Dela111 komentáře u knih
Jean-Paul Belmondo svým herectvím a komediálním talentem rozdával radost milionům lidí. Neznám nikoho, kdo by neměl tohoto sympatického rošťáka rád. Byl svobodomyslný člověk s velkou radostí ze života. Dělal to, co miloval a co uměl nejlíp a život si užil naplno a tak, jak chtěl.
Ve své biografii prozradil něco z dětství a dospívání, popsal svoji cestu za herectvím, která nebyla vůbec jednoduchá, ale on to nevzdal a nakonec si svůj sen splnil. Pobavilo mě, jaký postrach hoteliérů Bébel byl a obdivuji všechny, kteří to věděli a přesto ho ubytovali. V soukromí to byl vůbec poděs, tuhle hvězdu bych doma opravdu nechtěla, přestože ve filmu ho vždy ráda vidím.
Bohužel celkově je biografie napsaná trochu zmateně. Období, které popisuje profesní dráhu, je podáno místy povrchně, zrychleně. Ztrácela jsem se ve velkém množství jmen a podrobnostech o filmech až tak, že jsem měla problém udržet pozornost a některé pasáže mě nebavily. Hodnotím proto průměrně.
Tady jsem zvolila audio, knihu načetl ten nejpovolanější - Jiří Krampol, přednes je však velmi pomalý, monotónní.
Ještě než začnu chválit knihu, chci poděkovat Arwen777 a kap66, jejichž komentáře mě k tomuto příjemnému počtení navedly, byl to krásný čtenářský zážitek :-).
Těžko vybrat do jakého žánru kniha patří, snad od každého se tu něco najde. Vetešník obsahuje neobvyklý příběh, reálný a zároveň s trochou nadpřirozena, veselý i smutný, plný kouzelné atmosféry, která cílové čtenáře pohltí.
Jsou zde úžasné postavy, ať už jde o nerudného nemytého starce Cathala Flooda nebo pečovatelku Maud, která vidí svaté, či její kamarádku (a zároveň kamaráda v jednom) Renatu.
Neméně důležitou roli tu má i dům plný veteše, který mimo hromad všeho možného skrývá i nejedno tajemství, která se Maud snaží odhalit. A všude kolem jsou kočky a navrch jeden lišák... Zní to celé trochu střeleně? No ono to takové taky je, ale krásně se to čte ;-).
Poslední nadechnutí je detektivka s prvky thrilleru, jejíž děj je zasazen do fiktivní oblasti někde v USA, avšak lehce pozměněné názvy ukazují k určitým místům.
Děj se odvíjí ve dvou časových rovinách. V té z minulosti sledujeme, jak se přihodí, že se z malého nevinného dítka stane výstavní psychopat. V té ze současnosti se už tohle monstrum baví vražděním a úchylným aranžováním svých obětí. Linka z minulosti je lepší, té ze současnosti by prospělo zkrácení, aby byla svižnější.
Jako mínus beru, že je VELMI snadné odhalit vraha a to sotva se objeví.
SPOILER - nejen že ta postava je sama o sobě dost nápadná, ale navíc to pozměněné složené jméno je okamžitě viditelné, takže čtenář velmi brzy vraha zná, je vlastně přímo jmenovaný. To už jsem četla v mnoha knihách. On si vůbec autor asi rád hraje se jmény - příjmení hlavního vyšetřovatele vytvoří tak, že jméno Ryan napíše pozpátku a máme tady policistu jménem Ryan Nayr. Nač se s něčím vymýšlet, že ano ;-)? KONEC SPOILERU.
Celkově ale hodnotím vysoko, kniha se četla dobře a já už mám nachystanou k přečtení druhou knihu pana Křivance.
Poznámka: co knize skutečně ubližuje, je ta spousta profilů vytvořených jen za účelem ohodnocení této knihy 5*. Toto rozhodně nejsou nezaujatá hodnocení a je to trapné. Navíc tahle kniha není tak špatná, aby toto měla zapotřebí.
Tohle bylo milé, krásné, bylo to pohlazení.
