david5746 komentáře u knih
Zkusil jsem první díl série a upřímně moc nevím. Do poloviny to byla docela dobrá detektivka, ikdyž od začátku je zdůrazňováno, že je hlavní krdina černoch (nevadí mi ten fakt, vadí mi, že je to tam jak kolovrátek pořád dokola). Samotné vyšetřování se moc nepitvá a je takové trochu pofidérní. Jak už tu někdo psal, tak fakt, že pánové chodí z práce normálně domů a semtam si vezmou uprostřed případu dovolenou, není pro žánr úplně typický. Ale dokonalý únos a evidentně nadprůměrně inteligentní psychopat to docela držely. V půlce se to trochu zlomí, začne se blbnout s rozdvojenou osobností, krásnou bílou (mnohokrát zdůrazňováno) milenkou, dokonalými a snadnými útěky a tak dále. A knihu jsem měl docela problém dočíst, výsledek byl čím dál jasnější, ale že by mě kniha držela a lákala ať už ji honem honem dočtu, tak to moc ne.
Zkusím ještě díl série, ale kandidát na oblíbenou sérii, kterou musím celou přečíst, to zatím není.
Klasická detektivka staré školy, kdy geniální detektiv řeší případy mozkem. V případě Nero Wolfa k tomu není potřeba ani opustit dům, protože jeho chytré pokyny s nasazením realizují jeho pomocníci a převážně hlavní vypravěč Archie Goodwin. Vrah byl jeden z mých kandidátů, ale to vůbec nevadilo, jednak nebyl kandidátem jediným a protože celé řešení a vyšetřování bylo celkem vtipné a pohodové.
Autora jsem neznal, takže zase děkuji výzvě, že jsem si rozšířil obzory o dalšího autora, minimálně vím, že se nemusím bát někdy sáhnout po nějaké jeho další knize.
Díky výzvě jsem si zase zopakoval pecku z mládí a tady jsem rozhodně nelitoval. Asi jsem nebyl jediný kluk, který si díky této knize (a tedy i seriálu, ale to je pro jiný web) začal doma vymýšlet a vyrábět šifrovací mřížky. Prostě tajemno. Kniha rámcově vychází ze schématu Monte Christa, minimálně v základu, kdy je někdo zrazen, uvězněn, uprchne, nabude pohádkové bohatství a následně se po letech začně pod pseudonymem mstít. Verne je ale takový ten dědeček scifi a tak i zde je několik prvků, které jsou vědecké či nějak jinak fantastické. Maďarský hrabě je tedy nejen bohatý, ale má velké vlohy pro hypnotismus, kromě toho je takový ten brácha pana Tesly, takže čtenáře nepřekvapí, že hrabě vynalezl ideální akumulátor elektrické energie (by se nám pořád hodil), postavil pár elektrolodí a tak dále. U scifi je to ale v pořádku.
Do toho nějaká ta romantika, přátelství na život a na smrt a tak dále. A jak už je u Vernea zvykem, tak postavy jsou černobílé, hned víme, kdo je dobrý a kdo zlý, žádný progres se čekat nedá.
Jak tu píše třeba @pismeno, tak některé věci jsou překombinované, to s ostrovem bylo opravdu divné, ale zas né tak moc jako to pojali autoři seriálu.
Skvěle se to čte i po letech, samozřejmě, že v dospělosti se některým věcem člověk semtam pochechtává nebo nevěřícně kroutí hlavou, ale člověk by se měl zamyslet, která dnešní scifka má opravdu šanci, že si ji bude někdo chtít přečíst v roce 2150?
Tak jestli se něco této knize upřít nedá, tak to je určitě čtivost. Minimálně od Svědkyně ohně to tak s Keplerovkama mám a radostně po novém díle sáhnu.
Starý padouch vstane prakticky z hrobu a Joona, Saga a další s tím mají hodně velké problémy. O pikantní situace a brutální popisy nouze není. Z dějového hlediska je to ale asi nejpřekombinovanější keplerovka. Připravenost Joony na tyto situace je neuvěřitelná, ten útěk do krytu stál za to. Empatie a vycvičenost dcery, tomu se taky věřit nechce. Každopádně superschopnosti jednorukého padoucha, tak tam už je to spíše za hranou. Kryt nic nevydrží, padouch ví všechno, nevadí mu žádné zranění a tak dále.
Finále nechává pár otázek a tak se těším na další knížku. A bylo by fajn, kdyby zde Joona řešil normální (ať sebeúchylnější) případ, kde Joona nebude taky terčem.
No, tak to se nehodnotí lehce. Román předkládá strašně silný a smutný příběh o záchraně mnoha životů za (pro nás už naštěstí) nepochopitelných časů. Nečetlo se mi úplně jednoduše, látka těžká a forma je hodně popisná, ale rozhodně přečtení stálo za to.
