DK197 komentáře u knih

Toto dílko je bezesporu bizarní. Paní Jelinek má smysl pro detail. Pro tak obrovský detail, že jsem měla pocit, že než hlavní hrdinka přejde z bodu A do bodu B, dozvím se, co se honí v hlavě kolemjdoucím, ba i vlaštovkám na stromech. Samozřejmě smysl toho byl dostat do textu spoustu myšlenek a úvah. A to samo o sobě mnohdy bylo zajímavé, jindy to ovšem bylo skoro nesmyslné utrpení. Dává to nový rozměr výrazu "v příběhu bylo spostu vaty". Tady jí bylo opravdu požehnaně. Víc jsem jí snad zatím nikde neviděla. Ti, kteří mají rádi čistý přímočarý příběh, by se knize měli okamžitě vyhnout. Ti, co občas rádi nechají odletět myšlenky někam jinam a při čtení se i zamyslet, směle do toho. Pokud ovšem přežijete odosobněný jazyk. Ten může někomu lézt na nervy stejně tak, jako jiného uchvacovat. Mě jeho brilantnost potěšila a některé výrazy, popisy a vyjádření bych si nejraději podtrhla tužkou. Byla to tak neskutečná hra s jazykem, nikoliv poetická, ale řekněme kulantní i břitká a originální, že nešlo odolat. Mnohem víc mi vadila absence uvozovek v přímé řeči. Čtenář se v tom souvislém textu snadno ztrácel. Ale co chybělo formě, dokázal nahradit obsah. Šokující, zvrácený... no bizarní. Jen škoda, že tam toho obsahu právě pro odbočky mimo příběh nebylo zase tolik. Ale jako celek to ve mně zanechalo spíš pozitivní dojem. A že to skončí tak, jak to skončilo, tak tomu říkám netradiční finále. Připočteme-li navíc dobu, ve které byla kniha napsaná, tak jednoznačně palec nahoru. Dokonalé to není, spousta věcí na formě textu mě iritovala, stejně tak mi toho obsah mnoho dál. Zasloužené tři hvězdičky.

3 23.03.2019

Tak jestli bych u něčeho nečekala tak vysoké hodnocení, je tím toto dílko. Zajímavé téma posloužilo celkem dost banálnímu a jednoduchému příběhu. Navíc ta hlavní myšlenka je řešena zbytečně vědecky, když by stačilo přemístit postavy (-vu) a využít posun času. Při čtení některé pasáže působí stereotypně. Když už se tam konečně něco děje, tak jen chviličku a letmo, aby to naši hrdinku moc nepoznamenalo. A co víc - aby to nedejbože nějak výrazně nezměnilo děj! Prostě žádné velké změny, žádný velký příběh. Jako romantická slohovka s fantasy prvkem. Až se divím, na kolik to vyšlo stránek. A když se konec přece jenom trochu zamotá a chtělo by to zapojit trochu fantazie, tak je už potřeba bohužel vymyslet závěr a vyřeší se to tím nejjednodušším a nejpitomějším zásahem osudu (třikrát), aby všechno dopadlo "dobře". Jako fakt?

Za mě zklamání. Nevyužitý potenciál. Příběh bez hlubších postav a nějakého extra super příběhu. Prostě oddechovka. Ty tři hvězdičky - max. 50 % - jí dám, protože by nejspíš byla ideální například na čtení při nemoci, když chcete číst nějakou fantasy romantiku, ale nenamáhat u toho mozek. A že se to dobře a rychle čte, to zas jo. Kdo máte ovšem rádi originální příběhy, se kterými si autor vyhrál, této knížce se vyhněte.

1 18.03.2019

Vzhledem k tomu, že první díl stylem napůl pohádkový jsem ocenila čtyřmi hvězdičkami a druhý kvůli jeho stagnaci, méně zvratům a nižšímu tempu třemi hvězdičkami, nezbývá než 3. díl ocenit plným počtem. Má to tempo, zvraty, humor a vyvážený podíl akčnějších kapitol s oddechovými částmi. Jsem spokojená, přestože výhrady bych najít mohla - například v chování některých postav, ale ráda nad tím přivřu oko a jsem zvědavá, jak to dopadne. :-)

