dasa6360
komentáře u knih
Ideální manžel
Oscar Wilde
Ideální manžel je jedním z těch kousků, které vás rozesmějí a zároveň donutí zapřemýšlet. Wilde tady v podstatě rozebírá, co všechno vlastně znamená být „dobrým“ člověkem, nebo dokonce „ideálním manželem“. Příběh je zasazený do vysoké britské společnosti, kde se za elegantními gesty a uhlazenými slovy často skrývají dost pochybné věci.
Co mě na hře opravdu bavilo, jsou Wildeovy vtipy a ironické poznámky. Dokáže si totiž elegantně a s úsměvem utahovat ze všech těch ideálů, které si někdy nastavujeme. Není to jen o manželství, ale i o přátelství, morálce a naší tendenci ukazovat jen tu „hezkou“ stránku sebe.
Doporučuji každému, kdo má rád inteligentní humor, skvělé dialogy a příběhy, které vám ukážou, že nikdo není dokonalý.
Neohrožený Mikeš: výběr pohádek Boženy Němcové
Božena Němcová
Další z krásných pohádek Boženy Němcové, kde nechybí dobře vystupňovaná tajemná atmosféra, kouzla, odvaha, věrnost a láska. Moc se mi líbí i filmové zpracování s Pavlem Křížem, které provází krásná písnička od Hanky a Petra Ulrychových.
Chytrá horákyně
Božena Němcová
Zbožňuji styl paní Němcové a její ženské hrdinky, mezi kterými má své čestné místo i moudrá Manka, které nechybí důvtip ani pořádná dávka smyslu pro spravedlnost. Díky tomu dokáže vyřešit složité hádanky a překonat různé výzvy, jež před ní klade sám život. Nejvíc mi učaroval konec: „Což jsi mně nedovolil, abych si vzala s sebou, co mi je nejmilejšího, tys mi nejmilejší, tedy jsem si vzala tebe.“
Čertův švagr
Božena Němcová
Podzimní plískanice přímo svádějí ke čtení pohádek od Boženy Němcové. A tak jsem jako první sáhla po jedné z předloh pro filmovou pohádku S čerty nejsou žerty, která v sobě samozřejmě nese silné morální poselství o spravedlnosti – poctiví jsou odměněni, zlí potrestáni. Hlavní hrdina je sympaťák, nechybí trocha humoru ani kontrast mezi laskavostí a sobectvím. A navíc ten jazyk, já to zkrátka miluju.
Probuzení jara
Frank Wedekind
Devatenácté století plné přísné morálky, silného vlivu církve, tvrdé sebedisciplíny a do toho hrstka dospívajících studentů z buržoazní společnosti, u kterých se probouzí puberta, vzdor proti autoritám a sexuální pudy. Když k tomu připočteme nedostatek podpory a pochopení jak ze strany rodičů, tak ze strany školy, nemohlo to snad ani dopadnout jinak. Nedivím se, že byla hra patnáct let zakázaná, určitě v té době musela šlápnout na kuří oko celé společnosti. Rozhodně stojí za přečtení i dnes, vřele doporučuji.
Černý mnich
Anton Pavlovič Čechov
Nedávno jsem četla Tři sestry, Racka a Medvěda a musím říct, že nejvíc paf jsem asi z Černého mnicha. Čechovův styl psaní je jako obvykle jednoduchý, přesto tu člověk najde tolik věcí k zamyšlení.
Tou nejpodstatnější je asi otázka ohledně duševního zdraví a geniality. Opravdu musí být každý génius zároveň šílenec? Nebo se jedná pouze o destrukci vlastním egem, kdy se člověk nechá pohltit iluzemi o své vlastní výjimečnosti až pomalu ztratí kontakt s realitou?
Gottwaldovy oprátky - Poslední adresa Cejl
Luděk Navara
Knih ohledně holokaustu bylo již napsáno poměrně dost, zatímco literatury, která by se zaměřovala na temné stránky období komunistického režimu v Československu, mi stále přijde zoufale málo. Všemi deseti tedy vítám knihy, jako je tato, které dokumentují konkrétní historické události, ale také otevírají otázky týkající se spravedlnosti, lidských práv a morálních hodnot.
Kromě samotných politických procesů jsou tu přiblíženy i podmínky věznění, osobní životy jednotlivých postav a dilemata, kterým čelili obvinění a jejich blízcí. Ačkoliv mi jejich jednání přišlo často lehkovážné a možná i naivní, z dnešního pohledu není možné (a ani vhodné) soudit. Pravděpodobně nečekali, čeho všeho bude režim schopný.
