Dáma s hrnstjm
komentáře u knih
Pan Kaplan má třídu rád
Leonard Q. Ross (p)
Mám ráda knihy, u kterých se musí přemýšlet, aby se člověk zasmál. To Pan Kaplan splňuje. Knihu jsem četla po kapitolách během poledních pauz v práci. Většina postav mě ale tak rozčilovala, že bych knihu souvisle asi nezvládla. Vůbec si nejsem jistá, jestli se onen pan Kaplan opravdu chtěl naučit cizí jazyk nebo mu prostě jenom bylo dobře mezi spolužáky (došla jsem k závěru, že to bylo od obojího trochu). Vytáčela mě ta děsná nepoučitelnost - opravíte mu chybu a on jí stejně pořád dělá - takových lidí mám pár ve svém okolí a třebaže se to netýká jazyka, kontakt s nimi je naprosto ubíjející a v hlavě se mi honí cosi o marnosti. Po delším časovém odstupu ale určitě přečtu i "rozšířenou" verzi a jiný překlad, aby mi náhodou něco neuniklo :)
Vnější tma
Cormac McCarthy
Knihu jsem četla z čiré zvědavosti, a ta byla před chvílí ukojena. Byla to první kniha od autora, která se mi dostala do ruky. Chvíli mi trvalo, než jsem se sžila se stylem, kterým je příběh napsán. A často jsem musela listovat v přečtených stránkách, protože jsem měla menší zmatek ve vedlejších, často nepojmenovaných osobách. Na tomto divném příběhu mě bavila především všechna ta divná setkání. Doufala jsem v něco aspoň malinko pozitivního na závěr, ale nedočkala jsem se, spíš naopak. Rozčilovaly mě vyjadřovací schopnosti hlavních postav, tedy jejich naprostá absence. Musím vzdát velký dík panu Arbeitovi, který připojil skvělý doslov, kde mi bylo vysvětleno hodně souvislostí, které bych jinak neměla šanci zjistit, to opravdu oceňuji. A také moc chválím obálku, je naprosto výstižná.
Černobílý svět
Kathryn Stockett
Na knihu jsem narazila náhodou v žebříčku 100 nejlépe hodnocených knih, tak jsem byla zvědavá. Četla se snadno, ale ne proto, že by byla tak mistrně napsaná. Téma je hodně závažné, ale bylo zpracováno docela prostoduchým způsobem. Po celou dobu čtení jsem si říkala, čím si kniha zasloužila být bestsellerem a proč jsou zde tak nadšené komentáře - no, asi právě proto, že je napsána tak jednoduše, že ji přelouskají i osoby, kterým náročnější text třeba dělá problémy. Problematika samotná je zajímavá, je dobře, že byla kniha přeložena do češtiny. Je zvláštní si uvědomit, že v USA v 60. letech byly takové hluboké problémy, zatímco u nás v ČSR panoval relativně klidný socialismus. Líbilo se mi, že různé kapitoly byly psány z pohledu různých postav, to bylo celkem osvěžující. Jinak mě kniha moc nezaujala, doporučuji brát ji trochu s rezervou, přece jen podává jednostranný pohled a neobsahuje moc historických faktů, které by se minimálně k některým pasážím docela hodily (pro poučení a lepší pochopení událostí). Po přečtení jsem si pustila i film a musím říct, že už dlouho jsem neviděla nic tak naivního.
PS: Milý Knižní klube, ty překlepy a chyby v textu jsou fakt strašné, takhle odfláknutou práci jsem snad ještě neviděla, a to jsem četla kde co. Styď se!
