dee7 komentáře u knih

Moje druhé setkání s PANÍ SPISOVATELKOU..
Opět skvělé zpracování, nedokázala jsem přestat číst! Ještě jednu kapitolu, jednu stránku... ne nepřinutila jsem se odtrhnout a přečetla na dva zátahy.
Nejvíce mě osobně zasáhla třetí část knihy, najednou pochopíte, proč je Hana nemluvná, mrzoutská, netečná vůči svému okolí.. vše do sebe najednou zapadlo..
Poslední kapitolu si přečtu znovu, měla jsem silně zamlžené vidění..

65 30.08.2019

Nádherně napsaná kniha!!
Vypravěčský um paní Mornštajnové je jedním slovem skvostný!
Autorka bravurně vykresluje osudy jedné rodiny žijící v hotýlku za městem. Spletité vztahy, lidská dramata, dávné křivdy a tajemství postupně vyplouvají na povrch..

Skvělé, úžasné počteníčko - ani chvíli jsem se nenudila.
Doporučuji!!

59 18.07.2019

Velice dobře napsáno! Můj nový „objev“.. A hned taková pecka!
Autorka popisuje každodenní život mladé Sáry, (ne)dobrovolné poustevnice žijící na Šumavě v chátrající chatě.
Její velkou vášní a zároveň i skromnou obživou je sběr hub. Každé ráno vyráží na „expedici“ ve stejný čas, po stále stejné trase, vyhýbá se lidem, vrací se až večer.. A vy si stále říkáte proč? Proč vede osamělý život?
Příběh plyne a pak vám to docvakne – jsou to rituály, které nesmí porušit.. Jinak ta plíseň vyleze na povrch..

52 04.03.2020

Holky - Jane, Madeline, Celeste - budete mi strašně chybět, nedokážu na vás přestat myslet, jak se vám asi daří? Chci zase jít na kafe k Tomovi, procházet se po pláži, držet pěsti kurážné Chloe, smát se se Samanthou... Strávila jsem s vámi krásný kousek života a určitě vás opět navštívím. Holky děkuju a držte se!
I přes negativní témata - šikana, domácí násilí - pro mě nejlepší knížka od L. Moriarty.
Škoda že nemůžu dát větší hodnocení.

52 11.01.2016

„Život není to, co chceme, ale to, co máme. Tak jednoduché to je.“
„Nesmíme marnit čas a trápit se kvůli něčemu, co už nemůžeme mít. Zůstat trčet na místě a ztratit se ve smutku není řešení. Člověk by měl jít dál, ať se mu to líbí, nebo ne. Z popela už dům znovu neuplácáš. Pevné stěny postavíš jen z nových cihel.“


BRILANTNÍ ROMÁN..
Velice těžko se mi hledají slova, kterými bych ohodnotila další skvostný román této autorky.
Některé pasáže knihy si čtu stále dokola, mám slzy v očích, slova mi rezonují
v hlavě..
Dlouho, možná už navždy zůstane v mém srdci - DĚKUJI!

51 29.07.2021

"Řeč je pramenem nedorozumění."

"Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné."

"Až tě přejde smutek ( a člověka přejde vždycky ), budeš rád, žes mě poznal. Navždy budeš můj přítel. Budeš mít chuť se se mnou smát. Někdy otevřeš okno, jen tak pro radost.. A přátelé se ti budou hrozně divit, proč se díváš na nebe a směješ se. A ty jim povíš: "Mě hvězdy vždycky rozesmějí!" Budou tě mít za blázna. Vyvedl jsem ti pěkný kousek...."

A tento poklad mě až dosud míjel.. Čtěte Malého prince, klidně i třikrát za sebou, pozorně, i mezi řádky..

45 24.08.2023

Vše už bylo napsáno, vše už bylo řečeno.. ( viz. komentáře níže ).
Jen dodám: važme si života, který máme, buďme vděční za to, kde a v jaké době žijeme, mějme se rádi a držme při sobě! ( Nejen při MS v hokeji :) )

A knihu doporučuji jako povinnou četbu ve škole!!

45 07.11.2018

Milá knížečka o dětství, rodičích, prarodičích a jedné klukovské partě, vyprávěná vytříbeným jazykem pana Zdeňka Svěráka.
Kratičké příběhy odehrávající se na sklonku války, vás vezmou za srdce.
Laskavé i smutné.. pohlazení po duši..

45 28.08.2018

Mrazivé čtení, není mi z toho moc dobře. Když vidím, co se teď ve světě děje..
Uvízla mi v hlavě spousta zajímavých myšlenek z knihy, ale jednu větu bych raději zapoměla:
"Od roku 2022 jsme vyhráli dvě světové atomové války".
Krindy pindy, co já teď s tím, jak si to mám vytlouct z hlavy?

45 09.06.2017

Poláček nikdy nezklame, krásný příběh, krásná čeština. K jeho knížkám se vždy ráda vracím.

45 25.04.2016

Tak tahle kniha mě naprosto dostala!
Uběhly čtyři dny, co jsem ji dočetla a stále v sobě nenacházím vhodná slova, kterými bych vyjádřila svůj dojem po přečtení..
Bylo to prostě skvělé, silné, dojemné, dokonalé.. Konec příběhu na mě dolehl plnou silou, přišly i slzy, ale jsem moc ráda, že se autorka tak rozhodla.
Děkuji, Colleen!!

