Dervish komentáře u knih

Zábavné čtení na dvě odpoledne. Rád jsem se přenesl do doby rytířských soubojů, kdy se lámou dřevce, prohýbají plechy a o krvavé údy není nouze. Líbí se mi, že z Dunka Martin neudělal žádného superhrdinu, je to jen floutek, který má do rytíře ještě sakra daleko, ale odvaha a smysl pro čest mu rozhodně nechybí. V čem jsem se naopak ztrácel jsou jména všech rytířů. Když došlo na závěrečnou bitvu, nevěděl jsem kdo, s kým, proti komu vlastně bojuje - zapamatovat si ta podobná jména je prakticky nemožné. Chvílemi si myslím, že to nevěděl ani sám Martin.

4 29.03.2018

Taková malá červí jednohubka, která vám zabere dvě hodiny vašeho času. Neurazí, nenadchne. Od Martina prostě všichni očekáváme úplně jiné věci.

27.03.2018

Do kvalit MKP má tato povídková sbírka daleko. Je to příliš chaotické i na Eriksona. Změť jmen, činů, míst, démonů a událostí za hranou uvěřitelnosti. Špičák je většinou mimo (ve skrytu) dění, Bauchelain není tak zábavný jako v MKP a Emancipor (věčně zhulený) to už nezachrání. Přijde mi, že je to zbytek ze psaní MKP, kam se to úplně nehodilo a tak se Erikson rozhodl to vydat samostatně (za jakým účelem těžko říct). Každopádně povídky Potoky krve a Klidné vody Přejdesmíchu mě vůbec nenadchly; trochu to zachránila až závěrečná Zdraví mrtví.

27.03.2018

Parádní a ještě jednou parádní. Dlouho jsem čekal kdy Payne dokáže navázat na knihy o Nicku Twispovi a konečně jsem se dočkal. Ne dějem, ale kvalitou. Vtipné, zamotané, kouzelné. A happy-end, což u Payna není vždy pravidlem. Navíc jsem se dozvěděl hodně o bikinách a těžkých začátcích tohoho kouzelného oděvu bez kterého si dnes nedokážeme pláže představit. Prostě po všech stránkách povedená kniha a já doufám, že Payne už je zpět na té zábavné vlně. Teď z ní jen nespadnout.

7 26.03.2018

V prvé řadě je potřeba říct, že Esslemont není Erikson, píše prostě jinak a tak se k tomu musí přistupovat. Oproti Eriksonovi je vidět, že není zatím tak vypsaný, takže se nepouští do žádných složitých propojovaček a schovávaček. Jede přímo, dvě linie (o dost zábavnější je Kalenova, ta od Kisky mě dvě třetiny nudila, ale v závěru také chytla dech), postupná gradace a skvělý závěr.

Potěšilo mě, že jsem se dozvěděl víc o Dassemovi (hodně zajímavé vyprávění), o Tayschrennovi (kterého Erikson krom prvního dílu své série naprosto odřízl od dění - což mně přijde škoda), o pomezičníkovi, Mrzeně a naší slavné stínové dvojce. Byla to paráda a těším se i na další knihy od tohoto autora.

Hodnocení je někde mezi 3 a 4, ale vzhledem k tomu, že je to první kniha od tohoto autora, dávám vyšší hodnocení a čekám, že mně to autor vrátí v dalších knihách. Jinak si totiž pro něj dojdu třeba i do říše stínu!

2 21.03.2018

Tohle se nepovedlo, pane Payne. Skoro si až říkám jestli to skutečně napsal autor knihy Mládí v hajzlu? Hlavní hrdina nezajímavý a nudný, příběh bez větších zvratů, překvapení či komických situací (ani jednou jsem se od plic nezasmál, což u knih Payna považuji téměř za jistotu - ale tady jsem čekal fakt marně).

