ddkk komentáře u knih
Já píši vám - co mohu více? Co ještě mohu dodati?
Teď vím, že máte právo sice mne pohrdáním trestati,
leč ještě věřím, nešťastnice,
že mne váš milosrdný soud nemůže přece zavrhnout...
Dopis Taťány Oněginovi byl v době mých gymnaziálních studií snad nejvíce citovanou částí ruské romantické literatury. Samozřejmě v originále!
Puškin byl vynikající autor a jeho dílo - nejen Oněgin, určitě stojí za přečtení.
Doporučuji.
Kristýna Trpková je bezesporu talent. Její životopis je, řekněme, tak prostý jak jen je možné a přitom dokázala napsat knihu (knihy), která určitě patří k tomu lepšímu mezi českými detektivkami. A navíc, napsala to v tak mladinkém věku...
Samozřejmě se dá příběhu ze série Laury Linhartové leccos vytknout, ale pokud jde o čtivost i jazykovou stránku, dala bych jedničku.
Doporučuji.
Čím jsou příběhy Joea a Ruize tak výjimečné, zábavné a přitom napínavé? Myslím, že především proto, že jsou Joe a Ruiz už dávno skutečné postavy z masa a kostí. MR neváhá vtahovat do případů, které oba nebo některý z nich řeší, i je samé. Víme o nich už tolik, že je nemožné se s nimi neztotožnit a nemít je rád.
Tentokrát to je natolik osobní, že je to možná spíš román o rodině Josepha O´Loughlina než detektivka. A přitom kriminální pátrání nechybí, je svižné, napínavé a konec je překvapivě nečekaný. Je to další výborná Robothamova kniha, která stojí určitě za přečtení.
Ticho je jeden z nejkomplikovanějších případů, které musí tým Erly řešit. Erla je navíc doslova na rozsypání, tají otce svého dítěte a navíc její postavení šéfky není kdovíjaké. Že se chová příšerně, není nijak překvapivé...Kriminalisté, mezi nimiž začala oficiálně pracovat i Freya, mají práce nad hlavu. Neřeší jen jediný případ, ale hned několik. A i když samozřejmě tušíte, že se zřejmě někde propojí, dlouho není jasné, jak to všechno vlastně je...
Ticho je jedním z nejnapínavějších kriminálních případů, které Yrsa napsala, ne-li vůbec nejnapínavější. Všechno je tak komplikované a nejasné a do toho jako vždy bezvadně zakomponované vztahy v týmu, že čtete a čtete, abyste se už konečně dověděli ...
Zatím poslední případ série Freya & Huldar (Yrsa nikdy nikde neřekla, že by série neměla pokračovat), který mohu jen doporučit.
Je neuvěřitelné, jak autoři dokážou v každém novém díle série s Joonou a Sagou přicházet stále s něčím novým, neotřelým, s něčím, co tu ještě nebylo. Navíc, stejně jako předchozí díly, i Pavouk je nabitý napětím, překvapením a neustále stupňovaným očekáváním od začátku do konce. Joona i Saga jsou skvělí. Samozřejmě že mají své slabosti - Joona bojuje s migrénou v těch nejméně příhodných okamžicích, Saga se svou minulostí. Jejich schopnosti, nasazení a odhodlání jsou však přesně takové, jaké člověk-čtenář očekává. Tedy já určitě. Nejsou to žádní supermani, ale na druhé straně toho umí spoustu a myslí jim to jako nikomu...
Nebudu prozrazovat vůbec nic z knihy, ať si každý užije příběh pěkně kompletní. V každém případě ji ale doporučím.
Ráda autorce odpouštím pár chybiček, o kterých už někdo napsal níže. Mně v psychothrilleru o pohledné a problémové pomocnici v domácnosti Niny Winchersterové nic nechybělo. A nevadilo mi ani to, že zdaleka nejde o nějaký novátorský neotřelý nápad. Freida McFadden totiž dokázala příběh napsat tak, že vás nenechá od knihy odejít. Je to napínavé, plné zvratů, s vtipným závěrem a drobným překvapením na úplný konec.
Příjemná, napínavá četba, kterou doporučuji. Navíc s vynalézavou obálkou, za kterou autor zaslouží velkou pochvalu.