Hodnotit jenom formu, tak by to určitě plný počet nebyl, ale příběh samotný a množství informací to bohatě vyváží.
Upřímně jsem docela dlouho netušil, o čem vlastně kniha bude. Hned úvod nabídl možné alegorie na nacisty a holokaust, to se nekonalo, naopak to sklouzlo na takovou jakoby fantasy pohádku. Ale vlastně i po dočtení mám problém nějak žánrově zařadit a vlastně ani nevím, jestli jsem byl ve svém věku ta pravá cílovka, jako mladší bych nad tím asi jásal víc. Svět časové smyčky byl každopádně zajímavý, vyprávění pěkně plynulo, no prostě se to četlo lehce a docela rychle.
Časem si další díly určitě přečtu.
Celkem příjemná detektivka v poklidném tempu, kdy detektiv Bergman naskočí do rozjetého případu jen jako nezávislý čech na dovolené.
Styl psaní autorky mi docela vyhovoval, tak časem asi sáhnu i po dalších dílech série.
Taková detektivka staré školy, málo postav, málo krve a násilí, všechny postavy mají motiv a detektiv, který je nadprůměrně chytrý a prostě to hravě louskne. No jako bych popisoval nějakého poirota.
Kniha se četla dobře, ale plný počet prostě dát nemůžu. Poslední část byla trochu natahovaná, jako sorry, ale jestli mi zbydou poslední 2 kandidáti na vraha (a když jeden z těch kandidátů očividně lhal [matka u knihovny]), tak to prostě jeden z nich bude a nemusím čekat, co se stane dál. Mně teda viník vrtal v hlavě jako varianta víceméně od začátku, tak to asi detektiv četl málo detektivek. :) Možná to bylo vydáním, ale finální poznámky pod čarou (citace z německé knihy v originále nebo kilometrový seznam čísel) mi přišly prostě divné. A Vancův způsob vyšetřování, kdy zatajuje, co vyšetřil a dělal a jen zachmuřeně hlásí, že je to všechno temné a děsivé, mi taky úplně neseděl a ani mi nepřišel fér, minimálně tím porušuje nějaké to knoxovo pravidlo.
Ale jako celek dobrý.
Pokračování kníhy Na Plechárně, no já jsem četl vždycky dvojknihu, takže jsem to tak nikdy ani nebral. Kniha je trochu jiná (však také vznikla až pár let po knize první), ale je pořád dobrá. Děj je zasazen po konci války, Doktor se vrací z války, má tvůrčí a životní krizi a zbytek osazenstva nazná, že nejlepší lék je mu sehnat ženskou.
Je to tradičně pohodové a milé čtení, protkané lehkým humorem a semtam něčím závažnějším.
Neskutečně pohodová záležitost o jedné ulici, povalečích, panu doktorovi a tak dále. Hlavní "děj" je prokládán krátkými ucelenými příběhy (povídkami na jednu kapitovlu), spíše povídkami a mně se většinou při jejich čtení vkrádalo do mozku slovo "pábitel" a povídky o starém číňanovi nebo třeba rodince, co se zabydlela v kotli jsem si neskutečně užíval.
Jedna z těch knih, které čtení s odstupem třiceti let nic neubralo na dojmu a hodnocení (kdyby tehdy bylo kde hodnotit).
Lehčí horror, říznutý slušnou dávkou mysterie. Spíše je to ale pátrání jak odvrátit kletbu, do které hlavní hrdina nedobrovolně spadnul. Až při čtení jsem si uvědomil, že jsem kdysi viděl i film, moc si ho nepamatuju a mám teda pocit, že si autoři z knihy vzali víceméně jen tu prokletou véháesku. Knihu si budu rozhodně pamatovat víc než film.
Slušně se to čte, úplná topka to pro mě ale nebyla.
Tak jsem pod záminkou výzvy opět sáhl na nějakou tu "pecku z mládí", je to vždycky trochu loterie, už jsem sí párkrát naběhl. Nikoli však u této Verneovky, která se skvěle čte i ve zralém věku a mohl jsem opět prožít napínavou cestu kolem světa pana Fogga - klasického anglického gentlemana a jeho veselého francouzského sluhy. Verne Foggpvu "anglickou" povahu nádherně vykreslil a zaškatulkoval a myslím, že z toho musel mít při psaní strašnou srandu.
Hlavní dvojice (ve finále vlastně čtveřice, protože přiberou indickou kočičku a pronásleduje je inspektor Fix, který neúmyslně objede svět taky) tak objede svět, použije na tu dobu reálné dopravní prostředky, dá čtenáři lehce nahlédnout do navštívených zemí (ale jen lehce, protože jde hlavně o tu cestu a nikoli o návštěvu památek) a nakonec se vrátí zpět do Londýna. Napsáno skvěle, nenudí dlouhými popisy (jako třeba v cestě Nautilem), děj je tak akorát napínavý a pěkně šlape.