2 18.03.2019

Musím se přiznat, že ač autorka působí jako vzdělaná, inteligentní a sympatická žena, tak knížka pro mě byla mírným zklamáním. Zábavné momenty to mělo, ale z mého pohledu jich bylo málo. Mnohé totiž patřily do kategorie těch vyprávění, které zní lépe u skutečného kafíčka, než na papíře. Znáte ten pocit? A samotné studium bohužel z větší části zahrnovaly hodiny tělocviku, což nenaplňovalo má všeobecná očekávání o obsahu knihy. Chápu, že to byl pro aktérky veliký problém, vůbec se jim nevysmívám a mají můj obdiv, že to zvládly, jen mi přijde, že na tom stojí většina knihy jako opakovaný vtip. A já čekala trochu víc. Ke všemu některé zážitky popisované v knize ani nesouvisely se studiem, ale s osobním životem aktérky. Neříkám, i tam se našly pěkné momenty, ovšem kniha znovu slibuje něco jiného. O mělkém podání některých kapitol, obzvláště pak onoho studia, ani nemluvím. Škoda. Originální téma je bohužel zpracováno buď povrchně, či úzkým směrem, nebo se úplně odklání od tématu knihy. Za mě jsou dvě hvězdičky akorát.

2 18.03.2019

Myslím, že se mi ještě nestalo, abych našla knížku, kterou probrečím úplně celou snad od první stránky. Nějakou dobu jsem si myslela, že jsem zrovna teď asi děsně přecitlivělá, ale po přečtení některých komentářů jsem se uklidnila. Nejsem divná. Nejsem totiž sama. Kniha je jednoduše neskutečně silná. To není příběh, to je emocemi nabitá lavina. Autorka nepředkládá jenom osud svojí dcery a své rodiny, nýbrž téměř deníkově své myšlenky, úvahy a prožívání. Takováto forma nejenom, že rve srdce čtenáři, ale věřím, že i autorce pomohla coby terapie.

To maximum, co předává kniha skrz srdce, je zároveň ovšem její slabinou. Na úkor emocí ustupuje totiž všechno ostatní a některé části příběhu jsou letmo zaznamenané. Spíš než příběh je to popis příběhu. Rozdíl asi jako když napíšete knížku o tom, co jste dělali v sobotu, anebo když o tom napíšete dopis rodičům, či článek na blog, kde chcete prozradit hlavní myšlenku, ale nic víc. Chybí tomu detaily běžných dní. A troufám si za to tu hvězdičku strhnout i proto, že jsem si vědoma toho, že celkovému hodnocení díla to neublíží. Protože má kniha tolik nadšených čtenářů. A právem - protože po stránce emoční je skvělá.

Chci tu ještě zmínit fakt, že rodina má štěstí, že mají tak široké příbuzenstvo a ochotné přátele. Bez nich by to nejspíš, tak nezvládali. A co si budeme povídat, nebo alespoň já si to myslím, takhle rozrostlá síť lidí ochotných pomoci není obvyklá. Bohužel. Takže Já nejen obdivuji autorčinu rodinu, jak to zvládli, ale vyjadřuji obrovský údiv a vděčnost za to, kolik skvělých lidí mají kolem sebe. Moc jim to přeji. A zároveň je mi líto vědomí, že i druhá holčička nakonec zemřela. Některým lidem je v životě naloženo opravdu hodně... osud vážně není fér.

4 14.03.2019

Na začátek řeknu, že moje hodnocení neovlivňuje autorovo přiznání, že mu s tím někdo pomáhal a na základě toho dokonce pár věcí změnil a přepsal. Sám autor Olivera Twista je známý tím že pro něj vymýšlel příběhy někdo jiný. A snad všichni autoři dnešní doby v závěru knihy děkují lidem, kteří jim při psaní poskytovali rady a připomínky a inspirovali je. Jenomže takovéto neurčité sdělení nikoho nepohoršuje, přestože vlastně vyjadřuje to samé. Jenom netušíme, kolik toho na základě těch rad přepsali a doplnili. Ani nás nenapadne, že ta skvělá zápletka, co nás tak ohromila, nemusí být původně z autorovy hlavy. Nejspíš si pod pojmem rady a připomínky většina lidí představuje jenom korekci pravopisu nebo co. Paolini to přiznal jenom přiměji a mě na tom nepřijde nic zlého. Určitě by to ale taktéž zaobalil, kdyby věděl, co to strhne za kritiku. A sebevydání? Dnešní trh je tak zahlcen knížkami, že některým autorům vlastně nic jiného nezbývá, protože najít někoho, kdo se za vás postaví, může být těžké... kdyby to paní Rowlingová vzdala o pár pokusů dřív tak by svět přišel i o Harryho Pottera. Takže ne, ani to mi žíly netrhá. A jsem ráda že Odkaz Dračích jezdců spatřil světlo světa.

