DarkLady komentáře u knih

Už dlouho se mi nestalo, abych v knize potkala takové množství chyb, překlepů nebo dokonce vynechaných či úplně špatných slov. Jo a ještě něco bylo špatně. A neumím tak docela s jistotou říct, zda to bylo překladem nebo prostě tím, že to je kniha někoho, kdo není spisovatel v profesionálním slova smyslu…

2 12.11.2022

Chcete přijít o iluze o této zemi? Čtěte!

P.S.: souhlasím s názorem níže - na speciál časopisu akorát, ale do knihy tomu pořád chybí nějaká ta hloubka i šíře

2 10.05.2022

Předchozí komentář moje utrpení vystihl velmi přesně, není třeba se opakovat:

Přátelé, takto vypadá peklo!

2 17.12.2019

Což o to, vyprávět spisovatelka umí. Děj plyne, stránky lítají... a to je asi tak všechno. Nestává se mi často, abych o knize řekla, že její četba byla ztráta času. Tohle přesně je naprosto vzorová ukázka úpadku literatury. Právě kvůli tomu nemám ráda literaturu po roce 1900.

2 27.08.2019

"Bůh, kdekoliv chce, přemáhá řád přírody."

"Vždyť zlý duch není sedlák, nebojí se klacku."

"Nebojím se nikoho, jedině Krista se bojím."

2 25.06.2019

(SPOILER) První díl měl hodnocení ***. Po druhém dílu jsem musela jednu hvězdu ubrat. Něco tak otřesně nesnesitelného jsem už dlouho nečetla! Naposledy Třebízského. Jenže u něj všichni víme, že to je již jen jméno v učebnicích a pomník na Vyšehradě. Jeho knihy vyvanuly, zapadaly prachem a zcela zaslouženě upadají v zapomnění. Takového varování se ovšem nic netušícímu čtenáři u Udolfa nedostává a chudák tak vůbec netuší, co za mučící nástroj to bere do rukou.

Aby tedy nedošlo k dalšímu strašlivému omylu:

Udolfo si zaslouží stejný osud: zmínku v učebnicích, medaili a první příčku v kategorii gotický román a především zapomnění!

Pes hlavní hrdinky byl nejspíš trvale umlčen Du Pontem při útěku z Udolfa. V učebnicích by měl držet jednu z prvních příček v kategorii nejzbytečnější literární postava v dějinách.

A ještě poslední poznámka: znáte ten konec z filmu Limonádový Joe? Jak jsou na konci padouch nebo hrdina všechno jedna rodina? Tak v Udolfu je to překvapivě taky tak: všichni příbuzný se všema.

2 15.06.2019

Bože! Proč musela zůstat pouhým torzem...

2 22.05.2017

Kdo si nikdy nepsal denik, ten je - prominte mi tu drzost, ale ona je to skutecne pravda - zcela nekompetentni k jakemukoliv soudu.

Par veci jsem pochopila. U par jsem protacela oci. Jenze nemohu odsuzovat, protoze se jedna o denik. V nem clovek pise vzdy pro sebe a kdokoliv druhy to zkratka nemuze chapat vsechno, jestli vubec neco...

Dekuji Dane za Vasi hudbu, vzdy jsem ji mela rada. Ten zbytek chapu o malinko vic diky Vasi knize. Dekuji za ni, dekuji za hudbu, dekuji za Vas.

Howgh! :-)

2 24.12.2016

Skvělá kniha do čekárny u doktora. Jeden není objednaný, šup! za ty dvě hodiny by proseděl důlek. Ještě že máme telefon a padesát odstínů. Přemýšlet se u toho nemusí, sem tam se i zasmějete (ne, nejsou to nijak geniální vtipy, ale nikomu to říkat nemusíte) a ty rádoby-postelové-scény se dají přeskočit, že jo. Svůj účel splnila, za tři.

2 27.09.2015

Laskavý čtenář nechť si, prosím, přečte první dva odstavce mého komentáře k Třebízského románu Královna Dagmar. Nechci se dopouštět zbytečného "tapetování".

Můj druhý román od Třebízského. Učiněná bída! Vážení, jestli čekáte nějaký příběh věnovaný Anežce, nesahejte po této knize. Anežku byste zde potkali všeho všudy na pěti stranách. Zbytek je věnovaný poměrům na dvoře Václava I., českého krále, bratra Anežky a já dodnes nechápu, proč se dílo jmenuje právě po Anežce. Autor popisuje povstání Moravské šlechty a moravského markrabího proti Václavovi a popisuje to způsobem sobě vlastním: přízemní, naivní, primitivní a ubohé vlastenčení, až to trhá uši (v případě knihy spíš oči).

