Dáma s hrnstjm
komentáře u knih
Černá sanitka: Třikrát a dost
Petr Janeček
Závěrečná část Černé sanitky, která obsahuje obrovské množství dalších pověstí. Tentokrát se autor zaměřil na naši současnost nebo dobu nedávno minulou. Je velmi zajímavé, když si v knize přečtete fámu, kterou vám minulý týden někdo sděloval jako největší skandál - o tom, že se kontejnery na tříděný odpad na skládce vysypou na stejnou hromadu jsme slyšeli snad všichni, já to ve svém okolí marně označuji za městskou legendu. Tento třetí díl zároveň doplňuje témata dvou předchozích dílů, a to o pověsti, které autorovi poslali lidé z různých částí republiky. Díky naučným poznámkám k příběhům mi došlo, že mnohé městské legendy vznikly pro ponaučení a jako varování, to je zvláštní fenomén. Dost jsem se pobavila u závěrečné kapitoly o pověstích, které se šíří mezi dětmi.
Černá sanitka: Druhá žeň
Petr Janeček
Zdařilé pokračování první části Černé sanitky. V naučných částech knihy se informace lehce opakují, ale vzhledem k tomu, že text je nabitý informacemi, je toto připomenutí na místě. Překvapilo mě, že v této sbírce autor nashromáždil dalších (nových) 174 příběhů - je vidět, že slovesná kultura neupadá. Oceňuji zařazení příběhů o Pérákovi i prostor, který mu byl věnován, protože jej považuji za zajímavý způsob domácího odboje za okupace, byť byl veden spíše na psychologickém poli. Opět musím ocenit autorovu pečlivost a množství literatury, ze které čerpal.
Černá sanitka a jiné děsivé příběhy
Petr Janeček
Ke knize je třeba přistupovat jako k populárně naučné literatuře, tedy pozor! - autor se vás pokusí nenápadně vzdělat ve svém oboru. Petr Janeček shromáždil obrovské množství materiálu - městských legend z různých koutů světa, takže byl schopen definovat shodné znaky a rozšíření legend až k nám do Čech. Je až neuvěřitelné, kolik současných českých děsivých historek - ano, přesně těch, které se staly známému vašeho známého ve vedlejším městě a někomu na druhém konci ČR - vzniklo na druhém konci světa a v průběhu doby se dostalo až k nám. Knihu jsem četla spíš jako odbornou publikaci z oboru folkloristiky a příběhy byly pro mně spíš zábavným ukázkovým materiálem. Naučné pasáže mě bavily, dozvěděla jsem se hodně nových informací. Černá sanitka jako celek měla obrovské štěstí, že došlo k natočení pořadu ČT1 na motivy knih - jinak se obávám, že by tato autorova mravenčí práce nedošla takového rozšíření, což by byla obrovská škoda!
Byly jsme tam taky
Dagmar Šimková
K této knize mám zvláštní vztah. Dagmar Šimková bydlela několik set metrů od mého domu, a kolem její vily Marty jsem od dětství často chodila a dodnes chodím. Tu zdevastovanou prvorepublikovou vilu jsem měla na mysli po celou dobu čtení této knihy, protože to byla příhodná ilustrace. Příběh je velmi silný a o to horší je, že se všechno opravdu stalo. Kniha není pro slabé povahy, ale čte se jedním dechem. Doufám, že toto i podobná svědectví nikdy neupadnou v zapomnění, už kvůli úctě k lidem, kteří museli z pochybných důvodů vytrpět neskutečné a o svobodě, kterou máme dnes, se jim možná ani nesnilo. Všechna čest Dagmar Šimkové, že v sobě sebrala sílu vzpomínat, své hrozné zážitky sepsala na papír a publikovala!
