Dáma s hrnstjm komentáře u knih

Podle zdejších komentářů jsem čekala něco mnohem horšího, nakonec to tak strašné nebylo. Divný děj, divné prostředí a velmi divný konec, to vše na pozadí odvrácené strany velkoměsta. Japonsko podrobené přísné společenské kritice, překvapivě sepsané japonským autorem. Plus trocha kritiky americké společnosti, šikovně vložená do úst vyšinutému Američanovi. Pokud pominu vyhrocené brutální činy, nejvíc mě šokovaly japonské školačky a jejich "brigády." Kniha je napsána velice čtivě, ale žádné velké dojmy nebo myšlenky ve mně nezanechala. Hodnotím jako lepší průměr.

5 09.05.2014

Tato kniha mi vůbec nesedla... Téma je sice kontroverzní, ale všechny ty hluboké myšlenky, které se v knize podle doslovu údajně nacházejí, jsem tam vůbec neobjevila. Maximálně mě vytáčela ona lady, která neměla špetku sebeúcty a vůbec nepoznala, že dost z toho, co si vyslechla od svého milence, byly spíš urážky žen než komplimenty vůči její osobě (a je zajímavé, že na mnoho z nich vůbec nereagovala - asi to autorovi nepřišlo důležité). A opravdu doufám, že to děsné milencovo nářečí nebylo v angličtině tak strašlivé jako v češtině. Měla jsem problém knihu dočíst a už se k ní nejspíš nevrátím.

6 08.05.2014

Velmi slabé... Minimální děj, naprosto pitomá hlavní ženská postava. Přišlo mi, že autor si dal velkou práci s vymýšlením hlavní mužské postavy, ale na Juliet mu už nezbylo dost sil. Navíc bylo hodně znát, že autorem je muž, hlavně v momentech, kdy přemýšlela a jednala Juliet to bylo hodně nepřirozené. Je mi líto, číst tuto knihu byla ztráta času, ale byla jsem zvědavá. Nestálo to za nic.

1 01.05.2014

Moje první, naprosto neplánované setkání s Kenem Follettem. Během prvních dvaceti stran, kdy mi nebylo vůbec jasné, kdo je hlavní postava a kdo ne, jsem si nedokázala představit, že mě čeká ještě dalších 400 stran tištěných drobnějším písmem s úzkým řádkováním... Bylo mi trochu líto, že v chlapecké škole se odehrávala jen minimální část děje, zrovna na to prostředí jsem se totiž těšila. Ale velmi brzy děj nabral takový spád, že jsem už vůbec nevnímala počet stran a soustředila se na skvělé postavy a šokující události. V anotaci se píše, že jde o "široce koncipovaný román" - to je naprosto přesná charakteristika a během čtení mi mnohokrát proběhla hlavou. Svojí obšírností a zaměřením na jednu rodinu román lehce připomíná Ságu rodu Forsytů, ale děj je mnohem napínavější, propracovanější a překvapivější. Tématiku bankovnictví sice nevyhledávám, protože ji považuji za nudnou, ale zde se to dalo v pohodě překonat i když vím, že jsem nerozuměla všem principům, které se mi autor pokoušel prostřednictvím postav vysvětlit (což je hrozná hanba, protože jsem maturovala z ekonomiky a účetnictví!). Ač jsem si knihu koupila náhodou, chtěla ji přečíst a poslat dál, měním plány a knihu si nechám, protože se k ní určitě jednou (či vícekrát) vrátím.

5 30.04.2014

Jsem ráda, že jsem na tuto knihu narazila, dobře jsem se pobavila a navíc jsem byla tak nějak celkově povzbuzena, že v tom nejsem sama. Nemůžu sice říct, že by mi autorka mluvila přímo z duše, na to jsme asi moc odlišné, ale místy jsme se až nečekaně shodly, ať už v pozitivním nebo negativním smyslu. Autorka má co sdělit a dokáže to udělat čtivou, zábavnou a přirozenou formou.

5 21.04.2014

Přesně jak píše Hřibče dole ve svém komentáři - kdo má rád post-apo žánr, kniha by mu neměla uniknout, protože si v ní přijde na své. Líbilo se mi, že hlavní děj začal hned v první kapitole, bez zbytečných úvodních epizod. Příběh ubíhal velmi rychle a dělo se toho přesně akorát, nebyl čas na nudu a ani to nebylo předimenzované. Nevšimla jsem si, že by kniha byla plné klišé a otřepaných nápadů - naopak, hodně prvků bych označilal jako velmi originální. Kniha mi fakt sedla.