Na dvě hvězdy to vytáhla Verity, která si příběh ukradla pro sebe a pro ní jen škoda, že nebyla v jiné knize, protože tohle si nezasloužila. Její potenciál je úplně někde jinde. Bohužel úplně nejhorší byl závěr a setkání Wildera s Dott. Celou knihu o ní hlavní hrdina básní s něhou a láskou neskutečnou, ale po setkání, když mu řekne: "hele sorry kámo nemáš žádnou budoucnost, neklapalo by to", tak jí odpovídá něco ve smyslu: "ok, chápu, tak čau". Co to jako mělo být? Tady měla ta komická část knihy začít, to byla příležitost jak prase a Payne ... jí nechá protéct v ruce s heslem "jedu domů, copak asi vaří maminka."

V podstatě mně to přijde, že kniha je ušitá horkou jehlou. Jakoby hořila termínovka a něco prostě do tisku muselo. Jinak si totiž pokles úrovně v Paynových knihách nedokážu vysvětlit.

20.03.2018

Nedočteno. Přiznám se, že jsem po knize sáhnul na základě kladných komentářů zde na databázi, bohužel po 50 stránkách jsem si řekl, WTF, to museli hodnotit jinou knihu, vždyť tady není nic převratného, nic co by člověka oslovilo, přimělo se zamyslet (teď kecám, jednou jsem se zamyslel, a to nad člověkem, který má do knihy potřebu narvat smajlíky, a ne jednoho nebo dva, mraky smajlíků, kteří na mě ze stránek vyskakovaly a bafaly a rušily v koncentraci na text; pokud se člověk nenaučí vyjadřovat tak, aby nemusel smajlíka použít, nikdy z něho dobrý spisovatel nebude, to je prostě fakt). Kniha možná v závěru chytne druhý dech, nevím, já nemám vůbec žádnou potřebu číst dál, pro mě ztracený čas...

Víc než knihu, to připomíná učebnici, u které by studenti neměli usínat, ale nějak se to nepovedlo.

5 16.03.2018

Panenko skákavá, to je taková slátanina, že mi občas oči jeli šejdrem. Ale bavil jsem se, to zas jo. Fantazie a představivost autora je neuvěřitelná, jistě lehce znechucující, ale obdivuhodně spektakulární, jak by řekl Chorozon. Jen všeho bylo až moc, a to už někde u stránky s číslem 300, dalších 300 stránek už se věci většinou jen opakovali a přestali být "šokující", což když se zamyslím nad obsahem, je divné, protože kniha je na slově "šokující" postavená.

Rovněž mi bohužel přišlo velmi úsměvné, jak postavy jednají nelogicky, ale "belzebub" vem postavy, on celej ten děj byl tak nějak nelogickej, démoni lehce smrtelní, lidi téměř jako terminátoři, všechny ženský potvory a prolhaný mrchy a nad vším si v poklidu bzučí obří moucha. Jo zní to jako prdel, ale každá prdel potřebuje správnou mísu na kterou se usadit, Kopřiva tady seděl trochu nakřivo, tlačí to a budou z toho bolet záda. V lepším případě.

Závěr je takovej ... zvláštní ... čekal jsem něco jiného a lepšího. Když už držím komando téměř 570 stránek prostřílené jak ementál, tak ho nenechám na posledních stránkách jen tak "odmolekulovat". To prostě nasere. A to jsem ty kluky vlastně ani neměl rád, já přál Chorozonovi.

5 16.03.2018

A je to tady. Konec. Na posledních 200 stránkách jsem měl třikrát v očích nějak mokro. To nejlépe hovoří o tom, jak je kniha napsána. Je to parádní završení téhle objemné série a i když nedostanete odpověď na všechny otázky, které vás trápí (prostor pro další knihy tady rozhodně je), tak epický závěr opravdu stojí za to. A paliči mostů a lovci lebek si teď zaslouží opravdu dlouhý odpočinek.

