ddkk komentáře u knih

Napínavé, překvapivé, vypointované...Moje první kniha Sebastiana Fitzeka a příjemné překvapení. Plný počet a doporučení.

18 12.01.2019

Tak nevím...mám silné podezření, že si z nás v téhle své knize dělá pan Fitzek legraci. Předchozího Sběratele očí jsem přečetla s chutí, napětím a uspokojením z dobré knihy. Při četbě Lovce očí jsem doslova na každé stránce zírala. Co ještě přijde? No a přišlo snad úplně všechno. Snad kromě medvídka Pú a UFO. Za pisatelskou zdatnost a obratnost (a smysl pro legraci) dávám za dva.

14 12.01.2019

Abych byla upřímná, Robin mne zdaleka nenadchl tak jako většinu zdejších čtenářů. Možná je to tím, že mám též bohaté zkušenosti s pejsky a v knize na každé stránce vidím, jak to bylo u Frýbů, díky jejich nezkušenosti, asi celé špatně...Chápu, že kniha má především pobavit, ale ani to na mne tentokrát příliš nezabralo.

Spíš bych knihu doporučila jako povinnou četbu všem, kdo si hodlají pořídit pejska. Aby věděli, že pes prostě není člověk a potřebuje psí výchovu. A že i přesto (nebo právě proto) se z něho může stát milovaný domácí kamarád. A legraci si s ním užijí stejně jako Frýbovi s Robinem.

19 08.01.2019

Pro mne bohužel nezáživné, rozvleklé a dějově nepříliš zajímavé. Kdo je vlastně "ten zlý" bylo jasné už v polovině knihy. Myslím, že tohle se moc nepovedlo.

7 25.12.2018

Výtečné! Případy s Kate jsou jeden lepší než druhý. Žádné povrchní prvoplánové detektivky, ani žádná četba jen "pro ženy", jak se tu občas dovídám u jiných detektivek nebo thrillerů...Zajímavé prostředí, které autorka evidentně dobře zná, žádné fantasmagorie, naopak, napínavé a uvěřitelné příběhy a k tomu zajímavý vývoj Katina soukromí. Asi nejsem jediná, kdo jí drží palce...Po zásluze dávám za pět a doporučuji!

25 24.12.2018

Knihu jsem otevřela s velkým očekáváním, bohužel nebylo naplněno. Vždycky jsem se bouřila nálepce některých knih jako "knihy pro ženy". Ale v tomto případě bych tuto knihu také jinak neoznačila. Zápletka je velmi slabá, v celém ději je řada nelogičností a konec je úplným zklamáním. Podle mne byl původní záměr, o kterém autorka píše v doslovu, úplně zahozený.

11 23.12.2018

Skvělá novelka o nemoha stránkách, psychologická studie jednoho vztahu vyprávěna jeho aktérkou...výtečné a doporučuji (i když, jak se zdá z některých komentářů, není úplně pro každého)

9 22.12.2018

Vůbec to není špatné, ale přece jen trochu poplatné době a úrovni poznání...

7 22.12.2018

Toto pokračování série s komisařkou Katie Maguirovou bylo trochu jiné. V kulisách politicky stále bouřlivého Irska se odehrává její dlouho bezúspěšný boj s mafiánem ovládajícím především černý obchod s padělanými cigaretami. Drsné metody a krutosti, které Masterton s oblibou detailně vykresluje, jsou v toto díle snad ještě krvavější...Katie se dostává do situace, kdy z naprosté bezmoci musí použít nelegitimní metody...Tento díl série pro mne určitě nebyl nejlepší ani nejčtivější. Pro mne ani zdaleka nedosahuje kvalit Krvavých sester a předtím Bílých kostí.

11 22.12.2018

Nejprve jsem si přečetla Skleněný pokoj, v němž je zmínka o Vítězslavě Kaprálové. Zaujala mne a navázala jsem divadelní hrou Vitka. Logickým vyústěním byly pak Podivné lásky Jiřího Muchy, který popsal poslední měsíce života Vitky Kaprálové, jeho lásky a první manželky...Podivuhodná dívka, vlastně mladá žena to musela být. Nesmírně talentovaná. Její krátký život na mne působí jako pochodeň, která prudce, jasně a ze všech sil hořela a rychle dohořela. Myslím, že vlastně nikdo - ani její rodiče, ani osudový a vedle Vitky zcela bezmocný Bohuslav Martinů, ani její manžel Jiří Mucha - vlastně nevěděl, kdo doopravdy Vitka je, jak myslí, co si myslí a proč dělá to, co dělá. Je docela možné, že to nevěděla ani samotná Vitka. Poletovala si svým kratičkým životem jako bezstarostný motýlek, schopný kohokoli kdykoli obloudit a ve svých spletitých vztazích umně kličkovat...Muchova biografie je ale víc než pouhým vlastním životopisem nebo životopisem Vítězslavy Kaprálové. Ukazuje, jak v meziválečném a válečném období žila umělecká avantgarda, která vytvořila ve Francii jakousi československou komunitu. V knize jsem našla spoustu zajímavostí, o kterých jsem dosud nic nevěděla. Zaujala mne postava malíře Kundery i všestranného právníka-diplomata-umělce Adolfa Hoffmeistera i jiných známých i pozapomenutých osobností tehdejší doby. Mucha také názorně vykresluje politickou a společenskou atmosféru, která v té době vládla ve Francii. Popisuje ji bez příkras a sentimentu. Kniha obsahuje spoustu fotografií i dokumentů, kopií dopisů i notových záznamů...
Podivné lásky jsou pro mne knihou objevnou, kterou hodnotím plným počtem bodů a doporučuji.