5 15.04.2014

První díl mě moc nenadchnul, přišlo mi, že postavy a informace převažují nad dějem a to já nerada. Ale tento druhý díl, to bylo něco jiného! Tentokrát mě úplně dostala postava Lucase Hildebrandta - to, co se mu stalo a co se mu děje, jak se chová, jaký je... opravdu vzrušující! Naštěstí moje neoblíbená Pinkertýna se tam spíš jen tak mihla, takže mě ani nestačila vytočit. Konec byl skvělý a určitě se nám v dalším díle objeví naprosto netušené souvislosti.

2 12.04.2014

Čtenář se prokousává více než polovinou tlusté knihy, dostává informace drobnějšího charakteru a říká si, že by se už mohlo stát něco většího. Potom se začnou dít věci tak zásadní, že čtenář musí některé věty a odstavce číst vícekrát, aby se přesvědčil, že se nespletl a říká si, jestli jen mu nebylo lépe u těch méně významných událostí... a třeba si dá i pár dní od čtení pauzu, protože čím déle nebude číst, tím déle budou oblíbené postavy žít... Snad každá kapitola v druhé polovině knihy obsahuje obrovské události, a když už si čtenář myslí, že je konec, dostane od autora - pro výstrahu - jeden malý obrazný políček na konci poslední kapitoly a jeden velký na konci epilogu.
Hra o trůny byla skvělá, ale v kontextu Bouře mečů ji vidím opravdu jen jako úvodní epizodu. Bouře mečů je pro mě zatím nejzdařilejším dílem Písně ledu a ohně. A děsím se chvíle, kdy se příběh Daenerys proplete s příběhy postav v Západozemí...

10 07.04.2014

Na poezii vůbec nejsem, ale Ústřiček na mě vykoukl v městské knihovně, tak jsem si ho vzala na pár dní domů, ze zvědavosti. Nevím, jestli jsou víc morbidní ilustrace nebo text, ale jako celek je to opravdu neobvyklé a vražedně vtipné. Nemám zkušenost s předchozím překladem, ale tento mi přišel hodně nápaditý.

4 31.03.2014

Autor napsal knihu na žádost Památníku Terezín a původně nebyla určena k publikování ani vydání v píseckém regionu. Památník Terezín chtěl pro svůj dokumentační archiv faktografický text se jmény osob, které si autor vybavil. A taková kniha přesně je - desítky a desítky jmen a popisy typu "šel jsem tudy a došel jsem tam." Autor se v textu často opakuje, užívá stále stejná slovní spojení, text je často bez odstavců a celkem špatně se čte. Ale dost bylo formální kritiky. Obsah knihy je pro Písecko důležitý - hodně současníků tam může nalézt zmínky o svých předcích (díky těm výčtům jmen) a navíc, jak autor sám potvrzuje, samostatná kniha o píseckém protifašistickém odboji ještě nikdy nevyšla. A tato kniha se odboje týká jen okrajově, protože autor nebyl zapojen v žádné organizaci, jen měl o některých mlhavé povědomí. Nejhodnotnější pro mě byl popis práce gestapa, jejich infiltrace do protifašistických organizací, kdy nechali skupinu pěkně "dozrát," a když se zapojilo větší množství osob, tehdy teprve zakročili a všechny pozatýkali. Nečekané pro mě bylo označení píseckého knihovníka a šéfa městského divadla z kolaborace, dokonce byl za své činy po válce odsouzen a popraven - což vysvětluje, proč jsem o něm před časem nikde nic nenašla (ani současná městská knihovna se k němu nehlásí, přitom to byl tak významný kulturní pracovník...). Strhávám jednu hvězdičku za nepřehlednost a "nečtivost" textu - myslím, že si s tím Prácheňské nakladatelství mohlo dát větší práci.

4 31.03.2014

Chtěla jsem si doplnit můj chatrný čtenářský rozhled a odškrtnout si pomyslně Roberta Fulghuma. Vybrala jsem knihu s nejvtipnějším názvem a i když jsem se místy zasmála (asi tak třikrát), většina příběhů mě nudila a od půlky jsem četla hlavně proto, abych to dočetla... Bavilo mě, že šlo o pohled protestantského pastora, ale tím to končí. Lidové filozofování není pro mě - a toho tam bylo požehnaně. Navíc v knihovně měli jen vydání z roku 1997 s příšernými ilustracemi, které mi děsně lezly na nervy. Z knihy si budu pamatovat asi jen scénu s hořící postelí, zkaženou svatbou a letenkou. Vše ostatní jsem už dávno vypustila z hlavy. Nemyslím si, že bych knihu (autora) nepochopila, jen jedeme na odlišných vlnách a ani mi to nevadí.

