Dámaskloboukem
komentáře u knih

Ten konec to zabil definitivně. Už od začátku to tedy nevypadalo na žádný zazrak, ani po stránce obsahu ani formy, navíc spousta chyb v korekci.
Hlavní hrdinka mě dojala hned z kraje radikalnim odsouzením nevěry, která potkala jeji chudinku dceru. O par stránek dal bez skrupulí líčila, jak cely zivot vesele podvadela svého manžela.
I na teto knize se ovšem dá najít něco zajímavého.
Tady je to jakási neutuchající víra v ženství navzdory věku. Vštípená starost o vlastní váhu.
A to je fakt.
Letos ve Francii jsem doopravdy nepotkala žádného obézního domorodce. Bohužel, v našich zeměpisných šířkách je nadvaha téměř pravidlem. Občas si to chce přečíst nějaký podobný kousek ze života jiného národa.
Autorka dost pravdivě a zároveň bez špetky odsouzeni popsala dva transvestity.
Úplně jsem si vybavila svuj rozhovor s jedním/jednou transgender, která posílená svou životní zkušeností, jala se poučovat: . co jsem se stala ženou, okamžitě mě přešly problémy s vysokým tlakem. Takže kdyby měl někdo podobné potíže, vřele doporučuji .
A svůdně až mírně afektovane u toho rozhazovala rukama s bezchybnymi růžovými nehty.
Celá Elodie


Zbožňuji Cestu do hlubin študákovy duše (mimo jiné) a v této knize nám autorka předkládá autentickou návštěvu duše univerzitního studenta šedesátých let. Hlavní hrdina přijíždí ze Švédska studovat do Anglie a tím se rozehrává bezrozměrná kompozice pocitů, myšlenek, názorů, obav, tužeb, potřeb. Vše podává čtenáři křehce, přirozeně a velmi uvěřitelně.
S touto tematikou jsem zkoušela číst několik knih, ale žádná se mi nelíbila.
Tohle mě ohromilo.
Autorka dobře zná to, o čem píše, knihu doplňují krásné citáty. Kdybych nevěděla, kdo je autorem, vsadila bych boty, ze příběh napsal angličan dané věkové kategorie.
Krásně zachycená dynamika vztahu, od počáteční nejistoty, touhy, naplnění, stabilizace, zevšednění až po ?.?.
Já vlastně ani nevím, jak to skončilo. A to jsem si pro jistotu přečetla začátek ještě jednou, abych si to ujasnila.
Neujasnila.
Celkový dojem umocňuje ichforma a přítomný čas, taky nevšední obal.
Jen ten název mi unikl, ale podle všeho mi toho uniklo víc. Ovšem i to, co zůstalo, bohatě stačí.
Nevím, podle čeho se knihám přidělují různé literární ceny. Takhle kniha by si určitě nějakou zasloužila.
Minimálně za nevšednost.


I když název nastiňuje detektivní zápletku, jedna se o velmi milý až potměšilý příběh z Anglie začátku devatenáctého století.
Zmiňovaný hrabě je charakterní muž a na obálce vykreslená Essie značně svobodomyslná slečna.
Jak to dopadne, je jasné od prvního řádku, ale to vůbec nevadí, kniha potěší i pobaví všechny romantické duše.


Autorka píše čtivě. I potom, co jsem otráveně zjistila kdo-komu píše, mě autorčin vypravěčský talent u knihy udržel. Nakonec musím uznat, ze je to nevšedně vymyšleno a umístěno tak akorát na hranici uvěřitelnosti.
Neodpustím si připomínku, ze v češtině se skloňují i jména vlastní a to včetně osob zemřelých
?.?. co všechno jsme s Natálie měli ???
Nevím, proč všechna ostatní jména jsou ve správném pádě, jen Natálie je pořad Natálie v prvním pádě, ať dělá co dělá


Mne se to líbilo moc. Příjemně plynoucí dvě linky příběhu ovoněné čokoládou a atmosférou Paříže, kterou autorka pěkně zachytila.
Naprosto autenticky vyjádřené pocity třicetileté Anny, která v zahraniční svádí boj s novou, pro ni odlišnou kulturou, jazykem, kuchyní. Po překonání počátečních slzicek je odměněna blaženým pocitem vítězství, protoze prvotními nezdary se nenechala zviklat. Navdavkem ještě získá Laurenta.
Příběh mi zpříjemnil prazdniny.
Trosku roztrpcena jsem z cokoladovych receptu na konci knihy. Dnes jsem zkoušela čokoládové brownies a dost pochybuji, ze to má vypadat, jak to vypadá. A to jsem se přesně držela receptu.
Pozor - nezkoušejte. Jednak to nejde ( ani po vychlazeni druhy den) dostat z keramické formy, takže hrozí, ze ji při vyprošťování buchty rozbiju a vyproštěným kouskem lze se 100% ní úspěšností zlomit zub.


