david5746 komentáře u knih

Opět napínavá krimoška s tématem dvou ujetých sériových vrahů. Opět čtivé a opět přečteno jedním dechem, opět bez větších hluchých míst. Ale opět tak nějak stejné. Prostě mě první díl série bavil o pidikousek víc, asi v tom hrál roli ten wow efekt z něčeho nového. Je to každopádně pořád plný počet, některé morbidní popisy neměly prostě chybu, až jednoho mrazilo. Carter prostě atmosféru opravdu umí.

32 11.09.2018

Mé první setkání s autorem a to setkání velmi pozitivní. Poutavá detektivka, napsaná velice čtivě, prakticky bez hluchých míst. Podle začátku jsem sice čekal větší drsňárnu (začátek připomněl film Saw, no tak tak hustý to není), ale detektivka byla napínavá až do konce a detektivní duo sympatické. Na další knihy autora určitě brzy sáhnu.

39 27.08.2018

Trochu mám problém toto dílko ohodnotit. Na jednu stranu to byla jednohubka na dopoledne, bajky mě často hodně bavily a často kouzlily úsměv na rtu, nejen u těch evidentních fórků pro dospělé. Na stranu druhou se ta popularizace fyziky (což jsem čekal jako primární účel knihy) né vždy povedla, občas to nebyla bajka "o tom", ale o něčem jiném a "to" do toho bylo jen taknějak naroubováno. Typickým příkladem je bajka o lišce, která primárně řeší módu a plastickou chirurgii, ale jako vedlejší bonus a pro děj bajky nepodstatně se dozvíme, že existuje statická elektřina.
Takže nadprůměr ano, ale na zadek jsem se z toho taky úžasem neposadil.

10 18.08.2018

Srdcovka z dětství, kterou nemohu než hodnotit plným počtem. A to prostě z toho důvodu, že je čtivě napsaná i pro dospělého a i po letech jsem zas mohl takřka jedním dechem prožít krušný život Jana Kornela z českých Mlčechvost, který nedobrovolně procestoval svět, když ho nejdříve odvedli do třicetileté války a pak už ho osud vlekl přes galeje, k pirátům a zas domů.
Snad jediné, co by se dalo vytknout, je ten uspěchaný konec, rozhodně by tomu ještě pár stránek slušelo.

17 18.08.2018

Knihu nechci vyloženě hanět, protože evidentně nejsem ta pravá cílová skupina, která si takto poskládanou knihu užije.

Veleznámý a veledůležitý kritik jídla ví, že brzy umře, tak vzpomíná, vzpomínají také členové jeho rodiny, známí, pes, kočka, socha na psacím stole a já už nevím, kdo všechno. Děj to vlastně žádný nemá, prostě pidistřípky z minulosti, ze kterých by si čtenář mohl cosi ve finále poskládat. No a velice často to sklouzne na popisy jídel, chutí, často neskutečně natahovacím a uspávacím způsobem. Jsem bohužel ten typ, kterému stačí konstatování, že tenhle chleba je dobrý, nepotřebuju popisovat každé sousto a ujíždět na několika stránkách nad tím, co se stane, když se déle žvýká atd atd. V tu chvíli se ztrácí případné poselství, protože je utopeno sáhodlouhými popisy. Sice mě pobavilo, že v sobě má majonéza se zeleninou cosi bytostně sexuálního a o termín orgastické chuťové buňky svoji slovní zásobu asi taky obohatím, ale to bude asi tak všechno.

Četl jsem kvůli výzvě a kdybych přečetl původně zamýšlenou knihu "O Koblížkovi", tak bych byl býval lépe udělal. ;-)

5 11.08.2018

Bez mučení přiznám, že nebýt výzvy, asi bych se k tomuto dílku nikdy nedokopal. Ale, protože jsem v Libni prožil větší část života, tak "něco od Hrabala" porazilo při výběru Malého Bobše, což by bylo dílko prozměnu z mého rodiště. :-)

No nehodnotí se mi lehce. Myšlenky samotáře, který těch 35 let lisuje ten starý papír, jasné, atmosféra jeho příběhů často super. Na druhou stranu se mi to prostě nečetlo jednoduše, nevím proč to, asi se na autora musí člověk víc naladit (možná při čtení víc chlastat), možná od něj časem ještě něco zkusím.