Samotné děje historické jsou doplněny o dva na sobě nezávislé vymyšlené příběhy. Je to celé trochu zašmodrchané a přiznám se: naprosto jsem se při čtení znemožnila. Autor do děje dosadil dvě mužské postavy, obě se na počátku pohybují v okolí dvorce smečenského zemana a já měla za to, že se celou dobu mluví jen o jednom muži. Že se ve skutečnosti jedná o chlapy dva a ne o jednoho, to jsem zaregistrovala až na posledních cca 100 stranách. Někomu budu pro smích, někdo si vezme poučení: je totiž možné, že můj omyl nebyl tak docela ojedinělý a já budu jen ráda, pokud budoucí čtenář dostane hned od začátku varování. Ti chlapi jsou dva! Jeden má v péči děvče, druhý má v péči zase chlapce. Oba ti chlapi byli účastni křižácké výpravy. Jeden ve Svaté zemi (děvče), druhý v Egyptě (chlapec).

2 07.07.2015

Na Třebízském se krásně ukazuje, jak moc je ve skutečnosti potřeba znát všechny ty ruchovce lumírovce a podobné skupiny a rozumět jejich programům. On pan Třebízský spadá do škatulky ruchovců (ne, opravdu jsem se nespletla a opravdu vím, co tvrdím) a na tom si stojím i když všichni budou proti mně. Dokud si nenastudujete příslušné odstavce z literatury a historie, dost těžko potom rozumět jeho dílu. Pouze když přijmete moje drzé prohlášení o příslušnosti pana Třebízského ke škole národní, dokážete pochopit, jak je možné, že si v Podvečeru pětilisté růže zcela nezakrytě dobírá jezuity (on, katolický kněz!) a fandí "ryze české a národní" Jednotě bratrské, že tamtéž odsuzuje Rožmberky za "zradu na národu", když v době husitské stáli pevně v řadách katolické frakce, že v Anéžce Přemyslovně těžce pranýřuje krále Václava za jeho "němčení", on, který jinak ve svém díle Přemyslovce brutálně idealizuje. A podobných - na první pohled - podivností je v jeho díle nepočítaně.

Třebízský se nečte snadno. Kdybych neměla Třebízského nastudovaného, asi bych jeho romány označila za neuvěřitelně naivní až hloupý škvár. Všechny jeho romány jsou podle jedné a té samé šablony: rozuzlení zápletky je násilně šroubované až protivno to číst, jeho hrdinové jsou ploché statické postavy, které jsou buď jednoznačně černé nebo jednoznačně bílé, celý román je "navěšen" na velice primitivní milostnou - nejčastěji tragickou - zápletku a co mě odrazuje ze všeho nejvíc je Třebízského naivní a taktéž protivná víra v dobro českého národa. Co romány dělá dodnes jakž takž čitelné, je všechno to okolo, co se kolem této zkostnatělé šablony vyskytuje: ano, zdá se to podivné, ale pokud vezmete hlavní osu děje a zapomenete na ní, pak to, co zůstane, se moc dobře čte.

A nyní ke Královně Dagmar (níže uvedený odstaveček obsahuje i SPOILERY):
Královna Dagmar - moje první kniha od Třebízského. Patří k tomu lepšímu, co napsal, jen je v něm tolik sladké naivnosti, až bych dílo skoro zařadila mezi červenou knihovnu. Královna Dagmar se obvyklému stylu psaní páně Třebízského značně vymyká. Jestli si dobře pamatuji - tyto řádky píšu přeci jen s nějakým odstupem - pak byl román rozdělený na tři díly. V prvním díle se neděje nic. V druhém se začne něco málo hýbat a ve třetím se všechno mávnutím kouzelného proutku vyřeší. V prvních dvou dílech se setkáváme s mladinkou Dagmar, o které se neustále mluví jako o dítěti. V posledním díle stihne dospět, vdát se a porodit syna. Až v tom posledním díle se dá mluvit o Královně Dagmar, až v tom posledním se dočkáte alespoň části pověstí, které se v Dánsku o této české princezně tradují. Do té doby čtete o jakémsi boji "zlých" německých hrabat s "hodnými" a pohanskými slovanskými Polabany a nechápete, co má tohle přízemní vlastenčení společného s královnou Dagmar, o které se toho v knize za celou tu dobu moc nenapsalo. Třebízský jako ruchovec tam prostě musel za každou cenu narvat tu otázku osvobozeneckého boje západních Slovanů úpících pod německou knutou; Polabanů, kteří pevně stojí ve svém pohanství, protože jejich tvrdé hlavy si ne a ne a nedají vnutit křesťanství násilím (německá hrabata), ale když k nim tam přijde český kněz, Polabané jsou křesťané všichni a dobrovolně a to během pouhých pár měsíců...

Mimochodem: neskutečně mě iritovala pasivita a vůbec neschopnost Přemysla Otakara. To, jakým způsobem ho zde Třebízský podal, už trochu přehnal. Takové ubohé přiblblo by nebylo schopné "vymlátit" na císaři Zlatou bulu a stát se jedním z našich nejmocnějších vladařů!!