Ovšem správnou dobrodružnou fantasy si představuji tak jako první díl - pořád se tam něco děje. Představuji si zvraty a události. Tady podstatná část knihy jaksi stagnuje, stojí na místě a něco vypráví. Příběhy a hlubší poznávání fantasy světa je sice fajn, ovšem dávkované a až v době, kdy mě příběh natolik pohltí, že mě zajímá i barva Eragonových ponožek. Jenže v takovém stavu po jednom díle určitě nejsem. Teď chci tempo a strhující děj. Na těchto stránkách to ovšem chybí. Uklidňuji se jen tím, že tento klidný díl byl snad nutností pro pochopení a vystavění lépe gradujících pokračování... Doufám.

Co ovšem oceňuji Je humor. Některé slovní přestřelky mě rozesmály i nahlas. Taky knížce pomohlo střídání vypravěče (díky němuž se do příběhu přeci jen dostala nějaká akce a já jsem si hrozně oblíbila Rorana) a milostné trable Eragona se Safirou. Navíc samozřejmě závěr, který s sebou díky bohu přinesl aspoň nějaké překvapení. Tudíž ztráta času to rozhodně nebyla a postavy Alagaesie si začínám zamilovávat, ovšem dát víc jak 65 %, tak bych byla nespravedlivá k jiným knížkám. :-)

2 14.03.2019

No... jak ráda bych byla unesena tímto příběhem jako spousta jiných zdejších čtenářů, jenže nejsem. Má to naprosto skvělý nápad s klukem vyrůstajícím na hřbitově, stejně tak jako zápletka s ghúly aj. Jenže jazyk autora a příběh jako celek mi tak úplně nesedl. Přišlo mi to... nedovařené. Protože některé věci jsou vysvětlené jen tak halabala. A co mám říct dětem na jejich zvědavé otázky dychtící po jasnějších vysvětleních?
Přišlo mi to nevyvážené. Dětské vyjadřování prostupoval příběh s hlubokomyslnými úvahami a příliš brutálními částmi, zdá se mi. A pokud to není pro děti, tak mě určitě vadí halabala pohádkové vysvětlení.

Jako nápad dobré a některé části příběhu se mi docela hodně líbily, ale mám pocit, že z toho šlo vytřískat víc. A celkově to lépe zpracovat. Je mi líto - 50 %.

5 14.03.2019

Uznávám, že autorka umí skvěle pracovat s jazykem. Dokonale až umělecky rozpitvává detaily. Některé myšlenky jsou skvělé. Dávka cynismu, břitkosti a nadhledu umí pobavit. A ani neříkám, že je kniha špatná. Jen forma plná filozoficko-expresivních úvah v rámci téměř nijakého příběhu, kde navíc třetina jsou jenom domněnky a představy, není to, co by mě bavilo číst. Já k tomu všemu potřebuji pořádný příběh. Ať si je klidně klišoidní, ale potřebuji. Tady chybí. Ale pokud se vyhnete anotaci, nějaké to překvapení vás přeci jenom čeká. :-)

Něco do sebe to má a já oceňuji každý pokus o originalitu, své čtenáře si to určitě najde, ale já dávám přednost jiným knížkám. :-) 40 %

5 09.03.2019

Na tomto příběhu se mi líbí, že jeho vyznění říká, že ať se rozhodneme jakkoliv, tak žádné rozhodnutí nevede k bezproblémovému životu. Že nás vždycky čeká porce dobrého i špatného (jako v každém ze 3 vyprávění). A ačkoli si v hlavě malujeme, že rozhodnout se jinak, tak by byl život růžovější, tak pravděpodobně nebyl. Jen by nás čekaly jiné výmoly, o kterých nyní ovšem nemáme ani ponětí. Protože takový už je prostě život. Tato kniha je potvrzením mé životní filosofie, která z výše popsaného přesvědčení vychází - nikdy ničeho nelituj. Děkuji. A samozřejmě je to vyprávění o tom, jaké maličkosti nám mohou změnit život... za skvěle vymyšlený uvěřitelný příběh palec nahoru.

Ovšem je fakt, že rozsáhlý formát v rámci let ubírá románu na propracovanosti. Vyprávění je mělké, jen tak, tak aby stačilo na rámcový koncept příběhu. Někde chybí detaily, jinde je jich zase zbytečně moc. A chybí hlubší charakter postav, který ovšem pro poselství příběhu není důležitý zase až tolik a na konci přece jenom o postavách nějaký obrázek máme. Alespoň já. Ale zamrzí to. Ta povrchnost navíc do určité části knihy ubírá i na čtivosti, takže se nedivím, když to někdo vzdá předem. Jenomže kdyby to nebylo tak povrchní, pravděpodobně by to mělo tak o 150 stránek víc, Ale za mě by to pak mohlo být dokonalé.