Ale jako bonbónek se mi dostala inspirace, co mohu provozovat v okolí svého bydliště s kamarády:
======
Já jsem ale už na Veliký slalom zapomněl, už jsem si ani nemohl vzpomenout na jedinou branku, a tak ten můj kamarád, jehož jméno jsem taky zapomenul, mi nadšeně líčil, aby mne získal pro ten slalom, že začneme jedním pivem u Hofmanů a pak projedeme brankou na Vlachovce a pak Na růžku, pak pěkně dolů na Ztracenou vartu a pak projedeme brankou u Milerů a pak k Erbu a všude si dáme jen jedno velké pivo, abysme měli dostatek času projet brankou u Jarolímků, a pak jedno pivo u Ládi a hned zahnout ke Karlovi Čtvrtému a pak sešupem dolů do automatu Svět a pak už zpomaleným tempem projet brankou u Hausmanů a u Pivovaru, pak přes koleje ke Králi Václavovi a pak projet brankou u Pudilů neboli u Kroftů a pak můžeme ještě projet brankou u Doudů a u Merkuru a dojet na cílovou rovinku na Palmovce anebo v automatu u Schollerů a eventuálně, když bude čas, tak celej ten slalom zakončit buďto u Horkých, nebo U města Rokycan…

18 04.08.2018

K této knize jsem se dostal díky kombinaci faktoru čtenářská výzva a hodně zajímavého dílu pořadu Hidepark civilizace s panem Zikmundem. A rozhodně nelituju, že jsem nezrealizoval původní záměr, přečíst si do ketegorie "žánr, který běžně nečtete" nějakou červenou či růžovou knihovnu.

Tato kniha je totiž naprostý masakr. Zpráva o skutečném stavu bratrského sovětského svazu, kterou si vyžádalo ruské i české komunistické vedení a která byla díky tomu tajná, což samo o sobě často koliduje s obsahem, kde se vyzývá k informovanosti lidových mas. No ale realita byla taková a ZZ-4 byla tajná naprostým právem. Zabaleno do hromady ideových pindů se dozvídáme, v jak strašném srabu tehdejší ekonomika, poměry atd. v SSSR byla. Přičemž celá řada věcí tam třeba ještě pořád je a úsměv budí okamžiky, kdy si čtenář uvědomí, že ten který konkrétní popis sraček z bratrského ruska šel 1:1 aplikovat na tehdejší poměry u nás. A bez iluzí si přiznejme, že řada věcí je v rusku pořád, kritikou "kultu" se taťka Putin evidentně neinspiroval.

Autoři popisují drancování přírodních zdrojů, poměry mezi lidmi, bydlení, pracovní podmínky, mládež a tak dále. Rozhodně stojí za přečtení.

ZZ-4 je psána jako upřímný soudružský elaborát od komunistů pro komunisty. Je vidět, že autoři byli velmi dobrými spisovateli, protože jinak by je za tu častou upřímnost (a to bych se vsadil, že informace ještě často sami předem filtrovali) v té době museli minimálně zavřít. Jejich členství v partaji je pro mě trochu záhada, z tv jsem pochopil, že posílali přihlášku do partaje poštou až někdy v době pražského jara, ZZ-4 z roku 1964 na to teda nevypadá a teta wiki mi odpověď nedala. No to je jedno, můj obdiv k autorům to rozhodně nesnižuje, naopak jsem to členství automaticky předpokldádal, když uvážim, kam všude do světa se kluci dostali.

Na závěr jedna z opravdu velkého množství možných ukázek, jak autoři jedním dechem dali najevo, že je všechno k ničemu a ještě do toho narvali pojistnou soudružskou rozhořčenost. Zrovna tato ukázka je komická z vícero důvodů, ale to si každý přebere jistě sám.

