Dámaskloboukem
komentáře u knih

2. Díl populární trilogie. Dá se číst i bez znalosti prvního, ale dlouho jsem se orientovala v postavách.
Snad ještě nikdy jsem nečetla tak překombinovaný příběh - v otcich se lze těžko vyznat, DNA testy, adopce, nenávist, tajemstvi, odhalování záhad, odkazy, šifry - všeho požehnaně. A kdyby vás zajímalo, co ještě potřebuje taková novodobá americká Popelka ke štěstí: luxusní sídlo, fotbalový klub, šperky nevycislitelne hodnoty, nemovitosti po celém světě, ochranku, několik soukromých letadel, spoustu zaměstnanců a dva bratry z význačné rodiny, kteří střídavě usilují o její přízeň.
Pokud už vám není -náct a vyrostli jste na naší umouněné Popelce, které ke štěstí stačily tři lískáče, tak to spis ani nečtěte.


Existuje kniha Sex začíná v kuchyni.
Tu jsem si chtěla přečíst, ale bohužel knihovna ji nemá. Nabídli mi výše uvedenou. Abych ocenila snahu knihovníka, odnesla jsem knížku domu s tím, ze ji při nejbližší příležitosti vrátím.
Neplánovaně jsem ji otevřela a zaujala mne hned první informace, ze Jennifer Lopez už bylo 50 let.
Pripomnelo mi to jednu přednášku, kde se nás, z podobného soudku, ptali, kolik měla let Babička Boženy Němcové, když přijela dožít - umřít na Staré Bělidlo. No schválně..
Představa, ze v tomto věku (55 let) by měla dnešní žena vypadat jako paní Kurandová v nejznámější filmové adaptaci, je dost děsivá.
Tím mě kniha pohltila a už jsem četla.
Z literatury na dané téma, která se mi dostala do ruky je tato nejlepší.
Autorka nic neodsuzuje, nekritizuje na všechno se dívá z různých úhlů, aby každý našel, co je mu nejbližší. Sex je opravdu bezrozměrný.
Některé kapitoly nevyužiji, tak jsem je přeskočila ( potíže s erektilni dysfunkci, po operacích, artroticke klouby omezující pohyb)
Nejvíc šokující byla pro mě rada, ze v sexu má byt každý sobec. A přesně to zlepší jeho úroveň. Ono je to vlastně logické.
Názory z knihy každého posunou dal. Jsou respektující, až uctivé, podporují víru v sebe sama a v lidskost. Spoustu jsem se o sexu dozvěděla.
Příručku doporučuji, i když pořád trosku nevěřím pravdivosti názvu.
Škoda, ze se mi nedostala do ruky dříve.
Určitě je lepší začít se sexem po vyzbrojeni těmito názory, než považovat za normální to, co se propírá na stránkách mnohých erotických příběhů pro mladé. Tam se to většinou hemží jednou úchylkou vedle druhé.
Teď mám na mysli sérii After nebo tuzemskou erotickou perlu Ano, pane řediteli!


Mělo se to jmenovat Popelka z metra a je skoda, ze to tak nezůstalo. Kolem knížky jsem dlouho chodila a kuli názvu jsem odkládala přečtení, v obavě, ze to bude kniha o nedoslýchavosti.
Naštěstí není, je to kniha z divadelního prostředí. Psaná z pohledu dvou hlavních protagonistů, kteří se ve vyprávění příběhu střídají.
Je to velmi příjemné romantické čtení, reálné, dobře popsané, proste ze života.
Knihu jsem si užila, mé oblíbené vydavatelství Motto opět nezklamalo a nově objevenou českou autorku si přidávám do oblibenych. Ráda si od ní zase něco přečtu.


U této knihy se mi nelíbila žádná postava, prostředí a nevyhovoval mi ani styl, jakým je psaná. Hlavně to nekonečné opakování.
Nicméně - dočetla jsem ji na dva zatáhy, takže si mě nějakým způsobem podmanila. A ještě teď, několik dní po přečtení si vybavim tu zvláštní atmosféru, kterou je Grandhotel schopen navodit.
Takže určitě má kniha něco do sebe.


