ddkk komentáře u knih
Výtečný thriller! Ani na jedné ze všech šesti set stránek jsem se nenudila a ani tak trošičku tušený závěr mě nezklamal.
Podivuhodný příběh neobyčejného vraha se odehrává v Paříži a především v Malajsii a připomíná šifrovací hru. Přitom obě strany - jak uvězněný zločinec, tak pátrající novinář, podvádějí. Občas je to, co se odehrává, na hraně reálnosti, taky vědecká zdůvodnění možná někdy lehce pokulhávají, ale to vůbec nevadí. Příběh má spád, neustále nové nápady a až do konce je to jedna velká jízda. Pravda, ten konec, ten už byl napsaný asi z posledních autorových sil...
V každém případě plný počet a doporučuju.
P.S. A ano, jak píše čef, občas trochu moc CO2 na úkor kyslíku...
O pár let starší a dospělejší Mila Vasquezová opět na scéně. Tentokrát řeší neuvěřitelnou záhadu dávno zmizelých lidí a současně odporné zločiny, které jakoby spáchal někdo, kdo už tu vůbec nemá co pohledávat. A do toho malá Alice, o kterou má Mila neustále strach a přitom nemá dost odvahy se o ní sama starat...
Stejně jako předchozí díl série i Hypotéza zla je podivuhodný thriller, který se vymyká. Je to komplikované a záhadné, občas nesrozumitelné. V každém případě vyžaduje četba plné soustředění, i mně se stalo, že jsem musela listovat zpátky, abych pochopila.
I tak je to ale skvělý thriller, který stojí zato.
Doporučuji.
Dočetla jsem a napadlo mě: A co teď?!? Brian Freeman si s námi hezky pohrál. Ve třetím pokračování skvělé série si nás s Frostem Eastonem pěkně povodili, než teprve na samotném konci odhalili, jak to všechno v San Francisku je. A vlastně stejně, kdopak ví...
Vynikající a pořádně zamotaný thriller, který je radost číst. Poctivý a čestný detektiv, sympaťák, chytrý a neúplatný, kterému jsem celou dobu držela palce. A samozřejmě miláček Shack, kdopak by odolal?
Plný počet a doporučuji celou sérii.
Havlíček byl neuvěřitelně vtipný, obratný a pohotový ve svém veršotepectví, jeho díla mají nápad, příběh a pointu. A Křest svatého Vladimíra, nezapomenutelně ilustrovaný Josefem Ladou, patří k historickým trvalkám naší knihovny, i pro ten jednoduchý verš:
...Jedna hora vysoká je
a druhá je nízká,
kdo nemá své muzikanty,
na hubu si píská.
Když hýřili, stolovali
u carského dvoru,
ten celý den byl bůh Perun
v mrzutém humoru.
„Kdo jaktěživ bohem nebyl,
zkusil ještě málo,
není to tak lehký život,
jakoby se zdálo.
Ráno vstane: do snídaně
musí rosou kropit,
měsíček zavřít do chlívka,
potom v slunci topit...
Tak tohle bylo skvělé! Stejně, jako všechny předcházející díly série se Sebastianem Bergmanem.
Tentokrát je sice zdánlivě hlavní osobou Vanja, která povýšila a velí stockholmským kriminalistům, ale nedejte se mýlit, skutečně hlavní roli v příběhu hraje někdo úplně jiný. Což se ovšem odhalí až v druhé polovině knihy a celý děj nabude úplně jiné tempo. Napínavý závěr je skvělý a jak se ukáže, autoři přesně vědí, co dělají, nedávají žádnou šanci na uhodnutí úplného konce příběhu. Fakt jsem doslova zírala a začala se těšit na další pokračování, protože Kdo seje vítr je prý předposlední v sérii.
Je to prostě dokonalý thriller, kde se sice vraždí, ale netečou pověstné potoky krve. Autoři nemají potřebu přitahovat pozornost lacinými triky, neholdují žádným zbytečným drastickým a erotickým scénám, zato perfektně zvládají psychologii postav a vedení příběhu. Marná sláva, Hjort a Rosenfeldt jsou dokonalí profíci. Nezbývá, než jim zatleskat, a netrpělivě čekat jak tohle skončí!
