Dionýsos komentáře u knih

Hana v mém životě bude přítomna ještě dlouho. Má první kniha od autorky a doufám, že ne poslední. Popis násilností a koncentračních táborů nebyl tak explicitní, jak jsem s hrůzou očekávala, přesto byl příběh i tak velmi bolavý, místy opravdu náročný, skoro k nevydržení. Velmi bolavý příběh, četla jsem jedním dechem. Donutí člověka se zamyslet nad svým životem.

29 08.08.2023

Zmínila jsem se v práci, že se chystám číst tuhle knihu. Kolegyně mě odrazovaly, že je to prý hrozný a že v půli děje musely přestat. Já teda nevím, asi jsem už na brutality zvyklá z knih i filmografie, ale nepřirozeně hrozné, i s ohledem na téma, mi to nepřišlo. Krutost byla taková předvídatelná a vlastně očekávaná po celou knihu. To na tom bylo i trošku odpudivé - napsáno čtivě, v zásadě i důvěrně, ale hlavní "hrdinka" je hlavně úzkostlivá a nic moc k tomu (mělkost postav mě nutí si vzpomenout na Lakomce)
Je ale pravda, že osudy bohyní jsou zajímavé, kniha mi zase o něco přiblížila "kult ženství", ale o dílo s nadějí se nejedná.

23 07.09.2022

Našla jsem tento skvost u nás ve vsi, mezi knihami vyřazenými ze zdejší knihovny. Venku podzim, sychravo, barevné listí a doma plápolající svíčka a s čajem a knížkou si zalézt pěkně pod deku... no prostě idylické.
Jsem fanouškem Sherlocka s Robertem Downeym a Doyla jsem měla v maturitní četbě, je to klasika po které takhle při podzimu nejraději sáhnu. Psáno velmi čtivě, neuvěřitelné jak Doyle dokáže čtenáře napínat a s jakou sofistikovaností dokáže popsat pocit hrůzy a zděšení. Excelentní dílo.

22 16.10.2022

Po dočtení jakékoli knihy jsem o trochu jiným člověkem, nelze být nezměněna, to ke čtení holt patří. Některé knihy mne ovlivní na dny, týdny, nebo třeba až na měsíce, ale po dočtení této knihy byla změna nejradikálnější a myslím si, že se po ní už nikdy úplně nevzpamatuju - zlomila mi srdce, naprosto a nenávratně, byť to zní sebesentimentálněji. JMalý živo se mi vtiskl tak hluboko pod kůži, že vždy když čtu nové dílo, tak se sama sebe ptám, jestli se mu aspoň způli vyrovná - jestli mě přiměje tak hlubokého prožitku.
Autorka je tak revoluční, kontemplativní, chápající bolest a osoby jí ovlivněnou.
Strhující drama, složitý příběh, který nádherně ukazuje komplexnost života ve všech možných barvách - popisuje sílu přátelství, všechny podoby lásky a nenávisti a jak tenká hranice mezi nimi je. Skvělý rozbor mládí, neustálého procesu stárnutí a bolest ze ztráty.
Jude se na mě tak podepsal, na všech aspektech mojí osobnosti, vyvolal ve mě až mateřskou lítost.
Zkrátka Vám ,při nejmenším, ukápne slza a jestli ne - gratuluji, jste hodni obdivu.

17 16.10.2022

U mě byla chyba, že jsem jako první viděla filmové zpracování z r. 2009( hl. role B.Barnes). Za mě herec nasadil laťku tak vysoko, že charakter literárního Doriana mi přišel nějak slabší - tak nějak nedostatečně prostopášný, ačkoliv musím podotknout, že v knize skvěle symbolizuje naivitu, pýchu a částečně i hloupost. Nemohu říci, že by postavy nebyly komplexní, naopak velmi propracované.
Příběh je unikátní, skvěle pohoršující. Ale nebudu lhát, že šovinistický směr děje se mi ze začátku příčil, ačkoliv byl nutný.
Kniha není můj oblíbenec, vzbuzuje ve mně spíše negativní asociace, ale myslím, že je to tak správně. Skutečné umění má vzbuzovat pocity, včetně těch negativních, což kniha splnila.