Stará škola je knížka, která uznávám, je zajímavá a kvalitní, ale není pro mě.
Je to pocta K. J. Erbenovi a tajemnou školou se sympatickym hlavním hrdinou mi připomíná národní odnož Harryho Pottera.
Nelíbilo se mi manipulativní chování namířené proti naivnímu prvňáčkovi, kterému se nešlo bránit.


Vícerozměrná knížka s krásným obalem. Další rozměr dávají povídkám odkazy na hudbu složenou autorkou, které si lze stáhnout pomocí QR kódu u každé kapitoly.
Povídky jsou obyčejné a oceňuji, ze si autorka ani její hrdinové na nic nehrají.


Slovy mé pubertální neteře: Tak tohle byl mega salát a vůbec to nebylo hustý. Takže jsem občas čuměla jak losos.
Kniha je opravdu salátem různých forem, stylů, námětu, myšlenek, přirovnaní
Pohádka je to možná ze začátku, kdy je to i mírně vtipné. Pak to přechází v bajku, aby následně autor obhajoval vegany a nenechal nit suchou na konzumní společnosti. Poté přidává trosku fantasy a své názory na náboženské problémy blízkého východu. Končí v zaslíbené Indii, aby se nakonec zjistilo, ze nejlepší je to stejně v Americe, přesto, ze je konzumní a přízemní, z čehož vyšel na začátku.
Dej občas prokladá rozhovory s redaktorkou a četnými hudebními a filmovými postřehy.
Kupodivu jsem to dočetla. Ještě teď se tomu divím.
David Duchovny je mnohem lepší herec, než spisovatel. Těžko říct, co ho přivedlo k tomuto literárnímu počinu.


Ó, jak hluboko jsem klesla, když jsem se pustila do takového cajdáku s oficiálním štítkem historická romance.
Nicméně musím priznat, ze se mi příběh Lottie a Ethana líbil, především svou jednoduchostí a stoprocentní jistotou dobrého vyústění.
Ke konci jsem si říkala, ze tohle je přesně čtení zacílené na rozvášněné důchodkyně.
Ale co, i něco takového občas přijde vhod.


Nevím, jestli mám právo se ke knížce vyjadřovat, když jsem ji přečetla asi do třetiny.
Ne, nechytlo mě to.
Nejsem cílová skupina.
A odkládám, protože mě nezajímá co dál potká Matta, Erika, Ness, otce neurochirurga, jeho přítelkyni/novomanželku Alex ani společenského labradora.
Pokud je smyslem tohoto příběhu ukázat teenagerovi, ze homosexuální orientace u středoškoláků není nic nenormálního, tak uznávám i literární cenu, kterou knížka dostala.
Cely příběh je napsán velmi citlivě a jemně. Rovněž větná skladba je na dobré úrovni.
Já mám trosku problém s autenticitou, kdy holka ze severní Moravy naroubuje svůj příběh o dvou kamarádech na americkou střední školu. Těžko uvěřitelné.
Autorku nezatracuji. Pokud bude pokračovat, za několik let si s radostí od ní něco přečtu. Předpokládám, ze časem se vypíše k ctivejsimu stylu a bude psát o tom, co opravdu zná, co zažila.
Vždyť přeci i v našich končinách je mnoho osudů, které si zaslouží literární ztvárnění.


Jedna se o druhy díl nově vznikající série, ale to vůbec nevadí, dá se číst i bez znalosti prvního dílu. V obou případech je čtenář poměrně rychle vtažen do děje, kdy mladá - na tu dobu stará - panna Beatrice, pátrá na vlastní pěst po vrahovi. Jejím pomocníkem je vysoce postaveny vévoda, jehož společenské úrovně ani zdaleka nedosahuje. To jim ovšem nebrání navázat jakési rovnocenné detektivní přátelství.
Dej je líčen úsměvným způsobem, autorka poukazuje na charakterové nešvary tehdejších ( mnohdy dost nadčasové :) členů společnosti.
Jednu hvězdu ubírám za ten závěr. Čekala jsem, ze se Damien nějak konkrétněji vyjádří směrem k Beatrici. Zasloužila by si to a mé romantické srdce by zaplesalo. Nu což, aspoň má autorka vyslapnuto na další díl.


