Dendyna komentáře u knih
(SPOILER) Až po přečtení první třetiny knihy přišel nečekaný spád. Oceňuji vykreslení postav a zajímavý námět, který poukázal na nelehké poválečné období v souvislosti s návratem děti do původních rodin .
Autentické vyprávění hlavní hrdinky, která si jako dítě se svým bráškou prošla opravdickým peklem. Neumím si představit jak se děti dokázaly s takovými hrůzami vyrovnat. Kniha je čtivá, občas jsem měla pocit jako bych v kanále byla s hlavními hrdiny a naslouchala hučení řeky Plotvy. Vůle žít, soudržnost, rodičovská láska, a hlavně naděje pro mě představuje hlavní linii tohoto díla.
Takový můj klenot v domácí knihovničce. Oveho jsem se trochu bála, jelikož jsem od něj očekávala jistou podobnost se Stoletým staříkem, kterého se mi nepovedlo dočíst. Ale psychologicky krásně rozpitvaný netradiční asociální Ovův charakter mě naprosto nadchnul. Vřele doporučuji.
Ke knížce jsem se vracela, spád dostala až v druhé polovině, nečetla se lehce, ale v závěru oceňuji promyšlenost příběhu a originální konec.
Krása a odvaha, odvěká kombinace Božího daru, jenž v primitivních neobdařených bytostech vzbuzoval závist a touhu vyrvat z nitra to co je přirozené a dané. Podnět k inkvizičním fanatickým honům, manipulaci a vymívání mozků. Děkuji Boženě za toto futuristické dílo, za její vhled, vidění a moudrost kterou dokázala přenést na další generace.
U díla vyzdvihuji zejména autentičnost, autorka popsala přežívání v zajateckých táborech neuvěřitelně detailně, líbí se mi přerod hlavní postavy z naprosté naivity k rafinovanosti a duševní síle. Čtenář prožívá děj s hlavními postavami. Děkuji také za obeznámení se s pojmem " Ženevské úmluvy". Knihu dopoučuji
Velmi přesvědčivě zpracované téma ženské špionáže na základě historických faktů. Konečně dvě záživné dějové linie. Jelikož je příběh inspirován skutečnými událostmi musela jsem si Louise, Violette a Camerona vygooglit a shlédnout podobizny :)
Autorka odvedla kus poctivé práce, spolu se Slavíkem od Kristin Hannah považuji dílo za jeden z nejlepších románů z období světových válek.
Patřím k těm, které Rebina linka zaujala o něco méně, na druhou stranu si člověk uvědomí jak banální byly některé starosti současnosti vůči válečným rokům. Mám načteno více titulů kde se současnost prolíná s minulostí, a pokaždé je ten jeden prostě spádovější. Z toho důvodu mám teď chuť orientovat se na jednu dějovou linku. Jinak kniha psaná s citem a oceňuji pěkný popis některých ročních období. Recepty na konci jsou příjemným spečetěním celého díla.
(SPOILER) Tak tohle bylo zajímavé a především smutné. Dějová linie z období války - čtivá a dobrodružná. Pořád jsem však doufala že Michel bude mít lepší osud a z konečného vyústění v polovině knihy mi bylo fyzicky zle, obzvlášť proto, že mám malé děti. Na mrtvého chlapečka zavřeného ve skříni jsem myslela i v obchodě. Autorka, napůl Angličanka, napůl Francouzska, zvolila mimořádně tvrdý a realistický námět který koresponduje s dobou, tragédii tisíců židovských rodin, především matek a dětí, které byly během německé okupace zavlečeny do koncentračních táborů, ve spolupráci s francouzskou policíí. ( 16.-17. 7. 1942, Rafle du Vélodrome d'Hiver, Paris )
Druhá linie o novinářce Julii se pomalu rozjížděla, ale místy ve mně chování Julie evokovalo určitou posedlost příběhem Sarah. Konec urychlený a vcelku očekávaný. Film jsem neviděla, zajímalo by mě nakolik se drží dějové linie. Knížku doporučuji.
Čtivá kniha z krásného prostředí Aljašky, zejména druhá polovina nabrala nečekaný spád. Občas mi také žánr připadal jako thriller...perfektně psychologicky propracovaná postava Ernsta. Konec mi nevadil, po všech těch bouřích už muselo vyjít slunce, jinak by to byla celkem velká depka. Slavík se mi však líbil ještě o něco více. V podobném duchu zajímavé přírody se nese i "Kde zpívají raci" ... no a já jdu hledat knihy s obdobnou tematikou, protože teď na té krásné přírodě nějak ujíždím.
Začátek skvělý, pak přišlo zklamání protože ta počáteční dobrodružná záležitost vyšuměla v naprostou nudu, nedočetla jsem
Knížka mě dokázala emočně rozložit, byla to krásná jízda divokou vzdálenou bažinou v tomhle popelavém únoru, prosvítila dušičku..Konec jsem nečekala, ale dává smysl..
Knížka mě bavila, japonská kultura mi odjakživa zavání tajemnem, děkuji za úžasný náhled, obdivuji s jakou sílou se paní Denisa dokázala poprat s nelehkým osudem, no a dokonce na straně 157 jsem se po dlouhé době od srdce zasmála, hlavní hrdinka neztrácí přese všechno smysl pro humor a naději.
Knížku jsem bohužel nedočetla, nejspíš je to tím že x knih na podobné téma už mám načteno, a knížka dle mě nedosahuje kvalit jako u titulů Za zavřenými dveřmi, Manželský pakt nebo Stíny nad zálivem. Bylo to jako tahat za nekonečně dlouhou nit s touhou narazit na akční dějový uzlík, vzdala jsem to.