Plný počet a vřelé doporučení.
Pořád jsem měla ke čtení cosi jiného, novějšího a často zajímavějšího, přitom mám skoro celou dosavadní sérii s Armandem Gamachem dávno doma. Sérii, která se - nota bene - odehrává v mé milované Kanadě, mém druhém domově ...Tak teď na ni konečně došlo. Dočetla jsem Zátiší a mám z knihy radost, protože to bylo příjemné čtení, i když se tu vraždilo.
Dnes už skoro neuvěřitelně laskavý vyšetřovatel, spíše psycholog, který sází na pozorování, empatii a dedukci, a jeho mini tým včetně zatím trochu divné praktikantky pocházející údajně z Československa (doufám, že se dovím o této zvláštní osobě s nezvyklým jménem časem více - a jen odbočím - Češi a Slováci byli a jsou stále v Kanadě oblíbenou minoritou, ač i vzdělanější Kanaďané stále nezjistili, že jde už dávno o dva různé státy ...). Narážky na nekonečnou kanadskou rivalitu anglo a frankofonní společnosti. Poklidná komunita Three Pines, kde každý ví o každém všechno, tedy skoro všechno. Kulisa nejkrásnějšího quebeckého ročního období, kdy se barví místní javory cukrové do všech možných odstínů žluté, oranžové, rudé a purpurové barvy. Prostě kulisa pro klasickou detektivku jako stvořená. Skoro bych řekla: ve Three Pines by chtěl žít každý (nebo alespoň leckdo).
První díl se mi líbil. Doporučuji.
Moc se mi to líbilo
Slavíka jsem měla v knihovně už pár let. Trochu mě děsil svou objemností... Jen díky nemocné mamince, které jsem se knížku rozhodla věnovat, jsem si ho přece jen předtím přečetla. A moc se mi líbil.
Příběh z okupované Francie, šťastný i nešťastný, je o složitých rodinných vztazích, příběh, který se nevyhýbá ani tzv. kolaboraci zoufalých žen nucených k intimním stykům s nacisty jen aby přežily a ochránily své děti. Nevyhýbá se utrpení, mučení, koncentrákům ani pochodům smrti. Ale je i pln lásky, pochopení a naděje.
Doporučuji.
Už dlouho jsem nečetla tak skvělý román a už dlouho jsem se tak skvěle nebavila. A to přesto, že je to příběh ve své podstatě smutný, vyprávějící o přesmutné době, v zemi, která se právě přerodila do svého nejhoršího období. Ale ta lehkost vyprávění, ta noblesní důstojnost hlavního hrdiny, ta sounáležitost jeho přátel a vlastně celý jeho neuvěřitelný osud, jehož byl sám strůjcem, mě doslova uchvátily... A jako třešinka na dortu úžasný konec, kterým ještě na posledních stránkách dokázal autor překvapit.
Výborné, výborné, výborné! Doporučuji a dávám plný počet.
P.S. A tleskám i výbornému překladu.
Tak tahle kniha se respektovanému historikovi Jiřímu Tichánkovi i jeho spoluautorovi Janu Štěpánkovi opravdu povedla. Je krásně vypravena velkoformátovými barevnými i černobílými fotografiemi i dalšími dokumenty, které ukazují, jak vypadala kdysi a dnes fojtství, tedy grunty nejvýznamnějších obyvatel tehdejších vesnic frýdecko-místeckého regionu. Někdy je to hodně smutné svědectví, někdy naopak je vidět, že péče o odkaz předků se přece jen leckde zachovala...
Pro mne však byla kniha především vynikajícím zdrojem informací o vlastní rodině. Autoři našli pro každou obec informace o souslednosti selských rodin, které významné posty fojtů v minulosti zastávaly. Jejich uspořádání i s příslušnými daty je přehledné a historicky doložené. Sama vím, jak složité může být pátrání v archivních historických dokumentech a tady jsou důležité údaje jako na dlani...