Příručka dámy v běhu
Ruth Field
Na knihu jsem narazila úplně náhodou v městské knihovně a brala to jako další znamení k tomu, že bych měla po loňském zranění zase začít běhat. Ale protože se mi nechělo, radči jsem si půjčila a právě dočetla tuto knihu. Můj verdikt je následující: Kniha je napsána velmi vtipným a zároveň motivujícím způsobem. Do textu je zařazeno několik "svědectví" od lidí, kterým běh změnil život. Autorka si příliš nebere servítky a pro útlocitnější povahy nemusí být tento styl psaní úplně příjemný. Všechny rady vychází z vlastních zkušeností a jsou hodně přirozené. Ale pozor, je nutné si uvědomit, že knihu psala cizinka a je v některých aspektech tedy poznamenána jinou mentalitou a jinými možnostmi (např. pasáž o výběru běžecké obuvi)! Výtku mám vůči českému překladu - vždyť už ten název je přeložen naprosto nevhodně! Pokud si půjčuju knihu s názvem "Příručka dámy v běhu," očekávám, že se spíš dozvím, jak při běhu vypadat jako dáma, co si obléknout, jaké zvolit doplňky atd. Nechápu, proč nakladatelství Jota přistoupilo k tomuto kroku, když v knize se to slovním spojením "tlustá kráva" jen hemží! Snad, že by se kniha s názvem "Běž, tlustá krávo" špatně prodávala? Dále mi v paměti utkvěla rada, že mám brambory "uvařit ve studené vodě." Naopak kladně hodnotím, že si překladatelka či nakladatel dali tu práci, že vyhledali české běžecké webové stránky a zařadili do textu odkazy na ně.
Na dně v Paříži a Londýně
George Orwell (p)
Jedna z nejlepších knih, kterou jsem kdy četla. Skutečné příběhy a zkušenosti ze života se mi vždycky čtou dobře, i když je účelně nevyhledávám - ale ještě nikdy jsem nenarazila na tolik lidské bídy a utrpení, tolik zvláštních setkání, tolik beznaděje. A hle, on to není popis zaplivaného zapadákova, ona je to Paříž, je to Londýn, ta krásná a pompézní velkoměsta... Ten kontrast je až děsivý! Doporučuji všem, kteří si rádi stěžují, že se mají špatně. A také doporučuji všem, které zajímá, jak se žilo chudým ve 30. letech 20. století v Paříži a Londýně. Ale upozorňuji, že se vám možná občas udělá špatně a některé scény vám utkví v paměti navždy. Výjev na obálce knihy je naprosto vystihující.
Pravidla moštárny
John Irving
Ke knize jsem se dostala úplně náhodně ve středoškolských letech, říkala jsem si něco ve smyslu: "Pravidla moštárny?" - co je to za divnej název, to nechápu, tak si to asi přečtu... měla jsem zrovna brigádu v knihkupectví, Irving zrovna docela frčel (tehdy vyšla v Odeonu Imaginární přítelkyně - s hrůzou zjišťuji, že se jedná o rok 2001), počet stran mě neodradil, a tak jsem s Pravidly moštárny strávila příjemný kus prázdnin. Prostředí amerického sirotčince mě naprosto dostalo, děj mě držel a nepustil až do konce. Bylo to mé první setkání s autorem a bylo velmi zdrařilé. Bohužel film, který jsem poté viděla (i přes slibné herecké obsazení) byl naprosto strašný, příběh byl osekán až na kost od všeho zajímavého a pokud vím, líbil se jen těm, kteří o knihu ani nezavadili.
Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky
J. R. R. Tolkien
Milý, místy napínavý, místy úsměvný příběh. Četla jsem ho až po Pánovi prstenů, takže jsem byla trochu "ochuzena" o překvapení z fantastického prostředí Středozemě. Ale stejně jako Pán prstenů má i Hobit čestné místo v mé knihovně, paměti i v srdci. Film hodnotím velmi kladně, je zpracován tak nějak... lyricky, přesně podle mého vkusu. A se slzou v oku dodávám, že film (resp. už ukázky na něj) vzbudil u mého dvanáctiletého bratra nezvladatelnou touhu přečíst si Hobita, jeho první pořádnou knihu v životě, protože dosud přečetl maximálně pár komiksů. A jsem rozhodnutá toto odhodlání nenápadně přiživovat!