21 20.12.2018

Zvláštní, neskutečné, depresivní.Nutí k přemýšlení...pro mne byl pro pochopení nejdůležitější Weissův životopis. A komentář Alef níže - děkuji.

17 11.12.2018

Útlounká kniha - divadelní hra, která popisuje jen krátký poslední úsek života velmi mladé ženy, spíš dívky obdařené mimořádným hudebním talentem...Můj hlavní dojem z titulní hrdinky tak, jak ji Kateřina popisuje, je, že Vitka musela být neodolatelná ve své naprosté bezprostřednosti i lehkomyslnosti, že jen její přítomnost musela být občerstvující nejen pro muže, ale zřejmě pro všechny. Také mne napadalo, jak takový umělecký talent může být mnohdy sobecký a bezohledný a přitom sebedestruktivní. Jak díky své situaci, povaze a nezkušenosti byla Vitka vlastně bezbranná, vystavena na pospas doslova všem životním nástrahám...Začínám číst Podivné lásky Jiřího Muchy a jsem moc zvědavá na pohled na Vitku z druhé strany....Moc hezké i když smutné čtení, doporučuji.

23 09.12.2018

Neuvěřitelné životy skutečných lidí, osudy mimořádných osobností, těžko představitelné myšlení a chování...Gala byla nepochybně sebestřednou, narcistickou a nesmírně cílevědomou ženou, která dokázala jít přes mrtvoly. Absolutní nedostatek empatie a vůbec citů jí zřejmě umožnil bez zaváhání jít jen a jen za svými osobními zájmy. Bez ní by ale s největší pravděpodobností ani Éluard ani Dalí nebyli tím, čím se nakonec stali. Gala byla typickým případem manipulativní sociopatky, která dokázala přinutit své okolí, aby jednalo tak, jak sama potřebovala...Na druhé straně - to, že jí Dalí tak úplně a definitivně podlehl, bylo současně dílem jeho vlastních psychických poruch....Ale jak se říká - ať hodí kamenem, i dnes existují podobně "postižení" lidé s podobnými poruchami osobnosti. Gala o své jinakosti moc dobře věděla a také věděla, že nikdy nikam nezapadne, protože to prostě nejde:

"Dívají se na mne, jakoby mi nerozuměly. Jsem jiná. Vím to. Ale Coco (pozn. Chanel) - doufala jsem, že ona mne pochopí, ale nedaří se mi to. Ženy jsou jiné, myslí jinak, sní o něčem jiném, i ty, které ve své práci dosáhly velkých úspěchů..."

Je zajímavé (a hodně smutné) sledovat, jak postupně se obě mimořádné osobnosti, jak Dalí tak Gala, které svůj život prožily vedle sebe, ale vlastně soustředěné jen a jen na sebe, postupně mění. Pro Galu se jediným životním cílem stávají peníze, Dalí propadá stále více strachu a stihomamům:

"Vydělávat peníze, získávat peníze, shromažďovat peníze - existuje vůbec něco, co by dokázalo tohle potěšení překonat?...Peníze, peníze, peníze - to potěšení, když se jich můžete dotýkat, se dá stěží s něčím srovnat."

"Dalí byl už jen stínem sebe samotného. Úzkost způsobila, že ztratil chuť k jídlu. Byl pohublý, třásl se jako list a v očích měl trvale vystrašený výraz. Ztratil důvěru v sebe samého a své blízké. Celé dny a noci žil v neustálém strachu, ať byl vzhůru anebo spal..."

Kniha je díky svému obsahu úchvatná. Kromě biografií hlavních postav se dovídáme mnohé ze zákulisí meziválečné i poválečné francouzské a španělské umělecké komunity, a to především o surrealistickém hnutí v čele s poměrně sexistickým André Bretonem.

Nikoho z nich nesoudím, nepříluší mi to. A knihu doporučuji.

15 08.12.2018

Knihu nebudu hodnotit, protože ji odkládám po několika marných pokusech o dočtení. Asi mám jen jiný vkus a požadavky týkající se detektivek a thrillerů.

Žádná velká literatura, oddechové čtení. Své čtenáře si zřejmě našla, pro mne trochu nejasné co to vlastně je. Ani ryba ani rak. Tři hvězdičky dávám za autorčinu pisatelskou zručnost.

