darinakovacova komentáře u knih
Kniha se mi líbila, možná proto, že jsem ve věku hlavní hrdinky. Přišlo mi to neotřelé a připomnělo mi to návrat do teenagerských let, kdy jsem četla Sartra a Viana. Chápu, že pro někoho to může být přes čáru.
Bavilo mě to. Zhltla jsem ji za pár hodin, nicméně v hlavě mi uvízla pouze příbuzná teta Nora a velký rodový prsten a smrt Lady Di. Čtu na konci těhotenství a je to skvělý relax
Musím přiznat, že jsem nejprve viděla film a ten mě tolik nenadchl, nicméně s přibývajícími týdny těhotenství zvládám už jen lehkou a oddychovou literaturu, a tou Poslední aristokratka v každém případě je.
Bavila mě mnohem víc než film. Je psaná deníkovou formou a vykresluje 4 měsíce pošahané aristokratické rodiny Kostkových, kterým vrátili zámek v restitucích. Jejich vzorem je kníže Schwarzengber a zámek Orlík, kterého se snaží napodobit. Mají 3 zaměstnance, které musí hrabě s nelibostí každý měsíc platit. Dále v příběhu vystupuje dcera právníka Bendy, kterému se finančně zavázali na několik let a taky Milada, která vymyslela koncept Totálního zámku 3.tisíciletí, aby sem přilákala turisty a zvýšila tržby. Příběh přináší řadu komických situací, černého humoru a dobrými úmysly, které se často mění v katastrofu. Pokud se chcete pobavit, zasmát nahlas a oddechnout, dejte si tuhle jednohubku????
Po přečtení prvního dílu jsem se vrhla hned na další. Sledovala jsem občas i se zatajeným dechem osudy dětí Barbory a taky vývoj česko-polsko-německých vztahů, které si člověk hned tak neuvědomí, jak všechno mohlo být v této krajině zamotané, když se člověk přihlásil k polské národnosti...
V určitých okamžicích jsem měla naději, že se jednotlivým hrdinům začíná blýskat na lepší časy, autorka však nepředkládá čtenáři žádné velké happy endy, spíš se drží krutosti reality. Nicméně závěrečný odstavec přináší naději, že se dlouho válkou odloučená dvojice přeci jen setká, a tak s napětím vyhlížím konečný díl trilogie????????
P.S. navíc v těhotenství s člověkem cloumají hormony, tak doufá asi automaticky v lepší zítřky????
Prostě pecka! Prvotina od Karin Lednické, která začíná cestou karwinských žen do polské Wieliczky pro sůl a velkým důlním neštěstím roku 1894. Vypráví osudy několika havířských rodin a přibližuje čtivým a věrohodným způsobem život na přelomu století. Spojuje skutečné události s románovou fikcí. Kdo by třeba neznal Stodolní? Už v předválečné době bylo okolí vyhlášené např. tzv. Šalerkou, hostincem s nechvalně známou pověstí vykřičeného domu, kam se jezdili chlopi i z Karwiné.
„Něprum se my stavime do stare Galerky, ma tam dobre pivo a gryfne kelnerky,“
Přestože mi tematika hornictví a dolů není úplně blízká, kniha mě bavila. Už mě čeká v Neoluxoru druhý díl.
Tahle kniha mi zpříjemnila můj 34.týden těhotenství. Možná to vypadá jako předčasná četba, ale opak je pravdou. Čtivou populární formou vás navede i k poznání sebe sama.
Navíc po 8 letech zkušeností ve školství si můžu říct, že spoustu věcí jsem dělala s dětmi i tak nějak intuitivně. Kniha takovým základním kamenem, který byste si měli přečíst, pokud vás téma zajímá.
Ukázka, která mě oslovila: “Hodně lidí si myslí, že v procesu učení jsou nejdůležitější vědomosti, data, informace... Data si umíme během pár minut dohledat na Google nebo Wikipedii, to dnes zvládne i poměrně malé dítě... Děti se potřebují naučit informace ověřovat. Informací je přehršle a ony si potřebují ověřit, že ty, které dostávají nebo si je samy našly jsou relevantní a ověřené, potřebují dohledávat, z jakého zdroje pocházejí.”
“Praxe je často taková, že když manažeři nabírají lidi do týmu, nezajímají se o školy, které zájemci o pozice vystudovali, ani jaké měli známky. Zajímá je zkušenost a způsob myšlení.”
Dáma z dobré rodiny. Konečně se dostávám postupně i k dárkům z loňska. Tahle kniha je obohacující. Od stejné autorky jsem kdysi četla Z jako Zelda (rozuměj Fitzgerald), která trpěla bipolární poruchou.
Hlavní hrdinka Alva se snaží v USA v posledním čtvrtletí 19.století hlavně dobře vdát, což se jí sice splnilo, ale šťastný a láskyplný její život opravdu dlouhá léta nebyl. Obrat nastává až tehdy, když se rozhodne kvůli manželovým nevěrám rozvést, což se dřív rozhodně nenosilo a spadla z vrcholu společenského žebříčku zase pěkně dolů. Konečně poznala však pravou lásku (opět dalšího milionáře:-) aspoň na pár let a po jeho smrti se stala bojovnicí za ženská práva. Skutečný příběh ženy, který podává čtenáři její slabší i silné stránky, navíc poutavou a čtivou formou.