Na začátku knihy jsem nechápala to vysoké hodnocení, ale netrvalo dlouho a i mě tenhle laskavý lidský příběh dostal. Je o potřebě mít někoho blízkého, mít někoho, kdo vás vyslechne, koho zajímá vaše trápení, kdo ocení vaše kladné stránky a zároveň nesoudí přísně ty záporné, protože ví, že nikdo není dokonalý. Je to veselé i vážné, často melancholické, protože námětem je i vyrovnání se se ztrátou.
Je zde spousta laskavosti a soucitu, které dokážete nejvíce ocenit když už za sebou máte nějaké bolestné zkušenosti. A to naši tři hrdinové mají.
Tento příběh nejde nějak do hloubky a přesto ho hodnotím jednoznačně 5*, což u podobných knih běžně nedělám. Důvodem je, že tato kniha dokázala pohladit a zahřát u srdíčka. V dnešní době, když člověk vidí a slyší, co se děje kolem, je potřeba něčeho takového mnohem vyšší.
Pokud toužíte po milé četbě, která zároveň není hloupá, plná klišé ani přeslazená, doporučuji tuto knihu :-).
Nová kniha C. J. Tudor přináší nápaditý příběh umístěný do vesničky, jejíž tradice pocházejí ze 16. století, z doby, kdy byli pronásledováni a upalováni protestanti. Mimo menší nepříjemnost v podobě dvou dívek, které byly tehdy upálené a dodnes se občas zjevují, je vesnice na své mučedníky hrdá. Rozhodně však není hrdá na události staré třicet let, které vyvrcholily zmizením jiných dvou dívek a na nedávné podivné úmrtí faráře.
V téhle knize zkrátka není o záhady a podivné události nouze. Vše je korunováno úžasnou atmosférou, tajemnou a lehce hororovou.
Povedené jsou i postavy, tady jsou zastoupeny snad všechny typy - místní honorace i spodina, mezi kterými jsou slušňáci i dacani, inteligentní i hodně zvláštní lidé a nechybí frackovitá zkažená mládež rostoucí pro šibenici ;-). A spousta z těchto lidí má co skrývat...
Přestože mě ta nejdůležitější věc kolem hlavní postavy napadla už asi v půlce knihy, hodnotím plným počtem hvězdiček. Bavilo mě to, je to nápadité a pořádně poutavé.
No páni... tak tomu říkám sešup... z celkem čtivé detektivní série do béčkové limonády. Ono bylo vidět, že autorka směřuje pomalu k romantice, ale tady je to přímo vztahové tornádo. V hodnocení půjdu proti proudu, ale podle mě toto už do tohoto žánru nepatří.
V detektivkách a thrillerech se samozřejmě také řeší soukromí a partnerské vztahy hlavních postav, ale má to určitou hranici a nedělá se z toho vztahové drama. Prostor, který zde dostalo dění kolem vztahu hlavních hrdinů, je přehnaný. Málem polovina knihy je věnována vztahu Luc - Ava a jejich vzájemným citovým bouřím. Toto spisovatelé, kteří UMÍ psát detektivní a thrillerový žánr, neudělají.
Zápletky vyšetřovaných zločinů sice nejsou úplně špatné, ale také nejsou ani moc zajímavé a u všech lze brzy lehce uhádnout pachatele.
Doporučuji čtenářkám, které mají v oblibě i jednoduchou romantiku. Já se s touto sérií loučím, neboť je jasné, že příští díl bude po této stránce ještě horší a já si další hysterické výstupy Avy a milostné blouznění obou ráda nechám ujít.
Z úcty k minulým dobrým dílům se rozloučím 3*.
Smrtholka je psychologické drama, jehož hlavní hrdinka si už od dětství s sebou vláčí hromadu nezpracovaných traumat. Během jedné jízdy vlakem se snaží vyrovnat s minulostí, přítomností, odpustit sama sobě a přijmout fakt, že nenese odpovědnost za činy svých nejbližších. Nejtěžší boj se totiž skutečně vybojovává ve vlastní hlavě.
