Dáma s hrnstjm komentáře u knih

Po velmi zdařilé a slibné předmluvě pro mě následovalo velké zklamání. Prostředí mi bylo tak nesympatické a protivné, že jsem chtěla knihu odožit a už se k ní nevrátit, ač to není mým zvykem. Na poflakování, příživnictví, krádežích a opilství nevidím nic pozitivního. Nutno dodat, že každá krádež byla ospravedlněna náležitě absurdním způsobem. Ale co čekat od míst, kde se laciné víno prodává rovnou po demižónech a je rozléváno do zavařovacích sklenic... Nakonec jsem knihu vzala na milost, místy se (hořce) zasmála, dočetla a už se k ní vracet nehodlám. Nemůžu se zbavit dojmu, že je to vlastně hrozně smutná kniha o lidech, kteří mají akorát tak hlad a žízeň (na víno). Přesně, jak se píše v životopise autora zde na DK: "Jeho romány je třeba chápat jako reakci na krizi, nehledá řešení, omezuje se na popis bídy" - a já dodávám: "Škoda!"

7 27.01.2014

Černočerná tma je naprosto výstižný název. Dva příběhy jsou úplně temné samy o sobě, další dva mají v sobě malou špetku světla - dobré úmysly, které ale ze strachu z publicity stejně vedou jen k dalším temným činům. Už od první povídky jsem přemýšlela, kde bere autor sílu k přemýšlení o tak extrémním násilí... cožpak by běžný člověk bez potřebných zkušeností tak detailním způsobem popsal třeba špatně promyšlenou vraždu, se všemi nechutnými důsledky? Z toho důvodu jsem byla hodně ráda za autorův doslov, kde napsal nejen to, kde vzal k povídkám inspiraci, ale i to, že se mu příběhy místy špatně psaly - a říkám si, že je to asi dobře.
Krátké komentáře jsem připojila rovnou k jednotlivým povídám, pokud by to někoho zajímalo. Za nejzdařilejší a nejděsivější považuji "1922."

8 14.01.2014

Čtení Hry o trůny jsem pořád oddalovala, chtěla jsem mít doma nejdřív všechny díly - pro jistotu, pokud by mě to hodně chytlo. Hned po přečtení Prologu mi bylo jasné, že mám před sebou něco obrovského, nejen co se počtu stran týče. Příběh je opravdu brilantní a zároveň je to to nejméně fantastické fantasy, co jsem zatím četla. Politikaření, intriky, malé i velké zrady, sobectví, to všechno známe z dějin i současnosti, co všechno je člověk schopen udělat jinému člověku pro svůj vlastní prospěch, to je právě až děsivě skutečné. Moc se mi líbilo, že kapitoly byly věnovány vždycky jedné z hlavních postav, informace o dění jsem dostávala z různých úhlů pohledu, což se hodilo hlavně v druhé části knihy, kdy se události přiostřily. A ještě něco, "Zima přichází," to je heslo s jedním z nejsilnějších významů, co znám... Srdečně doporučuji, ale připravte se na trochu náročnější četbu.

15 31.12.2013

Po Robinovi jsem sáhla, protože nebylo rychle nic jiného po ruce. Viděla jsem různá filmová zpracování, takže jsem měla určitá očekávání, co se děje týče. Ovšem děj byl úplně jiný už od začátku. Kéž bych na tuto knihu narazila na základce nebo na střední škole, to by mě hodně bavila! Ale teď v dospělosti, když mě život připravil o mnohé iluze, bylo toho romantismu na každé straně tolik, že jsem se místy musela smát. Už jsem se bála, že romantický příboj vydrží až do úplného konce a já se v něm úplně utopím, ale naštěstí (pro mě, ne pro hlavní postavy) došlo ke konci k několika zajímavým zvratům, které knihu v mých očích pozdvihají na vyšší úroveň. Nejvíc jsem se bála, že kniha skončí větou "...a žili všichni šťastně až do smrti."