2 04.07.2015

Kniha jako taková pěkná, jako víkendovku rozhodně doporučuji. Všechno řečeno bylo, doplním jen dva postřehy, které nikdo nezmínil a jedno varování věřícím:

- lehký náznak postapo

- odkazy na GRRM, nikoliv nezbytně “vykrádačka, spíš taková lehká naťuknutí

A co mě mrzí nejvíc - silné protináboženské ladění. A útoky na něj. Najdou se tu katolíci i několik konfesí evangelíků. Plive se tu na všechna náboženství, která položila základy naší civilizace a způsobu myšlení a to pěkně bez důvodu. Kdyby to bylo nějak jako “pozor na samozvané guru Richardy, nebo to a to, nebo třeba “pozor na fanatismus, vede k tomu a tomu. Kdepak. V celé knize se nedozvíte, proč je tu tolik cynického pohrdání náboženstvím a vírou. Nemá žádnou vazbu na příběh. A proto mi to přijde od autora bezduché, ubohé, zoufalé. Skoro až mi připadá, jestli si tu neřeší nějaké svoje mindráky (s odpuštěním). A bratry ve víře varuji: odůvodnění takového přístupu se nedočkáte. No… pořád doufám, že třeba v dalších knihách…

1 09.06.2024

Must read

1 07.04.2023

Po dlouhé době duchovní četba, ze které jsem si odnesla hromadu výpisků. Konečně kniha, která mi dala jednoduchým způsobem pochopit, proč je askeze stále aktuální a proč aktuální bude až do konce časů. Po dlouhé době kniha, která vysvětlila velice přístupným způsobem prostou pravdu, o které sice někteří tvrdí, ze ji znají, ale skutečně jí žije jen velmi malé množství…

1 18.09.2022

Píšu to jen velmi nerada... znáte ten pocit, kdy se vás kniha jak nějak tam u srdce dotkne, trochu vás promění nebo ve vás něco nechá? Ten okamžik, kdy čtete knihu, kterou psal srdcem snad přímo Duch Boží? Tak tohle není ten případ. Tohle psala strojově lidská ruka, lidské oko jí strojově přečte a za minutu zapomene, že něco četla. První část je zhmotnělá ztráta času. Druhá část je praktická, tu hodnotit nelze. Už jen proto ne, že teoretický základ, který by vás motivoval, vedl, zasáhl a proměnil, chybí.

1 02.02.2020

Děkuji kolegyni za rozšíření obzoru. Neměla jsem tušení, že se tento typ knih řadí do šuplíčku "middle grade". A ač jsem už víc jak dvakrát tak stará, jako je doporučený věk pro tuto kategorii, přece si k ní ráda sednu. Na rozdíl od všech "romancí" a jiných pochybností, mi tento druh knih nepřijde jako ztráta času. A na tom trvám. A je mi jedno, že tu mluvíme o knihách určeným primárně odrůstajícím dětem. Je to jednodušší literatura. Ano. Ale ne příliš. A také jemná, decentní, inteligentní a hřeje u srdce. A i vzhledem je to moc krásná kniha. Všimli jste si perforovaného obalu? :-)

1 09.09.2019

Naprosto úžasná knížka! Převyprávění dalo knize švih, skoro lituju, že podobným způsobem nikdo nezachránil naprosto nesnesitelného Udolfa... moje top postava byla jednoznačně Monika, tu si snad musí zamilovat každý :-)

1 28.07.2019

Knize dávám tři hvězdy. Zařadila jsem jí tím ve své sbírce mezi mnohem hodnotnější a nesrovnatelně kvalitnější díla.

Mám pro to dva důvody.

Důvod první: příběh není úplně blbej. Ne ve srovnání se sérií Odstínů a Stmívání. To jsou skutečně pouze hloupoučké konzumní škváry a není na nich ani odstavec hmatatelný, opravdový, uvěřitelný. A nejde jen o příběh samozřejmě. Jde také o dialogy. O ty možná především, když nad tím tak uvažuji.

Důvod druhý je velmi intimní. Pro ten konec. Pro zápletku. Já byla totiž od podobného osudu jen krůček. A proto, když si uvědomím, že bych takhle nějak mohla dopadnout také... Byla jsem jen na šířku nitě od podobně otřesného pokoření! A to mi bylo mnohem víc jak 18 let...

Pokračování číst nebudu, ale tento díl má u mě tři hvězdy zcela zaslouženě.

1 24.04.2019

Odvážím se vstoupit na tenký led: Psí řetěz byl spolehlivě nejnudnější část knihy...

1 05.01.2019

Naprosto úžasná odpočinková četba. Odpočinková, nic náročného. A přece psaná nádherným jazykem, přece inteligentní, a tentokrát i lehounce morbidní a místy pro někoho i drobet nechutná. A stále vtipná. Miluju Flavii Sabinu de Luce a nemohu se dočkat dalšího dílu!

1 14.12.2018