10 07.09.2022

Tohle byla nádhera. A ještě nádhernější dárek k Vánocům. Připoměla mi knihu, kterou jsem našla pod stromečkem minulý rok "Chlapec, krtek, liška a kůň", také filosofická "pohádka". Takové knihy se hluboce dotýkají dětského já uvnitř dospělých a v tom je jejich kouzlo.
Nevím, co víc dodat, tak si dovolím parafrázovat svou maminku: Tohle je kniha nejdříve rodičům, a poté od rodičů dětem.

9 31.12.2023

Musím se přiznat, Nesbo nepatří mezi mé oblíbené autory. Jednoduše jsem nepropadla severským kriminálkám. Vnímám je jako monotónní a Nesbův Harry Hole je toho důkazem, proto jsem byla po přečtení povídek příjemně překvapena.
Knihu jsem koupila sestře k narozeninám,(obě sdílíme nechuť k jeho obvyklé tvorbě) s tím, že Nesbovi dáme ještě šanci, kterou si, jak jsme po přečtení zjistily, zasloužil.
Už jen poutavý název „Žárlivost“ mě svedl k představě prvků psychologie a záhadnosti. Ačkoliv pouze jméno dominantní povídky je „Žárlivost“, dovolím si tvrdit, že aspekty žárlivosti až závisti se reflektují do celé sbírky.
Nesbo nezapřel detektivní prvky a povídkám dodával tu správnou dávku napětí. K rozuzlení zápletky docházel se spisovatelskou grácií a kniha se opravdu četla jedním dechem. Také vyprávění v ich formě dodává narativu skvělý náhled do komplexnosti lidského prožívání.
Jiné povídky byly předvídatelnější, jiné méně, ale musím říci, že patologické jevy zmíněny v povídkách dodávaly té správné zajímavosti.
Knihu doporučuji nečtenářům, je tenounká a velmi srozumitelná, ale i aktivním čtenářům, kteří si potřebují odpočinout. Já ji četla po dlouhém čtenářském bloku a byla do startu opravdu skvělou volbou.
Jediné minus bylo, že jsem se nedokázala oprostit od znalostí Nesbových krimi, od již zmíněné postavy Harryho Hola, a nechtěně jsem povídky srovnávala, takže jsem i v nich pak viděla jistou předvídatelnost a jednosměrnost.
Ale dovolím si říci, se vší čtenářskou zodpovědností, že se jedná o četbu spíše kvalitní

9 09.06.2022

Přečetla jsem řadu jejích knih a nemůžu se ubránit pocitu, že paní Mornštajnová spadla do jakési autorské monotónnosti.
Tohle dílo pro mě bylo výkřikem do tmy, zoufalá snaha přijít s něčím šokujícím, novým, které v poměru s jejími jinými rodinnými dramaty, v dnešní morálce působí spíše jako velké, trochu nezvládnuté, sousto.
Autorka se netají, že se při psaní inspiruje příběhy jiných lidí a proto poté, co jsem si přečetla zpověď umělkyně Toybox z roku 2019, v této kauze Mornštajnové spíš nefandím, ale obrázek ať si každý udělá vlastní.
I přes všechnu mou kritiku, moje maminka z knihy byla nadšená a mně je líto, že její pocity nesdílím. Přesto je pro mě většina knih paní Mornštajnové letním, oddechovým čtením, po kterém znovu ráda sáhnu, ale z Lesu v domě jsem byla upřímně zklamaná :(

8 20.04.2024

Nápad výjimečný. Akorát by mě zajímalo, co by autorka říkala na dnešní podobu monstra - zelený obr, který neumí do pěti napočítat, když v knize se jedná o vcelku komplexní bytost s hlubokými city, která je schopna polemizovat nad vlastní existencí.
Příběhem jsem byla mile překvapená, a i mne vyvedl z mylné západní představy o monstru. Opět se jedná o filozofické dílo.
Kniha není strašidelná typicky hororově, spíše hrůzná po morální stránce.
Jediné, čeho já jsem nebyla fanoušek, bylo romantické popisování krajiny a přírody, protože mi chvílemi přišly zdlouhavé, až nudné.