6 08.12.2013

Mé první setkání s Geraltem. Bavil mě ten středoevropský nádech a variace na klasické pohádkové postavy a příběhy, to jsem vůbec nečekala. Opravdu skvělé!

6 12.11.2013

Velmi znepokující kniha. Je neuvěřitelné, co všechno dokáže zvládnout dětské tělo. U některých pasáží jsem se nepozvracela jen proto, že jsem knihu četla v práci. Zajímaly by mě pohnutky matčina chování, resp. co způsobilo v její hlavě přerod z normálního rodinného života do této hrůzy. K přístupu Davidova otce nemám slov, neskutečně mě vytáčel lhostejností, zbabělostí a slabošstvím. Nelíbí se mi, že na obálce je odkaz na nedávnou kauzu z Kuřimi, údajně "náramně podobnou" - jestli to má být marketingový tah cílící na zvědavé televizní diváky, to nevím, ale nepřijde mi to vhodné. Kniha by mohla být užitečná i pro pracovníky ve školství.

10 11.11.2013

Knihu jsem koupila jako dárek a při té příležitosti prolistovala. Ač mě esoterické směry a léčitelství příliš neberou, kniha mě překvapila svojí praktičností. Text je v podstatě v menšině, převažují nákresy obličeje a jiných částí těla se stručnými popisky a komentáři. V některých případech jsem ale měla problém pochopit, co přesně se popisem a nákresem myslí, např. u výkladu k ušním boltcům. Kniha nepůsobí nijak šarlatánsky, informace je ovšem brát s jistou rezervou a spíš v rovině prevence, než nekriticky vykládat popsané znaky a diagnostikovat rakovinu sobě i všem lidem v okolí :) Knihu nehodnotím, jen píšu svůj názor.

Napínavé, chvílemi až děsivé. Příběh se bez zbytečných odboček rozjel okamžitě. Skvělá sci-fi "jednohubka!"

3 16.10.2013

Zajímavý námět a zajímavé informace ze života cikánů v současné Americe (které já, starý kritik, beru s rezervou). Nebylo mi sympatické jednání některých postav, resp. nedokázala jsem se s ním ztotožnit a přišlo mi iracionální. A paradoxně jediná racionálně jednající postava na svůj přístup doplatila, škoda. Líbil se mi závěr, takový neurčitě určitý. A děsná obálka - děsila lidi, kteří si jí u mě všimli.

5 15.10.2013

Udělala jsem chybu, že mezi druhým a třetím dílem Milénia jsem nechala asi měsíční pauzu. Po rozečtení Dívky, která kopla do vosího hnízda jsem pak měla značný zmatek v postavách a jménech, už jsem si přesně nepamatovala, kdo je policista, kdo novinář atd. První polovina knihy mě moc nebavila (hlavně politicky zaměřené pasáže), a tak jsem během ní přečetla asi tři další jiné knihy. Ač mi v předchozích dílech nebyla příliš sympatická postava Eriky Bergerové, tentokrát mě její příběh bavil víc než příběhy jiných postav. Vzhledem k událostem a chování hlavních postav je tento díl pro mě z celé trilogie nejslabší, ale Milénium jako celek je skvělé. Nejvíc mě bavil první díl.

4 02.10.2013

Mnohé už zde bylo napsáno, já jen dodám, že se mi tento zapeklitý příběh (napsaný vlastně na pár stránkách) líbil a poslední kapitola mi lehce asociovala knižní a seriálovou postavu jménem Dexter - kdo znáš, rozuměj :)

6 25.09.2013

Nikdy bych nevěřila, že mě kniha psaná stylem dlouhého monologu bez kapitol bude tak moc bavit. Dolores čtenáři dávkuje informace po menších částech, které do sebe nakonec všechny pěkně zapadly. Drsné příběhy dvou žen vymyšlené mužem, to je silný kalibr!