Bylo to spletité, občas maličko komplikované, ale bylo to dobré. Michaela Klevisová znovu ukázala, jak skvěle umí vnímat a hlavně popsat prostředí, v nichž se její příběhy odehrávají. Pošumavskou ves s osamělými staveními i s opuštěnými polorozpadlými usedlostmi v podzimní přírodě tak máme před sebou jako na dlani...
Tentokrát s velkým pochopením a empatií zabrousila do rodinných historií a vztahů ve složitém prostředí vesnice s obyvateli několika odlišných národností. A ukázala, jak málo toho víme o dějinách vlastní rodiny, jak málo nám záleží na vlastních kořenech. A jak jsou důležité...
Moc se mi to líbilo, i když jsem se občas trochu ztrácela ve složitých vztahových propletencích. Dávám plný počet a doporučuji.
Znovu jsem sáhla po klasické verneovce, tentokrát po audioknize v interpretaci Jana Zadražila. Užila jsem si to mnohem více, než když jsem dobrodružství Simona Harta četla před léty poprvé. A při poslechu jsem si představovala skvělý film Karla Zemana...
Doporučuju, bylo to jako návrat do dětství.
Cyklus vlkodlaka je krásně ilustrovaná povídka, jejíž děj je rozdělen do jednotlivých měsíců v roce. Podle mne - mistrná. A stejně jako u Laurie je překvapivě (na Kinga) úsporná, ani slovo navíc, ani slovo, které by chybělo.
Děs, jimž je zmítáno městečko Tarkers Mills, je nelíčený, dějí se hrůzné (jak jinak) věci. A opět je tu nečekaný hrdina a nečekaný původce všeho zlého...
Líbilo se mi to, moc. Takže doporučuji. Navíc je to fakt hezká knížečka.
I já jsem poslouchala audioknihu a moc se mi to líbilo. Dopisy mi zpestřily domácí práce i vycházky se psy, usínala jsem s nimi a poslouchala je v autě...Je to moc hezký příběh se zajímavou zápletkou a dojemným koncem. Romantických knih zas tolik nepřečtu, ani je zvlášť nevyhledávám, ale tohle mě docela bavilo.
Jedna písnička lepší než druhá...
Kdyby prase mělo křídla
Kdyby prase mělo křídla, křídla jako pták
vyletěl bych na praseti někam do oblak.
Uviděl bych Itálii uviděl bych svět
V Rakousku bych slyšel zvonce z výšky koukal
na Japonce a pak bych se zase vrátil, vrátil
bych se zpět...
nebo Pět myšů
Je jeden malý milý myš, ten chodívá tak tiše
že řekli byste nanejvýš, že slyšíte jít myše
Je druhý malý milý myš a o tom prý se píše
že prochází se jako když by chodil po kožiše
Je třetí malý milý myš, ten našlapuje z výše
a tišší chůzi uslyšíš prý leda u slepýše...
anebo třeba Tchoři
O tchořích toho víme málo,
rozhodně míň, než by se zdálo.
Když o nich hovoříte s kachnou,
tak říká, že prý tchoři páchnou -
a slepice naopak tvrdí,
že tchoři, kam páchnou, tam smrdí.
O malém bobrovi ani nemluvě...
Moc doporučuji.
Kapitán Exner jako vždy noblesní, neodolatelný a důvtipný. Zapeklitý případ, který se opět odehrával mezi archeology a historiky, vyřešil bez větších obtíží a dokázal se vyhnout i problému, který mu málem způsobil fakt, že ČSSR nebyla tehdy součástí Interpolu. Ale co je taková podružnost pro Exnera!
Taky jsem se podivila nad názvem pokladu - proč právě Zlatý chlap? Kdo ví, možná jen důmyslná šaráda autora nebo jeho smysl pro humor...
Dávám plný počet i za četbu Tomáše Jirmana v Českém rozhlase.
Jedna z nejlepších detektivek paní Agathy. Klasická scéna - panské sídlo, klasické rozložení hráčů - nesoudržná rodina v čele s hamižným, lakotným a hašteřivým otcem, kterému se jaksi stále nechce zemřít, a dětičky, kterým jde jen o majetek. A do toho podivuhodné svědectví jedné staré dámy, která prý z vlaku zahlédla vraždu ...A nebýt rafinovanosti slečny Marplové, asi by to všechno někomu prošlo...
Výborný příběh, který jsem si poslechla jako audioknihu se skvělým přednesem Jitky Ježkové a Růženy Merukové. Moc doporučuju.
