david5746 komentáře u knih
Po docela hodně špatném "Pod parou" jsem se rozloučení s autorem docela bál, ale celkově to dopadlo dobře. Možná, že tam podle doslovu ještě nestihl dodat všechna moudra a poučení generacím příštím a knihu objemově zněkolikanásobit.
Pastýřská koruna je tak docela krátké, ale ucelené dílo, kde potkáme hodně klasických postav a rozloučíme se nejen s autorem. Smrt jedné klíčové postavy jsem vlastně uvítal, pokud se bude někdo snažit napodobovat zeměplochu, zrovna prznění této geniální postavy by mi asi vadilo nejvíc.
No a jinak se jedná o klasickou knihu ze série Tonička Bolavá. Já jsem byl spokojen.
Tady jsem dřív viděl film, ale to vůbec nevadilo, protože jsem si z něj stejně skoro nic nepamatoval. Dívka ve vlaku je napínavý a vcelku svižně plynoucí thriler. Autorka přepíná 3 vypravěčky a občas nechronologicky, což může být problém, protože začátek předchozí kapitoly a na ní uvedené datum asi nikdo nehledá, takže jednou za čas si musí čtenář i trochu zadedukovat, kam to do děje vlastně zařadit. Ale to je asi tak všechno, co mi na tom trochu vadilo, 3 vypravěčky nám postupně rozpletou, jak se to všechno přihodilo, subjektivně se kniha zlepšovala, zatímco začátek jsem četl snad týden, tak poslední třetina padla za odpoledne, protože se prostě nedalo přestat. Vypravěčka Rachel nám jako přidanou hodnotu dá ještě pěknou sondu do hlavy alkoholičky - odkopnuté manželky a to také stojí za to.
Jo a vlastně mi trochu vadilo, jak vrah ve finále ze sebe všechno jako ve škole pěkně po pořádku a víceméně dobrovolně vysypal, tenhle moment mohla autorka ještě promakat, ale na dramatičnosti to neubírá.
Tak jo. Jestli dobře počítám, tak Počátek je pro mě sedmá kniha autora. A, bohužel, absolutně nejslabší. Čekal jsem klasické Langdonovo schéma: hned na začátku se cosi stane, Langdom chytne partnerku, je nucen se pustit do akce, která obnáší hromadu kvízů, hromadu hádanek a kupu cestování, nakonec všechno zdárně vyřeší a jako bonus si s partnerkou nikdy nic nezačne. A kdyby ho autor tupě dodržel, tak by dobře udělal. Tady je však hned několik podstatných nedostatků. Než se něco stane, uteče opravdu hodně vody, možná ve filmu bude super se kochat dokonalou monstrprezentací (kterou teda tajně vytvořil jeden člověk úplně sám), v knížce žádnej zázrak. Pak se "to" teda přihodí (stránek už tou dobou odčtena hromada) a Robert vyráží, ale vlastně žádné luštění se nekoná, až na naprosté drobnosti. Prostě změněj lokalitu a bez geniálního superpočítače by si ani neuprdli. Další velký problém vidím vůbec v tom, co vlastně hledají. Čtenář má samozřejmě mozek, takže je mu jasné, že to buď nenajdou nebo že autor podá cosi známeho a samozřejmého jako "tu" pecku, protože čekat, že Brown vydedukoval jinou než notoricky známou odpověď na základní otázku života, vesmíru a tak vůbec, je asi blbost. No a i identoitu tajemného hybatele událostí jsem, bohužel, odhadnul poměrně brzy, takže ani tohle šokující odhalení pro mě bylo jen konstatováním stále zjevnějšího.
Linka s králem a princem byla jen na doplnění stránek a dobrá tak akorát k tomu, aby se autor ukázal jako stejnej připosranec jako momentálně prakticky všichni tvůrci seriálů, a ukázal, že i on dokáže do děje zbytečně naroubovat buzíky a napsat po všech stranách vyvážené dílo.
Takže první Brownova kniha, u které nemám pocit, že si ji přečtu ještě jednou, doufám, že se do další knihy autor probere.
Joona je tu zas a hledá záchvatového pomstychtivého vraha. Kniha není špatná, děj pěkně plyne bez větších problémů a již tradičně seversky temně graduje, ale plný počet čistě subjektivně dát nemůžu, protože mě některé předchozí díly série prostě braly víc.
Oddělení Q opět neztrácí dech a vrací se v plné parádě. Je skvělé, že každý příběh je jiný a jinak vystavěný, tady se jedná o docela zajímavý propletenec jedné úřednice a několika krásek, kterejm se nechce makat. A jestli jsem si dřív mohl stěžovat, že se moc neřeší členové oddělení, tak tady mi to autor vynahradil měrou vrchovatou, protože linka kolem Rose opravdu stojí za to, doufám, že to autorovi ještě dlouho vydrží, protože Asad má evidentně taky hodně kostlivců ve skříni. Velká spokojenost.
