ditul komentáře u knih
Krásný příběh chlapce Davida a jeho kocoura Koniáše "ničitele knih" - to mě pobavilo :D Do příběhu je nenásilně vložena knižní historie, která je podle mě vhodnější pro děti okolo 10-ti let, kdy už ve škole probírají panovníky a mohou si dobu líp představit. ;)
Když jsem obdivovala nádherné obrazy královny pastelky Marie Brožové, psala tam o této knížce. Ze zvědavosti jsem si ji koupila a jsem nadšená! Nevím, zda je vhodná přímo pro čtenáře osmi let, ale věřím tomu, že starší děti by už pochopily pointu tohoto krásného příběhu. Je smutné, že je mnoho dětí (i dospělých), co neumí využít svůj čas, nemají fantazii a věčně brblají, jak se nudí anebo nemají na nic čas..
Netušila jsem, co od příběhu čekat.. Začátek mě moc neoslovil, ale protože mě zatím autorka nezklamala, četla jsem ze zvědavosti dál.. Až to začínalo nabírat správný směr a já se dosti bavila ;)
Když jsem se začetla do prvních pár stran, tak jsem si řekla - né, tak tohle bude hodně smutný, to jsem nechtěla... Naopak, příběh Celie je kouzelný, i přes ty bolístky, co ji život zasadil na duši, se nevzdává... Má i přesto v sobě dost optimismu a líbí se mi to rozuzlení, proč se některé postavy chovaly tak anebo tak... a konec příběhu skončil podle mých představ - šťastně ;)
Kniha s pěknými pohádkovými příběhy, jen je spíše pro starší děti nebo dospěláky, moje děti předškolního věku zatím nijak nezaujala, ale budou mít možnost ji ocenit za pár let samy. ;)
Knížečka plná hlubokých myšlenek a pocitů Eduarda Tomáše. *Vždyť co jsem já? Když nejsem svým vlastním obalem, co pak ještě zbývá?
Pouze tahle neznámá jemná síla, která se nehýbe a jen pozoruje. Zdá se být bez vlastností a rozhodně je výš než předmětné vědomí. Oživuje všechno - zřejmě ezoterním světlem.
Kniha plná zajímavostí nejen o šišince. Má právoplatné místo v mé knihovničce.
*Newton byl nejen jedním z největších mužů vědy, ale také jedním z nejhorlivějších studentů mysticismu. Pohlížel na celý vesmír a na vše, co je v něm, jako na hádanku, jako na tajemství, které lze přečíst, když se zaměří na čisté myšlení, na určitá mystická vodítka, která Bůh rozhodil po světě. Z Newtonovy pozůstalosti existuje velké množství nevydaných listin o teologických otázkách, alchymii a chemii, které prý nebyly nikdy zveřejněny ze strachu, aby neuškodily. Uvážíme-li, že tyto spisy jsou odhadované na milion slov, pak to skoro vypadá, jako kdyby fyzika nebyla středem zájmu Isaaca Newtona.
Arcibiskup Tenison řekl prý Newtonovi: "Vy znáte více z božské podstaty než my všichni dohromady." Newtonův životopisec Lord John Mayard Keynes v roce 1942 prohlásil: "Newtonovy nejhlubší instinkty byly okultní a klíč k jeho mysli lze najít v jeho neobvyklé schopnosti trvalé soustředěné introspekce." Profesor E. N. da C. Andrade přiznal při třistaletých oslavách Newtona v roce 1946: "Man pocit, že Newton čerpal své vědění přímým kontaktem z neznámých zdrojů, které nás obklopují, ze světa záhad, více, než bylo dopřáno kterémukoliv jinému muži vědy."
Knížka plná skvělých informací jak jít alternativní cestou.
*Příroda má ráda ty, kteří žijí v souladu s jejími zákony. Při narození je člověk poléván vodou, následně se nadechuje, vdechuje vzduch. Šimrá jej první sluneční paprsek a podpírá jej země. Umírající člověk se loučí se slunečním světlem, přestává dýchat, sestupuje pod zem. Proto je vždy mezi narozením a smrtí život, který je zcela závislý na slunci, vzduchu, vodě a zemi. Slunce nám dává životní energii, vzduch poskytuje našemu tělu kyslík, voda vyplňuje buňky našeho těla a země nás krmí. Takové jsou zákony přírody. Jsou neměnné a věcné.
Kniha, která by měla být povinnou četbou. Tolik pravdy se vešlo do pár stránek knížky.
*Teprve až pochopíme podstatu svého bludu a začneme hledat problém u sebe, můžeme očekávat řešení. Přijetí příjemného i toho nepříjemného je cesta k uvolnění, jedno bez druhého nemůže být, obojí jsou dvě strany téže mince, den i noc, vše patří k sobě. Před negativními pocity neutíkejme, dovolme si je prožít, popsané negace představují strach a zranění. ... Je toho hodně, co bylo skryto, a nyní se to může uvolnit a osvobodit... je za tím skryto mnoho potlačené energie, která nemohla být využita k tvoření toho, co by člověk chtěl, co by opravdu rád.
