DědaMráz
komentáře u knih
Dobrovolník
Jack Fairweather
Zdejší anotace knihy nelže, můžete z ní vycházet. Osobnost Witolda Pileckého jsem obecně znal, viděl jsem o něm polský televizní film, ale ten byl velmi slabý. O knize jsem nevěděl ani autora neznal a náhodou se mi dostala do ruky až v českém vydání. Z knihy je poznat, že autor toho hodně načetl a je zaujatý tématem a hlavní postavou, nejde o nějakou suchou analitickou historickou práci; já bych knihu označil jako o pokus o rekonstrukci života Witolda Pileckého se zaměřením na období uvěznění v Osvětimi. Obecně kvituji, že v závěru byl jakýsi přehled všech důležitých vedlejších postav s připojením odstavce o jejich osudu za války nebo po válce, pokud ji přežili, a také fotografické přílohy v textu. Kniha je vyprávěna ve třetí osobě a je specifická tím, že popisuje život nežidovského polského vojáka (v utajení) v Osvětimi v letech 1940-1943, tudíž velmi důležitých pohled z jiného úhlu, ale co je důležité, že nezůstane jen u tohoto "koncentráčnického" tématu, ale jsou popsány i skoro neuvěřitelné osudy kurýrů, kteří cestovali válečnou Evropou se zprávami do Londýna a je i naznačeno politické zákusilí ohledně zveřejnění zpráv, úvah o bombardování Osvětimi apod. Určitě mi kniha nezodpověděla všechny otázky, ale to jsem nečekal. Kapitola poválečného osudu Pileckého je krátká, ale pro Poláky morálně ostudně zdrcující.
Byl jsem Mengeleho asistentem
Miklós Nyiszli
Tahle kniha je nezamýšleným svědectvím o paměti a povaze člověka. Mám totiž velké obavy, že si autor upravil svoji roli v celé věci, aby z celé té hrůzy mohl vyváznou se zdravým rozumem. Pokud jde o literární kvalitu, tak je to prostě slabé.
Smrt a umírání v náboženských tradicích současnosti
Luboš Kropáček
V takové té podstatě se dá souhlasit s komentáři všech tří předchozích hodnotících čtenářů/čtenářek. Nicméně bych chtěl podtrhnout, že část týkající se hinduismu má vysokou úroveň. Ostatní už jsou opravdu slabší.
"Spiknutí!": Úloha antisemitských konspiračních teorií ve veřejném a politickém diskurzu
Věra Veronika Tydlitátová
Útlá publikace (sborník), která v době vydání zjevně nebyla dostatečným varováním. Nicméně svého antisemitského "hodnotícího" trolla si našla i na tomto webu.
Židé v Putinově stínu: Antisemitismus v české prokremelské propagandě
Věra Veronika Tydlitátová
V podstatě to tady čtenář „sika444“ vystihl. Jen bych dodal, že kniha splňuje kritéria vědecké práce, protože obsahuje nadprůměrné množství citací zdrojové literatury, tak jak citace mají vypadat. Kniha je na čtení opravdu náročná, ale nikoliv ve smyslu literárním. Ano je tam hodně jmen a dat, ale v tom problém není. Problém je, že pokud čtení myslíte vážně, tak se prostě musíte brodit tou špínou a zlem, s vědomím, že některé z citovaných prostě můžete potkat někde v Praze na ulici. A dnes v červenci 2022 je také kniha nezamýšleným mementem toho jak už některým otevřeným hlavám bylo v roce 2016 zjevné kam Putinovo Rusko směřuje.
Manipulativní rodiče - Jak se s nimi vyrovnat
Isabelle Nazare-Aga
Tak trochu smutné čtení, i když je asi logické, že z narcise a manipulátora samo osobě otcovství nebo mateřství neudělá lepšího člověka. Ale zacházejte s tím opatrně, jak sama autorka píše, jen to, že u svého otce nebo matky najdete některé ze znaků ještě neznamená, že jsou patologicté manipulativní osobnosti. A pokud jsou, tak utečte.
Pronásledování Židů v Protektorátu Čechy a Morava
Wolf Gruner
Kniha rozkročená hodně do široka, zaměřená na procesy (tohle slovo nesnáším) pronásledování a prameny, nikoliv na osudy lidí, ale to samo osobě nemusí být velký zápor. Doporučuji jako zdroj pramenů a podnětů pro mikrotémata dané problematiky. Nehledejte nějaké rádoby historické syntézy - odpovědi na otázky "PROČ" nebo příběhy.