Jinak tu podle mě Navara i Kasáček odvedli naprosto skvělou práci, jelikož zkombinovali historické zkoumání s osobními svědectvími, aniž by čtenáře příliš zatížili komplikovanými větnými skladbami. Díky tomu se lze dobře soustředit na fakta.
Kulička
Guy de Maupassant
Celkově velmi dobrá kniha s dobře vykreslenými a realistickými postavami, která nám poskytne pohled na francouzskou společnost v době francouzsko-pruské války. Maupassant si jako tradičně nebere servítky a nastavuje zrcadlo tehdejší společnosti i morálce.
Jen by mi to asi celé přišlo zajímavější, kdyby věnoval více prostoru rozvíjení jednotlivých konfliktů a budování napětí mezi postavami. Chyběly mi scény, které by podpořily rostoucí zoufalství a napětí uvnitř skupiny. Zkrátka větší důraz na gradaci.
Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii
Zdeněk Šmíd
Tuhle knížku jsem měla v hledáčku už docela dlouho. Konečně na ni s létem přišla řada. Říkala jsem si, že mi to krásně vyšlo na prázdniny, kdy si vychutnám odpočinkovou knihu z krásného prostředí řeky Lužnice, která mě určitě i pobaví a pohladí po duši svou nostalgickou náladou. No, možná je někdy lepší nic neočekávat. :) Mám ráda knížky, které vás vtáhnou do děje tak, že se zítra sbalíte, naložíte náklad a vyrazíte sjíždět nejbližší řeku. To se tady bohužel nestalo. Ačkoliv je knížka krátká, celá se táhla jak týden před výplatou. Chyběl mi barvitý popis krajiny, niternější pocity vodáků, o něco hlubší dialogy a možná trocha sentimentu, ale to by to asi byla úplně jiná kniha. :) Tak alespoň trochu víc humoru. Pokud bych totiž měla spočítat, kdy jsem se pousmála, stačily by mi na to prsty jedné ruky. Ale jak říkám, pravděpodobně mě zklamalo moje vlastní očekávání, což není chyba knihy. Za mě tři hvězdičky.
Horoskopy
Karel Šiktanc
Moc krásně a výstižně napsané. Pokud máte rádi poezii a zároveň si rádi čtete charakteristiky různých znamení, pak je tahle útlá knížečka jako dělaná pro vás. V hlavě mi pořád zní část básně o Váhách, které v životě touží po rovnováze, spravedlnosti, harmonii, míru a estetické kráse:
Sedni si. Vzlítnem.
Nezrazuji,
věř.
Zde topas pro štěstí,
a kdybych kdy i sešel ti kde z očí,
jdi tam,
kde podle zdi
kývají na hvězdy
buky a slunečnice.
Tam nikdo nechodí.
Jen husy v zástupu
a sem tam oslátko,
kejhají,
hejkají,
darmo jim utíkat,
vedou si svou — jako lidi.
Sedni si.
Vzlítnem.
Prchnem všem.
Zvážíme sny, které šidí.
Povídky o dětech
František Skácelík
Nostalgický pohled na dětský svět a jeho nevinnost, která je často konfrontována s tvrdou realitou života... Po dočtení knihy jsem měla velkou chuť obejmout své dítě a říct mu, jak moc ho mám ráda. Zejména po povídkách Jak louka uvítala maminku a Jak poznala Vojtěška duši maminčinu, které vám připomenou, jak moc křehký život je. O to víc, když žijete na venkově na přelomu 19. a 20. století.
Zbylé povídky jsou rovněž moc povedené – všechny odrážejí životní lekce a morální hodnoty, jako je láska, přátelství, obětavost a odvaha. Pan Skácelík je vykreslil opravdu brilantně. Je vidět, že měl pochopení pro dětskou dušičku. Kniha navíc není dlouhá (což je minimálně mně líto), takže ji zvládnete přelouskat za chvilku. Ačkoliv si myslím, že se u ní vyplatí setrvat, vychutnat si jazyk a zabrouzdat do vzpomínek na dětství.
P. S.: Milovníci přechodníků, mezi které patřím i já, rozhodně zaplesají.
Nevídáno - neslýcháno
Josef Kainar
Naprosto neobyčejná poezie o úplně obyčejných věcech, která dokáže pobavit děti i dospělé. Stačí nebýt škarohlíd. :) Básničky jsou milé, hravé a přemýšlivé, některé by se podle mě skvěle hodily jako logopedická říkadla.