Útlá knížečka plná mouder, která jsou jednotlivě rozepsaná a poskládaná do podskupinek. Z celé knížky dýchá "pozitivní"podhled na svět. Líbí se mi i fotografie, které mě pohladily "po dušičce".
*POSÍLENÍ ODPOVĚDNOSTI
29. Nejdříve udělej pořádek v sobě, teprve pak uklízej venku.
30. Přijmi zodpovědnost za to, co se ti děje, a získáš sílu to změnit.
31. Změnu hledej v sobě, nikoliv venku.
32. Nesuď druhé, nežiješ jejich životy.
33. To nepříjemné nezpůsobují lidé, ale to, co je ovládá.
34. To, co mi na lidech vadí, nejsou lidé, ale to, co mi zrcadlí a svým chováním ukazují.
35. Respektuj, najdi společný zájem, předej svoji zkušenost a všechny obohatíš.
36. Jediný, koho můžeš změnit, jsi ty sám.
37. Kdo chce, hledá možnosti, kdo nechce hledá výmluvy.
38. Spolehnutí se na sebe je tím nejspolehlivějším.
39. Přirozená není dokonalost, ale dokonalá je přirozenost.
Další zajímavý pohled p. Lazareva tentokrát na žárlivost. Děkuji.
*Důležité je pochopit jednu věc: všichni jsme jen živí lidé a vždy se budeme na sebe zlobit a žárlit. Když však zvnějšku nebudeme těmto stavům bránit, pak často vyvoláme povzbuzení toho, kdo nás uráží či na nás žárlí. Především nesmíme vnějškové agresivní emoce vpouštět do svého nitra, tam, kde by měla sídlit jen láska. V krizových situacích, kdy si musíme vybrat, co je pro nás důležitější, zda láska, nebo žárlivost, která na sebe tak často bere podobu odsudku, přezírání a ukřivděnosti, je třeba jednoznačně volit lásku. Když například hrajeme tenis, pak se při prohře budeme zlobit, závidět a litovat. Vnitřně však musíme zůstávat šťastni, protože naše hlavní hodnotová soustava je mnohem výš než princip hry. Jedině v takovém případě nás hra bude dále rozvíjet, a ne mrzačit.
Kniha mě obohatila o mnoho nových informací, které mi vysvětlily některé věci, které do sebe skvěle zapadly.. ;)
Je to příběh, který je plný dojetí a zvratů..
První srdcovka, co mi chybí v mojí knihovničce. Sháním ji už tři roky a naštěstí ji měli v městské knihovně.
*"O jakém Bohu to mluvíte, otče Serafime? O Bohu milosrdném a spravedlivém, který ve své nekonečné moudrosti shledal jako správné, že mi vezme rodinu? K tomuhle Bohu se modlíte? Kdo je tenhle Bůh?"
Serafim pozvedl štětinaté bílé obočí, aby vyjádřil podiv. Zdálo se, že mnicha tahle otázka potěšila. "Konečně se, Sokrate, ptáš na to, co tě už tak dlouho tíží. Kéž bych znal odpověď! Kéž bych znal sladká slovíčka, která by vyhojila tvé srdce a utěšila tě! Žil kdysi moudrý muž jménem Hiller," pokračoval, "jeden z hebrejských starších, který řekl: 'Na tomhle světě jsou tři záhady: vzduch pro ptáky, voda pro ryby a lidstvo samo pro sebe.' Zjistil jsem, že největší záhada ze všech je Bůh, přestože je nám tak důvěrně známý jako tlukot srdce, tak blízký jako příští nadechnutí... Obklopuje nás jako vzduch, jako voda... je pořád přítomný. Ale naše mysl Boha nalézt neumí. To dokáže jen srdce... To v něm najdeš víru..."
Kniha plná krásných myšlenek a poselství.. Kdo poslouchá Jana Raka, tak z pohledu kvantové fyziky není nic nemožné.. Jen opustit materialismus..
*Toho dne jedna půvabná mladá dívka vstoupila mezi trsy suché trávy a náhle, jakoby zázrakem, držela v ruce překrásnou žlutou květinu na dlouhém stvolu. Uvázala si ji kolem hrdla jako drahocenný šperk. Ostatní se okolo ní shromáždili, aby pochválili její krásu a vkus. Skládali jí poklony celý den a já jsem viděla, jak dívka doslova září radostí, protože se ten den cítila nezvykle krásná.
