david5746
komentáře u knih
Zrcadlový muž
Lars Kepler
(SPOILER) Tak další Joona za mnou, já mám tuhle sérii prostě rád. Jako jasný plus, že to prostě je hned od začátku čtivé, prostě to tam Kepleři od začátku sází, napětí čtenáře pohltí hned a pořád se něco děje a pořád to graduje a knihu jsem odkládal jen velmi nerad. Dalším plusem je určitě fakt, že je Jurek snad už definitivně mrtvý a že jeho kámoš zmizel s povrchu zemského, tato linka už by měla zaniknout úplně, ikdyž nám autoři dali ve finále najevo, že na ni nezapomněli, tož to škoda a do budoucna mám obavy.
Jako mínus určitě praktická absence Sagy a některé nelogičnosti, které se kolem rozuzlení objevily, sice si toho autoři byli vědomi a ty nejpalčivější otázky se vzávěru někdy i opakovaně snaží vysvětlit, ale i tak mi to přišlo za vlasy dost přitažené. Ale přes to všechno jsem to loupnul nadšeně jako malinu.
K vlastní knize se dá těžko napsat něco, co by nebyl jeden velký spojler. Takže jen ve zkratce, že Joona bravurně louskne případ ztracených holčiček. A samozřejmě není nouze o všemožné duševní poruchy, zvrácené, úchylné a brutální situace. A to celé je v prostředí, kde bych se teda já nikdy ocitnout nechtěl. :-)
SPOILER: Jako to rozdvojení osobnosti přece takhle nefunguje. A i kdyby, tak že ty dvě osobnosti třeba používají jeden telefon a pořád si toho nikdo nevšimne??? No a bába s holí, co zmastí tucet holčiček při síle, no jděte s tím už do háje...
Srdíčko
Peter James
Pro mě příjemná kniha, něco duchů, nějaký ten minulý život, hypnóza a celkově tajemný dům a prostředí, do kterého se Charley s manželem přestěhuje (ikdyž je jí už při pohledu na fotku povědomé a nemá z toho dobrý pocit, ale stejně se tam přestěhuje, prostě holka statečná). Děj plyne velice slušně bez větších hluchých míst (a několikrát mi pak došlo, že to zdánlivě hluché místo mělo pro děj smysl a nebylo bez významu), příběh je zajímavý a slušně ke konci graduje. Za mě spokojenost, přečetl jsem velice rychle a čtení mě bavilo.
Problém tří těles
Liou Cch'-sin
No, tak to byl teda zážitek. Knížku mi nadšeně vnutil člen rodiny, tak jsem se jí chtěl zbavit hned začátkem roku, abych ji mohl zase vrátit. Scifi čtu od mládí, ale tohle evidentně nebyla kniha pro mě, pod hard scifi si teda představím třeba něco od Clarka, prostě scifka, kde je hodně vědy, ale má to hlavu a patu.
První půlka ještě byla docela čitelná (když teda pominu chaos a následnou rezignaci v čínských jménech) a slibovala, že by to mohlo mít zajímavý vývoj. Ovšem pak se to začalo dostávat do totálního paskvilu. Už tu někdo zmiňoval, že postavy jsou sterilní a chovají se a jednají jako roboti. Nuuuuuda. Části kolem hraní hry měly často něco do sebe, ale občas to sklouzávalo na šílené pasáže typu sáhodlouhé demonstrace logických funkcí a projektování lidského počítače (jako myšlenka dobrý, ale logisticky a prakticky by to fakt nešlo a při reálném počtu cyklů by za den nedali ani startovací sekvenci, natožpak nějaký výpočet, to by jim "počítač" umřel hlady nebo na prasklej močák, to prostě není hard scifi, to je blábol). Pak třeba věci kolem záhadného odpočtu, který se zjevuje jen někomu atd. Ono už to "hru hrají prominenti celého světa" a pak se automaticky večer po odehrání sejdou v nějaké čínské kavárně, kde v klidu přijmou zásadní informace a všichni jsou s tím totálně happy, to bylo přinejmenším pitomé. Závěrečná vysvětlující pasáž už byla naprosté utrpení a u "rozbalování" protonu jsem už fakt nemohl. Ale autor ještě přitlačil a detailně popsal, jak si ten proton přidává sám sobě prostorové dimenze a to byla prakticky konečná a jediné hodnocení, které jsem v tu chvíli byl schopen vypustit z pusy bylo "ultrablbost".