8 07.09.2022

Filosofické a pohádkové knihy 2v1 jsou knihy, které zřejmě vždy potěší. Párkrát jsem si u čtení poplakala, jindy jsem byla schopna ty nejoblíbenější pasáže přečíst mému milému.
Přenádherné ilustrace s milou předmluvou. V jednoduchosti je krása.
Neuvěřitelně zajímavý koncept a moc se těším, až si jednou, spolu s Malým princem, budu moci knihu pročítat se svými dětmi.

7 25.04.2023

Možná je to trochu dětinské, ale z málokteré knihy jsem tak nadšená jako právě z téhle. Hraničářova učně jsem začala číst jako puberťačka, která se viděla v nejistotě a neukotvenosti mladého Willa, který ve světě hledal své místo. Dneska vidím knihu trochu jinak a oceňuji ji jako podnětný dar od rodiče jiným rodičům. S lehkostí a jasně ukazuje, jak se tvůrce skrze děj snaží svého syna naučit morálním principům, laskavosti s ostatními i sebou samým a vštěpuje mu tak kousek své vlastní životní moudrousti. Asi nikdy mě nepřestane bavit se k Hraničářovu učni vracet. Jediné co mě mrzí je, že série nikdy nebyla zfilmována, ale možná je to vlastně dobře.

6 19.08.2024

Příběhy závislostí jsou silné již ze své podstaty a je důležité oceňovat odvahu každého autora. Ale já se vám musím přiznat, čekala mnohem větší emocionální přesah. Vůbec by mi nevadilo, kdyby se Míša v něčem mnohem více rozepsala, ale vlastně místy naopak ubrala. Kniha je čtivá,ačkoliv v závěru už mě trochu vyčerpávala. No nevím, nedokážu říct s určitostí co mi v knize schází. Každopádně paní Duffková je sympatická a silná paní a já ji mohu jen poděkovat, že šla na světlo s tímhle tématem, se svou kůží na trh a apelovala tím tak na širokou veřejnost, na menší komunitu i na každého jedice, co po knize sáhl. No nic, já jdu na další díl!

6 20.10.2023

Kniha pro mne byla obrovským zklamáním. Nechápu, že je často součástí maturitní četby. Postrádá kontemplativnější děj, je to jednoduché vyprávění, bez větších zvratů.
Protagonista Holden, vysokoškolák, co se vyjadřuje jako venkonvský balík. Byla mi nepříjemná jeho ich forma, čtení z pohledu dospělého člověka, který má myšlenkové pochody puberťáka. Holden je cynický a pokrytecký -nad všechny se povyšuje a kritizuje je, ale to je přece prominutelné, když lacině pronese, že ani on sám není dokonalý.
V knize vidím snahu o morálnost, Holden má zřejmě působit dojmem citlivého, hlubokomyslného introverta, ale nakonec je zněj ustrašený nevyzrálý chlapec, který neustále před něčím utíká a není schopen čelit životu.
Knihu jsem četla neobvykle dlouho, musela jsem se do ní hodně nutit.

5 21.06.2023

(SPOILER) Knihu mi půjčila kamarádka, měla jsem tedy nějaké zhodnocení knihy už od ní a pak jsem nahlédla ještě sem a myslím, že můj nicmoc pocit z knihy byl značně poznamenaný "pouhými" 64%.
Při čtení jsem se opakovaně dostávala k myšlence, že jde o jakýsi lacinější plagiát Orwellova románu 1984 a s hořkostí jsem si pokládala otázku, zdali knihu nepíše nějaký extrémní ochránce zvířat (zvláštním způsobem se autorka o mase vyjadřuje obecně)
Postupně se ale můj předsudek zjemnil a já častěji myslela na dobu covidovou a na vliv médií a politiky. Byť se jedná o radikální dystopii, donutilo mne to k zamyšlení - lidská kultura je přeci jen proměnnou a dnešní globalizovaný svět je poznamenaný dezintegrací společnosti, a (dle stejnojmenní knihy Konráda Lorenze) dochází k postupnému odumírání lidskosti.
Trochu mne mrzí, že kniha je pouze takový nástřel - ostře bych řekla až receptář- mít o 250 stránek více, dal by se hrůzný příběh popsat mnohem reálněji, uvěřitelněji a autorka by ho jistě mnohem lépe vystihla v celospolečenské šíři. Jinak je kniha spíše dílem o manipulaci než kanibalismu.
Říkala jsem si jak je kniha slabá - pokaždé v něčem nedostačující, předvídatelná, protagonista monotónní, pasivní a snažící se moralizovat. Poté jsem se na jejím konci cítila naprosto dopálená (simultánně příjemně překvapena), že jsem vlastně celou dobu sympatizovala se záporákem.

