Dolik13 komentáře u knih
Tak tady se mi jako extrovertnímu chlapovi těžko hledají slova. Asi nejsilnější kniha z období Holocaustu, která na mě takhle zapůsobila. Je stále těžko k uvěření čím si lidé v koncentračních táborech museli projít a ještě těžší, když jejich okolí vůbec nedokázalo pochopit čím si prošli.
Hana sice přežila, ale přitom dávno umřela. Tak bych charakterizoval hlavní postavu, která se do mě svým příběhem zaryla hluboko, jako nůž zabořený do břicha.
Nejsmutnější na tom, že je takových příběhů jsou tisíce a co je na tom nejhorší, jsou skutečné. V závěru chci ale říct, že jsem četl první knihu od této autorky a rozhodně se vrhnu na další. Teď je ale přeci jen čas se vrhnout na něco pozitivního než ze sebe smyju tu spoustu emocí, které ve mně tato kniha vyvolala.
Kdo si přečte, pochopí. Kdo nepochopí, asi knihu nedočetl. Asi nedokážu najít slova, která by přesně dokázala popsat mé pocity z téhle knihy. Pokusím se to alespoň ve zkratce. Neskutečně mrazivé, žádná hluchá místa. Ten bohatý jazyk, jakým je to psáno mě naprosto pohltil. Žádné souvětí se neopakuje, každé slovo, každá věta má smysl. Autor si s tím skutečně pohrál, a proto si myslím, že tahle kniha patří k největším knižním skvostům historie. Není třeba asi dalších slov.
Pamatuji si, že tato kniha byla u maturity. Bylo to v době, kdy mě učitelé čtení akorát znechucovali a i kdyby se náhodou stalo, že bych si Farmu zvířat přečetl, rozhodně bych si z toho nic nevzal, protože bych v tom věku jednoduše nechápal o co v knize šlo.
Teď je mi ale 28, já jsem vášnivý čtenář a knihu 1984 od Orwella řadím mezi ty nejlepší, co jsem kdy četl. Trvalo mi ale, než jsem překonal odpor ke knihám, které byly u maturity a vrhl se na Farmu zvířat.
Nadčasové a zároveň smutné čtení, bez debat. Pokud to ale srovnám s dílem 1984, tak tato kniha ve mě nevyvolala tolik emocí a pocitů, jak bych asi očekával. I tak ale určitě doporučuji.
A já po dlouhé době můžu konečně s dobrým pocitem napsat "Krásná kniha"
Nádherný přebal zaujme na první pohled, dobré recenze a námět tuplem. A vše, co jsem od knihy očekával, jsem dostal. Člověk by si možná řekl, že něco takového je vhodný pro ženský do červené knihovny, ale s tím nesouhlasím, jako chlap určitě ne. :D
Asi dost záleží v jakém rozpoložení knihu čtete. Já jí četl ve chvíli, kdy mě naprosto pohltila a příběh mě bavil od první do poslední stránky.
I přesto, že jsem závěr předpokládal takový jaký byl, tak ve mně kniha vyvolává takové pocity a emoce, že to je přesně to, co od dobré knihy chci. A to jsem zde dostal!
Mornštajnová v sobě rozhodně má umění psát knihy. I v tomto případě musím říct, že Hotýlek se četl velmi dobře, postav je hodně, ale každá tu má svůj prostor a pěkně vše zapadá do děje.
Líbí se mi, že autorka dokáže zakomponovat několik významných historických událostí do jednoho příběhu a sledujeme tak děj, který se vyvíjí několik desítek let, a má to rozhodně něco do sebe.
Čeho se nicméně obávám, tak i přesto, že se mi kniha líbila, závěr ve mně nezanechal příliš velké dojmy, a to mě mrzí. Čekal jsem lepší rozuzlení. Obávám se, že za pár dní už si z knihy nebudu nic pamatovat a když se mi tohle stává, tak kniha ve mně příliš pocitů nezanechala.
Autorka rozhodně patří ale k tomu nejlepšímu v české moderní literatuře a už se těším na další knihy.
I přesto, že jsem viděl snad všechny dokumenty, které se k Severní Koreji vztahují, tak i tak mě dokáže život v této zemi i nadále fascinovat a šokovat. To jak tato země funguje, jakým způsobem se tam žije a jakým způsobem lidé přemýšlí.
Říkám si, že i kdyby západ dokázal Severní Koreu osvobodit, jak dlouho by trvalo změnit myšlení lidí, kteří jsou už po odstřihnutí pupeční šňůry učeni k tomu, aby nenáviděli Ameriku a spol?
Půjdu lehce proti davu. Knihu jsem poslouchal prostřednictvím audioknihy. Ta má ale téměř 17 hodin. A i přesto, že je skvěle namluvená, tak možná samotná délka způsobila, že knížka pro mě měla sestupnou tendenci.
