DJANKA komentáře u knih
Nádherný příběh, tuhle knížku i obě hlavní hrdinky jsem si zamilovala. A navíc se mi moc líbilo, jak autorka na konci knížky uvedla co bylo podle skutečnosti a co si do příběhu sama přidala. Knížky většinou nečtu dvakrát, umím si ale představit, že k této se ještě někdy vrátím.
Na tento román jsem byla moc zvědavá. Prostředí, kde se děj odehrával, na mě sice působilo ponuře, ale něčím mě přitahovalo, takže to bylo fajn. Chování postav jsem však vůbec nerozuměla a ani jsem si žádnou neoblíbila. I přesto jsem knížku hltala a když jsem nečetla, tak jsem o ní přemýšlela. Jsem ráda, že jsem ji přečetla, ale vracet se k ní už určitě nebudu.
Po knížce jsem sáhla po shlédnutí rozhovoru s Patrikem Hartlem. Ten člověk mi byl fakt sympatický a to nejen svým smíchem. Asi jsem čekala více humoru, ale i tak se knížka dobře četla, postavy mi byly sympatické, občas jsem nad některou situací zalapala po dechu, občas se zasmála nebo mi bylo smutno ...... prostě čas s touto knížkou byl příjemně strávený.
Tak tohle bylo moc hezké čtení. Myslím ale, že se bude líbit spíš nám, starším holkám.
Tuto knížku jsem si vybrala do čtenářské výzvy. Vůbec jsem nevěděla co od ní mám očekávat a musím říct, že mě příjemně překvapila. Zpočátku možná trochu zmatené, ale postupně všechno do sebe zapadalo a bylo to velmi milé a příjemné čtení.
No, ani nevím jak hodnotit. Především to pro mě bylo hrozně složité. Moc postav a jména, která se mi pletla, neustále jsem koukala na začátek knihy na přehled postav. I přesto se mi stalo, že jsem si několik stran myslela, že jde o někoho jiného. Nemohla jsem se začíst a dokonce přemýšlela o tom, že knížku odložím. Ale byly i části, kde jsem se zakousla a děj hltala. Ani nedokážu říct, jestli opravdu všechno sedělo a zapadalo do sebe, věřím, že ano, ale já v tom měla zmatek a ke konci jsem se o to už ani nesnažila. Kdyby kniha byla kratší, možná bych to dokázala lépe sledovat. Ale rozhodně zajímavé a neotřelé.
Moje 16letá dcera viděla film, byla nadšená a proto si půjčila celou sérii. Tak jsem si ji přečetla také. Knížka se mi líbila, moc dobře se četla. Na to kolik má stran, jsem ji přečetla za chvilku. Přijde mi hodně podobná 50 odstínům. Jasně, že je to všechno trochu přehnané a ve skutečnosti by to takhle nikdy neprobíhalo, ale tak nějak mi to u téhle knížky nevadilo. Jo a mě naopak právě víc bavily scény, když byli rozhádaní.
Tak po Stalkerovi, který mě trochu zklamal, se Lovec králíků opět povedl. Od první stránky jsem se do knížky zakousla. Čtivé a napínavé až do konce.
První polovina knihy se mi moc líbila, hezké a zajímavé čtení. Že se něco takového dělo, jsem neměla vůbec tušení. Ke konci už to nebylo ono a už jsem to jen chtěla mít za sebou.
No, žádná sranda to není. Člověk by matce Davida nejraději poradil, že takto přeci už ne, už znovu ne......, ale člověk v její situaci není a proto neví jak by se sám zachoval. Snad mě nikdy nic takového nepotká.
Knížku jsem četla už kdysi v mládí a byla jsem nadšená. A i dnes po tolika letech jsem si příběh užila a hltala stránku za stránkou. Přenesla jsem se tam do té velké dálky, do krutého mrazu, do krásné přírody a prožívala život s Bílou vydrou. Moc jsem si to užila.
Moc jsem se těšila na moji první knížku od této autorky. Začátek super, to jsem stránky jen hltala. Ale jakmile se příběh dostal do současnosti, prostě mě to nějak přestalo bavit a už jsem to chtěla mít dočtené. Možná jen můj problém s tím, že když má knížka takto vysoké hodnocení, prostě čekám, že budu číst s pusou dokořán....... to se ale bohužel nestalo. I tak určitě ještě nějakou další autorčinu knížku zkusím.