Ještě ze sex není olympijská disciplína. Podle této knihy by Američané s přehledem zvítězili ve všech kategoriích!


Težko co dodat.
Název vymyšlen chytlavě, neřekla bych, ze penis je tu v hlavní roli. Tím spíš nechápu poslední prázdné strany s instrukcí: sem si můžete nakreslit penis s ušima. Využije to někdo??
Anotace slibuje povídky o mužích - hajzlech, ale tak to úplně není.
Povídky jsou o mužích, kteří mají nějaký vztah k restauraci Rajčátko. Všichni jsou svým způsobem nešťastní, nějak poznamenaní a tak se chovají, jak se chovají.
Autor má docela slušný všeobecný přehled, ale čtivost zabijí nadměrnou dávkou vulgarity zvolna přecházející do sarkasmu. Z povídek prýští nepohoda, neštěstí občas zvrácenost. Připomíná až A. E. Poea ( po několika staletích ), ale tady vázne spád příběhu.
Pokud popisovaní lidé jsou vzorek naší populace z roku 2014, tak buď to žiji o století dříve nebo přísluším k jinému národu.


(SPOILER) Ono to opravdu není o lásce, spíše sonda do života 57-leteho muže. Autor ví, o čem píše, takže je to docela autentické.
Hlavní hrdina Michal je vzdělaný, finančně zabezpečeny, ovdovělý podnikatel v literatuře , politicky korektní, mající přehled přes vaření s utkvělým (a opakovaně čtenáři zduraznovanym) názorem, ze vypadá na svůj věk mnohem lépe, než by měl.
Spatří o 20 let mladší makléřku, se kterou po týdnu u moře hodlá vstoupit do svazku manželského. Celou dobu jí opakuje, jak moc ji miluje. Ona úplně neví, ovšem poté, co svou chrabrost Michal projeví při úklidu mrtvoly, ho posune na úroveň dárce spermatu, které on vzmužil modrou pilulkou. (Taktéž opakovaně vzyvanou) :)
Oceňuji malý - cestovní formát knihy a pěkné postřehy z Chorvatska.


Úplně souhlasím s názory, že toto je harlekýnka pro muže ( jen bez vasnivych polibků), překlopený Sex ve městě, event. odnož seriálu Ulice.
Ano, přesně tak.
Záměrem autora bylo napsat kasovní trhák, a to se mu povedlo na výbornou. Viz poměrně nízké hodnocení / velký počet hodnotících.
Není to nijak hlubokomyslné, občas autor ztláská dohromady všechno, co je v životě jen trosku možné. Nahlas jsem se smála jednou - při popisu reklamy, jak čerstvá zelenina vyhání glutamát sodný ze sáčkové Vitany.
Nicméně kniha je ideální společník na cesty. Má měkký přebal a vhodný formát, takže se v pohodě vleze do kabelky, přestat nebo začít číst můžete v kterémkoli okamžiku a lehce lze navázat nit příběhu. Nevadí, když je kolem řev dopravního prostředku nebo dalších cestujících. Toto nenáročné až hodně simplexní čtení dáte s troškou literární tolerance kdykoli a kdekoli.


Eloiso, Eloiso, tohle mne moc nenadchlo. Dej je umístěn do krásného období rozmachu námořních objevu, takže si zasloužil větší rozvedení historických událostí. 4/5 knihy jsou bezduche rozhovory nijak zvlášť vykreslenych postav. Závěr je pravda více akční, ale to celkovy dojem nezachrání.
Nekomplikovanou knížku pujcim k přečtení své depresivní tetě 75+. Předpokládám, ze by ji mohla docenit.


Tato kniha je nádherně napsána. Autorka má vybroušený styl, není tam ani slovo navíc a zároveň nic nechybí.
Mě osobně ale nezaujal vlastní příběh.

Ačkoli jsem vděčným konzumentem teto literatury, tohle mi připadalo více blboučké, než bylo nutne.
Prapodivny překlad názvu v češtině, růžovoučká obálka a hlášky typu . Ne vůbec jsem na to nemyslela. No tak dobře, občas jsem si na to vzpomnela. Ano, myslela jsem na to skoro pořad.


Nevšední sonda do všedního života jisté učitelky Šárky a jejích nejbližších. Příběh poklidně plyne a dobře se čte.
Autorka píše lehkým perem, život popisuje z jeho humornejsi stránky.
Pro mě to mohlo byt kratší a ten pohádkový konec byl trosku přitažený za vlasy. Šarka všem vyřeší jejich životní trable na několika závěrečných stranách, jen sama .. to by byl spoiler.
Nemam nic proti vekovemu rozdílu mezi partnery, ale 20+ a 60+ si myslím, ze už dohromady opravdu nejde. Já bych hlasovala pro Hynka.
Ale dávám plný počet hvězdiček. Autorka je absolutní specialistka na vymýšlení jmen svých postav ( magistr Chroust, pedagog Pancurak, který si sundal jmenovku kuli pripisovanemu háčku :) a názvů hospod a restauraci!