5 10.04.2023

Nesbovi běžné detektivky nemusím, ale povídky mne velmi mile překvapily! Musím ale říci, že prvotní "Žárlivost" mne bavila a nadchla mnohem více. Dominantní povídka "Krysí ostrov" byla trochu zdlouhavá s poněkud monotónním motivem. Obecně mi přijde, že v knize byla snaha o velkolepou dystopii, která měla přesahovat meze běžného chápání časoprostoru a člověka (což se i trochu podařilo), avšak následné vysvětlování hlavní zápletky se ve výsledku jevilo jako krkolomné a trochu nedotažené.
Povídky jsou skvělou oddechovkou, Nesbo je skvělý vypravěč s širokým rozhledem, avšak opakované téma zrady a určitého vnitřního rozporu mne s postupem času začíná unavovat. No, uvidím, budu čekat, zdali vyjde i třetí kniha povídek. ;)

4 15.05.2024

Unikátní kniha o dětské nevinnosti. Z nějakého důvodu, byť je kniha bolestivá a pochmurná, je pro mě milou oddechovkou, když si chci připomenout určitou duševní čistotu. Patrick Ness je za mě jeden z nejlepších young adult spisovatelů. Když všechny holky četly, pro mě předvídatelného, Johna Greena, já četla jeho, tehdy jako teenagerka, ale ráda se k němu vracím i dnes, ráda se vracím obzvlášť k tomuhle kousku.

Kdybych neměla i jiné povinnosti, četla by se kniha jedním dechem za jediný večer, takhle jsem ji přelouskala cca za 3 dny.
Mými favority jsou povídky "O dívce, která dokázala zkrotit noční děsy" a "Kobylka".
Zajímavé je, že v každé podivné povídce, není podivným vlastně ten nadpřirozený, ale defacto ten jediný lidský jedinec, který vystupuje z davu, je laskavý a dobrosrdečný. Neb společným rysem každé povídky je to, že úhlavním nepřítelem podivných je člověk.
Události podivných se opírají o skutečné dějiny (tím se stávají jakoby uvěřitelnějšími), interpretuje je po svém, jako např. londýnské požáry v r. 1666. Až jsem se někdy opravdu musela smát, když autor psal, že lidé zasaženi tanečním morem vynalezli foxtrot, cha-chu, a jiné dnes populární tance. :D
Povídky mají opravdu kontemplativní rozsah a plynou z nich velmi zajímavá ponaučení.
Myslím si, že i přes povídku o kanibalech, ve správném podání, je to i skvělá knížka nejen pro dospělé/dospívající, ale také pro nebojácné, laskavé a otevřené děti.

4 19.05.2023

Tohle čtení pro mě bylo skvělým zážitkem. Jak tu již bylo napsáno- ano, kniha sem tam trpí datem napsaní, ale to na hodnotě lidských pamětí nijak ubrat nemůže.
Pan doktor je mým současným učitelem a stále oplývá šarmem se kterým i píše a věřím, že má stále mladším generacím co předávat. Snad budu mít dostatek času a přečtu si i jeho další knihy :)

4 29.03.2023

Je to studijní materiál s velkým S, naprostá záchrana. U sociologie nečerpám skoro z ničeho jiného, leda pak ještě ze Základních sociologických textů od Ivana Muchy. Pro hlubší sociologickou znalost si ale stejně člověk musí přečíst nějaké díla dalších autorů, ale Giddens sociologické přístupy pěkně shrnuje.

4 13.01.2023

Green není můj oblíbenec, ale musím říct, že na trhu vánoční literaturu postrádám. Krom Vánoční koledy a céčkových vánočních romancí z usa (kýčovité a nečitelné) , si moc nevybavím.
Proto jsem byla nadšená z této knihy, už jen pro ten vánoční příslib. Byť příběhy nebyly úplně nejskvělejší, tak nějakého ducha Vánoc nesly.
Kniha je opět pro dospívající, ale ve chvíli, kdy pohádky omrzí je také vhodná pro vánoční pohodu :)

4 10.06.2022