13 13.09.2013

Jsem z této knihy v lehkých rozpacích.
Čtenář je bez varování uvržen přímo do světů 26. století, stránky se hemží cizími mimozemskými slovy připomínající severské jazyky (slovníček v knize není, určitě by se hodil, člověk by pak nemusel hledat, v jakém kontextu ono divné slovo už jednou viděl a co to znamená), je poměrně složité se v příběhu zorientovat. Vysvětlující informace jsou dávkovány po nepatrných kouskách v průběhu celé knihy. Když už si myslíte, že máte přehled, začnou vám s každou kapitolou přibývat nové a nové postavy. Kvůli mimozemským slovům je čtení knihy náročné, stránky se nedají jen tak "přelétnout," čtenář se musí soustředit na každou větu, aby pochopil, co chce autorka sdělit. Knihu jsem četla na můj vkus velmi dlouho a měla jsem pocit, že stránky vůbec neubývají. Přitom lze říct, že příběh je zajímavý, má určitý potenciál rozvinout se v něco velkého a celkem dobře "odsýpá." Jantarové oči jsou takovým náročnějším uvedením do děje, který si v tuto chvíli netroufám odhadovat.
Kladně hodnotím autorčinu fantazii, to opravdu všechna čest! Kladně hodnotím obálku, je naprosto podařená, výstižná a vkusná. Záporně hodnotím výběr hlavní ženské postavy - Rë Akkütlix! Má strašně protivnou a nesnesitelnou povahu, rozčilovala mě snad každá její věta. Hlavní mužská postava, Lucas, má své mouchy, ale budiž. No a jejich vzájemný vztah, to je úplná tragédie! Ať počítám, jak počítám, víc než tři hvězdičky dohromady nedám.
Původně jsem si chtěla knihu rovnou koupit. Teď jsem ráda, že jsem si ji jen "na zkoušku" půjčila v knihovně, protože v této "zkoušce" úplně neobstála. Další díl si asi ze zvědavosti přečtu a pak se uvidí.

7 09.09.2013

Velmi mrazivý příběh... nechce se mi ani přemýšlet o světě, ve kterém by podobná reality show existovala a byla podporována ze všech možných stran. Zaujaly mě hlavně dialogy postav. Mužská ješitnost a touha po dobrodružství je strašná věc, pokud má dopad na jejich blízké, což v případě Dlouhého pochodu platí tisícinásobně (pokud by Dlouhý pochod opravdu existoval, přišla bych o spoustu známých, protože by si prostě byli jisti, že to mají promyšlené a nemůžou nevyhrát). Role diváků a vojáků je naprosto děsivá. Doufala jsem v různé konce, ale ten, kterého jsem se dočkala, přinesl víc otázek než odpovědí. Ale nevadí, vybírám si vlastní přijatelnou variantou a hodnotím plným počtem.
Věta, která pro mě vystihuje celý příběh: "Vezmeš si něco do hlavy... pracuješ na něčem... a pak to ani nechceš."

9 23.08.2013

McCarthyho knihy jsou náročné na pozornost, kvůli stručným dialogům (stačí chvilka nepozornosti a už nevíte, o co jde nebo kdo s kým vlastně mluvil) a absencí úvozovek u přímých řečí. Tentokrát ale jsem byla tak zvědavá, jak se dějová linie bude vyvíjet, že jsem četla i za chůze, což dělám jen v nouzi největší. Zatímco "akční" část příběhu ve mně vyvolávala spíš spoustu otázek (Proč se ten Moss na kufřík prostě nevykašle? Čeho chce vůbec dosáhnout? Byla náhoda, že Moss skončil tak, jak skončil? Jak to vlastně dopadlo s Chigurghem?), v šerifově vzpomínkové části padne opravdu hodně moudrého. Kladnou postavu aby člověk hledal mezi řádky lupou, každý má nějaký ten vroubek - snad jen šerifova manželka je čistá a paradoxně je v úzkém kontaktu s kriminálníky ve vězení a prostřednictvím svého muže i s mnohým horším. Škoda jen, že po dočtení knihy zůstává tolik nezodpovězených otázek.