Toman a lesní panna
František Ladislav Čelakovský
Skvostný příklad české lidové poezie, která zaujme svou jedinečnou atmosférou. Báseň je doprovázena ilustracemi od Adolfa Kašpara, které ještě víc umocňují celé vyprávění. Jen škoda, že to celé končí tak náhle a nám zůstává nezodpovězená otázka, co se vlastně stalo s Tomanem.
Jak funguje svět
Tomáš Tůma
Ideální kniha pro mladé čtenáře, kteří mají zájem o poznávání světa kolem sebe. Atlas je rozdělen do několika kapitol, jako jsou přírodní vědy, historie, geografie, kultura nebo technologie. Bonusem jsou krásné ilustrace a rozkládací mapy.
Kdysi jsem četla se synem (a dozvěděla se spoustu zajímavých informací), dnes si v atlase listuje sám.
Tlouštíci hoří rychleji & další fatální moudra z krematoria
Caitlin Doughty
Unikátní pohled na téma, kterému se mnoho lidí vyhýbá, ale které je přirozenou součástí našeho života. Je až děsivé, jak se nám smrt za posledních cca sto let odcizila. Zavřeli jsme ji do nemocnic a děláme, že neexistuje.
Autorka v knize sdílí své zkušenosti jako pracovnice v pohřebním průmyslu a zároveň klade provokativní otázky, které nám mají pomoci lépe porozumět našemu vztahu ke smrti a rituálům kolem ní. Děkuji.
Sebevraždy panen
Jeffrey Eugenides
Po této knize jsem sáhla ve svém černém období a rozhodně nemohu říct, že bych litovala. Sebevraždy panen jsou temný román plný melancholické a snové atmosféry, která perfektně kontrastuje s tématem sebevražd.
Eugenides vytvořil intenzivní obraz dospívání, izolace a rodinného rozkladu. Jeho styl psaní je poetický s realistickými prvky. Ano, mnoho věcí nechává nevyřčených, ale o to intenzivnější je tajemství a tragédie celého příběhu.
Plešatá zpěvačka / Židle
Eugène Ionesco
Ionesco u nás patřil k povinné maturitní četbě. Ještě dnes se směju, když si vzpomenu, jak jsem četla Plešatou zpěvačku a Židle a vůbec nechápala, o co sakra jde. Dialogy plné opakování, klišé a nesouvislých výroků... V té době bych to dokonce zařadila mezi to nejhorší, co jsem kdy četla.
Pár let minulo a mně to čím dál tím víc připomíná prázdnotu dnešní běžné komunikace, absurditu každodenního života a touhu po uznání, která často nelze naplnit. Konečně mi došlo, že nám Ionesco skrze absurdní situace a dialogy chtěl podstrčit hluboké filozofické otázky, které zůstávají relevantní i po tolika letech.
Zimní říkadla
Jiří Trnka
Knížečka pro malé i velké, která zahřeje u srdce. Ideální na zimní měsíce, kdy venku hustě chumelí a vy se s šálkem čaje zachumláte do deky a zavzpomínáte na staré dobré časy.
Radosti života
František Gellner
Gellner ve sbírce zkoumá různá témata, od milostných eskapád a radostí bohémského života až po deziluzi a existenciální otázky. Jeho básně jsou často zasazené do městského prostředí, kde se střetává s rychlým tempem moderního života, které je zároveň fascinující i vyčerpávající. A já se ptám, změnilo se od té doby něco?
Jedna z mých nejmilejších...
Na dnešek měl jsem pěkný sen
o tobě, moje milá.
Zdálo se mi, však zdálo jen,
že jsi mou ženou byla.
Tvrdý chléb chudoby rádi jsme
v lásce lámali spolu.
Byl večer. Seděli za tmy jsme
u neprostřeného stolu.
Touha má kvésti počala.
Líbal jsem tvoje ruce.
Hlubokým dechem se zdvihala
hruď tvoje dětská prudce... (pokračování uvnitř)
Příběhy jizerskohorských rozhleden
Marek Řeháček
Jelikož žiju v Jizerských horách a většinu těchto krásek jsem navštívila, chtěla jsem také lépe poznat jejich historii a příběhy. Kniha mi skvěle rozšířila obzory a doplnila znalosti. Doporučuji všem cestovatelům a milovníkům historie.