Spíš než A. Christie mi to připomínalo O. Wildea. Agatha není žádná troškařka a ve svých příbězích si většinou s jednou mrtvolou nevystačí.
Poťouchlé líčení vyšetřování vraždy na vlastní pěst jsem si užila. Omylem jsem nejdřív četla druhy díl, takže jsem věděla kdo je vrah, ale příjemný pocit z knihy mi to nepokazilo.
Hlavním smyslem není ona detektivní zápletka, ale trefné líčení různých lidských charakterů.
Za mě byla nejlepší úzkoprsá teta Vera, která pobavila vždy, když přišla na scénu.
Obzvlášť musím ocenit naprosto luxusní překlad !!! V současné literatuře bývá u podobně jednoduchých, usměvavých a literárně nijak významných počinů vzácný jak zuby u slepice.


Tohle se fakt nedá! Autorka se rozejde po dlouhodobém vztahu se svým Medvídkem, poté, co se zahledí do jiného. S tím to nedopadne, tak zkouší navázat jiný vztah. Hledání začíná vždy sexem, většinou v opilosti, aniž by znala jméno dotyčného. S jedním dokonce otěhotní a barvitě líčí potrat.
Většina popisu je dost naturalistických, takže čtenář je podrobně informován kdy, co a odkud autorce vyteklo.
Jednu hvězdičku dávám za popis akce s typkem z fronty na taxi v opilosti. To jsem se zasmala. Nasleduje podobnych opileckych scén několik, takže opakovaný vtip přestává byt vtipem.
Zlatým hřebem je autorčina sebedůvěra, která ji na základě prožitého, pasuje do role vztahové poradkyně.
Takže radí - všemi směry.
Největší bomba - kniha se stala ve Finsku bestsellerem!
Za mě - na vztah takhle ne, na knihu už vůbec ne a Finové - trosku vás lituji.


Jednou z mých úchylek je šmírování lidí, když čtou knihy.
Naposled jsem se jí oddávala před pár měsíci na druhém konci světa. Čtenářka, kterou jsem pozorovala, držela v ruce právě tuto knihu a tvářila se dost zaujatě. Titul jsem poznala podle obálky, ta bude na celém světě asi stejná, zda byl název v angličtině nebo španělštině už si nepamatuji.
Tak jsem si řekla, čte se to ve světě, tak si to přečtu taky. Víc jsem o knize nevěděla.
Zlatá léta Hollywoodu mě nijak nefascinují. Nevím, proč zrovna na to místo jezdí davy turistů, snad kuli tomu obrovskému nápisu nebo má místo specifické fluidum?
Z příběhu známé herečky opravdu sálá cosi osobitého. Zda se mi ten pocit úplně zamlouval, si nejsem jistá. Občas mi hlavní hrdinka přišla úžasná s dokonale využitým potenciálem života, z toho mi připomínala sice krásnou, ale prázdnou nádobu.
Autobiografie se muže zdát fádní, tato je zajímavě podána a perfektně přeložena.
Čtenářským osvěžením, jsou krátké dobové novinové články.
Je to napsané autenticky precizním stylem. V příběhu se setkáváme i se společenskými a osobními problémy, které jsou bohužel nadčasové - domácí násilí, nelegalizovaná sexuální orientace
Zápletka v závěru mě překvapila. Žádnou senzaci jsem neočekávala.
Už chápu, proč to čtou holky na celém světě. (Musím se mrknout na DK, jestli to četl i nějaký muž)
Mě to dostalo natolik, ze jsem na safari hledala, jak taková Evelyn Hugo vypadala a její filmy.
Doporučuji přečíst a to včetně poděkování na konci. To je velmi milé.