Ještě bych se pozastavil nad faktem, že o sobě emzáci mluví jako o lidech a bez problémů louskají tam a zpět naše depeše, dobrej úlet....
Dalším dílům se doufám vyhnu.
Přízraky domu Carrowů
Darcy Coates
Duchařský příběh s tou správnou atmosférou, děj pěkně plyne bez hluchých míst, pořád se tam něco děje, postav je tak akorát a čtenář se prostě nenudí. Přitom zápletka je pro žánr naprosto klasická bez jakékoli inovace. Skupinka lidí míní prožít 2 týdny ve strašidelném domě a ono se to celé tak trochu zvrtne...
Dlouhá země
Terry Pratchett
Ach jo. Začátek zajímavý, hned jsem si do ježíškovského seznamu Chci si koupit nahodil další díly ze série. Jenže po dalších stránkách jsem postupně zjistil, že je to víc a víc o ničem, že se tam vlastně pořádně nic neděje, cíl to nemá, epizodní děje spíše ruší. A vlastní finále vlastně také nic moc. Takže už jsou ty další díly zase ze seznamu pryč. Umím si představit, že se pánové při vymýšlení konceptu Dlouhé Země velice dobře bavili a měli velké plány. Jenže u toho taknějak zůstalo. Není to pořádně ani dobrodružství, drama určitě ne, romantiku to nevidělo ani z rychlíku a není to ani ta legrace, která Terrymu vřdycky tak šla. Prostě vzducholoď letí a neustále Vkročuje. A k tomu mě iritovaly logické chyby celého konceptu Dlouhé Země, jak pořád někoho potkávají i na Zemích s vysokými indexy, jak neomylně natrefí na informační značku nebo oddychovou chatu atd, těch hloupostí tam, bohužel, bylo moc. K tomu ta otázka nepřenvkročitelnosti železa, kdy vázané v lidském těle prochází, vázané v oceli pro jistotu ne, sice se tam zmiňovalo "čisté" železo, to ale v reálu neexistuje, to si z nauky o materiálu ještě docela pamatuju.
Těch 30% zaokrouhluji nahoru jen z úcty k autorovi, tohle prostě bylo špatný.
Konspirační teorie
Jamie King
Funkci přehledu nejznámějších konspiračních teorií kniha plní dostatečně. Možná trochu stručně, každá z těch teorií by se dala mnohem více rozepsat.
Konec civilizace aneb Překrásný nový svět
Aldous Huxley
Po pár stránkách přišlo prozření a nadšení, protože jsem si uvědomil, že jsem vlastně nedávno viděl docela slušný seriál Brave new world, který je zjevně na motivy knihy. Zdůrazňuji, že na motivy, seriál zachovává svět a úplné základy postav a děje, zbytek je ale autorská licence.
Příběh se odehrává v zajímavé distopické společnosti, kde každej může (a vlastně by měl) s každýn, společnost je rozdělena na kasty a duševní pohodu dodávají všudypřítomné tabletky "somy". Zrovna tohle bylo v seriálu super, když někdo řekl něco špatného a hned se ozvalo několikanásobné cvaknutí krabiček na somu.
Potud asi klady. Knížka mě moc nebavila, dějově se až tak moc nedělo a to mi ještě dost silně pomáhaly vizualizace na základě seriálu, bez toho by čtení bylo asi ještě prázdnější. S příchodem divocha to často sklouzávalo na dlouhé úvahy o ničem. A ten závěr? Byla tu jistá snaha o gradaci finále, ale mně to prostě přišlo divný.
Z úcty k době vzniku díla a tím pádem obdivuhodné fantazii autora, ponechávám nadprůměrné hodnocení.
Růže pro Algernon
Daniel Keyes
Růže pro Algernon je jakási sonda do hlavy retardovaného chlapce, který se stane inteligentním. Deníková forma je super a děj má rozhodně svoji sílu a hloubku.
Hodnotím ale jen jako lehký nadprůměr. Původní povídku sice neznám, ale je evidentní, že to je přesně ten rozsah, který tento příběh dokáže podat jasnou a údernou formou. Románové přepracování tomu často jen přidává vatu a rozmělňuje děj.