----------------------

Současným stavem ideologické fronty v SSSR jsme hluboce znepokojeni. Ideologická fronta má přece už téměř půl století k dispozici všechny prostředky výchovy. Po školské linii působí monopolně od jeslí až po univerzitu. Po společenské linii od rodiny a jisker (Okťabrjata) přes Pionýr a Komsomol až po KSSS a odbory. Po profesionální linii má neomezeně k dispozici všechny systémy školení, agitace a výchovné práce. Má zcela v rukou tisk, rozhlas, televizi, celou uměleckou frontu.

A přece jsme byli v SSSR mnohde svědky rozšířené apolitičnosti, formalizace politického života a nízké úrovně osobní politické angažovanosti lidí. Často jsme se setkávali až s únavou, dezorientací a nechutí — a dokonce s hlubokou nedůvěrou, ne ve stranu, ale v lidi, kteří ji v tom kterém místě nebo okruhu představují.

10 28.07.2018

Kniha, která se asi nedá hodnotit nějak extra objektivně. Záhada hlavolamu byla jedna z knih mého dětství, ještě to byla prastará, otrhaná knížečka plná úžasných ilustrací a jen to umocňovalo ten dobrodružný pocit při čtení. Druhý díl už nevím, kdy jsem četl a mám pocit, že třetí jsem teď četl poprvé. Každopádně výsledné hodnocení nebude ani zdaleka odpovídat dojmu, který jsem z toho pobral po přečtení s odstupem více než třiceti let. Ale, protože se na Losnu, Mažňáka, Bahňáka, Svatého Jakuba, ježka v kleci, Široka a tak dále, jen tak zapomenout nedá, tak se na knihy nedá ani aplikovat nějaké drsné hodnotící měřítko.

Příběh jako takový má sice sestupnou tendenci, ale jako celek je skvělý, pro chlapeckou dušičku každopádně. Nejprve hledáme Tleskačův hlavolam, pak hledáme znovunalezený Tleskačův hlavolam a ve finále odhalujeme, proč velký vont pustil Tleskačův hlavolam z ruky. Všemu dominují Rychlé šípy, dokonale organizovaný klub, který je kladný ze všech stran.

Při čtení v dospělosti ale nemohu než žasnout, jak je ten foglarův svět utopický a černobílý, nad organizací chlapců v každé čtvrti, no to je masakr. Absence děvčat dává o Foglarovi taky jakousi zprávu, je evidentní, že něžné pohlaví jen komplikuje život a nemá v tomto světě místo, je tak dobré jen k postávání na rohu při debatování o obsahu posledního tam-tamu. Že se v posledním dílu mihne pár evidentně hloupých a naivních Amazonek, to lze ignorovat, dohromady nemají víc jak 10 vět. Pak mi semtam vadilo to konání vyššího dobra. Rychlé šípy jsou dokonale kamarádští, nelžou a nejsou hrubí, ale pro vyšší dobro nemá Mirek Dušín problém poradit Losnovi, aby se uchýlil ke lži. Potažmo do tam-tamu se pravda "upravuje" docela často a v posledním díle to graduje a já byl vychovanej na tom, že Mirek Dušín nejen krásně běhá, ale taky že nelže. Nebo, že jen na základě neověřeného podezření vyloučej Červenáčka z klubu (a docela na pohodu se s tím vyrovnaj) a tak dále, dalo by se pokračovat, kroutil jsem dospělou hlavou docela často, ale zážitek to byl pořád, prostě nostalgie jako bejk.

Sice to sem moc nepatří, ale možná se na tomto místě dá ještě zmínit, že seriálová podoba z roku 1969 stojí docela za vidění, ikdyž je ho potřeba brát s opravdu velkým nadledem, protože předloze dává neskutečně na prdel.

