denib komentáře u knih
Výborná kniha, což mě vlastně už u této autorky ani nepřekvapuje. Opět musím vychválit nejen příběh a čtivost, ale i to, že si autorka vybírá země a situace, které se v beletrii neobjevují tak často. Tedy alespoň u nás. Věřím, že v Rumunsku se o Rumunsku něco píše :-) Je to psané velmi realisticky a je vidět, že se autorka předem s danou situací (tentokrát s životem obyčejných lidí za Ceauşesca) vždy obeznámí. Často si k jejím knihám dohledávám další informace a vždy to sedí. A dozvídám se tak něco o dějinách, které jsem neznala. O tíživých dějinách. Přitom to je nenásilnou formou, na velmi dobře napsaném příběhu, který čtenáře zaujme hned od začátku a zájem vydrží až do konce. Jako bonus tu je neskutečně dobře vykreslený strach lidí. Takže opět jasných 5* a doporučuji.
Není to žádná skvostná literatura a zřejmě na knihu časem zapomenu. Ale teď prostě musím napsat, že se mi to líbilo, dobře se to četlo a bavilo mě to. A o to jde, ne? Byla jsem zvědavá, jaká pravda se za fámou skrývá a odhalení mě dost překvapilo. Mockrát jsem si říkala: "To je jasné, je to takhle." Ale kdeže... Ale ještě víc mě zaujalo sledovat, jak si taková fáma žije vlastním životem, jak bují a rozkvétá, jak jí živí fantazie i obavy obyvatel, kteří ve skutečnosti vůbec nic neví. Protože příběh samotný je fikce, ale život fámy, to je skutečnost. To známe asi všichni.
S hodnocením dost váhám a možná ho časem ještě snížím, zatím 4*. Když se vezme z knihy to, že jde o sériové vraždy, že detektivové dostávají hádanky, že pátrají a závodí s časem, že obvinění padá na nevinné, je to dobré. Dobrý a napínavý krimi případ. Sice ne zrovna pravděpodobný, ani ne úplně proveditelný, ale to vem čert. Líbila se mi i forma hádanek. ALE... Už mě nebaví, že se zase případ motá kolem Jurka. Nebaví mě, že je případ zase osobní proti detektivům. Nehledě k tomu, že mají tolik vlastních problémů, že by je už nikdo neunesl, natož aby dál fungovali v tak stresujícím zaměstnání. Není už na čase Jurka definitivně opustit? Já bych to uvítala... a zřejmě by se ve Švédsku znatelně snížila zločinnost :-)
Tak tohle byla lahůdka. Autor udržuje správnou atmosféru a píše tak, že se to čte rychle a lehce. Člověk to vyloženě prožívá. Je pravda, že díky filmu jsem měla některé scény přímo před očima, ale přesto se to od filmu liší. Asi hlavně právě tou atmosférou - je to spíš psycho detektivka než horor. Díky filmu jsem samozřejmě věděla, jak to je s Normanovou matkou, ale je napsaná tak dobře, že jsem na to chvílema málem zapomínala. Prostě doporučuju k přečtení všem, ať už jste film viděli nebo ne. A rozhodně zkusím i další díly, o kterých jsem ani nevěděla, že existují.
Byla jsem překvapená, že na mě z knihy dýchla úplně jiná atmosféra než z filmu. Tedy alespoň než z toho jednoho filmu, který jsem zrovna viděla já. Kniha mi nepřipadala strašidelná, ale rozhodně byla temná a hlavně smutná. Nutící k zamyšlení, kdo je tady vlastně příšerou. Užívala jsem si to. Trochu mi akorát vadilo, jak polopaticky nám autorka předkládá, co je z morálního hlediska správné nebo špatné. Přišlo mi, že toho filozofování je trochu moc a opakuje se. Čtenáři ale nejsou hlupáci, není nutné to do nich takto tlačit. Za to hvězdička dolů, i když je pravděpodobné, že za to může především stáří knihy.
Byla jsem trochu skeptická, jestli mě kniha psaná formou dopisů bude bavit. Ale jaké to byly dopisy! Jsem uchvácená. Někdy to bylo úsměvné, někdy smutné. Ale vždy tak mile lidské. Všechny postavy jako bych přímo viděla před očima. O druhé sv. válce je toho napsáno spousta, ale tohle je prostě jiné. Nezapadne to mezi ostatní knihy. Doporučuji.