Když jsem přečetl první odstavec, tak jsem teda přemýšlel, jestli to rovnou nezahodit, citlivost na rodný jazyk se vzpírala pokračovat, nakonec jsem tu hrůzu prvních desítek stran vydržel. Teda, pro překladatele to muselo být peklo, pokud teda nebyl rodák z Ostravy ;).
Kmotr
Mario Puzo
Naprostá klasika o mafiánské rodině v New Yorku. Z děje často mrazí a člověk se neubrání, aby jim nefandil, protože je děj ukazován z jejich pohledu a předvádí jejich hodnoty a zásady. Kniha ukazuje totálně zkorumpovanou společnost, ve které si rodina žije prakticky ve svém státě, který má svoje pravidla a zásady. Ale porušení zásad se prakticky vždycky trestá smrtí. Samotný vývoj budoucího kmotra z uvědomnělého američana a válečného hrdiny na drsného mafiána je hodně mrazivý.
Kniha je u mě čestnou výjimkou stran této tématiky, normálně mě mafiáni nezajímají, ale kmotr je prostě kmotr. Knížku jsem už několikrát během posledních desetiletí četl, ale když jsem letos zjistil, že ji tu nemám ohodnocenou, tak jsem zajásal a během dovolené si ji znovu radostně lousknul do výzvy.
Tři stigmata Palmera Eldritche
Philip K. Dick
Klasickej úlet PKD, kdy po nějaké době už netuším, co vlastně čtu a kam mě vlastně autor vede.
Vítězný oblouk
Erich Maria Remarque (p)
Remarque je taková moje srdcovka z dětství a jsem rád, že se k některým knihám po mnoha letech zase - třeba i díky výzvě - vracím. Vítězný oblouk je takový obyčejný příběh o tom, jak se žilo jednomu Německému uprchlíkovi v předválečné Paříži. Prakticky geniálně jsou tu vykresleny hlavní cíle: přežít další den a nedělat plány do budoucna. S hlavním hrdinou tak čtenář prožije spoustu obyčejných dnů, lásku bez závazků a budoucnosti, samozřejmě všudypřítomný calvados a to všechno v době, kdy už je všem jasné, že Německo rozpoutá v Evropě válečné peklo.
Byl jsem po letech opět velice spokojen.
Osvětimská knihovnice
Antonio G. Iturbe
Vpodstatě teď řeším, kdo jsem já, abych nějakým způsobem hodnotil knihu, která v sobě nese tak neskutečně silný příběh. Zlo a podmínky, které si dnes prostě nedovedeme představit, k tomu všudypřítomnou smrt, kterou už všichni brali jako prostou součást bytí. A do toho několik záblesků naděje a snahy o útěk alespoň duševní, ať v podobě bloku rodinného tábora, hraní si na školu či několika odrbaných, ale s láskou opečovávaných svazečků knih.
Příběh knihovnice Dity určitě stojí za přečtení, ikdyž moc úsměvů nevykouzlí, ale toto prostě jsou ty příběhy, které bychom neměli zapomínat, historicky to prostě není tak dlouho, co se v civilizované evropě páchala dnes již nepředstavitelná zvěrstva.
PS: A komu na knížce něco vadí, tak ať se tam zajede podívat, dá se tam meditovat mnoho hodin a pak ten plný počet prostě musí dát každej.
===================================
"Ty se modlit nebudeš?"
"Modlit? Ke komu?"
"Ke komu asi? K Bohu. Měla by ses také modlit."
"Statisíce Židů se k němu modlí už pět let a nikdo je nevyslyšel."
"Možná že jsme se nemodlili dost nebo dost důrazně, aby nás vyslyšel."
"Nech toho, Margit. Ty si opravdu myslíš, že Bůh je schopen vědět a potrestat tě, když se o šabatu nechováš, jak bys měla, a přitom by mu ušlo, že zabíjejí tisíce nevinných a s dalšími tisíci vězňů zacházejí jako s prašivými psy? Opravdu si myslíš, že by se to nedozvěděl?"
"Nevím, Dito. Je hřích ptát se, proč Bůh dělá věci, které dělá."
"V tom případě jsem hříšnice."
"Nemluv tak! Bůh tě potrestá!"
"Ještě víc?"
"Dostaneš se do pekla."