Nevím, jestli to bylo překladem nebo originálem, ale bylo to strašně sterilní čtení, žádná touha zhltnout to za pár večerů. Děj se pořád proplétá, začíná to hodně zajímavě, ale poměrně hned zjistíme, že o řešení dokonalé vraždy vlastně nepůjde. Ta se vyřeší vcelku samovolně jako vedlejší produkt při pronásledováni teroristy, protože s úkolem Poutníka vůbec nesouvisí, ale řešení se mu prostě připlete pod nohy. Někde kolem strany 500 jsem musel konstatovat, že se celý dosavadní děj dá shrnout do několika málo šťastných kroků: "koukej prakticky úplnou náhodou najít tu správnou telefonní budku", "je dobré mít z prdele kliku a v té zemi bez civilizace najít obchod, který má na tu budku zaměřenou kameru a i po té dlouhé době má archivované záznamy", "protože hrozí lidstvu apokalypsa a času je málo, tak by bylo fajn, kdyby do té budky lezl někdo, koho sakra znáš". U tlusté bichle, která je prý bestsellerem, jsem ve dvou třetinách čekal trochu větší jízdu.
Když začal vyvolávat zrcadla, tak jsem měl podezření, že to má být skrytá komedie, ale asi to autor myslel vážně. Pragmaticky bych usoudil, že na takové zhovadilosti neměl mít hrdina vůbec čas, když měl úplně jinde zachraňovat svět.
Nemůžu si pomoct, ale je to bez napětí a nuda, dočetl jsem jen abych to dočetl.
Tahle knížka mě zasáhla kdysi dávno ještě na základce, přečteno několikrát jedním dechem, prostě Remarque.
Lehounce nadprůměrná detektivka, která je ale docela čtivě napsaná, takže se čte samo a rychle.
Tahle dickovka mě nějak nevtáhla do děje.
Téma časové drogy ale zajímavé, jen mi ten děj přišel trochu zmatený a neuspořádaný. Ale možná jen dojem z prvního přečtení.
Sérii jsem s velkými potížemi dočetl až sem. Tedy kam až se posunul příběh o průzkumu tajemného vesmírného plavidla, to jeden nestačí zírat.
Další díl si dobrovolně odpouštím.
Drsný výlet do schizofrenické feťácké duše, s lehkým scifi obalem a to celé podáno mistrným stylem od Pana Spisovatele. Humorné (v intencích toho, co se tam děje) pasáže střídají pasáže docela drsné či smutné, kdy se prostě člověk musí zamyslet, no jak je u PKD docela zvykem.
Četl jsem teď po letech asi po třetí a určitě nikoli naposled. Rozhodně stojí za přečtení a za vidění stojí i film, který si nezadá s ostatními filmovými převody knih tohoto autora.
Kniha je pokračováním Hyperionu a bez jeho přečtení nemá podle mě vůbec smysl s ní začínat.
Kdo čeká jednoduché pokračování příběhu šestice poutníků za Štírem, tak ten má docela smůlu. Na scénu přicházejí další postavy jako VA a hlavní vypravěč - kybrid zapomenutého básníka, kterému ale naši potomci ve světě Hegemonie dávají z nějakého nepochopitelného důvodu obrovský prostor a důležitost. Přichází změna stylu vyprávění.
Hlavní problém vidím v tom, že se autor rozhodl nám všechno vysvětlit, čili pospojovat všechny různorodé otazníky z předešlé knihy a tento propletenec dotlačit až do finále. Cesta k finále je ale pěkně trnitá (a teď nemyslím, že se tam občas zjevuje trnový strom nebo Štir). Často je to jakýsi abstraktní psychomazec, kdy se na jednu hromadu nahrne teologie, poezie (pro mě osobně většinou nečitelná nebo čitelná bez většího pochopení) a notná dávka filozofie a čtenáři smaž se.
Celá konstrukce příběhu je pak hodně hodně chatrná a sice nám ukazuje, že to autor nějak promyšlené měl, ale s elementární logikou jsem často narážel a ptal se "proč". Nejsem asi jediný, komu dělá problém přijmout propletenec, kdy něco cestuje (nebo někdo žije) zpět v čase. Ale ikdyž to přijmu, tak otazníky kolem toho, proč vlastně nějakej Štír, proč sakra hrobky, proč se Kassad chová jako pitomec, proč nějakej trnovej strom, proč sakra a kdo sakra ty labyrinty... K tomu celá věc kolem tajemného Technojádra, tajemné datasféry (co to sakra je když je to všude, kde to jako má hardware a proč se po tom OMG serfuje). Vrcholem pak je komunikace s geniální praentitou technojádra, která mluví jak chovanec nějakého ústavu. Kolem Nové Země (nebo jak tu kopii-nekopii v knize nazývají) je pak tolik otazníků a logických děr, že to nemá smysl ani vypisovat. Brány jako takové jsou pro scifi fajn, ale tady je už toho trochu moc a to pomíjím, že prominentům se brána nějak zhmotňuje na mávnutí. Třešničkou na dortu jsou u obou prvních dílů obálky, kde je Štír lidských proporcí semtam s nějakým tím ostnem (třeba má dvě ruce).
