Dandy1 komentáře u knih
Číst se to dalo. I když pochybuji, že za měsíc si ještě vzpomenu o čem to bylo. Poselství je, že někdo dělá drby, aby se zdál pro ostatní zajímavý.
Nejdříve jsem si myslela, že s výběrem knihy jsem sáhla vedle. Ale krátké kapitoly postupně svižně ubíhaly a příběh mne nakonec pohltil. Ivy jsem nemohla přijít na chuť. Začínám chápat, proč někdo nesnáší svou tchýni.
Příběh života v osamění, zrada, láska i napětí. Této knize nic nechybí. Bonusem navíc je bažina, popsána tak barvitě, jako by to byl ráj na zemi.
Po dočtení Dánovek musím vždycky přemýšlet o tom, jaký bordel zde po revoluci zavládl a kam se to všechno dostalo. My obyčejní pěšáci víme houby, co se děje v zákulisí.
Půjdu proti proudu. Tato kniha je pěkná slátanina. Přečetla jsem třičtvrtě knihy a děj je čím dál pitomější.
Bavilo mě to od začátku až do konce. Kdo zná styl spisovatele Cartera, nemůže říct, že to bylo brutální.
Ruta zpracovává témata o kterých se moc nemluví. Španělsko je pro mě zemí slunce, moře a hezké architektury. O jeho minulosti jsem nevěděla nic. Díky za rozšíření obzorů.
Na tuto knihu hned tak nezapomenu. Mám ráda příběhy z dřívější doby, kdy lidé měli k sobě mnohem blíž. Hned si uvědomím, jak jsou naše dnešní starosti malicherné... Obdivuji, co všechno člověk dokáže zvládnout, když musí.
Líbilo se mi jak autorka téma reinkarnace i karmy zpracovala. Ten konec mohl být líp zpracovaný.
Podle anotace jsem nečekala, že to bude hlavně o boji mezi křesťany a protestanty. Kdyby to nebyl Follett, knihu bych asi odložila. První díl o stavbě katedrály a rozvoji města byl pro mě mnohem zajímavější.
Dlouho trvalo než jsem našla knihu, která by mi dala víc než příběh. Kontrast mezi lidmi z civilizace a lidmi z divočiny se mi moc líbil. Popis drsné přírody Aljašky s jejími polárními dny a nocemi... Jako bych tam byla s nimi.
Zařazuji mezi knihy, nad kterými nemá cenu ztrácet čas. Hlavní hrdinka je nesympatická, styl spisovatelky čtenářsky nezáživný. Pod označením bestseller očekávám knihu, kterou nepustím z ruky, dokud nebudu vědět, jak to dopadlo.
Cartera čtu na přeskáčku. Jedno je u něj jisté. Bude vám při čtení zle a setkáte se s psychopatem. Je vůbec možné takové zlo?
Jednou za čas potřebuji příběh, který nenudí a pohladí na duši. I když je děj lehce předvídatelný, příběh mě pohltil.
Mám moc ráda příběhy z Austrálie. Hlavní hrdina je podivín, který měl štěstí. Ale bylo to opravdové štěstí?
Tohle mě vrátilo do dětství. Tu červenou lišku jsem měla taky.
Příběh hezky plyne. Pokračování původního příběhu je dobře napsáno. Válka je vyobrazena v celé své hrůze i s psychickou zátěží přeživších. Už se těším na další díl.