitahovány pestrostí barev a kroužkovou vazbou. Průměrná "kniha."

1 09.08.2017

Nevím, co přesně se dětem na příbězích Prasátka Peppy líbí... já hodnotím ilustraci jako celkem příšernou... ale tahle kniha byla u nás po vypůjčení v knihovně naprosto neodložitelná! Dospělí nechápou, děti mají jasno :)

2 09.08.2017

V té knize všechno zní tak krásně logicky, že se člověk úplně diví, proč společnost uhnula jiným směrem a vymyslela zbytečné složitosti, jako je třeba povinná školní docházka... Autor vše "ideální" vysvětluje na příkladu lovců a sběračů, tedy rovnostářského typu společnosti, kde děti mají svobodu objevovat (to, co chtějí - ne to, co dospělí určí) a hrát si, a kde i dospělí vlastně vedou hravý způsob života (nerozlišují práci a hru). Líbily se mi pasáže o významu věkově smíšených dětských her a o tom, proč je to v moderní společnosti složité (neexistence sousedských vztahů, strach pouštět děti si hrát "na ulici," školní třídy rozdělené podle věku aj.). A pojednání o teorii hry bylo taky poučné - že hrou se dítě připravuje na život, napodobuje, zkouší si v bezpečí různé situace... a proč jsou tedy dětské hry někdy násilné? Protože napodobují, co vidí kolem sebe, že... Kniha vede k mnohému zamyšlení (např. o povinné školní docházce) a otevírá oči, hlavní poselství pro mě zní: Nechte děti objevovat a hrát si, připravte jim prostředí a ony si s tím poradí, nebojte se, že jim tím zničíte budoucnost.
Co mi vadilo:
1. Závěrečná kapitola o dějinách školství byla podivná - přišla mi trochu "ohnutá" podle toho, jak se autorovi hodilo, vypíchl jen něco a neřekl vše, navíc se to vztahovalo hlavně k americkému prostředí s odbočkami do Německa. Cítím z toho trochu manipulaci čtenářem, ale možná je to jen můj pocit, já se dějinami školství v českém prostředí dlouhodobě zabývám, takže to asi souvisí i s tím. Vidím to z jiného úhlu.
2. Tím, že je kniha složená z různě publikovaných autorových textů, dochází k neustálému opakování faktů, pořád dokola v průběhu celé knihy. To je naprosto ubíjející pro pozorného čtenáře, který se chce k tématu dozvědět co nejvíc informací!

4 04.08.2017

Kniha otázek a odpovědí, která vzbuzuje další a další otázky... které ponechává bez odpovědí :) Průřez od jeskynních maleb po současné performanční umění. Troufám si tvrdit, že obsahuje spoustu zajímavostí i pro dospělé. Z umělecké "klasiky" je k otázkám a odpovědím vybrán základ, z tvroby 20. století aspoň to nejznámější a několik výstředních šíleností. Knize bych vytkla absenci chronologie - ztěžuje to orientaci, ale na druhou stranu zase umožňuje srovnávání. Já z toho měla spíš pocit chaosu a pořád sledovala roky u obrazových příloh. Ale děti to můžou vidět úplně jinak :)