Dopisy přes zeď: Izraelec píše palestinským sousedům / a Palestinci odpovídají
Josi Klein Halevi
Čtenářka "Bája89" to hezky stručně vystihla. Já bych jen doplnil, že dopisy mohou neznalému i trochu ozřejmit a některým připomenout proč i velká část liberálních Izraelců (Židů) nakonec postavení Zdi vidí jako věc nevyhnutelnou.
Intelektuál ve dvacátém století: Rozhovor Timothyho Snydera s Tonym Judtem
Tony Judt
Výtečná kniha inspirativního rozhovoru.
Jídlo se nevyhazuje
Amir Gutfreund
Jednoduše skvěle napsané, trochu záludné, v tom, že vás to jako naláká a pak slabší povahy dostanou pecku. Souhlas s komentářem od "Rade".
Komu věřit, koho oklamat
Gerta Vrbová
Vydání knihy mi uteklo, dočetl jsem ji včera. Skoro neuvěřitelný příběh, doslova se nabízí filmové zpracování, ale je možné, že tohle autorka nikdy nechtěla. Určitě tam není všechno, ale to nevadí. Po literární stránce myslím autentické, ve smyslu toho, že by knihu pomáhal psát někdo jiný, ačkoliv jak to bývá z velké části je to vlastně vyprávění 80-leté dámy nikoliv náctileté dívky. Jako čtení pro dívky, ve smyslu vnínání doby stejně starou dívkou, přitom naprosto jiné než u Anne Frankové, na 100% doporučuji.
Voda, která hoří
Jitka Vodňanská
Tak jsem si půjčil lehké čtení na vánoční svátky, abych "věděl" o čem se před časem psalo. Souhlasím s "nefernefer", že první třetina je nejlepší, ale přijde mi, že tam bylo něco vynecháno ve vztahu k matce. Pokud jde o druhou "třetinu", tak ano píše se tam o VH, resp. cca z 50% jde o přetištění korespondence, ale to mediální divadlo kolem toho je přifouknuté. Ano VH z toho jako vztahový muž nevychází nic moc. Je tam výstižná věta: "Navzdory bouřím a pohromám stále usiloval o harmonii všech myslitelných protikladů." Poslední třetina (fakticky to třetina není, spíš 20%) je z literárního pohledu chaos.
Sonderbehandlung neboli Zvláštní zacházení
Filip Müller
Knihu jsem četl někdy v roce 2009-2010 (a mám doma v původním anglickém vydání). Pátral jsem po tom, proč za života autora nevyšla v českém nebo slovenském jazyce, a můžu jen hádat. Vyšla tedy po jeho smrti. Po literární stránce (anglické vydání, české jsem nečetl) je to průměr, možná tomu český překlad pomohl. Obecně téma sonderkommanda je bolestivé a pan Müller je tragická postava. Jeho kniha byla a stále je oblíbeným terčem popíračů holocaustu a jim podobných služebníků, protože obsahuje pasáže, u kterých se autor pravděpodobně inspiroval jinde, čím samozřejmě z pohledu historického znevěrohodňuje některá svá autentická svědectví (zejména to nejvíce známé o zpěvu hymny), ale i svědectví ostatních. Navíc tam toho spoustu chybí. Zejména proto je tato kniha oblíbená u revizionistů a je to vidět i na některých komentářích na zdejším webu, kdy si tyhle postavičky prostě nemohli pomoct a museli něco cintnout.
Jinak tvrzení, že německý historik pan Andreas Kilian je jeden z největších současných znalců historie holocaustu je lež jako věž.
Potopení a zachránění
Primo Levi
Pro tuhle knihu nemám adjektiva, která by ji neurazila. Opatruji ji ve své knihovně. Nic upřímnějšího od srdce a tak bolavého jsem asi nečetl.
Poslední ghetto: Všední život v Terezíně
Anna Hájková
Kniha není určena širší laické veřejnosti, ale to je myslím zjevné i z rozhovorů autorky pro česká média, už ne tolik z prezentace nakladatelství. Nejde o jednoduché čtení do vlaku nebo nějakou příručku, fakticky to je český překlad vědecké práce. Kniha by neměla být tou první, kterou o Terezíně budete číst, ale ujišťuji vás, že jakmile se „prokoušete“ první kapitolou a uděláte si jasno v několika pojmech, tak čtení bude čím dále snadnější, poutavé a k zamyšlení. Já osobně - s ohledem na dřívější články a mediální výstupy autorky – jsem očekával více slov k a) k genderu, zejména když autorka v knize tvrdí, že gender v Terezíně fungoval jako základní výraz identity, a k b) sexualitě, zejména když autorka tvrdí, že sex fungoval jako prvek normality potvrzení prestiže. Je vidět, že za knihou jsou stovky (asi i více) hodin studia.