4 19.08.2013

Po knize jsem sáhla z čisté zvědavosti po přečtení anotace. Téma je celkem neobvyklé, zpracované zajímavým způsobem. Celý příběh mi připomínal britský dokumentární seriál Přežít! (I Should't Be Alive), kde skuteční přeživší extrémního nebezpečí vypráví svůj příběh a herci jej rekonstruují - tato kniha by mohla být příhodným scénářem pro další díl (dobře, až na ten závěr). Trochu mi vadila baseballová tématika, resp. její množství, ale čtenářům z USA to dávalo určitě větší smysl. U knihy jsem se nenudila, místy jsem byla docela napnutá. Vadilo mi skloňování jména Trisha - opravdu zní genitiv "Trishi," jak nám tvrdí nakladatelství, nebo vypadá líp "Trishy?" Hodnotím jako lepší průměr.

4 16.08.2013

Podle anotace a komentářů jsem měla velké očekávání, které nebylo naplněno. Líbil se mi neotřelý námět, zpracování antiutopického světa (Mechanický Ohař!) a pár zajímavých myšlenek, které padly v závěru knihy. Děj mě příliš nevtáhl a postavy se mi moc nezamlouvaly. Třeba hlavní hrdina mi byl po celou dobu čtení naprosto odcizen a bylo mi úplně jedno, co se s ním stane. Doufala jsem aspoň v nějaký šokující závěr, ale toho jsem se vlastně nedočkala. Proti sci-fi nic nemám, ale tahle kniha se mi do noty zrovna netrefila, je mi líto.

7 12.08.2013

Geniální kniha! Autorce se velmi dobře podařilo popsat vtipným způsobem smutné a znepokojující věci. Myslím, že jsem se při četbě knihy vůbec nesmála, jen obdivovala spisovatelské umění. Mezi řádky Helenčiných příběhů se odehrávají drsné příběhy dospělých. Opravdu skvělé dílo.

6 07.08.2013

Oba příběhy mají neotřelý námět, to se mi hodně líbí.

"Rosemary má děťátko" pro mě byla napínavější část knihy, film jsem neviděla, takže jsem vůbec netušila, co přijde a co má přijít. Děj mě dost bavil, ale konec byl na můj vkus až moc otevřený! Místy mi příběh připomínal americký seriál stanice ABC "666 Park Avenue" z roku 2012, vsadila bych se, že filmaři se nechali v mnoha bodech od "Rosemary" pořádně inspirovat - a já měla díky tomu mnohem jasnější představu o domu, kde se příběh odehrává (ten se fimařům opravdu povedl, narozdíl od děje, který místy vázne).

"Stepfordské paničky" jsem znala z filmového zpracování, ale nenechala jsem se tím moc ovlivnit. Opravdu kniha a film jsou hodně rozdílné, film je komedií s dobrým koncem. Naopak kniha udržuje čtenáře dlouho v napětí a informací k rozslousknutí stepfordské záhady se dočká až k závěru. Překvapilo mě, jak příběh skončil, tak rozdílně oproti filmovému konci, na který jsem byla psychicky připravena!

Po nedávné zkušenosti s McCartyho Vnější tmou jsem se do Cesty pouštěla s obavami a očekávala nejhorší možný scénář. Kniha ale naprosto překonala mé očekávání. Příběh je skvěle napsán, děj rychle ubíhá, svět je popsán děsivě realisticky. Postavy nemají jména, ale ta asi stejně dávno ztratila smysl. Líbil se mi kontrast chlapcovy povahy vůči povaze jejich světa. Kniha dokazuje, že lidstvo má tendenci opakovat své chyby, stačí málo a bez problémů se vrátí ke krutým kořenům, ať už předtím dosáhlo jakéhokoliv civilizačního pokroku. Jsem fakt ráda, že jsem na knihu narazila teď, když nemám děti - obávám se, že v opačném případě bych příběh prožívala úplně jinak...

11 26.07.2013