5 03.08.2017

Kniha je důkazem, že největší autor-drsňák je sám život... žádní severští autoři "drsných" thrillerů... Vlastin příběh je v první polovině opravdu velmi inspirující - ta cílevědomost, houževnatost, odvaha, skromnost, snaha nepromarnit ani okamžik, protože by to bylo plýtvání. O to zvláštněji pak působí druhá část příběhu, ve kterém se žena postižená velkou tragédií a zdravotními potížemi snaží vyrovnat se životem. Kniha obsahuje tolik životního moudra, že jsem si ji po přečtení musela koupit domů, abych mohla občas zalistovat a připomenout si... a abych ji mohla půjčovat dál - protože, jak je tam někde psáno, knihy by neměly jen tak zahálet na polici.
Máme v píseckém archivu část Vlastiny písemné osobní pozůstalosti. Hodněkrát jsem tam něco hledala a jen lhostejně otáčela papíry. Teď už se těch dokumentů budu dotýkat s úctou a tichou vzpomínkou...
Ještě dodám, že mi úplně nesedl autorčin styl psaní. Z "naučného" pohledu mi tam chyběly citace (odkazy na prameny a zdroje), takže není jasné, co je podložené tvrzení a co ne. Z "beletristického" pohledu mě tam rušily citace pasáží z korespondence. Ale to nevadí, třeba právě proto je kniha srozumitelnější širšímu čtenářstvu.
PS: Doporučuji vydání z roku 2012 s obrazovou přílohou. Škoda, že nebyla zachována i v nejnovějším vydání (2016).

14 01.08.2017

Průměrná dětská kniha, žádná velká hitovka, ale na krátké zabavení a přečtení stačí. Ilustrace ucházející. Velký formát knihy trochu ztěžuje dětem manipulaci.

1 25.07.2017

Moc pěkně zpracované, pohyblivé části zvládne "obsluhovat" i malé dítě. Veškeré "protiklady" dávají smysl a jsou pro děti pochopitelné. U nás měla největší úspěch dvojstrana s tím, co všechno píchá a co nepíchá. Ježek - au auuu! Ovečka - dobrý! :) Jediná nevýhoda je, že párkrát otočíte stránku a je konec, je to opravdu "mini-pedie."

2 25.07.2017

Jednoduchá a efektivní kniha bez textu k povídání o barvách. Ilustrace velice osobité, neobvyklé. Jako celek to moc dobře funguje. Doporučuji všem, kdo nepotřebují ke čtení s dětmi písmenka :)

2 25.07.2017

Napsáno tu bylo už mnohé. já jenom dodám, že je to kniha tak jednoduchá, ale přitom tak složitá. Škoda, že jsem její četbu tak dlouho odkládala (matně si vzpomínám, že mě něco asi odradilo na základní škole... nutili nás vybarvovat obrázek Malého prince, aniž by nám vysvětlili, o co vůbec jde, myslím... a museli jsme použít jen ty "správné" barvy). Knihu čas od času prolistuji, abych si připomněla pravdy o životě a lidech.

10 20.07.2017

Velmi zdařilá prvotina! V porovnání s několika jinými, které jsem četla v poslední době, tato vyniká po jazykové i intelektuální stránce (aneb konečně něco, co se dá normálně číst). Příběh je poutavý ve všech směrech i dobách. Prostřední australského venkova je zajímavé a pod povrchem nahnilé stejně tak, jak to na venkovech bývá... staré křivdy, rodinná tajemství a skutečnost, že sousedova tráva je vždycky zelenější. Probíhající vyšetřování "na vlastní pěst" fungovalo sice dobře, ale nevím, nakolik je to reálné a legální. Závěrečná rozuzlení jsou důstojně zpracovaná, uvěřitelná a vydařená.

14 19.07.2017

Velké zklamání... nechala jsem se nalákat dobře znějící anotací, podle které jsem čekala úplně jiný děj - to ale nevadí, to nekritizuji. Vadilo mi naprosté překombinování zápletky a celková jednoduchost (až prostoduchost) vyjadřování. Pořád se omílá to samé dokola, ty samé myšlenky, ta samá jména desetkrát na jedné stránce... A text psaný v čase přítomném neudělal vůbec dobrou službu. Je hodně znát, že jde o prvotinu, autorčin styl na mě působí značně "nevypsaně." Souhlasím, že závěr knihy je zbytečně dovedený do extrému.