Při pohledu na ni jsem si připomněla něco, co se stalo těsně před mým odjezdem ze Spojených států. Přišla ke mně pacientka, která trpěla silným stresem. Když jsem se jí zeptala, co se jí přihodilo, řekla mi, že jí pojišťovna zvýšila pojistné na její diamantový náhrdelník o osm set dolarů. Našla někoho v New Yorku, kdo jí řekl, že může vyrobit přesnou napodobeninu náhrdelníku z nepravých kamenů. Chystala se tam odletět, počkat, dokud náhrdelník nebude hotový a po návratu uložit své pravé brilianty do bankovního sejfu. To by ji neuchránilo před pojistným, které by bylo stále ještě dost vysoké, ani to neznamenalo, že by náhrdelník byl v naprostém bezpečí, protože něco takového nemůže zaručit ani ta nejlepší banka, ale pojistné by se tím podstatně snížilo. Zeptala jsem se jí na každoroční městský ples, který se měl brzy konat, a ona mi řekla, že napodobenina bude do té doby hotová, a tak si ji při té příležitosti bude moci vzít na sebe.
Na konci dne dívka z kmene Opravdových Lidí položila svou ozdobu do písku a navrátila ji zemi po tom, co květina splnila svůj účel. Dívka jí byla nesmírně vděčná a uchovala si vzpomínku na pozornost, kterou ten den vyvolala. Dostalo se jí potvrzení vlastní přitažlivosti. Přesto se nevázala na předmět, který jí tyhle pocity přinesl, na květ, který pomalu uschne a návrátí se do věčného přírodního koloběhu.
Přemýšlela jsem o své pacientce u nás doma. Pak jsem se podívala na domorodou dívku. Její šperk měl skutečný význam, zatímco naše šperky měly jen peněžní hodnotu.
Usoudila jsem, že s našimi hodnotami je něco v nepořádku, a ne s hodnotami těchto lidí, kteří žijí v nejzápadlejších končinách Austrálie a jsou označováni za primitivní národ.
Malá knížečka plná pěkných mouder.
*Pokud naše srdce upřímně touží po spřízněné duši, po životním partnerovi, život nás svede dohromady. Ale abychom životního partnera našli, nesmíme ho hledat, jinak ho přehlédneme. Pokud se cítíme nešťastní, protože jsme sami, najdeme takového člověka, s kterým se budeme dál cítit nešťastní. A jestliže lamentujeme, že nemáme nikoho, kdo by nám dával lásku, pak nejsme schopni sami sobě dávat lásku, a nemůžeme doufat, že najdeme někoho, kdo toho schopen bude. Pouze až budeme spokojeni a šťastní sami se sebou a pochopíme, že ke štěstí nikoho druhého nepotřebujeme, objeví se někdo druhý a naše štěstí zdvojnásobí.
Tahle kniha je poklad v naší dětské knihovničce. s dětmi (3 roky) zkoumáme kdo co provádí a dost se u toho bavíme. Vymýšlíme postavičkám různé příběhy a nehody a záhady.. Kniha skvěle rozvíjí dětskou fantazii.
Tato knížka se zařadila mezi moje srdcovky, je plná úžasných mouder. Uvítala bych další příběhy "kouzelné" bytůstky Kolčavy a jejich přátel.
*Naším úkolem je pomoc při udržování rovnováhy. Nelze vymýtit zlo, můžeme ho jen pomáhat krotit, aby nepřevážilo. Svět potřebuje člověka a člověk potřebuje svět, jedině tak je možné dosáhnout harmonie a dokonalosti, jež nespočívá v bezpochybnosti, ale v celistvosti. I když je člověk slabý, chybující a rovněž nevědomý, má důležitou úlohu v řádu věcí, aniž si to uvědomuje. Zatím. My všichni, ačkoliv sami neznámé záměry Stvořitele, musíme lidí chránit a pomáhat jim, protože jejich čas slávy a světla má teprve přijít. Do té doby jsme pro ně staršími, zkušenějšími bratry působícími vskrytu.
Úžasná kniha nabytá mnoha informacemi, ke které se ještě ráda vrátím..
*Sama tato snadno doložitelná historie zobrazování "Spasitele" tak dokonale názorně dokládá věčný proces zobrazování těla z vykřesaného Světla poznání a následnou regurgitaci tohoto "ducha" do stále nižších a chladnějších světů - dokazuje sekundárnost materialismu! Vše duchovně zrozené je vždy postupně obalováno či "polykáno" světem Hada, tj. Času, Hmoty a Smrti - světem " za zrcadlem" - a takto herečky či zrcadlově "oživlá" hmota kopie či obraz anebo stín se neustále pokouší nahradit živý originál a "získat" tímto klamem Život.
Svět Života, Světla a Tepla - a svět Smrti, Noci a Chladu jsou právě tímto způsobem(!) zrcadlově navěky spojeny a záleží pouze na nás, kterému z nich dáme přednost.