Nejde o jednoduchou četbu, s motivy smrti a sebedestruktivními sklony, tématy viny, vyrovnání se s tragédií, odpuštěním si a přijmutím pomoci je to naopak těžká kniha. Navíc se celý děj odehrává prostřednictvím myšlenek a vzpomínek hlavní postavy. Obávala jsem se, že právě tato forma může být problém, ale vůbec ne, četla se dobře. Není jednoduché napsat celou knihu jako vhled do něčí mysli tak, aby to čtenáře nejen nenudilo, ale aby to naopak upoutalo. Tady se to povedlo.
Knihy s tím úžasným klučinou s jizvou ve tvaru blesku na čele a se zvláštními schopnostmi vyšly až když jsem byla dospělá a dostala jsem se k nim jako většina dospěláků - díky dětem.
Než jsem se do této série začetla, nevěřila bych, že mě pohádkové příběhy ještě dokážou tak pohltit. Celá tato série je geniální, je to skvost! Je to úžasný svět fantazie a kouzel, dobra a zla.
Knihy jsem četla dřív než byly zfilmované, ale musím uznat, že i filmy jsou velmi povedené. Ovšem i zde platí, že kniha je kniha... :-).
Každý díl jsem četla více než jednou, no... spíš mnohokrát. Jeden z nejlepších způsobů úniku z reality je začtení se do tohoto nádherného světa kouzel. Když potřebuji četbu, která odvede mou pozornost úplně jinam a zároveň pohladí, vracím se k Harrymu stále :-).
Celou sérii upřímně a s láskou doporučuji :-).
Martina Goffu mám už zařazeného mezi své oblíbené autory detektivek, o kterých říkám, že jsou sázkou na jistotu, takže jsem se na nový díl série těšila a užila si ho.
Sekta je vynikající česká detektivka, která se tentokrát neodehrává celá jen na domácím hřišti, ale za rozluštěním záhady musí Terence do Itálie. A tohle pátrání nebude zrovna procházka růžovou zahradou...
Příběh má výborný děj, úžasný spád, v druhé polovině si užijeme i napětí a rozuzlení je opět reálné. Samozřejmě nechybí ani vtipné hlášky na odlehčení. No zkrátka - už aby byl další díl! ;-)
V této knize se B. A. Paris vydala do jiného žánru než jsme u ní zvyklí. Napsala psychologické drama a já bych řekla, že se jí tento výlet povedl tak napůl. Námět vybrala výborně, přímo silný kalibr.
Říká se, že na špatné zprávy je času dost, ale platí to tak pokaždé? Toto dilema řeší hlavní postavy Livie a Adam. Oba chtějí něco tomu druhému říct, ale oddalují to, aby zbytečně neublížili, aby nezkazili jiný okamžik.
Tato kniha měla velký potenciál, ale neřekla bych, že ho autorka úplně využila. Výborná je poslední čtvrtina knihy. Děj, který jí předchází - přípravy na oslavu, oslava samotná a zároveň popis váhání a rozpolcenosti obou hlavních postav, to vše na mě působilo místy trochu povrchně a po určitém čase jako už zbytečně natahované. A to by nemělo, protože právě toto dilema mělo být vykresleno nejlépe. Naopak výborně napsané bylo emočně vypjaté velké finále.
Moje hodnocení je 70%.
Jak už tu jednou padlo - čtenářky knih Liane Moriarty budou touto nadšené a slupnou ji jako malinu ;-).
Když jsem začínala tuto knihu číst, bylo hodnocení čtenářů jen něco přes 40%, to mě udivilo. Před přidáním mého hodnocení bylo 53%. U spisovatele jako je Harlan Coben něco nevídaného, je to zkušený autor detektivek a thrillerů a patří mezi mistry tohoto žánru.
Po přečtení musím říct, že toto není nejlepší Cobenova kniha, ale tak nízké hodnocení si určitě nezaslouží!! A když si vzpomenu, co za slátaniny vydávající se za thrillery denně vychází, dodávám za předchozí větu druhý vykřičník ;-).