Takhle to dokonalé není. Skvělé poselství, uvěřitelný příběh, ale něco tomu chybí. Když už se do čtení ovšem dáte, doporučuji to nevzdat. Mně to za to stálo a posledních 100 stránek jsem skoro hltala. :-) 75 %

5 09.03.2019

Na knížku jsem narazila před lety v rámci školního vyučování. Asi 20 stránkový úryvek stačil k tomu, abych ji nedokázala dostat z hlavy a byla odhodlaná jednou ji přečíst celou. Letos se tak téměř zázrakem konečně stalo. Sice to není vrchol literatury, ale autorčin příběh oceňuji pořád stejně. Je to smutné vyprávění o tom, jak jednoduše se dá nakazit HIV. Zamyšlení nad lidskou bolestí, smyslem života, pro někoho kontroverzním tématem těhotenství HIV pozitivních aj. A pokaždé, když čtu dosti podrobné úryvky o sebevraždě(-ách), to ve mně zanechá pocit, že člověku nestojí za to se s tím piplat a lepší je zůstat naživu. Protože Jediné, co riskujete, je, že se vám to při nejlepší vůli stejně nepodaří a akorát si zhoršite zdraví. Což je svým způsobem zvláštní, až zvráceně úsměvné a hřejivé zároveň, protože vás to donutí volit život. :-) Tedy kromě klasického poselství, že vždycky může být líp... 80 %

1 09.03.2019

Neurazí, nenadchne, ale něco příjemně potěší. :-)

Autorčinu románovou tvorbu mám ovšem raději, protože v rozsáhlejším textu jsou postavy plastičtější a příběhy komplexnější. V těch povídkách mi prostě většinou něco chybí... :-) Většinou, ne vzdycky. A určitě to jako odpočinková četba neuškodí. :-)

6 04.03.2019

Musím říct, že můj dojem z četby výrazně negativně ovlivňuje fakt, že jsem od příběhu neočekávala to, co jsem dostala. Posmrtný život plný administrativy, pletichaření, který se nakonec promění v boj o život ve stylu Hladových her z knihy Hry o život, to jsem nečekala a hlavně na to neměla náladu - tu čtenářskou myslím.

Napsané Je to ovšem dobře, příběh zajímavý (ačkoliv ve výsledku strašně jednoduchý) a nápad ještě lepší. Jenomže buď zpracování, nebo výše zmíněná nenálada (či snad moje neschopnost přilnout k postavám) způsobily, že mě to chvílemi nebavilo a už jsem to chtěla mít za sebou.

Myslím si, že je knížka dobrá, ale chce to správně vystihnout dobu, kdy se chcete pustit do posmrtného "Kdo prožije". A taky přivřít oko nad nějakou tou drobností... (= chtělo by to doladit chybičky a nedostatky) Dávám horší 4 hvězdičky - 70/75 %.

Snad to tam nahoře takto nefunguje, tedy... To není milá představa. :-)

2 04.03.2019

Dílko trochu nadhodnocuji, protože je to poprvé, co mě nadchlo něco od Čapka. Kdybych to věděla dřív, tak si to určitě vyberu k maturitě :-) - nadčasové myšlenky, bez zbytečné omáčky, zajímavý příběh. Jestli na tohle někdy trefím v divadle, když se tam zrovna budu chystat, tak určitě půjdu! Rozhodně nejlepší kniha autora. :-)

6 28.02.2019

Kniha mě zaujala natolik, že se ji chystám koupit. Je srozumitelně a lidsky napsaná. Hrozně se mi zamlouvají i kontrolní testy. Za mě palec nahoru.

Ovšem mám pocit, že po jednom přečtení člověku všechno nepředá. Chce to číst víc než jednou (což i sám autor naznačuje), v klidu, pomalu a zamyslet se... vstřebávat postupně. Zvnitřňovat opakováním.

1 28.02.2019

Nemyslím si, že bych byla nějaký hnidopich, ale pokud jde o správné určení žánru, tak ano, protože podle toho rozhoduji, co chci zrovna číst. Domnívám se, že toto není detektivka, rozhodně ne klasická. Ta by se totiž držela vyšetřování jako hlavní knižní linky. Tady toho samotného vyšetřování moc nebylo. Je to spíš román s detektivní zápletkou. Ale skvěle napsaný román! Úžasně vykresluje spletité vztahy mezi lidmi a jednotlivé postavy jsou detailně propracované. Jazyk je velice čtivý a já měla problém přestat číst.