Spolu s dějem a zajímavostí gradoval i můj názor na knihu. Na začátku jsem si říkala, že to bude tak za tři hvězdičky. Měla jsem problém si zapamatovat 8 postav, jejich jména, kdo je vězeň a kdo ne... Navíc autor jako jejich označení často používá i "voják", "tmavooký", "hubeňour", "blonďák", "inženýr", "desátník"... Prostě toho na mojí hlavu bylo moc. Jak jsem si na to ale zvykla a něco si přece jen zapamatovala, četlo se mi líp. Navíc děj začal být záhadný, strašidelný, napínavý a já četla dál s nesmírnou zvědavostí. A posledních 100 stran, kde už je napětí fakt vystupňované a člověk začíná tušit, jak to dopadne... No prostě jsem musela přihodit i tu pátou hvězdu :-) Za poslední větou jsem si nemohla nevzpomenout na jistý hodně starý slavný film... ale nebudu prozrazovat jaký :-)
Napínavé, zajímavé, čtivé, bez hluchých míst a se skvělou atmosférou. Co dodat? Líbilo se mi, že i přes ponurost prostředí a vůbec celkové situace hlavních postav, čtenář pořád doufá. Trošku mi vadilo, že to je nepřísnější vězení, ale přesto jdou některé věci "očůrat". To bylo trochu nepravděpodobné. Ale to je tak malá chybička, že mi nezkazila dojem. Oceňuji "netvory". A hlavně oceňuji, že u nás v knihovně mají hned k dispozici další díl :-))
Jsem ráda, že série tímto skončila. Zní to možná hanlivě, ale nemyslím to tak. Jen těch osobních peripetií bylo hlavně v předchozí knize už moc a jejich rozvíjení by na mě působilo spíš směšně než vážně. Takže se mi líbí, jak to autorka v této knize uchopila, i když to není veselé čtení. Jinak ke knize samotné - v první půlce jsem měla nepříjemný pocit, že se tam v podstatě nic moc neděje a trochu se nudila. V druhé půlce to už mělo spád. Takže i když to není nic extra, přečetla jsem to ráda.
Tak to bylo drsné čtení. Baletky musí být očividně strašně odolné nejen fyzicky, ale i psychicky. Vydržet to může jen ten, který má fakt velkou sebekázeň, fyzické předpoklady a především obrovskou touhu (nebo spíš posedlost) se tou baletkou opravdu stát. Tak velkou, že tomu všechno podřídíte, že všechno snesete. Od desíti let snášet takový dril, bolesti, hlad i ponižování... Nároky na ně jsou strašně velké. A důvodů, proč to nakonec nevyjde, je spousta. Jasně že se obecně ví, že to je těžké povolání a dřina. Ale tady se člověk dozví mnohem mnohem víc, než co si představuje. Číst o tom, jak se nateklé, zkrvavené prsty opět a opět pokoušíte narvat znovu do špiček a tančit, je horší, než číst nějaký vymyšlený thriller nebo horor. Ale taky je to fascinující. Zaujal mě i vypravěčský styl. Je to psané trochu zvláštně - ve druhé osobě a navíc se skáče v čase, občas to prokládá deníkový záznam. Jenže mě to nesmírně vyhovovalo. Je to hodně jakoby to autorka jen tak vyprávěla a to přímo mně. Každému tenhle styl vyhovovat nebude. Ale já knihu přesto doporučuji k přečtení.
První slovo, které mě napadá, je SUPER :-) Moc se mi to líbilo. Kresba, která mi nepřipadá vyloženě krásná, ale rozhodně zajímavá, oslovující, příjemná. A děj, který ve mně vzbudil takovou zvědavost, že jsem najednou byla na konci a nechápala, jak to :-) Vlastně doslova. Hltala jsem to tak rychle, že když přišel konec, jenom jsem nechápavě nakrčila čelo v domnění, že to vlastně nijak nedopadlo. Tak jsem se nadechla, prohlédla si ty poslední stránky znovu a lépe a ejhle. Ono to má vlastně konec dost jasný. A pro mě nečekaný. Jsem prostě nadšená.
Ajaj, zase jednou jdu proti proudu. Ale tentokrát opravdu nemůžu dát víc jak tři hvězdičky. Bylo to čtivé, místy napínavé a svižné, místy ne, ale nevadilo to. Líbilo se mi, že motivace byla uvěřitelná a postavy celkem také. Strašně mě ale rozčilovalo, že na některá překvapivá odhalení uprostřed děje měli detektivové přijít hned na začátku, protože jsou podle mě součástí rutiny na startu jakéhokoli vyšetřování. Jako předchozí zaměstnání, trestní rejstřík... A konec byl opravdu zvláštní. Skoro to na mě působilo, že si autor uvědomil, že už musí z práce domů, tak to utnul :-)) Ale na druhou stranu je ten konec takhle celkem zajímavý. Jen mě štve, že nevím, jak dopadl případ mrtvých koček... Stejně se ale už těším na další díl :-)
Už jsem přečetla čtyři z pěti "katastrof" této autorské dvojice a ještě nikdy jsem nebyla zklamaná. Noční můra mi sice připadala maličko slabší než ostatní, ale pořád velmi dobrá. Nechybí napětí, inteligentní příběh, promyšlený děj, zajímavost a čtivost. A myslím, že je znát, že se autoři nejdřív poctivě snaží získat o problematice dost informací.