Knihu jsem od jejího vydání četl několikrát, vždycky mě dostala tím, že nakonec chytla jakýsi spád a dočetl jsem ji celkem rychle. Ale vždycky přišel ten pocit, že kdyby byl jen první díl, autor by udělal lépe.
Paměti pražského kata jsou skvělou exkursí do té doby a tohoto řemesla. Postupně sice trochu ztrácí dech, hlavně když začnou v ději pokračovat děti, ale první a hlavní část bere dech.
Pro dítko dobrodružné povahy to bylo něco neuvěřitelného. Vzpomínám hlavně na geniální ilustrace.
Tato kniha byla před dvěma dekádami mým prvním setkáním s autorem a tehdy to pro mě bylo jako zjevení. Následné zjištění, že další díl ještě není na trhu, no to bylo peklo. Od té doby jsem toho od autora přečetl vícero, některé věci vícekrát a už se na toto dílo dívám přece jenom kritičtěji, což ale neznamená, že v mé knihovně nemá čestné místo.
Kniha nám představuje svět Hegemonie člověka (stovky osídlených světů v galaxii) a šestici poutníků na jakési pouti za jakýmsi Štírem, což je takový místní démon na planetě Hyperion. Formou vyprávění příběhů jednotlivých poutníků seznamuje jak se světem Hegemonie, tak s vlastní planetou Hyperion. Každý příběh má svůj osobitý ráz a víceméně stabilní vysokou kvalitu.
Po finále knihy, kdy poutníci takřka radostně vyrážejí vstříc osudu s balalajkou za sborového zpěvu jakési odrhovačky ze svatého lesa, zanechá ale jen hromady a hromady otázek a k tomu celkem fajn pocit z propracovaných a kvalitně odvyprávěných příběhů ve velmi zajímavém světě, kde čas občas nehraje žádnou roli a kde se mezi světy prochází branami, takže žádná mezihvězdná vzdálenost není dostatečně veliká.
Jak jsem ale poznal autora, tak dílko trpí některými jeho osobitými neduhy, to je častá užvaněnost, semtam ostavec na půl stránky, který jen vypočítává cosi, co není pro děj ani důležité, sklouzávání k mixu filozofie/teologie/poezie, ujeté abstrakce při popisu všemožných datasfér, megasfér a kdejakých jiných sfér. A pak pro Simmonse obvyklý problém závěru, to si ale nechám na komentář k pokračování, které bohužel vzniklo.
Film mě moc neoslovil, ale v komentářích jsem objevil odkaz na knižní předlohu. No, bohužel, mě nechytla ani kniha. Příliš rozvláčná a často nudná, ikdyž zápletka sama potenciál rozhodně má a je pak jen škoda, že nenapadla nějakého autora, který umí čtenáře ke knize přikovat a nepustit.
Elánius má dovolenou, což samozřejmě znamená, že se nudit nebude ani on a povětšinou ani čtenář. TP rozvinul opět reálné téma, vzal si na paškál genocidu goblinů, korupci, život chudého venkova a samozřejmě čistou policejní náturu. Okořenil celkem zbytečnou linkou malého Samíka, přišlo mi to tam navíc jako linka, která má semtam přidat humor, na mě to ale nefungovalo.
Za mě je to nadprůměr, ale pecka to nebyla, normálně mě autor vtáhne a nepustí, toto dílko mi trvalo docela dlouho zpracovat.
Tonička zase povyrostla a povídání o čarodějkách Pratchettovi prostě šlo, způsob podání příběhu bych skoro nazval promyšlenou poezií, lehké, místy humorné, místy nutí k zamyšlení, jako celek geniální.
Vcelku zajímavý fiktivní příběh, zasazený do skutečné doby, srovnával bych asi s knihou Národ, se kterou mám obdobný problém - prostě mě to tak nechytlo, ikdyž to objektivně není špatné.
Nápad s vrahem ve výtahu není vůbec špatný, bohužel je to asi tak jediné, co mohu pochválit. Ve chvíli, kdy Julien, který není úplným mladíkem, začne provozovat akrobatické kousky ve výtahu, které by nedal ani vycvičený cirkusák, které završí vyštracháním se zpět po výtahovém laně a nejspíš proskočením zpět (OMG WTF LOL), tak jsem to chtěl odložit. Neudělal jsem to, knížečka není rozsáhlá a ke konci, který taky docela kulhá, jsem se prokousal. Žádný zázrak.