Příběh mě uchvátil skvěle vycizelovaným začátkem - čtenářská lahůdka.
Autorka si pro svou první knihu vybrala dobré téma: biologičtí kontra genetičtí rodiče.
Dej pěkně plyne, v postavách se lze snadno zorientovat, kapitoly jsou krátké.
Trosku mi vadilo přerušení dějové linky a její znovu navázání náhlým setkáním celé německé rodinky v Praze.
Knihu hodnotím pozitivně.


Tak na tohle jsem moc mladá nebo příliš stará. Nevím.
Příběh je rozhodne čtivě napsán a děj pádí kupředu jak dostihový kůň - jedna hvězda
Krásné propleteni několika životních osudu a časových linek - druhá hvězda
Hromada ohraných klišé a postavy, z nichž téměř každá se vymyká obyčejnému lidskému standardu, pro mě knihu posunuly na úroveň pouťové cetky.


S veeelkym sebezapřením jsem to nakonec dočetla.
Podle obálky a názvu to vypadá na seberozvojovou knihu. Omyl.
Ve skutečnosti je to prvotní spisovatelský počin mladé autorky a je to poznat.
Spousta opisného balastu, který nikam neposouvá už tak fádní děj.
Postavy dost plytké. Divná máti hlavní hrdinky kdykoli vstoupí na scénu, vždy stáhne rty do úzké linky.
Je to hodně americké. Se vším všudy. Jiné problémy, odlišné životní preference, nezvykle prostředí americké střední školy.


Milé počteníčko, líčené formou deníku devatenáctileté slečny, která je vystihnuta dost autenticky. Autor používá bohatý jazyk a laskavý osvěžující humor k popisu životních strastí šlechtické rodiny.
Usmevnych situaci je v knize povícero. Já jsem se nejvíc smála u hladové hraběcí zabijačky.
Forma je skvělá, obsah mi připomíná široký vodní tok, který si teče od začátku do konce v podstatě pořad stejnou rychlostí, bez nějaké gradace nebo překvapení.
Na konci je autorův životopis, který začíná místem a datem narození, pak je uvedeno kým a kde byl pokřtěn a poté následuje výpis všech vzdělávacích institucí s uvedením jmen třídních učitelů nebo ředitelů zmíněných organizaci. Neobvykle, originální.


Nemám ráda pořad ANO šéfe ani hlavního protagonistu. Nesedí mi celkový koncept pořadu, ani vulgární slovník namistrovaného borce.
Kupodivu knížka vůbec není špatná. Ze všeho zmiňovaného se mi zdá nejlepší.
( možná proto, ze tam nemuseli nic vypípat:)
Většinu zaujímají recepty. Docela zajímavé, hlavně časově i z hlediska ingrediencí docela jednoduché. Každé jídlo má fotku, jak má vypadat.
Několik příběhů z televize a názory Zdenka Polreicha, kterého po jejich přečtení směle presunu, z výše uvedené kategorie, do kolonky pan Polreich.
Za mě dobré.


Spis než o úzkosti to je detektivka.
Ale jinak typicky Backman:
výborně propracované postavy, neokoukaná přirovnaní, příběh tak akorát střelený, dej až téměř puntickarsky zamotaný, od povrchního humoru ladně sklouzavá k závažným životním myšlenkám.
Prostě - když ho milujete, tak není co řešit!!
Já si dávám Kofolu výjimečně.
Na mě je moc sladká.
Stejně jako tato kniha byla na mě trošku moc ;)


Kniha mě překvapila vším, čím mohla:
- je to komiks
- nádherně, ale opravdu nádherně kreslený
- rozměr má větší než A4
- váží přesně 3 kg
takže pokud čtete v leže na zádech, tak vás za chvilku nepříjemně bolí ruce nebo tlačí břicho, když si ji o nej opírate.