Skvělá kniha. Vlastně je to příběh takového obyčejného života jedné rodiny, příběh, který se může stát a určitě už se i nějakým způsobem stal. Tedy ne s transplantací míchy, ale co se mělo transplantovat je v podstatě jedno. Autohavárie může život obrátit naruby nejen přímým účastníkům. Na knize je hodně znát, v jaké době byla napsána, ale i to je v podstatě jedno. Autor nemusel používat nějaké extra supermany nebo osudem zmítané trosky. Nemusel psát o válkách, vraždách, světových katastrofách apod. Stačil mu obyčejný člověk k napsání dobré knihy, která mi o to víc přišla zajímavá. Jsem moc ráda, že jsem jí díky výzvě přečetla.
Jsem trochu nesvá, že nejsem moc nadšená z knihy, kterou většina hodnotí tak dobře. Ale nemůžu si pomoct. Je to zamotané, konspirativní, postavy se mi občas pletly a celé to je hrozně nepravděpodobné. Já vím, nepravděpodobná je dneska většina detektivek. Ale tady mě to vyloženě tahalo a rušilo. Na druhou stranu přiznávám, že to je neotřelé, napínavé a dobře čtivé. Člověk se u toho rozhodně nenudí. A téměř proti své vůli jsem prostě byla zvědavá, jestli jsem tipla správně, kdo je vrah.
Kéž bych měla alespoň trochu takové odvahy, jako měla Harrieta Tubmanová. Kniha je čtivá a zajímavá. Hodnotím kladně už jen za to, že i když jde z velké části o fantazii autorky, přináší příběh o skutečné a důležité ženě, kterou bychom měli znát.
Z televize znám Macha a Šebestovou dobře, ale ke knize jsem se dostala až jako dospělá, a to jen čirou náhodou. A báječně jsem se bavila. Je to jedno z děl pro děti, které nevyčpí časem a ani pro dospělého neztratí své kouzlo. Při čtení jsem úplně slyšela hlas pana Nárožného a viděla nejen ilustrace v knize, ale celé filmové scény pana Borna. Vůbec nevadilo, že to tak trochu svazovalo mojí představivost. Naopak jsem si to náramně užívala a dobře se pobavila, protože představivost pana Macourka prostě stačí :-) Rozhodně doporučuji.
(SPOILER) Drsný příběh o ženě, která strávila sedm let v zajetí a jejím synovi, který se v tom zajetí narodil. Uvědomila jsem si, co všechno se jako děti učíme od svého okolí. A co nedokážeme pochopit, pokud nemáme patřičnou zkušenost. Četla jsem to s pusou otevřenou, protože jsem si pořád s údivem říkala, to snad není možné. Ale všichni víme, že je. U útěku mě teda překvapilo, jak se s tím Jack právě bez té zkušenosti popasoval. Že jen neztuhnul na místě a nezíral na všechno kolem. To mi připadalo trochu nepravděpodobné. Dost mě ale zaujala část, která přichází až po tom šokujícím. Jak pocity z takové zkušenosti vysvětlíte ostatním? A jak mají ostatní pochopit vás, když si to sami neumí ani představit? Jak se vyrovnáte s tím, že "normální" život je teď vlastně ten "nenormální"? Dopad tragédií a zločinů prostě nekončí tím, že je oběť zachráněna. No, jen tak asi na knihu nezapomenu.
Milá knížka, u které jsem se někdy smála, někdy zamýšlela. Výborně jsem si odpočinula. Anna je tak strašně ukecaná a trochu potřeštěná hrdinka, že jsem se musela smát. Ve skutečnosti by mi to možná lezlo na nervy :-) A ta její fantazie, to je prostě nádhera, až jí trochu závidím. Myslím, že na knihu možná v mém životě ještě někdy znovu přijde řada.
Dala jsem si od poezie na nějaký čas odpočinek, ani nevím proč. Uvadlé listí mě naplnilo touhou znovu číst básně. To je myslím větší pochvala, než co bych zde mohla o knize napsat.