Za mě naprostá spokojenost i po těch letech.
No tak to byl nářez. Až se nechce věřit, že tato kniha vznikla v roce 1955. Asimov splodil velice inteligentní scifku, kde organizace Věčnost cestuje časem, dělá Změny, aby pak nastala ta "správná" budoucnost či Skutečnost. Pak se ukáže, že se tím lidstvo přestalo vyvíjet a že díky Věčnosti mají Skutečnost bez pokroku, ale zato v blahobytu. Autor postavil inteligentní příběh (nemohu nezmínit loni čtené Dveře do léta, kde jsem byl zhnusen demencí časového cestování, idiocií vyskládané reality a vyděšen tím, že někteří kladou autora na roveň práve Asimovovi a Clarkovi), klade ty správné otázky stran budoucnosti lidstva a nutí čtenáře k zamyšlení.
Za mě byla tahle scifka parádní a když si uvědomím dobu vzniku, tak jinak než plnou palbou hodnotit nomohu.
No, zrovna hrůzou jsem se u čtení nesvíjel, ale jako jednodušší jednohubka to docela fungovalo.
Knížku mám docela problém hodnotit. On to totiž nebyl průšvih, myslím, že jazykově a způsobem vyprávění se to autorovi docela povedlo. Jen to nějak nebylo ono. Vlastně to nemělo děj, jen poslepované příhody, některé často známé a to nejen z původní knihy. A některé opakující se obraty (musím se Saturnina zeptat, kde se naučil ...) působily tak trochu na křeč a docela mě po čase rušily.
Dočetl jsem ale v pohodě, nějaký ten úsměv mi čtení též na líci vykouzlilo, takže kniha je jistě nadprůměrná, ale (narozdíl od originálu) se k ní takřka jistě již nevrátím.
Upřímně jsem zklamán. Podle většiny komentářů jsem čekal slušnou jízdu a začátek knižní série, kterou budu chtít rychle zkonzumovat.
Bohužel, jízda se nekoná a to minimálně 80% knihy. Poměrně sterilně se tu odehrává děj z muzea, sice jsou tam nějaké ty mrtvoly, ale pořád je to bez náboje. Korunu tomu dávají sáhodlouhé popisy kde čeho.
Série je sice o agentovi, ale ten je (kromě finálního hrdinského činu) naprosto okrajovou postavou, víceméně prim hrají všechny ostatní postavy, kterých je docela dost, dějově se to tříští a nikam to moc nevede.
V poslední čtvrtině kniha chytla plus mínus spád, celkově se něco dělo, takže jsem (za zlomek času v poměru k těm prvním třem čtvrtinám) knihu lehce dočetl. Jenže i to autoři pokazili nezvládnutým koncem, prostě nudná oslava v kanclu s teplajícím šampusem byla jedna velká nuda, která to zase spolehlivě zabila. A kdo to přežil, tak toho nejspíš usmrtil zbytečný a prostě divný epilog. Možná, že ten má položit základ dalšího dílu, to ještě nedokážu posoudit.
Za mě zklamání, možná zkusím ještě díl, třeba se něco změní.
Pohodová, úsměvná a trochu jednodušší jednohubka. Jedná se o knihu na motivy počítačové hry, to je na ději často hodně vidět, ale humor a způsob psaní Terryho Jonese je skvělý a pokud člověk nečeká nějaké veledílo, tak se jistě dobře pobaví. A kdyby nic, tak mluvící bomba nebo scénky s nadrženým Žurnalistou za to prostě stojí.
Sice trochu nepůvodní téma, ale na druhou stranu již tradičně skvěle podané. Oproti předchozím knihám ubylo ale brutalit a trochu se to zreálnělo, což musím jen a pouze kvitovat.
Zbytek série ale až po výzvě. ;)
Pořád mě to baví, ale ta schématičnost je v tom, bohužel, vidět víc a víc. Základem je opět sériový vrah, který vraždí velice vynalézavým a morbidním způsobem. No a Hunter, který "hodně čte" ho nakonec chytí. Pohnutky vraha jsou samozřejmě unikátní, ale to je málo.
Takže bavilo, ale chtělo by to už nějakou inovaci...
Nevím, jestli jsem se v předchozích dílech Cartera čtenářsky přejedl nebo jestli okolnosti všedního života byly proti mě, ale prostě jsem to četl mnohem déle než předchozí 2 díly dohromady a mnohem méně mě případ bavil.
Je tam ale všechno, co z předchozích dílů známe a co v nich rádi máme, zamotaný a napínavý děj, geniální Hunter a vraždy na brutální a veskrze originální způsob. Jen doufám, že se tímhle autorem nebude nějakej magor inspirovat.
Na další díl si ale dám pauzu.