Dámaskloboukem
komentáře u knih

Vůbec nevím, jak dílo ohodnotit.
Je to beze sporu jedna z nejctivejších knih, kterou jsem kdy držela v ruce.
Dej mě pohltil ne na první stránce, ale doslova v první větě. Nechápu, obdivuji. Za čtivost bych dala klidně 6 hvězd. To je umění, vyjádřit přesně to, co potrebuji, ani písmenko navíc. Ovšem na druhou stranu musím priznat, ze jsem vrátila do knihovny nedočtené. Zoufale mi vadil obsah. Možná v době kdy kniha vznikla - před 12-ti lety, bylo toto hodně módní téma, které časem vyvětralo …?

Čtenarskym extrabonusem snad u každé knihy je, když autor upřímně fandí a souzni s hlavním hrdinou. Tady je to přesně tak. Pan Richter je fascinován Evzenem Savojskym. Dokonce brání i jeho sexuální orientaci, ačkoli to vůbec není nutne.
Knizka je překvapivě čtivá a to i pro laiky historie, jako jsem já. Tj.: Školni úroveň znalostí dějepisu sem tam oživena nějakou prázdninovou prohlídkou hradu či zámku. Asi od poloviny už jsem pochopila šablonu děje - kam Evžen přijel nebo přispěl vše se v dobre obrátilo maje pouze kladné lidské vlastnosti. Taky opakované popisy bitev už mě ke konci začínaly nudit a té nesmyslně prolité krve bylo až moc.
Byla jsem rada, ze to skončilo. Je škoda, ze takový velký vojevůdce umřel docela obyčejně doma v posteli. Víc by se hodilo, kdyby hrdinně padl někde v boji.
No co už. Tohle bylo jedine, co se mu v životě nepovedlo na jedničku s hvězdičkou dvakrát podtrženou.
Každopádně jsem si rozšířila své znalosti dějepisu a uznávám, ze pan Richter toho o válečné historii věděl opravdu moc.


Knizka je moc pěkná. Zkusila jsem vločkové sušenky. Zmizely do druhého dne, i když na rozdíl od autorky jsem je měla hodně placaté a na muj vkus byly moc sladké. Ale recept budu používat, poté co přidám vlastní úpravy :)


Tržnímu hospodářství navzdory - tuhle knížku nekoupíte. Nenabízí ji žádné kamenné knihkupectví ani e-shop. Projela jsem i knižní bazary, ovšem taky bez úspěchu. Nakonec jsem si ji zablokovala v knihovně a zaplatila za to poplatek celých 5,-Kč ( výše poplatku mi připadá docela úsměvná ).
Jsem hrozně ráda, že mě to prislo pouze na 5,- a knihu jsem si nekoupila, protože po přečtení/prolistovani vůbec nevím, na co by mi ve vlastní knihovně byla. Na pečení určitě ne.
Kuchařka je to naprosto dokonalá, krásné fotky, podrobný návod, na začátku něco ze života autorky.
Obsahuje převážně francouzské sladké recepty, to by mi nevadilo. Ale já jsem ten typ, co od začátku pečení max. do dvou hodin vytahuje plechy z trouby a ještě horké to z poloviny padne pod rukama nedočkavých členů rodiny. A komu vadí, ze každý koláč je šišatý trošku jinak nebo že poleva mírně stekla? Vždyť se to stejně sní.
Když jsem se docetla, ze mám infundovat přes noc vanilkovy lusk v mléce a druhy den pokračovat s přípravou pořad s tou jednou sladkostí, tak jsem knihu označila za tzv. vyšší dívčí a spokojeně odložila.
Čtenářka, která měla kuchařku půjčenou z knihovny prede mnou, si založila recept s arasidovymi susenkami. Tak je vyzkouším, protože ty vypadaji i na fotce každá trosku jinak a mírně šišatě.


Jednoduchý milostný příběh, který je vystaven na Sám doma a vzdává hold Jane Austenové. V podstatě chudý na děj, o to více propírající nejistotu dvou mladých lidí. Já mám “pocitové čtení ráda, ale tady už to bylo moc i na mě. Líbila se mi bezprostřední a správně užvaněná hlavní hrdinka Myrtle. Knížku jsem přečetla poměrně rychle, asi jsem neustále čekala, až se začne něco pořádného dít.