Návrat krále
J. R. R. Tolkien
Krásný konec krásného příběhu. Bavily mě i dodatky na konci, u kterých mě snad až mrazilo, když mi docházelo, co to autor vlastně všechno stvořil. Velkolepé dílo!
Dvě věže
J. R. R. Tolkien
Úžasné pokračování úžasného začátku... Čtenářům doporučuji knihu dočítat s Návratem krále při ruce - vidím to jako dnes, jak jsem v podkroví napjatě dočetla poslední stránků půjčených Dvou věží a propadla jsem panice, co se asi může stát dál, přemýšlela jsem, komu mám zavolat, aby mě uklidnil... a pak mi došlo, že kdyby to s hlavními hrdiny na konci druhého dílu dopadlo špatně, třetí díl by byl asi mnohem stručnější. Navíc postavu Oduly považuji dodnes za původce mého chorobného strachu z pavouků, určité pasáže jsem asi neměla číst osamotě před spaním!
Společenstvo Prstenu
J. R. R. Tolkien
Skvělá kniha, která nabízí krásný únik z reality do fascinujícího světa. Klobouk dolů před autorovou fantazií a precizností, s kterou představil Středozem do nejmenších detailů. Celá trilogie má čestné místo v mé knihovně i v mém srdci!
Beneficia, záduší a patronát v barokních Čechách na příkladu třeboňského panství na přelomu 17. a 18. století
Pavel Pumpr
Knihu jsem četla neskutečně dlouho, protože je absolutně nabitá informacemi (a také proto, že jsem si potřebovala dělat podrobné poznámky ke studiu). Autor odvedl velmi precizní práci a otevřel nový úhel pohledu na problematiku barokních farností. Kniha je pro mně inspirací také v tom, jak má vědecká práce vypadat, jaké úrovně má dosahovat. Kladně hodnotím i jazykovou stránku, která je bezchybná, jen dlouhá souvětí především v závěrečném shrnutí jsou lehce úmorná.
Pevné pouto
Alice Sebold
Ukázky filmu vypadaly dobře, tak jsem si před jeho shlédnutím nejdřív chtěla přečíst knižní předlohu. Knihu jsem si rovnou koupila, což zpětně hodnotím jako chybu. Příběh je sice smutný, ale hlavně zbytečně zdlouhavý, místy nudný a prapodivně natahovaný. Postavy mě nebavily a nebyly mi sympatické. Nevím, pro jakou věkovou skupinu byla kniha primárně napsána, ale mně v dospělém věku absolutně nezaujala, navíc nechápu, jak mohla dostat cenu Kniha roku za beletrii pro dospělé. Možná nese určitou vinu i český překlad, to nemohu soudit, ale rozčilovalo mě i grafické pojetí (u vydání z r. 2010) - řádkování 1,5 a široké okraje, samé plýtvání místem, snad aby kniha mohla být co nejdražší, přitom za to ani nestojí ( tak mě napadá: kdyby do knihy zařadili pár fotek z filmu, mohli by si naúčtovat o stovku víc a čtenář by nemusel tolik zatěžovat vlastní fantazii, že...) Dodávám, že film mě zklamal taktéž.
Klub rváčů
Chuck Palahniuk
Byla jsem zvědavá, co kluci v mém okolí na této knize, případně na filmu před pár lety měli. O ději jsem dopředu nevěděla nic. Příběh mě naprosto šokoval, a právě to mám na knihách nejradči. Děj přirozeně odsýpá bez zbytečných odboček. Tak tenká kniha a tak silný nabízí prožitek! Hodnotím bez váhání plným počtem.