Jsem chlap a samozřejmě mi dělá problémy si pamatovat více věcí. Jenže tady si autorka schválně hrála se jmény: Bára, Barka, Žofie, Žofka Julka, Jurek a další. Takové věci způsobovaly v mé hlavě zmatek. :D
A největší problém pro mě byl, že jsem se jednoduše nevytvořil k žádné postavě vztah. Prostě mi tam nefungovala chemie.
Jednou se ke kníže vrátím a místo poslechu si ji zkusím přečíst, věřím, že pak mé hodnocení půjde nahoru.
Jak nemám rád detektivky, tak tahle mi sedla, jak prdel na hrnec. :D
Kdyby mi někdo řekl "Hele, je tu detektivka, která má přes 500 stránek a v první části dostaneš nálož desítek jmen. Navíc mají téměř všechny shodná příjmení, děj skáče od jedné postavy k druhé, a tak dále, přečti si jí". Tak bych si jí určitě nepřečetl.
O knize jsem pouze slyšel, že je velmi oblíbená, tak jsem jí zkusil a nelituju! Bylo by to na dlouho, kdybych měl psát o všem, co se mi líbilo, nicméně charaktery jsou zde skvěle napsané a celkově je vidět, že si autor dokáže pohrát s desítkami postav, aby si o každé z nich čtenář udělal nějakou představu. Jak se děj vyvíjí a tempo narůstá, doslova vás to ke knize přilepí, a to je podle mého to, co z knihy dělá dobrou knihu. Už se těším, až se pustím do dalšího dílu.
Když jsem se doslechl, že v Miléniu bude pokračovat spisovatel, jehož nejlepší kniha je životopis o Zlatanu Ibrahimoviči, říkal jsem si, že to bude strašný propadák. Nicméně! Já ten knize nakonec plný počet musím dát!
Ano, je vidět, že rukopis autora je lehce odlišný. Larsonna nikdo nenahradí a nenahradí ani jeho skvostný cit pro sebemenší detail. Jenže Lagercrantz dokázal probudit postavy k životu, Blomkvist mi přišel jako TEN Blomkvist. Lisbeth mi přišla jako TA Lisbeth. Jednoduše jsem cítil, že čtu vlastně něco jiného než Milénium, ale vlastně to Milénium je, jen trošku jiné. Zní to až moc filozoficky, a to jsem nic nepil. :D
V kontextu mého příspěvku chci říct, že jsem byl spokojený a z původního skepticismu a nedůvěry vzešlo zajímavé pokračování, které není tak famózní jako od Larssona, ale i tak tento díl patří mezi velmi dobré detektivky.
Po hodině přemýšlení a bloumání, co jsem knihu dočetl, vlastně přemýšlím, zda se mi to líbilo. A musím se přiklonit na tu stranu vah, která ukazuje "Jo líbilo!" Začátek byl pro mě těžký, četl jsem první knihu od tohoto autora a trvalo mi, než jsem se dostal do jeho stylu psaní, které je vskutku originální a nebál bych se říct, že je kniha i výborně přeloženo do češtiny.
Čte se to svižně, rychle a často se budete usmívat. Ne, že byste se popadali za břicho, ale koutky vám budou ujíždět, a to je podle mě to, co tuhle knihu dělá kouzelnou. Nehraje si na komedii, ale vtisknutý a originální důvtip autora pochopíte velmi brzo. Teď otázkou, zda Vám to sedne. Mně jo a určitě se vrhnu na další knihu autora.
PS: Taky Vám přijde, že Švédsko má tak skvělé a světoznámé autory? Neznám jinou zemi, kde bych měl tolik oblíbených autorů, jako ve Švédsku.
Tak tohle se povedlo! Po dlouhé době horor, který mě fakt zaujal. Skvělý námět, zajímavé postavy i děsivé momenty. To je přesně to, co od knižního hororu očekávám. Jen tedy musím říct, že mě mírně zklamal závěr, od něj jsem čekal asi trošku něco jiného. Nicméně jako horor rozhodně můžu doporučit. Zvlášť, když bydlíte sami a rádi se trápíte nočním čtení u bouřky. :D
Tento autor má rozhodně osobitý styl, který v obrovské konkurenci spisovatelů jen těžko někdo napodobí. To se týká i této knihy.
Sarkastický, ironický příběh, kdy na začátku dostanete protivnýho a arogantního dědka, který irituje snad každého, směřuje k tomu, že tak nějak tušíte, jak to nakonec dopadne, a to je důvod, proč ubírám hvězdičku.
(SPOILER) Je mi 30, přečetl jsem spoustu knih na toto téma. Navíc jsem i učitel dějepisu a 2. světová válka mi je hodně blízká. Ale tohle mě rozbrečelo. Některé pasáže pro mě byly tak traumatizující, že jsem si musel dát přestávku. I když si člověk myslí, že ho ty hrůzy, které se nedávno děly, už nepřekvapí, mýlí se.