Příběh nemá závratné tempo a netečou tu potoky krve, ale je tu poutavý děj a sympatické postavy, které mají své problémy. Je tu víc zápletek s náměty šikany, neutěšeného dětství, nedokonalého právního systému a především dávného nepotrestaného zločinu, z kterého je velký kostlivec hned v několika skříních. Celé je to napsané chytlavým stylem se spoustou přímé řeči, takže se to dobře čte. Při rozuzlení nechybí překvapení.
Cobenovy příběhy bývají dotažené do konce, vše perfektně vysvětlí, ale tady udělal výjimku. U hlavní postavy - chlapce z lesů - zůstalo něco nevysvětlené a to beru jako mínus, protože to byla hodně zajímavá dějová linka.
Přestože má autor spoustu lepších knih, i tato za přečtení určitě stojí.
Tíha nenávisti je spletitý temný příběh a ačkoliv zpočátku děj neuhání vysokou rychlostí, je hned poutavý. Jak přibývá děje a záhad, zvyšuje se i napětí.
Z psychologického hlediska jde opět o výborné zpracování, postavy jsou živě vykreslené. Pocitově čtenáře knihou doprovází zoufalství a beznaděj. Autor toho nejen na Liz, ale hlavně na Adriana naložil tolik, že člověka napadá, zda vůbec lze tolik fyzického a psychického trýznění unést...
Tíha nenávisti je výborná detektivka s thrillerovými prvky, za mě doporučení.
Román Sběratel je o tom, kam až může vést vášeň ve spojení s labilní psychikou. Tato čistě psychologická hra je soubojem dvou osobností, kde nemusí být vítězem ten, kdo má klíče.
Vzhledem k tomu o jak jednoduchý děj se jedná, je zpracování velmi zajímavé, myšlenkové pochody obou postav jsou dobře zachycené.
Tento thriller poprvé vydaný v roce 1963 se pomalu stává klasikou a určitě stojí za přečtení.
Pilíře země jsou pro mě jednou z nejkrásnějších knih, které jsem četla. Děj se odehrává ve 12. století a ústředním motivem je stavba katedrály.
Na osudech několika hlavních postav autor věrohodně popsal život ve středověku - od kruté šlechty přes církev s jejím bojem o moc a majetek až k bídě prostých lidí, kteří museli nechat novorozeně v zimě na hrobě matky, protože ho neuživili...
Zamilovala jsem si hlavní postavy, autor je velmi dobře vykreslil. Neskutečně mě bavila stavba katedrály. Obdivovala jsem zanícení a touhu stavitele Toma postavit krásnou majestátní stavbu.
Kniha má více než 900 stran, ani jediná není nudná, naopak, čte se jedním dechem. Ken Follett napsal výjimečně živý, úžasný historický román. Toto je brilantní dílo.
Vynikající začátek nové série! Jde o jeden z těch thrillerů, kdy čtenář od začátku pachatele zná. A jde o hodně odporného psychopata, který má vše dobře promyšlené. Části psané z pohledu vraha zachycují drsnější scény s různými způsoby týrání.
Děj má rychlý spád. Příběh je poutavý, napínavý, místy nechutný a závěr je strhující.
Kniha je žánrově zařazená jako detektivka, já v tom vidím klasický thriller, v tomto případě dokonce skvělý thriller! Pro příznivce napětí jsou 'Dokonalé stopy' dokonalým čtením ;-)
Ach, ten vášnivý starověký Řím plný intrik, násilí a vražd! Román vypráví o věčném boji mezi mocí a bezmocí, láskou a nenávistí, dobrem a zlem. Na jedné straně císař - zhýralý a sobecký matkovrah Nero, na druhé básník - velkorysý a obětavý soudce krásy Petronius. A všude kolem Řím plný krutosti a ohně, když jej nechá císař vypálit...
Já osobně na románu nejvíce oceňuji nádherný, bohatý až poetický jazyk, jakým ho autorka napsala.
Knihám této autorky se nedá upřít čtivost a je to také jejich největší přednost. Na rozdíl od předchozího thrilleru nemá tento tak předvídatelný a mnohokrát omletý námět. Děj se však rozjíždí celkem pomalu, přesto vás příběh od začátku zaujme.