Knihu jsem měla přečetla za pár dnů a za pár týdnů mě čeká porod. Je to inspirativní, i když nepatřím mezi budoucí matky, které se rozhodnou rodit o samotě a doma, pomohlo mi to si trošku uvědomit i další aspekty těhotenství, uvolnit přetlak a přestat porod tolik řešit. Uvidím, jaký názor budu mít za 2 měsíce????
Rok mi tahle tlustá kniha ležela na polici než jsem se k ní dostala. A motivu mešity jsem si všimla až teď. Tahle kniha mě neustále něčím dostávala. V první části symbolicky navazuje na notoricky známou knihu G. Orwella 1984 a dotahuje události až do roku 2018. Ve druhé části je čtenář seznamován s historií budoucnosti “co by kdyby”. Covid samozřejmě Vondruška nezmiňuje, nicméně přijdou i horší věci.
Autor se zaměřuje na rozpínání a nebezpečí islámu. Nejspíše se zhlédl v Houellebecquově díle Podvolení, protože část děje zasadil i do Francie. Zhlédl se i v dějinách konce starověku a pádu západořímské říše roku 476 a hledá paralely napříč celou knihou. Ve druhé části se například ocitáme na středověkém panství Klumpenštejn, i když děj se odehrává ve 40. a 50. letech 21. století. Srdeční záležitostí byl pro mě i popis hrdinského skonu jednoho muže z klanu Wágnerů stejně dramatického a zároveň poetického jako v Písni o Rolandovi. Prostě z toho všeho čiší autorova fundovanost v historii spojena s jeho fantazií a vizemi a přiznávám, že to určitě nebude pro každého...
Tohle nebylo vůbec špatný! Soubor povídek mladé autorky přináší čtivé leč hořké příběhy, díky nimž jsem si uvědomila, že na tom nejsem zas tak špatně...
Od autorky jsem četla už román Cop. Obojí jsem zhltla v originále. Autorka vynechává sáhodlouhé popisy míst a soustředí se čistě na děj a život hlavních postav. Ráda propojuje dějové linky neznámých žen. Vítězky spojují současný příběh vyhořelé advokátky Solène s příběhem Blanche Peyron, zakladatelky Palais de la Femme (Armáda spásy pro ženy a děti) v Paříži roku 1926. Solène jako veřejná spisovatelka pomalu odhaluje mizérie druhých a nachází touhu zase žít.
Tuhle knihu jsem začala číst o prázdninách, po pár stránkách odložila a teď jsem se k ní vrátila zpět. Určitě se nebude mnohým číst lehce. Obrazy a jednotlivé dějové linky se prolínají, ale časem si čtenář zvykne. Mně životní osud hlavní hrdinky Vladěny vrátil do mých teenagerovských let, kdy jsem hltala Viana, Sartra a další podivné osudy plné hnusu. Zde však autorka vyvolává určité pocity skrze rodinné vazby , kdy si občas člověk řekne jo , to znám...
Některé mě i bavily, ale celkově jsem se knihou prokousávala a těšila se na konec.
Příběh vyprávěný z pohledu dcery a otce opředený tajemstvím, které se postupně odkrývá ve dvou časových i dějových osách, které se nakonec v jednu protnou. Alena Mornštajnová mě baví.
Japonský příběh o kočce a jejím pánovi, o životě, cestách, radosti i strasti a o kočičím spojení s člověkem, které přesahuje lidské chápání i hranice našeho bytí.
Ze začátku jsem se přes všechna cizokrajná jména těžko prokousávala, ale konec jsem proplakala.
Knížku jsem měla na poličce půl roku než na ni došla řada. Líbila se mi její hloubka. Stejně jako svlékáte cibuli, jsem odhalovala střípky mozaiky nakonec vše do sebe perfektně zapadlo. Líbilo se mi, jak autorka nenásilnou formu představuje postup badatele při sběru a analýze pramenů, jak představuje venkovské zvyky a tradice. Nechybí ani trocha rodinné záhady. Doporučuju. Jen se prosím do Žítkové všichni nehrňte, aby si zachovala své kouzlo????
Deset povídek z různých prostřední nabízí čtenáři pohled do fantazie a absurdních situací s někdy hořkým koncem, jindy s pozitivnějším . U některých jsem četla a četla s očekáváním, co bude následovat.
Knihou jsem se zpočátku dost těžce prokousávala, nakonec mě však pohltila emocemi i příběhem kolem vily Tugendhat. Těším se na film.
Zajímavé příběhy. Rychle však přečtené i zapomenuté. Nejvíc mě zaujal příběh sběratelky, mám takové lidi i v okolí a autorka je pěkně vystihla.
Skvěle vymyšlený příběh o osudu tří generací židovské rodiny z Meziříčí. Tragičnost hlavní hrdinky se prolíná celou knihou se světlým zábleskem naděje v posledním odstavci. Doporučuji!