Začetla jsem se lehce. Každý životní příběh vypráví jmenovaná šlechtična sama za sebe. Od narození až do smrti.
Knizka obsahuje velké množství historických informaci, což v konečném důsledku pro mě bylo na škodu. Mezi tolika šlechtici, vztahy a historickymi fakty jsem se nadobro ztratila.
Rozšířila jsem si povědomí o Perchtě, manželce Petra Voka a Pavlíně Schwanzerberkove, o kterých jsem měla povědomí z dřívějška.


Pane Vondruška, myslím, ze Vám roste konkurence:)
Knížka se mi líbila, anžto jsem od ní vůbec nic nečekala:)
Příběh je precizně vymyšlen a poměrně dobře napsán. Občas styl sklouzavá k jednoduchosti, takže jsem pátrala, pro koho vlastně je kniha určena. Tipla bych to na YA literaturu. Poměrně kvalitní. Kupodivu.


Autorku mám moc rada. Vyhovuje mi její styl, krásně propracovaná psychologie postav, mírně gradujici a šťastně končící příběhy. I když každá z hlavních postav je v jejích knihách jiná, všechny jsou svým způsobem sympatické a vždycky jim fandím.
Stejně tomu bylo i tu, v případě Kate a Jacoba. Zatrpkly bankéř byl naprosto famózní :)
Sérii Protiklady se přitahují lze číst v různém pořadí, rozhodne nevadí, když neznáte předchozí díly.
Za mě je ovšem naprostý top předcházející série a hlavně její první díl - Nepřátelé a milenci. To nic nepřekoná


Historicky román s detektivní zápletkou je obrovské sousto, za kterým stojí spousta práce několika lidí. Tady, bohužel vynaložené úsilí neodpovídá kvalitě výsledku. Knížka má krásnou obálku, spoustu věrohodných údajů a přesto jsem při čtení měla pocit přežvykování suché slámy ( ne ze bych to někdy zkoušela ).
Příběhu zoufale chybí šmrc, spád, napětí, prostě něco, co by zlepšilo čtivost. Škoda. Mohl to být super začátek výborné historické série.


Mám subdepresivní kamarádku. Protože vím, co vše na ni zivot naložil ani se tomu moc nedivím. Když si před par měsíci doma na rovné podlaze o vlastní trepku zlomila vážně nohu, dost se to s ní zhoršilo. Tak jsem ji přijela navštívit a vedle buchty, domácích vajíček a kytky mečíků jsem jí přivezla několik knih z vlastní knihovny. Byla moc rada a kupodivu vše, co jsem jí pujcila poctive přečetla. Na oplátku naznala, ze mi zapůjčí i své top knížky. V první pujcene se na první straně houpal oběšenec, v druhem - tomto titulu - je na první straně rovněž nebožtík. Já nevím, proč lidi se sklony k smutku a negativním emocem čtou takovéto knihy!?
Já zatím depresi nemam, ale v obavě, aby snad u mě taky nepropukla, jsem to radši nedočetla.
Nicméně musím přiznat, ze autor dovede krásně popsat to nehmatatelné, co kolem svých postav potřebuje čtenáři předat. Škoda, ze TO je většinou to smutné, negativni, subdepresivni.


Začala jsem to číst způsobně od začátku. Po první linii z historie, přišla druhá novodobá, té jsem se chytla a pokračovala do konce knihy pouze s ní.
Tu starší jsem přeskakovala. Nevtáhla mě. Teď zpětně přemýšlím proč. Úplně mi nevyhovuje autorčin styl vyprávění a hlavně moc až příliš líbivých extra momentů, postav, situací. To u mě snížilo paradoxně čtivost a příběh dělalo dost umělým. Rozhodně krásná obálka.