1984
George Orwell (p)
Když jsem asi v 17 letech tuto knihu dočetla, zařekla jsem se, že už nikdy ji znovu nechci číst. Příběh je tak uvěřitelný, že mi z něj bylo těžko. V šoku jsem já, už tehdy milovnice historie, roztřesenou rukou v jedoucím autobuse červeným fixem kostrbatě podtrhla větu "Minulost byla vymazána, vymazání bylo zapomenuto, lež se stala pravdou." Tato věta mě naprosto děsí i po deseti letech a snad někdy seberu odvahu a knihu si znova přečtu. Podle mně si v příběhu každý najde něco, co v něm vzbudí emoce, to každá kniha nedokáže. Doporučuji a považuji za součást všeobecného rozhledu vzdělaného člověka.
My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow
Kniha mi celé mládí unikala, název mě z nějakého důvodu odpuzoval, takže jsem se k jejímu přečtení dostala až v dospělosti. Nelituji, dospívání jsem prožila v hodně "slušňáckém" prostředí, takže by mě drogová problematika maximálně vyděsila, ale nic hlubšího bych z toho neměla. Teď však můžu nesmírně ocenit popis dětské/mládežnické každodennosti v 70. letech v Německu, život na sídlišti i mimo něj, to se z žádné odborné literatury zatím nedočteme. Naprosto mě šokovalo mě spojení evangelického centra a drog. Prostředí narkomanů mě děsilo svojí syrovostí. A nejvíc tragické pro mne bylo, že matka a další blízcí hlavní postavy ani sami nevěděli, kam se podobné případy dají nahlásit, co hrozí a co se dá dělat. Hodnotím plným počtem ne pro "skvělý příběh," ale pro obrovský přínos mladým lidem. A ještě musím dodat, že filmování je celkem zdařilé, příběh je sice dost zkrácen, ale dětští herci předvedli zajímavé výkony.
Obraz Doriana Graye
Oscar Wilde
Obraz Doriana Graye je zvláštní a nadčasovou knihou. Příběh dokazuje, že prostředí dokáže změnit člověka (aniž by o to stál) a že nezřízený život má následky (aniž by s nimi třeba počítal). To prostě bude platit pořád. Nevěděla jsem přesně, jak kniha skončí, posledních pár stránek jsem přečetla s velkým napětím a musím říct, že příběh pro mne skončil spravedlivě - nebyla jsem v šoku, spíš jsem cítila takové zadostiučinění: "Dobře mu tak..."
Vesnice Sparks
Jeanne DuPrau
Vesnice Sparks je trochu slabší než Město Ember, ale baví mě ten lehce děsivý svět, ve kterém se příběh odehrává. Musím také vyzdvihnout povedenou obálku. Hrozně mě mrzí, že další dva díly vyšly jen slovensky, když nakladatelství původně český překlad avízovalo.
Město Ember
Jeanne DuPrau
Skvělá kniha se zajímavým námětem, čtivě napsaná. Hlavní postavy jsou sympatické, děj celkem napínavě odsýpá. Pro dospělého člověka je to milá oddechovka. A musím uznat, že filmové zpracování se vydařilo, hlavně pojetí kostýmů mě mile překvapilo.
Stará Otava mezi Pískem a Zvíkovem
Jiří Fröhlich
Každá kniha Jiřího Fröhlicha bývá zárukou pečlivého zpracování, jasného výkladu a skvělých obrazových příloh. Přesně to je obsaženo i zde. Kniha se čte opravdu velmi dobře, text není zahlcen faktografií, takže je srozumitelný širokému okruhu čtenářů. Obrázky a text jsou v knize v poměru snad 50:50, takže je možné ji přečíst dost rychle nebo prostě jen listovat a prohlížet fotky. Obrázky jsou dobře vybrané a nesmírně zajímavé, zachycují mnohé lokality, které dnes už vůbec neexistují. Ideální kniha pro písecké patrioty.
