Dandy1
komentáře u knih
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Smutná knížka o neschopnosti překonat bolest v srdci. O neschopnosti odpouštět a milovat své blízké. Přes to, že v knize není nic pozitivního, nedokázala jsem ji pustit z ruky. Líbí se mi jak autorka dokáže nenápadně vytvořit atmosféru doby od padesátých až do devadesátých let.
Slavík
Kristin Hannah
Knihy z období války mě dojímají. Občas přemýšlím, zda bychom i dnes dokázali zachraňovat druhé s vědomím naší smrti, když to nevyjde. Neumím si ani představit, s jakým málem jídla dokázali lidé přežít a kolik bolesti dokázali zvládnout. Moje babička o válce nikdy nechtěla mluvit. Až dnes, po přečtení takových knih, chápu, proč na to nechtěla vzpomínat.
Jako hvězdy v temné noci
Jojo Moyes
Užila jsem si krásný příběh z dřívější doby. Jojo krásně vystihla vztahy mezi lidmi v městečku i divokost přírody kolem něj. O vzniku koňských knihoven jako podpory vzdělanosti jsem dosud neměla ponětí.
Kde zpívají raci
Delia Owens
Příběh života v osamění, zrada, láska i napětí. Této knize nic nechybí. Bonusem navíc je bažina, popsána tak barvitě, jako by to byl ráj na zemi.
Lustr pro papeže
Jan Tománek
O tom co se dělo s politickými vězni se mluví málo. Jaký lidský odpad dělal nad vězni dozor. V jakých šílených podmínkách je drželi. Také jsme jezdili na vandry a dělali blbosti. Naštěstí o patnáct let později. Myslela jsem na zoufalství jak rodičů, kteří o svých synech a dcerách neměli žádné informace, i na dospívající, kterým ze dne na den skončilo dětství. Je faktem, že i v osmdesátých letech se říkalo: Koho chleba jíš, toho píseň zpívej..
A ten poslední odstavec o řediteli firmy Precioza mě nadzvedl nejvíc.
Heřmánkové údolí
Hana Marie Körnerová (p)
Na tuto knihu hned tak nezapomenu. Mám ráda příběhy z dřívější doby, kdy lidé měli k sobě mnohem blíž. Hned si uvědomím, jak jsou naše dnešní starosti malicherné... Obdivuji, co všechno člověk dokáže zvládnout, když musí.
Velká samota
Kristin Hannah
Dlouho trvalo než jsem našla knihu, která by mi dala víc než příběh. Kontrast mezi lidmi z civilizace a lidmi z divočiny se mi moc líbil. Popis drsné přírody Aljašky s jejími polárními dny a nocemi... Jako bych tam byla s nimi.
Zahrada
Petra Dvořáková
Paní Dvořáková umí brnkat na city. Dobře zná povahu lidského chování, ať jednotlivce nebo davu.
Eleanor se má vážně skvěle
Gail Honeyman
Nic jsem neočekávala, dostala jsem mnoho. Vyskytují se mezi námi mimoni a náhled do myšlení jednoho z nich mě moc bavil.
Hlas kukačky
Hana Marie Körnerová (p)
Moc pěkná knížka. Síla Irmy je obdivuhodná. Na jejím místě bych manželovi spíš šlápla na krk než bych ho opečovávala.
Ohníčky všude kolem
Celeste Ng
Číst tuto knihu je jako stvořit skleněnou vázu, která se vám nešťastnou náhodou rozsype na tisíc kousků.
Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
Na život nás holky nikdo nepřipravil. Místo toho nám vyprávějí pohádky o princi na bílém koni a lásce až za hrob. Ta knížka je bolestně pravdivá.
Šikmý kostel
Karin Lednická
Mám radost z další české autorky, která dokáže svou prvotinou zaujmout spoustu čtenářů. Těším se na pokračování.
Chirurg
Petra Dvořáková
Celou dobu jsem přemýšlela, jak může ženská napsat takhle mužskou postavu. Protože jsem jí věřila každé písmenko.
Skleněný pokoj
Simon Mawer
Příběh by se mohl odehrávat v jakékoliv vile bohatých lidí. Jedině popis jak se vila stavěla byl zajímavý. Postava Viktora ničím nenadchla. Nebylo, za co by si jej člověk vážil. Autor se vyžívá v popisech sexu mezi všemi a korunu tomu dává lesbická láska. Přijde mi to jako urážka původních obyvatel vily.
Hana
Alena Mornštajnová
Kola osudu jsou nevyzpytatelná. Někdy je trest vysvobozením a jindy se dobro ve zlo obrací... A neschopnost vyslovit pravdu má často fatální následky.
"Neměla jsem proč žít, ale neuměla jsem umřít."
Josef Mareš - Moje případy z 1. oddělení
Martin Moravec
Tahle kniha je třešničkou na dortu po shlédnutí seriálů Devadesátky a Případy 1. oddělení.
Cop
Lætitia Colombani
Moc pěkná kniha. Tři způsoby života na různých kontinentech nutí k zamyšlení. Kastu do které se člověk narodí nelze ovlivnit. Tak to v Indii chodí. Ale proč má člověk potřebu vše podřídit práci, postavení a dobrovolně se stane otrokem?
Přiznat vinu
Martin Goffa
Když píšou bývalí policajti, je to vždy sázka na jistotu. Jasné, věcné, bez zbytečných odboček. Tentokrát s nečekaným koncem.
Z deníku kocoura Modroočka
Josef Kolář
Jako dítě jsem ji milovala. Teď ji budu číst vnoučatům. Díky ní mám doma už 16 let Modroočko v živé podobě siamské kočky.