4 27.03.2014

Historické romány nevyhledávám a ani nevím, proč jsem po Kladivu na čarodějnice vlastně sáhla. Každopádně nelituji. Kniha je napsaná skvělým stylem (kterým se autor, jak vidno, všem zdejším čtenářům nezavděčil) a méně drasticky, než jsem od historické beletrie čekala. Příběh se hemží absurditami nejvyššího kalibru, ale to tak bývá, když se do něčeho vloží iniciativní blbec, který je, jak známo, horší než třídní nepřítel. Iniciativních blbců se do událostí vložilo hned několik, a bylo až neuvěřitelné, kolik osob mělo možnost procesy utnout už v zárodku, kamenem hozeným po inkvizitorovi ze křoví počínaje, olomouckým biskupem konče. V určitém aspektu je možné pochopit zdrženlivost vyšších církevních míst, přece jen v Bibli se opravdu píše "čarodějnici nenecháš naživu," takže kdo by se chtěl protivit Písmu, které je nejsvatější pravdou? Plus k tomu připočtěme neklidné 17. století a existenci osvědčených a stále platných norem (inkviziční řády), které myslely na všechny případy, a máme aspoň částečnou odpověď. Otázka svědomí a zdravého rozumu je kvůli strachu odsunuta pryč. Zaslepenost církve je v tomto díle neomluvitelná, ale obávám se, že lepší postoj ve své tehdejší zkostnatělosti ani neznala... Smutné! K postavě Bobliga jen dodám, že takové pijavici by se velmi dařilo v současné době, která je taky nakloněna osobám, vydělávajícím na neštěstí druhých.

PS: Anotace u vydání z roku 2007 je přímo "bestiálně" příšerná!

19 24.03.2014

Kdybych byla Američanka, kniha by na mě zapůsobila asi mnohem víc. Takhle můžu jen napsat, že se v příběhu skrývají velké pravdy o lidské povaze. Styl vyprávění se mi moc líbil, bylo osvěžující koukat na svět očima malé svéhlavé holky. Podle zdejší anotace jsem čekala trochu něco jiného, než jsem nakonec dostala, ale zklamaná nejsem.
PS: Pozor na vydání z roku 1995, je v něm hromada překlepů, ke konci mi to už dost vadilo.

5 18.03.2014

V doslovu se píše, že autor v knize "líčí celou řadu zarážejících skutečností, jejichž absurditu si evropský čtenář blíže neseznámený s čínskou realitou jen těžko dokáže představit" - aha, takže jsem právě něco přečetla a na konci se dozvím, že jsem nemohla pochopit všechno, protože samozřejmě nejsem blíže seznámená s čínskou realitou. Škoda, že pisatele doslovu nenapadlo tyto "absurdity" nepoučeným čtenářům osvětlit!
A teď už k příběhu: je to beznadějné, lehce depresivní čtení. Povaha Lina mi nepřišla tak strašná, dokud se "nevybarvil" v novém manželství. Vím, že občas člověk něco hrozně moc chce jen z principu a když to získá, zjistí, že zas tak moc o to vlastně nestál - ale že se s tím setkám ke konci zrovna téhle knihy, to jsem nečekala. O to víc je kniha smutnější. A k tomu fakt, že když skončí jedno dlouhé čekání na Lina, záhy druhé čekání na něj začíná - takže by se dalo říct, že jediné, co Lin pořádně uměl (snad aniž by přímo chtěl), bylo vzbuzovat v ženách naděje. Vedlejší postavy nebyly celkově moc zajímavé. Role komunistického režimu v celém příběhu je velká - nesmyslné předpisy, všudypřítomný dohled a kontrola, to všechno vedoucí jen ke snaze nevybočovat z řady a plnit očekávání na 110 %... Doba a místo děje mi přišlo zajímavé (asi že jsem ta nepoučená Evropanka), děj samotný hodnotím průměrně.

3 11.03.2014

Tentokrát jsem byla velmi nevděčným čtenářem... ale to tak bývá, když je kniha ze čtenářova prostředí, vstřebává ji jinak a - snad nevědomky - hledá každou chybičku. Já ze svého pohledu archivářky, tedy z pohledu zaujatého, nehodnotím knihu příliš kladně. Hlavní postava Pavel mi přišel naprosto nesympatický, jeho "odborná" práce byla vedena úplně nesystematickým a pro neznalé čtenáře zavádějícím způsobem. Údajně vystudoval archivářství, (str. 15), což je zvláštní, protože nic takového neexistuje. Teď slovíčkařím, ale když už autor zabrousil do vědeckého prostředí, neměl by dělat takové chyby a nechat postavu vystudovat spíš archivnictví. Kniha podává poněkud zcestnou představu o práci v českých archivech: Badatelka si dává s paní archivářkou kafe v kanceláři? Pavla neustále někdo cizí hledá v badatelně? - nesmysly! A navíc, údajný vystudovaný archivář dostane do rukou věc, která patří podle zákona do archivu, ale ani ho nenapadne ji tam donést? Ach jo! Není pochyb, že autor sám v archivech někdy bádal, ale je škoda, že to prezentoval takto. Téma kolektivizace - pro mě nic nového, s podobnými věcmi se setkávám často, byl to humus nejvyššího kalibru a nadobro zničil českou vesnici. A potvrzuji z vlastní zkušenosti, že potomci vystěhovaných sedláků si v sobě často nesou pořád tak velikou křivdu a zášť, že s nimi není rozumná řeč. Plus mi lezlo na nervy to všudypřítomné horko, které bylo popisováno tisíci způsoby.
Verdikt: jednu hvězdičku strhávám za hlavní postavu, jednu za děsné srpnové horko, jednu za zavádějící informace pro čtenáře.