Jo a pro skalní fanoušky, kteří rádi GC, že je na území matičky Prahy několik hodně slušných a povedených wherigo keší a že to opravdu stojí za odehrání. I ježek v kleci se pak třeba najde... ;) Ale to jen tak bokem. ;)

14 21.07.2018

Můj klasický problém, když si ve zralém věku přečtu něco, co se mi v ranném mládí zdálo úžasné. Ano, je to klasika, je to o moři a o pirátech a je tam ten poklad, ale co naplat, ten příběh je strašně jednoduchý a často neuvěřitelný, obzvláště kousky hlavního hrdiny, který je ultramladý a nezkušený, ale nemá třeba problém posunout obrovskou plachetnici.
Je mi až trapně, protože to je kultovní kniha, ale prostě nemůžu hodnotit výš.

8 06.07.2018

Klasická Agatha, klasický Poirot. Příběh je sice zamotaný, ale dávkovaný přesně tak, aby se to četlo jedním dechem. Velká spokojenost.

25 04.07.2018

Soubor tří víceméně průměrných detektivek. Základní premisy jsou asi to, že všichni se znají, všichni jsou nevěrní se všemi a hlavní detektiv má smůlu na ženský. Když už se tam najde jiné zajímavé téma jako třeba domácí násilí, tak to autorka zazdí a nerozvine.
Ale nečetlo se špatně.

6 03.07.2018

Detektivní zamotaná klasika.

24 01.07.2018

Kdysi dávno takřka před třiceti lety jsem se po přetrpění knihy Friday s autorem rozžehnal, nesedli jsme si a prostě jsem nepochopil, jak tohoto užvaněnce může někdo řadit vedle pánů Clarka a Asimova, pro oba mistry scifi to je prakticky urážka. K této knize mě vyprovokovala čtenářská výzva, sice je hromada detektivek s ročním obdobím v názvu, ale letos mám detektivek nějak moc, tak jsem zvolil toto.

Ve zkratce: byla to chyba. Heinlein je prostě užvaněný autor, který ale píše (minimálně pro mě) povrchně, nezáživně a buhužel často hloupě a nelogicky. Toto je další případ. Vynálezce si vynalézá jako na drátkách, prožije problémy ve firmě, nějaký ten spánek v mrazáku. To ještě šlo, ikdyž popis techniky a vynálezů 1970, tak představy roku 2000 byly hodně legrační, spisovatel scifi by měl mít asi větší fantazii, ale tohle se odpustit dá. Jenže pak se ukáže, že hrdina celou dobu miluje 11 letou holčičku, překvapivě ona miluje jeho a ještě se mu nádavkem připlete pod nohy opravdový stroj času a panáček jde v čase zpět a jde všechno vyřešit. Což se mu hravě povede a nakonec vstupuje do šťastného života se svojí láskou, kterou si odvedl k oltáři hned z mrazáku. Blééééé.

Korunu všemu dává scénka "a vezmeš si mě pak?", nebýt to ke konci tak bych to asi rovnou mazal ze čtečky.

Za mě ne a s autorem to balím nadobro.

6 22.06.2018

Hodnotím s odstupem bezmála třiceti let, kdy mi knihu narval kamarád henlainovec coby super novinku.
Knize mohu přiznat jako plus, že si po té době vůbec pamatuju, že jsem ji četl, což úplně obvyklé není. No a to je ale tak všechno. Pak si pamatuju neskutečnou nudu, protože knihou jsem se doslova protrápil, dále chaotické cestování časem, nesmyslně naroubovaný sex a střídání partnerů, užvaněnost autora a celkově nesmyslný děj, který vrcholil ve smyslu, že hlavní hrdina někde hlídá nějaké dveře.
Možná tehdy špatný výběr knihy, každopádně po ucházejících Vládcích loutek a Metuzalemových dětí tohle pro mě byla hodně velká facka a s autorem jsem se rozžehnal.

4 18.06.2018

Krátká a kvalitní scifi s dobrým nápadem.

6 18.06.2018

Je tu klasicky všechno, co od paní spisovatelky obvykle čekáme a máme. Takže malý prostor s omezeným množstvím aktérů, vražda, vztahový propletenec takže motiv mohl mít každý. No a čirou náhodou Poirot na návštěvě v okolí (já nevím, proč to ty lidi dělaj, takovýho člověka bych do svého města nepozval ani za nic, to smrdí vraždou). Jako bonus se to odehrává o vánocích, ikdyž té vánoční atmosféry si zrovna čtenář neužije.
Takže klasický koncept, poutavé vyšetřování, kde se nám propletenec spíše ještě zamotává a klasicky skvělý Poirot, který samozřejmě nakopne své malé šedé buňky a vraha v závěru bravurně odhalí.
Od autorky klasika, které není co vytknout.