Za pár let totiž přijde chvíle, kdy je znovu povolám do akce, druhé čtení už bude určitě jiné, detaily které teď zapadly budou vyplouvat na povrch a doplňovat tuhle neobyčejnou skládačku.

Nebudu tvrdit, že nyní rozumím všemu co mi Erikson nakládal na talíř, některé myšlenky ostatně nepochopím asi nikdy, stejně jako chování některých postav (asi nejvíc protivná a zbytečná postava pro mě byl, je a bude Icarium). Rovněž se mi nelíbí, že některé postavy se ztratily a o jejich dalším ostudu nevíme už nic (příkladem za všechny je třeba císařovna, Leoman nebo Besana), ale ono to prostě jinak asi nešlo. Udržet v ději takové množství postav je zkrátka nemyslitelné. Erikson to "skoro" zvládnul.

Jsem rád, že jsem mohl být součástí tohoto Malazského světa, našel jsem v něm totiž hodně paralel se skutečným světem, který nás obklopuje. Je čas se zamyslet nad vlastními životy a prožívat je tak, aby ani jeden den nebyl promarněnou šancí na to ukázat, že si zasloužíme tady být. Pro mistra Kápě, nechtějte přeci, aby dorazili další Forkrul Assail!

Nejlepší knihy v sérii:
-----------------------------------
VZPOMÍNKY LEDU
PŮLNOČNÍ VLNY
CHROMÝ BŮH

4 08.03.2018

Klasická Payneovina, v hlavní roli smolař, který si ne a ne vrznout, přitom je to asi to jediné, co by ho mělo v životě trápit. Bavil jsem se a to je u Payna to hlavní. Příběh je opět dotáhnut do absurdna, ale co, ten kdo četl Mládí v hajzlu, nemůže být překvapen. Jen je mi trochu líto jak nakonec hlavní hrdina dopadl. A zásun pořád v nedohlednu...

Jen bych se příště raději nepouštěl do básní, to byla opravdu tragédie, bez legrace.

2 05.03.2018

Je to vlastně spíš cestopis než fotbalový zápisník. O fotbal až tolik nejde, většinou se Jára zmíní jen o výsledku a lehce o průběhu hry. Víc ani ťuk. Za to je krásně popsáno francouzské prostředí z pozice moderátora, který je pořád ve spěchu. Byl jsem ve Francii několikrát a znám jí trochu jinak, tak jsem se rád podíval i do těch dvouhvězdičkových lokací. Člověku se až nechce věřit, že pan Bosák zažil tolik komických situací během pár týdnů (zřejmě lehké autorské přibarvení, ale není to na škodu, plynulosti četby to pomůže). Nejedná se o žádné extra dílko, ale čte se to docela dobře. Ono pan Bosák je hlavně skvělý hláškař a glosátor, nikoliv spisovatel. Je to vidět hlavně v závěru, kdy kniha skončí z ničeho nic. Čekáte nějaké šírší zhodnocení šampionátu, nějakou "spešl" historku na závěr, revoluční myšlenku, pohled do budoucna apod. No nedočkáte se. Hold počkejte si na další MS. Jára každopádně zůstane mým nejoblíbenějším sportovním komentátorem a klidně si s ním půjdu i zaběhat. Vzhledem k popisu jeho běžeckých úspěchů bych mu snad měl stačit.

1 12.02.2018

Přiznám se, že jsem od Gaimana čekal trochu jiný výkon. Jako velký fanoušek vikingské doby mně tato kniha nic nového nepřinesla. Gaiman prakticky jen opsal více (či méně) známe příběhy z vikingské mytologie a chronologicky je uspořádal. Knížka je sice čtivě napsaná a pro ty co se teprve chtějí seznámit s božskými Vikingy může sloužit jako dobrý start, ale bohužel chybí tomu něco navíc. Myslím, že tady rozhodně byl prostor k většímu ponoření do jednotlivých příběhů, k lepšímu vykreslení postav či k efektivnějšímu popisu závěrečné bitvy (ragnaroku). Jenže Gaiman tyhle možnosti (mně zcela z nepochopitelných důvodů) zcela ignoroval. Kniha tak neurazí, ale ani nijak nenadchne. Na trhu jsou určitě lepší knihy o Vikinzích a Gaiman to také umí lépe. Tentokrát to má za 50%.