Super knížka, která je napínavá a moc dobře se čte. Příběh má dvě odhalení, to jedno mě překvapilo víc, ale zároveň musím říct, že i trochu zklamalo. I přesto hodnotím knížku jako velmi zdařilou a určitě se pustím i do dalšího dílu.
Po hodnocení tady na databázi jsem asi od knížky očekávala víc. Kdo má velká očekávání, zpravidla bývá zklamán. Ne že bych touto knížkou byla přímo zklamaná, to určitě ne. Bylo v ní sice pár hluchých míst, ale převážně se mi četla dobře. Liesel jsem si oblíbila a i ostatní postavy mi byly sympatické, hlavně táta. No a konec? Pro slzy jsem ani neviděla na písmenka. Knížka určitě stojí za přečtení.
Styděla jsem se sama před sebou, že jsem tuhle knížku ještě nečetla, ale tak nějak se mi do ní nechtělo. Přečetla jsem si ji až teď v rámci čtenářské výzvy. Pro děti pohádka, dospělí v ní najdou životní moudra. Příběh je takový milý, princ čistá dušička, jednotlivé kapitoly nám říkají, jací bychom měli či neměli být. Ale asi jsem čekala ještě něco víc, nevím co, ale prostě něco….. Je možné, že se k ní za čas zase vrátím a to něco víc teprve objevím.
Asi jsem čekala něco jiného, i přesto se mi tento román moc hezky četl. S postavami jsem se sžila, držela jim palce a fandila, některým samozřejmě nadávala, některé vůbec nechápala. Po dočtení příběhu mi chvíli všichni chyběli a přemýšlela jsem o tom, jak to s nimi asi bylo dál........ Žádnou knihu s touto tematikou jsem ještě nečetla a i mě překvapilo, že se jedná o 60. léta minulého století. Asi dva dny po dočtení této knížky dávali v TV dokument o zavraždění M. L. Kinga, kdybych ji nečetla, asi bych u pořadu nezůstala. Teď vím, že si někdy rozhodně přečtu i další knihu s tímto tématem.
Vzkaz v láhvi mi zatím přišel z této série nejlepší. Téma bylo zajímavé a kniha napínavá. Kdybych byla moc šťouravá, tak bych možná objevila některé nelogické věci, ale nijak moc mě nedráždily. Z počátku mě moc nebavily kapitoly s Carlem, ale spíš proto, že jsem byla zvědavá, jak se rozvine příběh. Pak už jsem knihu jen hltala - super čtení.
Knížka Vás hned vtáhne do děje a opravdu se čte jedním dechem. Samozřejmě, za vše si mohla sama - holka bláznivá nic o cizí zemi neví, zamiluje se a po pár dnech si vezme někoho koho vlastně vůbec nezná. Navíc tam bylo pár signálů, které ji měly varovat, aby vzala nohy na ramena. Je moc dobře, že to nakonec dopadlo, tak jak to dopadlo. Ale nemůžu nereagovat na níže uvedený příspěvek, který vůbec nechápu a dělá na mě dojem, že ho psal nějaký zastánce této kultury. Právě, že o této kultuře nic nevěděla, proto se chovala, tak jak se chovala. Autorka příspěvku schvaluje to, že když dotyčná dostala facku za to, že otěhotněla, tak se ozvala a pak tedy dostala pořádnou nakládačku? A dcerka prý otce provokovala, byla schválně pomalá a nemotorná? Kolik jí bylo? Asi tři nebo pět let. To přece nemůžete myslet vážně. Omlouvám se za dlouhý text, ale tento příspěvek mě vytočil více než některé pasáže v knize.
Nějak mě tahle knížka nechytla. Dokonce jsem jí asi v polovině odložila a přečetla dvě jiné než jsem si jí opět vzala abych jí dočetla. A to vykání hlavních hrdinů mě dost deptalo, působilo to strašně nepřirozeně a nepravděpodobně. Děj žádný a vážně nechápu, kde že byly ty vtipné scény. Další díly už rozhodně ne.