Doporučuji všem, kdo se o téma a region zajímají. A u mne má publikace plný počet.
Skutečný a zajímavý příběh, který jsem také poslouchala v audio podobě. Je zajímavé sledovat, jak fungovala soudobá francouzská justice a co vše se už tehdy překvapivě dalo vypátrat. Příběh se mi líbil, zkusím se poohlédnout i po filmu, který byl podle této události natočen.
Čtvrtý díl série s Jackem Cafferym se moc nepovedl. Jakoby Mo při jeho tvorbě nevěděla, o čem má vlastně psát. Většinou se děj týká potíží, které Bleše způsobil její bratr, Jack se zatím nemastně neslaně potýká s případem, avízovaný zvrhlík, který má rád kůže, se vlastně zjeví až téměř na konci a po pravdě, není to tak úplně ono...
U mne, protože je to Mo, za tři.
Zajímavý thriller, který se odehrává v nejvyšším pohoří světa. Kdosi smrtelně nebezpečný se pohybuje mezi horolezci a ohrožuje všechny...Kdo to je a proč vraždí?
Autorka využila osobní zkušenosti z Himálají a docela věrohodně je zakomponovala do příběhu nezkušené novinářky Cecily oblažené šestým smyslem, díky kterému tuší, že za údajnými nehodami jejich kolegů je cosi mnohem nebezpečnějšího...
Nebylo to špatné, ale za světový bestseller bych si knížku netroufla označit. Místy mi chybělo více napětí, místy příběh ztrácel tempo. Nicméně za neotřelé prostředí a nápad dávám za čtyři.
Arnoldova série Děsivá věda má u nás dveře dokořán. Nejen proto, že jeho knížečky jsou útlounké a pořád ještě se vejdou do knihovny, ale hlavně proto, že jsou poučné, lehce humorné, přehledné, stručné a jejich obsah se dobře pamatuje. Takže staronové i úplně nové poznatky se skvěle usazují v dětských i postarších hlavách...
Zabijácká energie pojednává o tom, jak kolem nás funguje "něco", co nikdo nikdy neviděl a přitom je "toho" všude plno. Že je "to" nebezpečné, nelaskavé a přitom nesmírně potřebné...
Bezvadná knížečka se spoustou obrázků, návodů na jednoduché pokusy, s historickými i moderními informacemi.
Čte se výborně a my ji opět doporučujeme.
Při pátrání po kořenech naší rodiny jsem nemohla vynechat výjimečnou monografii Bruzovice, kterou napsal středoškolský profesor dr. Isidor Valošek, rodák z vedlejších Žermanic. Jako archivář a etnograf zasvětil celý život bádání v rodném regionu a díky jeho zasvěceným a odborně fundovaným pracím je mnohem jednodušší se zorientovat v historických dokumentech.
Dověděla jsem se spoustu nového a někdy i překvapivého o této výjimečné obci, o jejich nepoddajných, hrdých a sebevědomých sedlácích, o fungování fojtského systému, o tom, jak těžké to měli v boji s vrchností a přesto se nikdy nevzdávali. Bruzovičtí sedláci a jejich grunty, to býval v celém regionu skutečně pojem. A já můžu být hrdá na to, že mezi ně patřili i mí předkové...
Doporučuji všem, kdo se zajímají o toto téma.
Jsem trochu v rozpacích. Nová Adamsova kniha je napsána trochu neobvykle, děj se neustále vrací do stejných bodů podle toho, kdo ze zúčastněných se k němu právě vyjadřuje. Chvílemi to bylo matoucí, ale po určité době jsem si zvykla a čím více se příběh blížil konečnému vyústění, tím více jsem byla napjatá. Autor, i když nezabíhá do detailů, poměrně brzy prozradí, kdo je skutečným zločincem a co se asi stalo. Přesto je kniha napínavá až do samotného konce, který, navíc, je docela překvapivý.
Také jsem nejprve viděla minisérii, kterou podle knihy natočila ČT a docela se mi příběh líbil. Určitě i díky Kláře Melíškové v roli Velké Sovy...A teď jsem si poslechla četbu na pokračování na Dvojce ČRo.