43 18.02.2020

Uf, to tedy byla výzva!
Těžké, velice náročné, ale precizně zpracované téma poválečného odsunu Němců. Chválím autorku!
Nejprve jsem si musela zvyknout na zvláštní styl vypravování. Po přečtení pár desítek stránek, mě ale příběh neobyčejně chytnul a já hltala stránku za stránkou, abych se dozvěděla jak to bude s Gertou, Barborou, Johanou, Terezou a dalšími pokračovat..
Doporučuji k přečtení!

42 03.07.2018

Tak tohle bylo hodně dobré, pěkně holka píše..
Místy sice dosti "syrové" ( až jsem musela knížku odkládat ), na druhou stranu musím říct, že děj nebyl překombinovaný, autorka nás čtenáře nezahlcuje množstvím "zbytečností" a věnuje se hlavnímu tématu: hledání vraha.
Dávám 4*, ponechávám si rezervu pro další díly.

37 11.07.2019

A mě se to moc líbilo!
Svižný děj, překvapivé zvraty, napínavé od začátku do konce. Dvojice detektivů velice sympatická, vzájemné pošťuchování vám alespoň na chvíli vykouzlí úsměv na tváři, protože vzápětí už vám doslova tuhne krev v žilách.
Škoda, že se vydavatelství rozhodlo pouze pro tento ( třetí ) díl. ráda bych si přečetla celou sérii..
Super, skvělé, doporučuji!! 6 z 5* :)

37 11.07.2019

Milé, pohodové, odpočinkové čtení, které mohu jen doporučit!
V knize nechybí humor, láska, štěstí, zkrátka romanťárna jak vyšitá :-) Od začátku je jasné, jak se příběh bude odvíjet, ale i tak jsem si ho užila na max.. Kodaň byla naprosto úžasná!!
A musím konstatovat, že i já jsem podlehla kouzlu hygge ;-)

36 14.11.2022

Při čtení Pohádky doktorské jsem si neustále pobrukovala: "Pod dubem, za dubem tam si na tě počíháme. Pod dubem, za dubem tam tě voškubem!" (Lotrando a Zubejda).
Děkuji za krásný výlet zpět do dětství, mistře Čapku!

36 20.07.2017

Nádherná knížka, strhující příběh!!
Film se velice povedl, ráda se na něj znovu podívám, ale kniha je prostě kniha - klaním se, skvostné dílo!!
Na "stopro" se k ní ještě vrátím. Je to pro mě jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Děkuji, pane Arthure Goldene!!

36 20.09.2016

"Co jsem stanul na hoře zvané Nic, shledávám, že mi nic nechybí."

Jarek se vrací po neúspěšné církevní kariéře zpět do domu prarodičů, kde prožil část dětství a dospívání. Cítí se vyhořelý, jedinou útěchou je mu zanedbaná zahrada, a práce v ní - zlikviduje starou trávu, prořeže stromy, zasadí květiny..
Jak zahrada vzkvétá, Jarek nachází vnitřní klid a opětovnou radost ze života. Postupně se seznamuje se svými sousedy Annou a Pavlem a jejich dětmi. Navazují přátelství, Anna dokonce Jarkovi nabídne práci asistenta ve škole, kde učí. Jarek se těší na novou etapu života.
Zde radostná linie příběhu končí..

Útlá knížka, ale tak silné a bolestné téma, děj tak nabouchaný emocemi..
Uff, čtěte doporučuji!

"Postupně mě začíná zaplavovat nevysvětlitelný pocit, že v noci se něco změnilo. Že lovec ve mně ušetřil to zvíře. Byl tím jediným, kdo jej mohl ušetřit a on to doopravdy udělal. A i když nikdo jiný by se mnou soucit neměl, já jediný ho sám se sebou měl. A v tom okamžiku pochopím, že to je to nejvíc, co může být."

35 26.04.2023

Kolik hrůzy dokáže unést jeden člověk? A nezbláznit se z toho? Jak dlouho dokáže vydržet nelidskou dřinu, hlad, špínu, nekonečnou zimu..? Jak se v takových podmínkách vyrovnat se ztrátou nejbližších?
A jak se vyrovnat se ztrátou své důstojnosti? Vždyť Cilka chtěla jen žít, přežít to peklo, neměla na výběr, jen život nebo smrt..

Dávám:
malé mínus: protože místy měla autorka nasazené růžové brýle
velké plus: za doslov Owena Matthewse

35 22.07.2020

Ach jo, to bylo tak krásně praštěný! :-)
Zapomeňte na Liane Moriarty, jak ji znáte. V tomto příběhu je totiž vše naruby..
Začátek velice slibný, poznáváte postupně jednotlivé aktéry příběhu, vytváříte si k nim určité (ne)sympatie a čekáte co bude dál, kdy se to zvrtne...
Prožíváte vznešené ticho, zdravě se stravujete, čeká vás řízená meditace a pak... no pak.... pak se to nějak zvrtlo.. :-) ach jo :-) :-)

35 22.05.2020