Svatyně za hradbami měst - Křížová hora u Českého Krumlova v jihočeských a středoevropských souvislostech
Martin Gaži
Kniha je zdařilým výsledkem patrně obrovského badatelského úsilí. Je naplněna vzorovými příklady sakrálních staveb mimo barokní městskou zástavbu - ovšem občas jsem měla pocit, že je příklady až přeplněna, a to na úkor zobecňujících tvrzení. Pokud ponechám stranou konkrétní příklady, v knize se opravdu moc nových vybádaných "pravd" nenajde. Asi třetina knihy je věnována Křížové hoře u Českého Krumlova, autoři zvolili mikrohistorický přístup, protože měli dostatek archivních i jiných pramenů. Smůla, že mě zajímá úplně jiný region a o dostatku archivních pramenů si můžu nechat jen zdát. Ráda bych vyzdvihla zajímavé pasáže o paralelách s biblickými událostmi (Kalvárie, Boží hroby), o povaze míst za hradbami, o poustevnících, o léčivých pramenech a zázracích. Také musím pochválit rozsah obrazové přílohy, je opravdu obsáhlá a bez ní by mnohé texty postrádaly smysl. Doporučuji všem, kteří mají rádi barokní dobu a hmotné projevy barokní zbožnosti. Strhávám jednu hvězdičku za několik vět, které mají "reportážní" charakter a v odborném textu působí jak výkřiky do tmy. Od knihy, která má ambice být na vědecky a odborně vysoké úrovni, očekávám seriózní (pro někoho suchý) styl, nechci číst citově zabarvené otázky ani přirovnávání k aktuální politické situaci.
Proměněné sny
Petra Dvořáková
Petra Dvořáková měla skvělý nápad, když se rozhodla pořídit rozhovory s lidmi na téma životu v katolické církvi. Příběhy jsou místy až děsivé a čtou se jedním dechem. Ale říkám si, jestli dnes, v roce 2013, není katolická církev už trochu někde jinde, na trochu lepší cestě. Nicméně pro kritiky katolické církve je tato kniha vodou na jejich mlýn, zastáncům naopak nabízí pohledy z jiné strany. Překvapilo mě, že autorka ve svém vlastním příběhu neuvedla všechny události, které ji v církvi potkaly a které popisuje v knize Já jsem hlad. A souhlasím s Edysy, že knihu by si měli přečíst ti, kteří se chystají do kněžské služby nebo do kláštera, protože lidé v jejich okolí by třeba nikdy nepřiznali skutečnosti a myšlenkové pochody, které popisují osoby v rozhovorech.
Dívka, která si hrála s ohněm
Stieg Larsson
Do děje jsem se okamžitě začetla, držel mě v napětí po celou dobu, poslední stránky jsem dokonce četla tajně po chvilkách v práci, protože jsem byla děsně zvědavá, jak to dopadne. No, vzhledem k zvláštnímu závěru doufám, že mi třetí díl poskytne adekvátní a logické vysvětlení určítých zvratů. Jak už jsem psala u prvního dílu, detaily v podobě nákupních seznamů a obložených chlebů mi nevadí a spíš naopak mi dokreslují situace, byť trochu nezvyklým způsobem.
Kapesní atlas světových dějin
Petr Cafourek
Skvělá pomůcka, která mi pomohla zvládnout nejednu zkoušku! Atlas jsem dostala kdysi jako malá od prarodičů, že si mi prý bude hodit jednou do školy. Ani neví, jakou měli pravdu, sahám po něm naprosto automaticky při jakémkoliv historickém problému. Opravdu přehledný a nesmírně užitečný!
Háčkování
Candi Jensen
Kniha je přehledně zpracovaná a hlavně má skvělé obrazové přílohy (narozdíl od jiných příruček) - výrobky jsou vyfocené tak, že máte sto chutí se do díla také pustit :) Návody jsou sepsané dostatečně srozumitelně.