5 06.03.2014

Průměrná kniha, ani děsná, ani skvělá, něco mezi tím. Jen mi není jasné, proč je kniha prezentována (zde v anotaci i na přebalu) jako kniha humorná - to podle mě primárně není, humornou knihu si představuji jinak. Řekla bych, že je to kniha o tom, co všechno jde, když peníze nejsou problém. Byla jsem zvědavá a vygooglila jsem si onen dům v Bretani, kolem kterého se všechno točí - a pocítila jsem obrovskou závist :) Jinak od dámy téměř sedmdesátileté bych čekala trochu větší životní nadhled a místy více skromnosti.

10 03.03.2014

Ironie a sebeironie přesně v té podobě a míře, která je mi vždycky sympatická! Kniha mě velmi mile překvapila: téma a prostředí zajímavé (aspoň pro mě), humor mi sednul (narozdíl od jiných uživatelů, jak tak koukám na hodnocení a komentáře...), postavy svérázné a neobvyklé, jazykově zajímavý překlad. Nenudila jsem se ani chvilku!

10 26.02.2014

Mé první knižní setkání s Herculem Poirotem... obávám se, že v některých momentech mi moc sympatický nebyl. Chvílemi připomínal Cumberbatchova Scherlocka na BBC, jen s mnohem menší okázalostí, a nemyslím to úplně jako kompliment. Ale (ne)sympatie stranou, příběh sám o sobě byl skvělý, rozluštění záhady geniální, plus jako nečekaný bonus velmi lidský závěr poslední kapitoly. Kniha utekla, ani nevím jak!

10 18.02.2014

Moc jsem se těšila na tuto jednohubku (formát cca A6) a předpokládala jsem, že ji slupnu během chvilky jak malinu. Omyl! Text je psán vzletným jazykem, jak se na bohémského umělce sluší a patří, a navíc to vlastně ani nebyly moc pěkné věci, které jsem o svém městě četla. Kniha mi často připomínala Orwellovo dílo "Na dně v Paříži a v Londýně" - prostředí lidí na okraji společnosti, kteří se životem prodírají ode zdi ke zdi, smysl jejich existence jim úspěšně uniká a neví, co s životem, protože jsou na světě poprvé... O to smutnější je, když se do tohoto prostředí dostane inteligentní člověk, nechá se jím pohltit a utápí se v nihilistickém bahně všedních dnů. Škoda všech těch dnů, pane autore, ne? Písek je prezentován jako město neustále přikryté inverzí, plné podivných existencí, sem tam nějaký komunista. Kniha je pojmenována po poslední kapitole, ve které autor pracoval poblíž stejnojmenného rybníku, zahnívacího, smrdutého, plného rybích zdechlin - a přesně tak se mu jevil celý Písek. Nevím, jestli některé výroky o některých postavách byly úplně fér, ale to je úskalí autobiografií a jejich subjektivity. Doporučuji všem, které zajímá, co je to pravý bohémský život. Kdybych mohla, dám 3,5 hvězdičky, ale nemůžu a dávám jen tři.

Na závěr jedna věta, která mě zaujala: "Člověk, který nestihne svou dobu, je jako chmýří ve větru, nemá se kde zachytit."

2 13.02.2014

Opět jsem se nechala nalákat doporučujícími a nadšenými komentáři ke čtení knihy, která mě původně zaujala jen názvem.
První dvě třetiny knihy mě nudily, obě hlavní postavy byly těžko uvěřitelné, většinu času nesympatické, hlavně ta mladší. Filozofii neholduji, ale autorčiny filozofické úvahy - a že jich bylo požehnaně - se daly přetrpět, není to žádná "vysoká" filozofie, spíš filozofie všedního dne, nicméně ze všech těch myšlenek mě zaujala jedna jediná (v poslední třetině, krátké zamyšlení nad oblékáním bohatých lidí). Události v poslední třetině nabyly aspoň lehkého děje, konec byl překvapivý, to uznávám, ale nepozdvihl knihu na vyšší level, naopak mě utvrdil v absurditě knihy. Je mi líto, knihu bych znovu nečetla a ani nevím, komu bych ji doporučila... možná snad nějakému "lidovému filozofovi," kterého by bavilo polemizovat s autorčinými výroky.

7 09.02.2014