Rozuzlení bude asi pro většinu čtenářů překvapivé, ale je to za cenu určité přehnanosti, je méně reálné. Mně ta snaha autorky o šokující rozuzlení přišla spíše úsměvná, toto není konec, který na mě udělá dojem.
V současnosti jsou podobné jednoduché příběhy s pár postavami, chytlavou zápletkou a hlavní hrdinkou, která, ač profesně zdatná a inteligentní žena, se při nečekaném problému v soukromí chová hloupěji než naivní dítě, velmi oblíbené. Čtenáři náročnější v žánru thrilleru si tady však moc nesmlsnou. Toto má do propracovaného, nápaditého thrilleru s logickým, uvěřitelným, přesto překvapivým rozuzlením, daleko. Ona je to vlastně blbost, čtivá to ano, ale blbost.
Před několika lety bych pravděpodobně hodnotila výše, ale dnes mám v žánru tolik načteno, že ve srovnáním s jinými thrillery je moje hodnocení 2,5* a to jsem maximálně shovívavá.
Čtivý, napínavý příběh o osudu jedné zajímavé ženy, živelné, ale i laskavé, milující a vždy ochotné pomoci. Román je napsaný netradiční formou, vyprávění tvoří svědectví pěti osob, jde o pět monologů.
Na hlavní hrdinku, která i s manželem na začátku roku 1944 zmizela, vzpomínají lidé, kteří k ní měli různý vztah. Podle toho ji i ve svém vyprávění líčí. Někdy je plné lásky, milenecké ale i rodičovské, přátelské, vřelé i vděčné, ale je tu i jedno plné žárlivosti a hněvu.
Příběh se odehrává ve Slovinsku za druhé světové války a je inspirovaný skutečnou událostí. Dobře jsou zachycené dobové reálie tehdejší Jugoslávie.
Forma, jakou je kniha napsaná, nesedne každému, což je vidět z rozdílných hodnocení. Mně chvíli trvalo než jsem tomuto vyprávění přišla na chuť, ale potom mě to naopak strhlo a byla jsem zvědavá, jak se vše událo.
Za mě doporučení.
Pokračování slavného románu Chlapec v pruhovaném pyžamu s názvem Před sebou neutečeš je výborně napsané, příběh je skvěle vystavěný. Kniha je o osudech Brunovy starší sestry Gretel. Střídají se kapitoly ze současnosti, kde je jí více než 90 let, s popisem jejího života v poválečné Paříži, Sydney počátkem padesátých let a v Londýně roku 1953.
Gretel celý život tajila odkud pochází a kdo byl její otec. Když se však do bytu pod ní přistěhují noví sousedé, je postavena před těžké dilema, zda chránit nadále především sebe nebo pomoct malému chlapci a riskovat tím své odhalení. Postava Gretel je vykreslena výborně, její myšlenky a emoce působí velmi uvěřitelně, lidsky.
Toto je román o tom, jak těžké, téměř nemožné je přiznat si, že jeden z rodičů byl lidská zrůda nejtěžšího kalibru a druhému to nevadilo a pak s tím žít... Je to o vině a zároveň odmítání spoluviny, o strachu z odhalení. Celým románem se vine odvěká otázka, zda trestat děti za činy rodičů.
Tento dramatický příběh zaujme od prvních stran a po dočtení dlouho doznívá. Kniha Před sebou neutečeš patří mezi ty, na které se nezapomíná.
Doporučuji. Kdo nečetl první díl, začněte u něj, i ten je vynikající. John Boyne prostě umí.
Frankie je kocour, který mluví a celá kniha je vyprávěna z jeho pohledu. Příběh je o přátelství mezi člověkem, který ztratil smysl života a toulavým kocourem, který si troufne dát mu nový důvod žít.
Komentáře, jimiž Frankie často hodnotí počínání lidí, jsou trefné a občas úsměvné. Tohle je velmi svěže napsaný příběh, který slupnete jako malinu. Je to jen taková jednohubka, což je škoda, tady bych snesla i bohatší příběh.
3,5*