Osamělost prvočísel
Paolo Giordano
Tak nevím, ale na mně kniha moc depresivně nepůsobila. Asi proto, že v mém okolí je pár lidí, kteří neumí žít vlastní život, pořád na něco čekají, něčeho se bojí, nejsou schopni dělat rozhodnutí a zůstávájí svým způsobem sami uprostřed všeho - takže jsem asi trochu zvyklá. Stejně jako tyto lidi v mém okolí, i hlavní postavy knihy jsem měla sto chutí obrazně profackovat, aby už začali něco dělat, nebo jim život uteče mezi prsty, ani nebudou vědět jak. Chápu, že trauma v dětství může mít různé následky, taky jich pár vlastním, ale není možné jim přece zasvětit celý život. Líbilo se mi, jak autor do knihy propašoval drobnosti z matematických věd, bylo to pro příběh docela osvěžující a vrhalo to i trochu lepší světlo na postavu Mattia. Knihu jako celek hodnotím kladně, autorovi se povedlo vymyslet dva poutavé děje, které propojil ve vhodných chvílích. Čte se opravdu lehce a jedním dechem, ale jednou stačilo, už se k ní asi nevrátím.
Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
Nejsem zvyklá číst historickou beletrii, protože u ní pořád musím přemýšlet, co všechno je podle skutečnosti a co si autor přimyslel. Během prvních stránek této knihy jsem si nebyla jistá, jestli ji kvůli tomu vůbec dočtu, ale díky autorčinu stylu psaní se mi to lehce podařilo. Soustředila jsem se na příběh a Gertu a nechala pátrání po autenticitě stranou. I když mi pořád není u některých hrozných scén jasné, jestli si je autorka vymyslela (mohla by to vůbec lidská fantazie vymyslet?) nebo jestli se o tom dočetla v pramenech (v jakých, když nebylo v ničím zájmu, aby se zběsilé násilnosti evidovaly?). To ale nic nemění na skutečnosti, že kniha je napsána dobře srozumitelným, lehce čitelným stylem, který by určitě zvládla i současná mládež - a bylo by vhodné, aby se mladí lidé k této knize třeba ve škole dostali a měli o problematice povědomí. Kolektivní vina je hrozná věc - zde navíc popsána z opačné strany, než jsme my Češi zvyklí slýchat. Je to zvláštně nešťastný příběh nešťastné osoby. S Gertou čtenář sympatizuje až do konce, ať už je Němka nebo ne. Zaskočilo mě, v jaké době příběh skončil, s tím jsem vůbec nepočítala. Knihu doporučuji všem, kteří si stěžují, jak se máme dneska špatně a jak je to v ČR hrozné. Třeba pak uvidí ten luxus, který máme kolem sebe.
Kdo chytá v žitě
J. D. Salinger (p)
Potřebovala jsem si zpravit chuť po Mechanickém pomeranči a sáhla po této knize - nebyl to úplně nejlepší nápad. K hlavnímu hrdinovi jsem zaujala neutrální vztah, jenom mě trochu rozčiloval jeho častý pláč (asi jsem ještě nikdy neviděla sedmnáctiletého kluka brečet). Nemohla jsem se ale zbavit dojmu, že některé z věcí, které jej deprimovaly (a že jich bylo), bych spíš čekala u staršícho zkušeného člověka, než u dospívajícího kluka (a určitě aspoň půlka těch věcí deprimovala i samotného autora :)). A taky mě vlastně štvalo, že si Holden vůbec nevážil toho, že mu rodiče financovali vzdělání - nebo aspoň předpokládám, že všechny ty školy a internáty nebyly zadarmo - to je ostatně i současný jev a je mi z toho pěkně zle. Kniha mě celkově moc neuchvátila, ale když jsem ji omylem dvakrát zapomněla v práci a tudíž jsem ji nemohla večer číst, tak mi docela chyběla - ale možná to bylo proto, že už jsem ji chtěla mít dočtenou. Jo a absolutně jsem si nedokázala představit New York 50. let. Po jazykové stránce ale velmi zdařilé dílo!