První příběh Detektivů od Nejsvětější Trojice vůbec není špatný. Moc současných českých detektivek jsem zatím nepřečetla, takže nemám mnoho co srovnávat, ale Sýkorova série určitě patří k tomu nejlepšímu, co u nás v tomto žánru (a v obřím počtu) vychází... Je vidět, že autor perfektně zná prostředí, v němž se příběh odehrává, však také na Hané žije a pracuje, a dovede toho ku prospěchu detektivky dobře využít
Trošku mi chybí vedení příběhu jedním směrem tak, aby se vrátil k tomu, čím vlastně velmi slibně začal. A taky bych přivítala malinko více napínavosti...
U mne něco mezi 3-4 a doporučuji.
Ani pokračování osudů Ingrid Barroy mě nezklamalo, naopak, bylo to napínavé, občas se mi svíralo srdce nad její odvahou. Je to neuvěřitelná pouť mladé matky s roční dcerkou, která jde většinou pěšky (!) doslova přes hory a jezera až do sběrného tábora nedaleko hlavního města. Ingrid hledá Kajina otce Alexandra, jde po jeho stopách a cestou potkává většinou hodné, srdečné a nápomocné lidi...Trochu jako norská literární road movie...
Pro mne je to výborné pokračování série z ostrova Barroy, které si zaslouží plný počet.
I třetí pokračování série s Poem a Tilly bylo svižné, napínavé a plné zvratů, i když se mi zatím nejvíce zamlouvalo Černé léto. Zápletka byla tentokrát pořádně zamotaná a rozluštění vážně nečekané. Moc se mi líbilo i prostředí ostrovů Furness v Irském moři, kde se odehrála závěrečná část příběhu - i když samotný ostrov Montague si autor vymyslel...
A zdá se, že je zaděláno na odhalení tajemství skutečného Poeova otce, přímá linka do Washingtonu D.C. je připravena...
Určitě doporučuji.
P.S. Doporučuji přečíst i závěrečné poděkování autora, vůbec se se svými spolupracovníky nemaže a je to docela vtipné :-)
Už dlouho jsem nezůstala tak přikována ke knížce jak se mi to stalo s Loutkovým divadlem. Příběh sériového vraha a jeho motivace byl neotřelý a hlavně výborně napsaný. Děj napínavý od samého začátku až do konce a kupodivu mi tentokrát ani nevadily docela hrůzné detaily zavražděných obětí.
Ústřední dvojice kriminalisty Washingtona Poea a geniální analytičky Tilly Bradshowové byla vážně sympatická, dokonce místy vtipná a zábavná. Děj se navíc odehrává v atraktivním prostředí Cumbrie, se kterým jsem se ráda aspoň trochu seznámila...
Nevím, jestli mi bylo pachatele příšerných vražd právě líto, ale přiznávám, že jsem pro něj určitě měla pochopení...
Skvělá krimi, vřele doporučuji a dávám po zásluze plný počet.
Vynikající! Dolores Clairborneovou jsem si zařadila mezi své oblíbené Kingovy hrdiny, po bok šílené Annie Wilkesové z Misery, Johna Coffeye ze Zelené míle a Jakea Eppinga z Dallasu 63 nebo Billa Hodgese ze stejnojmenné trilogie. Její příběh - monolog je prostě strhující, výstižnější slovo nenacházím...
Kingovo mistrovství spočívá mimo jiné i v tom, s jakým pochopením a jak zasvěceně umí proniknout do duší svých hrdinů. Jak se dokáže vžít do pocitů prosté, udřené ženské, týrané přízemním, primitivním a sobeckým alkoholikem a jak na druhé straně dokáže pochopit jednání ženy vzdělané, bohaté a na první pohled bezohledné a bezcitné. Jak dokáže odhalit hluboké příčiny a bolesti zraněných žen, které situace dohnala ke krajním řešením...
Plný počet a doporučuji.
P.S. Koukla jsem i na stejnojmenný film. Je jiný a přesto - také díky skvělým hereckým výkonům (obzvlášť mé oblíbené Kathy Bates), se mi moc líbil.