24 07.12.2018

Přečetla jsem s velkým zájmem a potěšením předchozí knihu o osudech Marian Sutrové a na konci jsem byla hodně zvědavá na to, co následovalo. A Simon Mawer mne opět nezklamal. Provazochodkyně je sice napsaná úplně jinak než Dívka, která spadla z nebe, ale vůbec to nevadí. Doba studené války, kterou málokdo z nás pamatuje, musela být nesmírně náročná hlavně pro ty, kdo si uvědomili, co se vlastně děje, jaké potenciální světové katastrově je svět každý den vystaven. A mezi nimi byla i Marian. Vůbec jí nevytýkám její poněkud nestandardní životní styl. Od velmi mladého věku musela projít těžko představitelným osudem, který mnohdy nemohla nijak ovlivnit. Spíš jsem jí přála, aby to všechno, do čeho byla zatažena, konečně dobře skončilo. Vůbec to nebylo jisté. Koneckonců jsem se to dověděla vlastně až na úplně posledních stránkách knihy. Doporučuji, i když to vůbec není jednoduché a zábavné čtení.

18 04.12.2018

Především - nemohu srovnávat skvělý film se skvělou knihou, jak film tak kniha mi připravily nezapomenutelný zážitek...Kniha má však hlubší, rozvinutější děj, poskytuje více prostoru k zamyšlení i pochopení, pokud čtenář pochopit chce...

Snažím se především chápat neustálé nutkání Vianne k putování z místa na místo a k hledání nových začátků, které zdědila po své matce. Jsem si jista, že se za nimi ve skutečnosti skrývá touha po konečném zakotvení a nalezení vlastních kořenů:

"...občas jsem se přistihla jak hledím na slunce a přemýšlím, jaké to asi je, dívat se, jak vychází nad stejným obzorem pět - deset, dvacet - let. Ta myšlenka mne plnila zvláštním zmatkem, pocitem strachu a touhy...".

Její nekonformní, velkorysé, tolerantní a přitom pragmatické myšlení je plné snahy o pochopení druhých i snahy o získání nových vztahů a přátelství. Vianne, díky empatii, kterou mimořádně oplývá, možná lépe než on sám chápe dokonce i místního faráře a přes jeho neskrývané nepřátelství ho neodsuzuje. Tuší, že se za maskou nesmlouvavého a nekompromisního ochránce místní morálky skrývá zraněný člověk. Není zatížená bigotní vírou ani žádnými konvencemi. Nebojí se, prošla už v minulosti lecčím. Je svobodná a obdivuhodná...Skvělá kniha, skvělá hrdinka...

Abych se přiznala, pro mne byl přes všudypřítomnou vůni a chuť čokolády nejsilnějším gurmetským zážitkem detailní popis hostiny uspořádané pro Armande...

Á propos - stejně jako u jiných výtečných děl, která se stala předlohami výborných filmů, i v tomto případě pro mne už navždy bude Vianne zosobněna milovanou Juliette Binoche a její protivník (byť to ve filmu nebyl farář Reynaud) bude mít tvář mého oblíbeného Alfeda Moliny... Vřele doporučuji.

28 03.12.2018

Ach! Úžasná kniha, úžasný příběh. S obdivem skládám poklonu autorovi, který musel nastudovat obrovské množství materiálu, který se musel seznámit se zdejšími reáliemi a který musel pochopit spoustu historických souvislostí. Příběh je mimořádný stejně jako je mimořádná samotná vila Tugendhat. Navíc - její příběh neskončil v roce 1990, ale pokračoval dále a dneska je to opravdu skvost, za kterým jezdí do Brna odborníci z celého světa...

Skutečný příběh rodiny Tugendhat byl maličko odlišný, nicméně podstatné linky děje jsou reálné, včetně brněnské návštěvy Lízy (ve skutečnosti Grety) v roce 1969.

Chápu výhrady dcer původních majitelů k obsahu románu, ale Mawer nepsal dokument. Určitě stál mnohokrát před dilematem, jak příběh uchopit, aby nikomu neublížil a přitom napsal plnokrevný román. A to se mu, myslím, povedlo. Je potřeba se na Skleněný pokoj dívat jako na skvělé literární dílo, které bylo po zásluze oceněno. Pokud čtenář chce vědět, jak to skutečně bylo, najde spoustu dokumentů jinde.

Skleněný pokoj je jeden z nejkrásnějších románů, které jsem v poslední době četla. Je o živých lidech, o jejich neuvěřitelných osudech a o mimořádném místě, které je navždy ovlivnilo. Doporučuji.

33 29.11.2018

Skvělý příběh. Bez zbytečného patosu a sentimentu. Příběh, který reálně ukazuje "podzemní" boj s nacisty během 2.světové války ve Francii, částečně i ve Velké Británii. Moc se mi líbil. Autor píše o ženské hrdince s velkou znalostí ženského myšlení a psychiky. Píše o jejím nenápadném hrdinství a nebojácnosti. Příběh, i když není příliš dlouhý a ani nepokrývá příliš dlouhé údobí života Marian, je výstižný a dokonce poučný, ať už tohle slovo zní trochu školometsky. Doporučuji.

23 23.11.2018

Krásný atlas s moc hezkými ilustracemi a stručnými, pro děti pochopitelnými texty. Je to takový obrázkový turistický průvodce po velkých městech celého světa pro děti. Líbí se nám a doporučujeme!

10 23.11.2018