Trapný konec rytíře Bartoloměje
Václav Erben
Veřejně se přiznávám, že tato kniha mi změnila život a díky ní jsem tam, kde jsem. Není to sice žádné veledílo, ale na mě silně zapůsobilo. Ke knize jsem se dostala naprostou náhodou, zaujal mě název a byla jsem zvědavá, co má být tím trapným koncem a začetla jsem se. Příběh mě příjemně překvapil, postavy mě velmi zaujaly, ale hlavně děj ve mně vyvolal spoustu otázek faktografické povahy - jak to bylo ve skutečnosti? Co je na knize pravda a co je výmysl autora? Tím jsem se dostala k dějinám středověku, které mě uchvátily, následoval výběr VŠ se zaměřením na historii, kde jsem vzala na milost i jiná období (například do té doby nenáviděné baroko - teď se ho nemůžu nabažit!) a hlavně se mi otevřely obrovské, do té doby nevídané obzory, jak teoretické, tak praktické. Teď se můžu radovat z toho, že zaměstnání je zároveň mým koníčkem, a na začátku toho všeho stál rytíř Bartoloměj, kterému tímto děkuji, přestože jeho konec byl trapný, ale nebýt tohoto konce, kniha by se mi do rukou nikdy nedostala.
Mechanický pomeranč
Anthony Burgess
Mechanický pomeranč nebyla kniha podle mého gusta, nechala jsem se nalákat na slibnou pozici v žebříčku nejlepších knih. Prvních pár stránek jsem toho litovala, hlavně kvůli slangu a násilí, ale knihu jsem četla dál a doufala, že se stane něco, co mě ohromí, šokuje a přebije všechny dosavadní nechutnosti. Nestalo se, nejvíc mě šokovalo, když jsem si na konci první části přečetla, kolik je hlavnímu hrdinovi let. Námět příběhu hodnotím jako zajímavý, pár scén mě zaujalo, ale z knihy si nic moc neodnáším, žádné hluboké dojmy - ale určitě jistotu, že ji už nehodlám znovu číst a nechci vidět ani film, "kultovnost" naprosto nechápu.
Velká kniha o prdu
Jakub Šofar
Humorné a poučné, autorům muselo dát obrovskou práci objevit a nashromáždit použité zmínky, anekdoty, písně, básně a hlavně obrázky s onou tématikou. Kniha je pojata s velkou dávkou odbornosti, to se mi na tom líbí, nejde jen o přisprostlý humor, ale především o publikaci z oboru flatulologie. Kniha jako celek je vyvážená, pokud někoho nezajímají odborné komentáře, už jen při listování se zaručeně pobaví. Téma není zpracováno vulgárně, ale s citem, v této podobě to snad nemůže ani nikoho pohoršit.
Muž, který sázel stromy
Jean Giono
Z četby si odnáším obraz toho, že i jeden nepatrný člověk může změnit kus světa k lepšímu, protože je to v jeho moci. Stačí jen mít nápad, odhodlání, vytrvalost... a žaludy :) Kniha je optimistická a inspirující, stojí za přečtení.
Jak být ženou
Caitlin Moran
Nemohla jsem se dočkat, až dočtu tuto knihu... abych si tu na ní mohla pořádně postěžovat! Nevím, co je to za novou módu, že autoři vyslovují své názory s maximem známých i neznámých vulgarit - copak si myslí, že čím sprostší projev mají, tím větší budou mít úspěch u čtenářů? V prvních kapitolách se autorka vyjadřuje jako všech kanálů futrál a nejsem si jistá, co mi tím chtěla říct. Dále jsem měla pocit, že autorka nesmyslně generalizuje a má tendenci házet všechno a všechny do jednoho pytle (příklad: její svatební den nebyl ideální = žádná nevěsta si neužije vlastní svatbu, protože to je nemožné). S mnohými názory nesouhlasím, s některými souhlasím, nad něčím jsem se upřímně zasmála, z něčeho se mi dělalo lehce nevolno. Feminismus mě moc nebere a v tomto vulgárno-vtipném pojetí mě vůbec nezaujal. Další hroznou věcí, za kterou ale autorka nemůže, je český překlad - nechápu, jak překladatelka přišla na to, že je vhodné všechna ženská příjmení v knize (a že jich tam je) přechylovat; zaprvé je to vůči tématu knihy maximálně necitlivé, zadruhé je to do očí bijící ("Katy Perryová" - ovšem na další straně naštěstí bez úprav "Courtney Love"). Snad jsme my čtenáři nebyli podceněni, že bychom z textu nepochopili, jestli se jedná o muže či ženu! A přechýlené autorčino příjmení přímo na obálce nemá smysl komentovat. Dávám jednu hvězdičku za nápad a druhou za otevřenost a upřímnost.