3 31.01.2018

Je to velké sbíhání. Předmluva před závěrem série. Spousta myšlenek a tajemství se pomalu, ale jistě začíná zjevovat jak Slunce vycházející ráno nad kopcem. Jak stránky v knize ubíhají, čtenář se postupně probouzí z čtecí kocoviny. A je to teda síla, povím vám...

Na můj vkus je v tomto předposledním díle málo akčních scén, ale když přijde závěrečná bitva, je to zase "majstrštyk" - v popisování bitev je Erikson prostě jedním z nejlepších spisovatelů co znám. Slintal jsem blahem.

Těším se na poslední díl. Zároveň se ho ale bojím otevřít, protože si uvědomuji, že po přečtení už bude konec. A je mi to už teď strašně líto. Spoustu postav jsem si oblíbil natolik, že se staly mou druhou rodinou a nechce se mi je opustit. Vím, že se k celé sérii v budoucnu určitě ještě vrátím, ale už to nebude jako číst knihy poprvé. Závidím všem, co mají Malazskou sérii ještě před sebou, chtěl bych být ve vaší kůži.

Já si jdu prozatím připravit do jedné ruky svítivku, do druhé práskavku ... a jdu na finiš. Tohle nemůžu přežít, nikdo to nemůže přežít!

2 22.01.2018

Velmi zdařilé pokračování katastrofické knihy. Hrdinové jsou ti správní klaďasové, záporáci hnusní a postradatelní. Snad jen těch doutníků je až trochu moc, to je na každé stránce minimálně jeden, který Michálek s gustem ztrestá. A také nesmrtelnost (nezranitelnost) hlavních postav je velmi úsměvná. Vlastně se o ně v celé knize vůbec nebojíte, protože víte, že si plešouny s klidem namažou na chleba a je jedno jestli jich je proti nim 10, 100 nebo tisíc. Chybí trochu to napětí, kdy se o hlavní postavu v klíčové scéně bojíte. Prostě knihou projedete bez bázně a hany. Jinak pro mě je nejzajímavější postavou malá japonečka - ta se povedla.

6 15.01.2018

Takové lehké letní oddechové čtení, které uteče dřív než voda v řece. Párkrát jsem se opravdu zasmál od plic.

The best: "Ani v sexu mu to poslední dobou moc nejde. Včera zase uklouznul po prostěradle, a jak se soustředil na křečovité držení se za noční stolek, vůbec si nevšiml, že hloubí jamku v matraci a já před notnou chvílí odešla otevřít pošťákovi. Začínám o něj mít vážně starost."

2 22.11.2017

Poněkud netradičně píšu i když zatím díl nemám dočtený, protože nemůžu jinak. Mám za sebou 400 stránek a říkám si, co se sakra děje? Jsem doslova šokován jak je tahle kniha zatím slabá, užvaněná, děj jde jen velmi pomalu kupředu, vše se točí na místě v kruhu, akce zatím nebyla skoro vůbec žádná! Na 400 stránkách!!! Skoro jakoby knihu napsal někdo jiný. Doufám, že panu Eriksonovi nedošla v osmém díle šťáva, že je to jen "chvilka" pauzy před tím než to opět rozjede. Občas se sice autorům sérií stane, že je dílo v určitou chvíli přeroste a že prostě neví jak ho zdárně ukončit, já však pevně věřím, že to není případ Eriksona - to by byla obrovská škoda. Pokud by totiž tohle byl první díl série, tak rozhodně v dalších knihách nepokračuji a asi nejsem sám. Takhle jdu číst dál a věřím, že to Karsa a paliči mostů dokážou znovu nakopnout. Jen velmi nerad bych totiž nějaké knize malazské série dával dvě hvězdy.