Autorka si mě získala a těším se na čtení dalších knih. :-) Určitě doporučuji. Ačkoli možná spíše ženám. Rozhodně pokud jste mužem, kterému vadí číst o mezilidských vztazích a životních peripetiích... :-)

8 28.02.2019

Špatné to nebylo. :-) Na rozšíření obzoru - způsobem, který snad nikoho nepohorší, ale zapřísáhlé konzervativce asi i přesto trošku šokuje - je to dobré. Místy vtipné, místy zajímavé... na druhou stranu mě to ovšem ale neoslovilo natolik, že bych nedočkavě vyhlížela další autorčinu knihu - detektivka má přednost. :-) 50 %

1 25.02.2019

Připadám si nepatřičně, když mám hodnotit tuto knížku. Vnímám krásu toho lyrického popisu, ale jako bych ho nedokázala v tomto případě plně docenit. Měl krásně doplňovat onu problematiku schizofrenie, ale mě jako by rušil, když jsem se snažila soustředit na osudy románových postav, ty navíc měly k lyrickém popisu daleko.

Co se týče obsahu samotného, tak mi životní peripetie přišly hodně střípkovité, ačkoliv když už tam byly, tak úžasně podané. Střívkovitost působila jako skákání v čase, přestože vám nakonec dojde, že vše plyne klidně jako voda v řece. Ale než mi to došlo, tak to také rušilo zážitek z četby. A na dovršení všeho ten useklý a nenadálý konec...

Po zralé úvaze prostě musím dát lepší tři hvězdičky, což by s ohledem na autobiografické prvky dělalo něco mezi 65 až 75%. Dobrá knížka, ve které mi ale buď něco chybělo, nebo naopak přebývalo, nevím přesně.

2 25.02.2019

Musím se přiznat, že jsem v pokušení jednu hvězdičku ubrat, protože tato kniha je dle mého názoru jenom dojná kráva, aby se z prodávaného bestselleru vytřískalo co nejvíc. Nutno však podotknout, že kniha sama o sobě jistý potenciál má. Zejména Christianovy noční můry a přidané scény. Kdyby autorka postavila knihu pouze na tom a na základě toho by možná všechny díly vepsala do jednoho Christianova pohledu, neměla bych námitek. Christian sám působí jako velmi charismatický a sexem posedlý, ačkoli komplikovaný a poznamenaný muž. A ač to některé čtenáře a čtenářky překvapí, stále je pro mě mužem, neboť nepovažuji opačné pohlaví za bezemoční stroje, které by navíc přiznáním vnitřních pochodů ztratili na přitažlivosti a sex-appealu - ačkoli na papíře, je to pořád lidská bytost, proboha. Ale ani on sám neutáhne už omletý příběh, který navíc - alespoň co do prvního dílu - považuji s odstupem času za docela nudné čtení. Takže bohužel, ale těch přidaných hodnot, které bychom neznali z pohledu hlavní hrdinky a které mě na tom bavily nejvíc, tam bylo na počet stran až moc málo. A sexu, jehož popis jsme ale už znali, zase až moc.

Doporučuji v audio verzi s přednesem Michala Slaného. Ale ani jeho skvělý hlas to nezachrání. Mně nadšení vydrželo hodinu a půl /z dvaceti a půl hodiny.

2 25.02.2019

Co se sexuálního zneužívání týče, Petr Weiss je základ. Neříkám, abyste čerpali jen od něj, dobrých knih se dá sehnat víc, ale říkám - až budete držet v ruce Weisse, teprve po něm hledejte dál. Kvalitní a zajímavé. Doporučuji.

2 22.02.2019

Klasický Stínil. Hlavní hrdina pod vlivem svých tužeb a přání dostane pár bláznivých nápadů a šíleně se do toho zamotá. Stylisticky jako vždycky strašně jednoduché, ale obsahově mě to bavilo. Celou dobu jsem čekala, jak tohle nakonec dopadne. :-) Ačkoliv musím uznat, že závěrem z toho vybruslil strašně jednoduše. Trochu škoda, na druhou stranu je to pochopitelné. Takže jo - za tuhle knížku palec nahoru. V rámci žánru a cílového věku čtenářů 70%.

2 22.02.2019