Jeden muj známý, mi kdysi řekl, ze je rad, ze nedělá právníka, protože by se ukousal nudou. Zdálo se mi to dost nadnesené. Při čtení teto knihy, jsem mu několikrát dala za pravdu.
Za mě docela nuda, poslední stránky to mírně vylepšily. Líbil se mi přínos staršího právníka - alkoholika k hlavní zapletce. První stránky mají správný švih, pak se tempo zvolni a dej sklouzne do nekonečných popisů. Pokud někoho zajímají všechny podrobnosti soudního líčení ve státech, asi bude spokojen.


Více než o lásce je to o nenávisti a nekalých podnikatelských praktikách. Vztah Lovisy a Alexe je opravdu takovou vedlejší přidanou hodnotou.
Příběh je vyprávěn v několika rovinách a dobře se čte. Kniha mě nalakala vyzkoušet švédské skořicové šneky. Už jsem si na ně našla recept.


S touhle sérií mám trosku problém. :) zpočátku se přesvědčuji, ze to přeci nebudu číst, protože jsou beztak vsechny díly na jedno kopyto, pak si to neochotně rozmyslim, začtu se a nemůžu se odtrhnout.
Začátek je skvělý a hlášky typu v pokrivenem úsměvu vycenil vylomeny zub .. mohla by prchnout s tajným milencem. Ale kde rychle nějakého sehnat. mi vyloudily na tváři přiblblý úsměv.
Konec to trosku pokazil. Příběhu uškodilo umělé natahování.


Takové příběhy s přesahem mám rada. V rámci milého příběhu, krásně propleteného ze dvou časových linii, se čtenář dozví i spoustu zajímavosti o židovských zvycích a jejich způsobu života v minulém století. Milé a zároveň zajímavé čtení.


Docela pěkně se to četlo. Na hlavní hrdince oceňuji, ze to nebyla rozjivena - nactileta slečna, měla rada kočku Napoleona Bonaparta (ČV 24/1) a nakonec to tááak pěkně všechno dopadlo.


Toto je určitě kvalitní literatura. Autorka umí nádherně vylíčit to, co potřebuje, takže čtenáři běží před očima film.
A jestli jsou sestry Brontëovy v něčem opravdu nepřekonatelné, tak to je ve vytvoření atmosféry beznadějně, bezpráví, smutku, kdy ubližovaní bezbranným sekunduje ponurosti, chladu a utrpení.
A to není nic pro mě. Nedočteno


Dobře:)
Sbírka mě moc neoslovila. Vtipný název, mile obrázky.


Krásné české - Jak udělat z komára velblouda, by se tady dalo použit, jak napsat knihu o ničem. Příběh obsahuje zajímavé postřehy, třeba jak se jí klasicky anglicky vánoční puding a že i někteří rodilí Britové ho nemusí nebo anglické slavnostní vánoční menu.
K tomu pudingu - nadšeně jsem ho letos koupila, jako že konečně vyzkoušíme tu správnou vánoční chuť a bohužel jsem ho vyhodila ještě před tím, než jsem se v teto knize dočetla, ze ho mám zapálit a pak ještě čímsi, před konzumací, přelít.
Sdílím názor knižního Williama-nechutná mi to.
Nicméně dej je v teto knize nezajímavý, autorka se často opakuje. Potřebnou šťávu tomu nepřidal ani škandál v dívčí škole.
Co se povedlo na jedničku je zachytit auru běžného života na anglickém venkově. Každý správný ostrovan je neustále busy a tired. To je takový jejich národní kolorit. (Mohu potvrdit z vlastní zkušenosti.)
A opravdu se tam řeší stejné pytloviny, jak popisuje autorka. Takže jí musím dat za pravdu.
Trosku mám problém s jazykem, kterým je kniha psaná. Kvalitni česko-anglicky mišmaš.
U nás se peče Linecké cukroví žádné Linecké koláčky. A napsat - Pokud vezmou (sazenice rostlin) za své, ztratím svou tvář. Tak to neprohlasí našinec ani po bujarém Silvestru.


Malinká a útlá knížečka akorát stvořená pro tento předvánoční čas. Přečtěte - prolistujete za jeden večer. Většinu říkanek znám jako koledy. Moc se mi líbily ilustrace.