7 17.07.2017

Ve městech, kde vychází málo regionální literatury z per historiků, jsou lidé rádi za cokoliv, i kdyby to napsal kdejaký popleta. To přesně je případ Písku, díry na trhu a tohoto počinu. Když se bývalá novinářka pustí do historicky zaměřené knihy, dříve či později se její rezervy projeví. Nelíbí se mi jak autorčin styl badatelské práce (zažila jsem osobně), tak výsledný produkt. Na můj vkus kniha obsahuje moc drbů (kdo, s kým, kde a kdy) a velmi málo ověřování toho, co "jedna babka povídala." Navíc mám určité pochybnosti o autorství některých odbornějších pasáží a vadí mi, že autorka nepřiznala všechny zdroje, ze kterých opisovala... ehm, čerpala. A naprosto mi nesedl "reportážní" styl psaní - zbytečné části o tom, kde na koho dýchá jaká atmosféra, odkud kdo přijel na schůzku a co tam předtím dělal... nepodstatné informace, které jsou čtenáři k ničemu a akorát natahují text, nemají v populárně naučné literatuře co dělat. Ve vyjadřování autorky není vůbec poznat její žurnalistická kariéra, neustálé opakuje slova ve větách a nepoužívá synonyma, nešikovně užívá slovesné časy, celková práce s češtinou je velmi těžkopádná.
Jednu hvězdičku dávám za opravdu vydařenou obálku knihy, druhou za nápad a komunikaci se současnými majiteli nemovitostí.

2 11.07.2017

Skvělá příručka pro lidi, kterým není jedno, co tu po nich zůstane... Je úžasné, že se autorka podělila o všechny vychytávky, na které během několika let přišla (a že myslela fakt na všechno!) a naservírovala nám je na stříbrném podnose. Kniha obsahuje spoustu skvělých myšlenek (např. méně věcí = víc času) a každý si určitě vybere to, co je přijatelné a smysluplné pro něj osobně, v jeho konkrétní situaci a rodině. Protože ideu "zero waste" už nějakou dobu sleduji a řeším, vyznám se trochu v pojmech i dojmech a musím pochválit český překlad, že se s tím vším úctyhodně popral. Poznámky pro české čtenáře mají své rezervy (a lepší by byly dole pod čarou než pohromadě na konci knihy!), ale jsou dostatečné. Největší výhradu mám k části o látkových plenkách, která obsahuje jak špatný překlad všeobecně zavedeného pojmu, tak zastaralé a zavádějící informace, způsobené nejspíš tím, že autorka sama s plenkami nemá zkušenost (a k této kapitolce není ani jedna poznámka pro české čtenáře, kde by se dalo leccos doplnit a ozřejmit). Doufám, že si matky-čtenářky budou schopné najít správné info jinde. Doporučuji k přečtení, možná vám v leccemž otevře oči :)
PS: Během čtení jsem zjistila, že bylo dokončeno druhé vydání, ve kterém byly vychytány různé "mouchy." Třeba i ty, o kterých píšu já :)

7 07.07.2017

Mnohé už bylo napsáno, bylo chváleno i kritizováno. Čím víc o knize přemýšlím, tím víc snižuji hodnocení... Vyzdvihuji prostředí a počáteční rozehrání karet detektivní zápletky. Až postupně se ukázala překombinovanost, slepé dějové linie a všudypřítomné "náhodičky," kterými si autor parádně usnadnil práci. A superhrdinský detektiv s brilantní intuicí a dalšími specialitkami tak nějak odvedl tu zbylou práci. Autor sice umí udržovat čtenáře v určitém napětí, ale ne každému toto stačí ke štěstí.
Neodpustím si kritiku fyzické podoby knihy: velké řádkování, široké okraje - vážně to bylo nutné? Kniha tím nabyla obřích rozměrů, nedá se pohodlně nosit s sebou ani držet. Mám podezření, že nakladelství XYZ si myslí, že číst tlusté knihy je IN a že čtenářům udělá podvědomě radost, když se tlustospisem rychle prokousávají. Neekologické, nepraktické. Můj výtisk půjčený z knihovny držel pohromadě silou vůle.

9 04.07.2017