Domnivala jsem se, ze tato kniha bude báječně ladit k mému povalování se na lehátku v Chorvatsku.
Ovšem zmiňované moře nemá ten správný plážový charakter letních dovolených.
Příběh je jakš-takš napínavý, dychtivě jsem vyhlížela konec.
V líčení děje se střídají hrdinové. Ale tady mi vadilo, že část děje vypráví jeden a v další kapitole tu samou část děje vypráví druhý. Zbytečně to zdržovalo.
I když nejsem nijak nápaditá v odhalování pachatelů, tak tady jsem podstrkovanou návnadu autorce nespolkla.


Tohle není vůbec originální, ale přesto se to báječně četlo.
Máme tu okouzlujiciho, uzavřeného, ctižádostivého a veeeelmi bohatého Huxe, kterého honba za úspěchem uvrhne do zpočátku nevinné lži. A pak taky jednu pohlednou, zklamanou, důvěřivou, zrovna propuštěnou Lottie, která má dluhy, konto prázdné a potřebu se odstěhovat z domu.
Tak jak by to asi mohlo skončit, ze?
Ovšem než to dopadne, užijete si krásné špičkování mezi hrdiny, spoustu po americku - vtipných situací a v druhé polovině až příliš záviděníhodného sexu.


Knížku jsem dostala k narozeninám.
Vloni jsem k nim dostala kuchařku.
Kuchařka je lepší, je pro mě přínosnější, ač svou hlubokomyslností nesahá teto seberozvojove a poučné knize ani po (paty) - po věnování.
Autor rozhodne umí zaujmout. Na začátku každé ( minimálně prvních dvou - pak jsem to odložila) kapitoly vytáhne příklad z historie a ten moc pěkně popíše. Historická postava mu slouží jako odrazový můstek do světa vlastních chaotickych myšlenek, osobních vědeckých poznatků, nelogickych formulací. Tady jsem měla první problem - udržet nit s autorovými tvrzeními. Navíc mi nevyhovovala náhlá změna stylu, s opakovaným oslovováním čtenáře : že je to tak čtenáři ? A spoustou nespisovnych až vulgárních výrazů, kterými se zřejmě autor snažil posunout knihu z úrovně vědecké, do jakési populárně - vědecké.
Ztotožňuji se s názorem, ze cim se má společnost lepe a má vyšší životní úroveň, tím více si její členové stěžují a jsou více nespokojeni.
Stačí se podívat kolem sebe, ze?


V rozporu s dramaticky vyhlížejícím obalem se jedna o milou detektivku, která zavede čtenáře do Bretaně. Příběh logicky plyne v příjemném tempu, zavražděných je tam taky tak akorát. V průběhu čtení je dost času vnímat tuto zajímavou část Francie pomocí zdařilých popisu krajiny i svérázných názorů domorodců.
Chvílemi jsem opravdu cítila i mořský vánek promíchaný s vůní komisařovy kávy.


Příběh Teagan a Garreta se mi podařilo přečíst za jeden den dovolené. Takové příjemné zpestření plážových aktivit. Nečekaný a trosku neuvěřitelný konec mě hodně překvapil. Zpočátku docela běžný romantický děj posunul do jiné, hlubší úrovně.


Knížku jsem dostala k Vánocům, do července jsem se jí úspěšně vyhýbala. Odrazoval mě obrázek na obalu, protože nemam rada historky ze zdravotnictví s úzkostným hrdinou v hlavní roli.
Po několika urgencích, jestli už jsem přečetla tu děsně vtipnou knížku, jsem ji vzala na dovolenou.
Predevcirem ráno si ji půjčila kamarádka, která čte zhruba jednou za rok. U čtení se smála tak, ze nadskakovala na lehátku a povídky přečetla za jeden den.


Málo kdy si něco pujcim z tzv. hecu. O teto knize jsem byla přesvědčena, ze bude plná zvráceností, a že jí vysoké hodnocení na DK nepatří. Předesílám, ze hardcore-punková subkultura mi opravdu NIC neříká.
Toto vyprávění mi dalo životní lekci. Je pohodlnější ( a tudíž lidské) neznámou věc odsoudit, než najít odvahu a seznámit se s ní.
Budu si to pamatovat.
I když kniha popisuje životní osudy, zásady a priority diametrálně odlišné těm mým, je plná rozumných názorů a adekvátních životních postojů, které jsou citlivě a čtivě podány.