O myších a lidech
John Steinbeck
Z nějakého důvodu jsem se do příběhu nedokázala moc vžít a celé jsem to viděla jakoby z větší vzdálenosti. Dlouho jsem nevěděla, jak si mám představit postavu Lennieho (film jsem neviděla, nakonec jsem si ho představovala jako Randyho ze seriálu Jmenuji se Earl :)), to mě docela rozhodilo. O příběhu jsem měla jen nejasné povědomí, takže jsem nevěděla, co přesně mě čeká. Čekal mě jistý šok ze závěrečné scény, ale je spousta knih, jejichž závěr mě šokoval mnohem víc, byť téma knihy o zbytečnosti lidského života je dost závažné. Celkově je to smutná kniha o smutných životních podmínkách a jak už to zde několikrát padlo, každý nechť si udělá názor sám.
Deník Anny Frankové
Anne Frank
Právě jsem dočetla. Konec je naprosto strašný, podle úvodu v knize jsem naivně očekávala pouze smrt autorky. Je velmi smutné, že Anna se nedočkala vůbec ničeho z toho, co si ve svém deníku do budoucna plánovala, nedočkala se dokonce ani pořádného jídla a zprávy o konci války. Ale je možné, že svým deníkem, čteným v příslušném kontextu, ovlivnila a zaujala mnohem víc lidí, než by se jí to třeba podařilo vlastní tvorbou, pokud by přežila válku a věnovala se psaní. I tak je to malá útěcha za smrt mladého člověka. Líbilo se mi zjištění, že mládež před 70 lety byla v mnoha ohledech podobná té dnešní - problém s autoritami, neshody s rodiči, bouřlivé chování atd. Celkově je to velmi cenné svědectví ze zajímavého úhlu.
Muži, kteří nenávidí ženy
Stieg Larsson
Právě jsem dočetla. Teď lituji, že mi kniha ležela bez povšimnutí asi dva roky v knihovně, než jsem se k ní dostala (odrazovala mě tloušťka a navíc jsem vůbec netušila, o čem to má být, ani jsem po tom nepátrala - jak jsem psala už jinde, před objevením Databáze knih jsem o současné tvorbě neměla potuchy a hluboce se stydím). Prvních cca 80 stran jsem se do čtení musela spíš nutit a doufala jsem v nějaký zajímavý obrat. Od chvíle, kdy tento obrat nastal, mi stránky samy ubývaly pod rukama a byla jsem napnutá jak kšandy. Na čtení jsem neměla moc času, vždycky tak chvíli před spaním, ale nikdy jsem neměla problém se okamžitě do děje začíst. Text je napsán jednoduše, bez zbytečných složitostí. Jsem vděčná i za autorovy občasné detailní popisy maličkostí (které mu někteří níže komentující vyčítají) - například když si hlavní hrdina namazal chleba se šunkou - přistihla jsem se, že si představuju i tento detail a díky tomu jsem měla pocit, že všechno vidím úplně zblízka. Příběh byl brilantně promyšlen a i drsnější pasáže do něj přirozeně zapadají tak, že bez nich by to nebylo ono. Musím pochválit i obálku, je velmi zdařílá a trefná.
Úpadek anglické vraždy a jiné eseje
George Orwell (p)
V knize zaznívá několik velmi zajímavých myšlenek. Je škoda, že některé knihy, které Orwell podrobuje kritice z neobvyklých úhlů, zatím vůbec nevyšlo (a pravděpodobně ani nevyjde) česky, takže český čtenář nemá vlastní názor pro porovnání. Nejvíc mě zaujala kapitola o osobnosti Salvatora Dalího, netušila jsem, že to byl takový šílený psychopat.