Novinářem v Číně: Co jsem to proboha udělal?
Tomáš Etzler
Obsahově zajímavé. Literárně velmi slabé, protože jak pan Etzler mluví, tak i píše. To může stačit na nějaký novinový článek, ale na knihu ne.
Zvířata v Hebrejské bibli a v židovské tradici
Věra Veronika Tydlitátová
Široké téma, možná trochu větší krajíc než autorka dokázala ukousnout, ale jako zdroj literatury k tématu skvělé.
Co je to liberální judaismus?
Pauline Bebe
Je mi líto, že to musím napsat, ale nechápu pro koho kniha má vlastně být, kdo by měl být čtenářem. Pokud bych jen na jejím základě měl dospět k odpovědi na položenou otázku, tak současný liberální francouzský judaismus je nedospělý Benjamín se všemy touhami a bohužel komplexy vůči starším bratrům, kterých se zatím nezbavil. A to rozhodně není pravda, když se seznámíte s tím, jak v poslední době dospívá ten český a slovenský liberální směr. Prostě zbytečně a přehnaně aktivistické.
Přežila jsem Osvětim
Krystyna Żywulska (p)
Četl jsem druhé české vydání knihy z roku 2021 (první 1957), které vychází z vydání synů autorky v nedávné době, bez cenzurních (autocenzurních) úprav. Kniha samotná, pokud jde o formální obsah a styl, není převratným analytickým historickým dílem o vyhlazovacím táboře, ani literaturou za kterou berete literární ceny, ale pohledem cca třicetileté ženy sepsaným bezprostředně po válce a vypráví „život“ v „nežidovské“ (autorka se po útěku z varšavského ghetta vydává za Polku) části ženského tábora Osvětim I a Osvětim II – Březinka v letech 1943-1945. Pokud bych tady skončil, tak se obávám, že by mohla být část čtenářů zklamaná, pokud by si neuvědomovala souvislosti. Pokud jste ještě nic o Osvětimi nečetli, tak tahle kniha není vhodným úvodem do tématu, je důležitá, všem ji doporučuji, ale pro začátečníky není, ačkoliv toto vydání obsahuje velmi důležité poznámky pod čarou, které pomáhají. Kniha je zajímavá tím, že popisuje pohled členky jednoho z „privilegovaných“ oddílů v Březince, který třídil ukradené věci obětí, částečně líčí likvidaci maďarských a řeckých Židů/Židovek.
Nakladatelé a prodejci označují knihu za slavnou, někde i za jednu ze základních knih o Osvětimi. Nevím co na to říct, ale je třeba znát souvislosti. Kniha se dočkala nákladů ve statisících, protože byla vydána nejen v Polské lidové republice, ale i Československu (1957) – můj děda ji měl v knihovně, SSSR a také i na západě za železnou oponou. Autorka se stala obletovanou komunistickou odbojářkou, členkou Polské sjednocené dělnické strany, byla ve Hlavní radě Svazu polských spisovatelů, jinými slovy podporovala prosovětský režim na území Polska. Autorka svůj židovský původ tajila až do 60. let - zjevně tušila proč – a jakmile původ odhalila v jedné ze svých následujících knih tak posléze nevydržela protižidovskou štvanici koncem 60.let a byla z Polska vyštvána a do konce života žila, možná pro někoho paradoxně, v Německu. (Připomínám, že přeživší Slovák židovského původu Filip Muller, člen sonderkomanda, také dožil svůj život v Německu.) Nicméně její profil na wikipedii je pouze v polštině a němčině – ne že by to byla automaticky známka nějaké slávy. Nicméně její příběh po roce 1945 by stál za samostatný román.
Jak rabíni dělají děti
Delphine Horvilleur
Nemohu si pomoci, ale ta kniha neodpovídá ani na jednu otázku, která se předestírá. Rozhodně nejde o nějaký brilantní text, ale o nějakou směs neukotvených, často jen nakousnutých úvah.