Tak dočteno. Posledních sto stránek už je starej dobrej Erikson. Pěkně pospojovat cesty všech postav a udělat z toho pořádně krvavej masakr. Jo tohle je FAJN, tohle je pravej malaz. Bohužel těch zhruba 750 "užvaněnejch" stránek dílo stejně nevytáhlo výš než na 3 hvězdy. Zároveň je to pro mě zatím nejslabší díl ze série. A to že smrt jedné z hlavních postav ve mě nevyvolala takovou emoční vlnu jako když umíral Whiskeyjack nebo Dujek, hovoří samo za sebe. Touhle cestou ne, pane Eriksone, pro mistra kápě, touhle cestou ne. Doufám, že najdete opět drajv ze třetího a pátého dílu, modlím se za to.

PS: Taky se někomu pořád pletli Spinnok Durav a Endest Silann? Mě pořád, furt jsem si musel ujasňovat kdo je kdo. Nějakej blok v hlavě asi...

1 07.11.2017

Dočteno za dva dny. Začátek mě příliš nechytnul, ale od půlky knihy už to jede. A ten závěr... fíha, to jsem nečekal.

PS: To mleté maso v boloňských špagetách, které si dnes dávám k obědu najednou chutná tak nějak jinak. Bojím se, aby už nechutnalo jinak navěky.

2 10.10.2017

Pro mě je to lepší kniha než Hustej nářez. Taková reálnější, míň přehnaná a ulítla. Navíc postavy jsou konečně vykreslené lidsky, i když jsou pořád jak přes kopírák. Všichni nabušení, precizně střílející a téměř nesmrtelní. Ale na to sere pes, Kotleta si to takhle nastavil, tak berte nebo nechte být. Děj se mně líbil a určitě si přečtu i pokračování.

4 09.10.2017

Velmi čtivě napsané, ač jde o doslova hrozné téma, tak nejde od stránek odtrhnout oči. Přesto ten obsah, člověk se až musí ptát, proč je potřeba o tom psát knihu? Pak se ovšem zamyslím a odpovím si sám. Aby lidé nezapomněli, že dokáží být horší než zvířata, stačí tak málo ... A já nezapomenu. Už to nikdy znova číst nebudu, přesto nezapomenu. Nejde to, bolí to, i přes ty popsané stránky...

6 05.10.2017

Tak sedmá skládačka do puzzle úspěšně zasazena a musím říct, že to na začátku vypadalo na nejlepší knihu ze série, bohužel v závěru přišlo několik okamžiků, kdy jsem si řekl: "pro mistra kápě, proč?" Především změna chování Rudomaska, kdy byl nejdříve skvěle a chladnokrevně uvažující mašina na zabíjení, později už jen ne příliš schopný a zmatkující velitel, který vede své vojsko jak telata na porážku - odkud se vzala ta proměna? Nebyli tam oulané vlastně tak trochu navíc? Pak přišel příchod barghastů do války, what the fuck? Proč? Vůbec nebyli potřeba, ani nikdo nevysvětlil jak se tam dostali. Pro Toca, ale jděte. Icarium zase tak nějak vyšuměl, jako již obvykle, ten hajzlík mě neskutečně vytáčí :)

Ještě, že tam jsou paliči - s těma je sranda vždycky. O Masan Gilani už se mi snad i zdá. A Tehol jako císař, to je největší bomba - i když trochu očekávaná. Kam nás pan Eriksson vezme teď? Chromý Bůh přišel o svého nesmrtelného favorita, ale určitě se nevzdá tak lehce, je tu ještě pár dalších hajzlíků, kteří se rádi nachytají na nějaké to pozlátko. Takže je pořád čas na to, hodit do davu pár práskavek a svítivek. Ohňostroj ještě zdaleka neskončil.

1 04.10.2017