"Nebuď naivní, Margit. V pekle už jsme dávno."
Tma
Bernard Minier
Tak konečně mám Tmu za sebou. Rozjezd teda již klasicky pozvolnější, buduje se napětí a situace kolem Christine. Pak to ale chytne mnohem větší spád a příběh chytá jeden zvrat za druhým a doslova letí ke konci.
Autor citlivě prakticky vynechal Hirtmanna a nechal čtenáře odpočinout, to rozhodně kvituju, ikdyž je jasné, že jeho linka ještě u konce rozhodně není.
Po delší době jsem byl spokojený, že mi vyšla nějaká šílená teorie, tady teda hned 2, to má hned člověk větší radost. Celkově rozhodně zatím nejlepší ze série.
Pět neděl v balónu
Jules Verne
Klasická Verneovka, dobrodružství při přeletu Afriky v balónu, hodně dat a popisů, ale napínavé počteníčko to pořád je.
Den Trifidů
John Wyndham (p)
Tak jsem konečně přečetl i tuhle scifi postapo naprostou klasiku, o které jsem mnohokrát slyšel, ale nějak se mi za ta léta nikdy nedostala na pořadník.
Příběh je vlastně jednoduchý, lidstvo přijde skoro stoprocentně o zrak a přežívání znepříjemňují rychle se množící a částečně inteligentní masožravé chodící kytky. A i v této době dokáže kniha zaujmout, pobavit a donutit čtenáře k nějakému tomu zamyšlení. Za mě spokojenost.
Kruh
Bernard Minier
Druhá kniha s Martinem Servazem. Kniha je dobrá, tak akorát správně a vlastně i uvěřitelně zamotaná a vrata otázek nechává klasicky dokořán směrem k dalšímu dílu.
Plný počet ale dát nemůžu, protože ten pocit, že mě kniha strhla přišel tak 150 stránek před koncem, pak se odložit nedala, do té doby spíše taková pozvolná příprava k tomu konci.
Němý svědek
Agatha Christie
Poirot dostane dopis od již mrtvé paní a začne klasicky vyšetřovat a hledat vraha. A jak už je klasické, tak je omezený počet kandidátů na padoucha a čtenář má všechny informace z vyšetřovaání. No a ve finále se všechno samozřejmě vyřeší, protože Poirotovy malé šedé buňky nemají chybu a čtenář (teda já určitě) se jen bouchá do čela, co všechno do svých chabých kalkulací nezahrnul.
Za mě klasicky super.
Tak trochu šílení
Jeffery Deaver
Soubor detektivních povídek, většinou s nějakým šílenějším koncem.
Kvalitativně asi jako s každou povídkovou knihou, některé příběhy a postavy baví a táhnou, něco je slabší.
V této divné době mi zařazení do výzvy jako kniha, která vystihuje mojí náladu, přišlo naprosto adekvátní.
Případ jantarové komnaty
Ludvík Souček
Moje hodnocení mi rve srdce. Rve mi ho fakt moc hodně. Souček je klasik, který mě kdysi dávno naprosto uchvátil trilogií slepých ptáků. A obohatit výzvu o knihu tohoto autora se tak zdálo jako sázka na jistotu.
Ale tahle scifi detektivka je fakt peklo. Bez emocí, bez napětí, zmatené, zblábolené všemožné konspirační a jiné teorie dohromady, od přeživšího hitlera, přes létající talíře, vyráběné nacisty v avii letňany, až po cestování časem. A celé tak neskutečně suše podané se spoustou výkladových nudných pasáží, že dočtení knihy se pro mě stalo dost velkým utrpením a opravdu to byla výzva.
Autora samozřejmě nezavrhuji, na to je moc velkým scifi českým klasikem a jistě si někam tu trilogii do čtecího plánu ještě někdy vsunu, ale na experimenty už to nevidím.
Osmnáct pod nulou
Stefan Ahnhem
Čteno jako první kniha od autora. Knížka se docela dobře četla, ale celkově mě moc nechytla. Větší množství postav, semtam jsem se motal v ději. A některé věci typu útěk z vězení se prostě bráním kousnout. Ono celkově ta snadnost přebírání identit je spíše legrační, obzvláště u těch důležitých a bohatých lidí, kteří jsou v průběžném kontaktu s hromadou lidí.