29 18.06.2018

Spíše průměrná kniha, která neurazí, ale nikak extra nenadchne. Na humoristický román se s humorem docela šetří, prvních pár desítek stránek to vypadalo, že jediným vtipem bude ten "umlaut", no u toho site nezůstalo, ale nějaká extra palba to nebyla. Takové spíše asi pro děti.

6 09.06.2018

Vím, že to sem úplně nepatří, ale měl jsem docela fajnový čtenářský den, že to prostě musím někde ventilovat. To jsem se tak probudil s konstatováním, že tělo nechce chodit, záda bolest jako sviň a jedna noha že se se mnou skoro nebaví. Následovala bolestná cesta k lékaři, další bolestný přesun na bulovku, 4 hodiny v čekárně (dočítám Sedmilhářky a naštěstí mám v ruce eknihu, takže načínám další do výzvy stran knihovny), následuje hodina na kapačce s knihou v ruce, půl hodina na nekapající kapačce s knihou v ruce. No a pak zas přesun domů a hurá do postele s knihou a hřejivou ovečkou, kde po nějakém čase dočítám Mrtvou v knihovně a startuji knihu další. Doufám, že se to brzo zlepší, nebo tu výzvu nakonec dám celou, s čímž jsem teda letos rozhodně nepočítal ;)

No a ke knize samotné. Agatha nezklame, mám ji rád od útlého mládí, kdy jsem se občas potkal s nějakou tou povídkou v časopisu 100+1. Kromě knih mám komplet sjetý i oba hlavní seriály, ale knihy jsou prostě knihy.

Zde máme klasickou hloubavou a všímavou slečnu Murplovou, která se přimotá k záhadné mrtvole děvčete, která byla nalezena v knihovně v domě, kde jí nikdo nezná a nikdo nic neví. A jak už je u autorky zvykem, postupně nám dávkuje a částečně rozplétá vztahový propletenec, který pak samozřejmě Murplová bravurně ve finále rozplete.

22 30.05.2018

Prvně jsem viděl seriál a ten byl skvělý (už to obsazení bylo mazec a dámy si to myslím hodně užily), když jsem řešil výzvu, tak nakonec tato kniha jenom těsně porazila mr. mercedesa, což byl taky seroš, který rozhodně zaujal. A koneckonců, přečíst si něco od Moriartyho by mělo být pro každého povinnost, že... ;)

Stejně jako v seriálu, se jedná o pohodovou záležitost, kdy sledujeme život tří mamin na maloměstě, prožíváme jejich všední i nevšední radosti a starosti, rodinné propletence, nevěry, domácí násilí atd. A do toho nás autorka poměrně rafinovaně připravuje na to, že přijde nějaké to dramatické finále a dojde k nějaké té vraždě.
První kapitoly mě moc netáhly, ale zlomilo se to velice rychle (žádné čekání do poloviny knihy), pak jsem se adaptoval na způsob vyprávění příběhu a pak už se to četlo jako na drátkách.

Za mě skvělé a mohu jen doporučit.

21 30.05.2018

Až teď zjišťuju, že mi utekl druhý díl a že toto byl třetí, no naštěstí to moc nenavazuje.
Temné hlubiny je další z příběhů inspektorky Eriky, tady se jedná o 26 let starý zločin. Překvapivě se i po té době najde kupa stop a zločin je ve finále zdárně vyřešen. Ikdyž pár logických děr se tam najde. Soukromá linka je hodně v pozadí a sestra ze slovenska spíš na ozdobu, nejspíš předehra k dalším dílům.
Děj dobře plyne, kniha se dobře čte. A co do čtivosti se mi to líbilo víc, než díl první.

16 24.05.2018