Jedním slovem - skvělé! Tentokrát se případ dotýká Harryho a jeho blízkých tak, jak dosud nikdy. Jeho totální závislost na alkoholu, ale také na adrenalinu plynoucímu z vyšetřování nejhrůznějších zločinů, je zhoubná. A přesto, že je tak nemožný, mnohdy odpudivý a nesympatický, bojíme se o něj a držíme mu palce...
Příběh je neuvěřitelně promyšlený a výborně propracovaný, nemá chybu. Sériový vrah vraždí zvlášť odporným způsobem a do toho ti sněhuláci...
Výborné, doporučuji a dávám plný počet.
Němý svědek je jeden z nejlepších případů HP. Kapitán Hastings vypráví o záhadné smrti bohaté tetičky Emily. A nebýt geniálního Poirota, padla by vina na toho nejnevinnějšího člena rodiny...
Bob je k pomilování a HP jakbysmet!
Doporučuji.
Je neuvěřitelné, jak může být kniha o šachu napínavá! Životní příběh mladinké osiřelé Beth je ve své podstatě o tom, jak se z ní postupně stává brilantní šachistka. Je o tom, jak geniálně dokáže její mozek pracovat, jak dokáže hledat logická řešení nepřeberných situací, je i o tom, jak se dívka z amerického sirotčince bez významnějšího vzdělání dokáže doslova prodrat do téměř výhradně mužského světa špičkového šachu...A je skoro geniální. Tedy Beth i kniha.
Autor se příliš nebabrá v emocích (ostatně, v tomto světě jich asi opravdu mnoho není), nezabývá se okolím Beth ani tím, co si o ní kdo myslí. Dějová linka je poměrně jednoduchá a přitom neskutečně zajímavá...
Viděla jsem sérii natočenou podle knihy, a tak jsem věděla, jak to dopadne, a přesto jsem byla napnutá do poslední stránky. Od Zweigovy Šachové novely jsem pozoruhodnější příběh o šachu nečetla...
Doporučuji, knihu a sérii.
Petra Klabouchová má čich na pozapomenuté a utajované příběhy z naší minulosti. Oceňuji, kolik práce ji to musí stát, když hledá staré dokumenty a sbírá často málo známé a neveřejné informace...
Nikdy předtím jsem o táboře Prameny Vltavy neslyšela (a určitě nejsem sama), o to víc mě všechno, co se kolem něho událo (nebo mohlo udát) zajímalo. Autorka si určitě mnoho z příběhu musela vyfabulovat, leccos je pouhá fikce, na některých místech těžko uvěřitelná. A přesto jsem její knihu nemohla odložit, až do konce mě zajímalo, jak to všechno bylo a jak to dopadne...
Líbilo se mi to a doporučuji.
Kam až může vést stalking, který nikdo neřeší? Co se může odehrávat v mysli pronásledované oběti i pronásledovatele? Sedmý případ Avy a Luca se tentokrát týká nevysvětlitelných bombových útoků s mnoha krvavými obětmi. Jsou nastraženy mimořádně rafinovaně a teroristé za nimi opravdu nejsou...
Autorka postupně paralelně s aktuálními děsivými útoky v Edinburghu odhaluje i předchozí děj, který se týká jedné slušné a do nedávna šťastné rodiny. Souvislosti jsou brzy docela zřejmé, ale na napínavosti to ději nijak neubírá...
Podle mne další povedený díl výborné série, který můžu opět doporučit.
Tak tohle byl skutečný, uvěřitelný a životaschopný příběh z Valašska, které je mému srdci hodně blízké. Stejně tak jako vesnické prostředí, jako osudy žen...
Myslím, že autorka má hezky našlápnuto k úspěšné spisovatelské kariéře. Ráda si od ní zase něco přečtu, napíše-li to...
Dávám za čtyři, za ten trochu nešťastně odbytý konec. A doporučuju.
Výborný, napínavý příběh s překvapivou pointou na úplném konci. I když - drobně se dá vytušit, že se věci mají přece jen ještě trošku jinak...
Po delší době jsem nebyla ochotna knihu ani na chvíli odložit. Je napsaná chytře, bez hluchých míst a ze dvou souběžných pohledů pachatele - proč? No, k tomu je potřeba se dočíst až do konce...
Skvěle jsem se bavila a autorovi tleskám. Tohle se mu fakt povedlo!