Zůstane ve mně dlouho zarytá vzpomínka na to, jak v Budapešti u Dunaje svazovali lidi řetězem a poté je shazovali do vody, aby ušetřili na kulkách. Nebo příběh dvouletého klučiny s Mengelem. Naprosto šílený, a tak moc bych si přál, aby tohle vše patřilo do kategorie scifi, nebo šílené fantasy zvráceného autora. Bohužel, o to děsivější, že tohle vše je pravda.
Kniha je napsána nesmírně poutavě, zůstane v mé hlavě ještě hodně dlouho, ačkoliv bych snad rád radši zapomněl. Ne kvůli tomu, co se dělo. To je důležité připomínat! Ale kvůli nočním můrám, které se po přečtení rozhodně nevyhnu.
Nakonec musím dát plný počet, jelikož kniha splnila přesně to, co jsem od ní očekával. Líbí se mi, že autor probírá všechny možné hypotézy, které ale následně z nějakého pragmatického důvodu vylučuje, takže v závěru záhada zůstává záhadou. Mimochodem, doporučuji na google vyhledat kolorované (barevné) fotografie, které působí výrazně lépe než ty klasické černobílé.
PS: Za mě osobně v tom má prsty sovětský režim, který vypustil jen ty informace, které chtěl. Nemluvě o tom, že vyšetřování neproběhlo tak jak mělo. Nic to ale nemění na tom, že tato záhada patří mezi ty nejzajímavější o kterých jsem kdy četl.
Nejdřív k těm pozitivům. Atmosféra podzemního světa po jaderné katastrofě byla znázorněna skvěle. Hrál jsem původně hry, ale ke knize jsem si našel cestu až teď. Líbí se, že autor má cit pro popis objektů a dokáže u vás vyvolat přesný vizuální dojem a že ten v této knize není zrovna moc pozitivní. Neustále se něco děje, strach a otázky přibývají, jenže to už se paradoxně dostáváme k těm negativům.
Všechny postavy mi přišly naprosto nevýrazné, ploché figurky jejichž osud mi byl naprosto putna, to se týká i samotného Arťoma, a to je docela zásadní problém. Nemluvě o krutém světě, kde každý bojuje na svém písečku, ale zrovna Arťomovi pomáhá kdekdo, což v kontextu příběhu působí zvláštně. Skvělé pasáže se střídaly s těmi nudnými a musím říct, že samotný konec, který je otevřený, mě příliš nezaujal. I tak se ale vrhnu na další dva díly a uvidíme. Jsem spíše skeptik, ale může mě to jen překvapit.
PS: Četl jsem vydání z roku 2019 a tolik gramatických chyb a překlepů jsem snad ještě v žádné knize neviděl.
Velmi se zajímám o téma druhé světové a vše kolem té doby, včetně koncentračních táborů. Tato kniha mě zaujala, protože poukazuje na téma, které není příliš známé a poukazuje na to, že Rusové byli v podstatě stejní hajzlové, jako Němci.
Nicméně kniha mě nezaujala. Vadili mi jednoduché věty, nepříliš rozvinuté postavy a pomalý děj, který se moc neposouval. Nedokázal jsem si k postavám vytvořit vztah a očekával jsem, že se mnou kniha zamává, ale nestalo se tak. Možná, kdybych nečetl o tomto tématu už tolik lepších knih, zafungovalo by to lépe.
I tak si ale myslím, že by byla kniha dobrou volbou pro povinnou četbu na základce, nebo na střední.
Tak tohle byla horská jízda! No... Problémem ale je, že ta nejlepší část, tedy jízda dolů byla jen krátká na to, abych řekl, že jsem si tu jízdu užil.
Začneme od začátku. Námět naprosto skvělý, mě samotného fascinují záhady a mysteriózních thillerů je dle mého málo, navíc od českých autorů. Začátek knihy vypadal slibně, neskutečně rychle jsem se začetl a knihu hltal, ale pak....
Obrazy do minulosti a do Kačerova dětství mě naprosto iritovaly až jsem protáčel oči. Skončilo to nakonec tak, že jsem tyto části jednoduše přeskakoval a myslím si, že jsem o nic nepřišel.
Dále je to styl autorky. Dialogy, budování postav a vztahů byly zmáknuté na jedničku, opravdu jsem se dokázal vcítit do postav a představit si je v reálné podobě. Jenže autorka na mě až moc zbytečně často vyplňovala text "vatou" a dlouhé popisy toho, co kdo měl na sobě, jak vypadal a zvláštní přirovnání, mě prostě nebavily. (Ale to asi proto, že jsem chlap :D)
Posledních 100 stránek bylo perfektních, opět jsem si připadal jako na horské dráze v tom nejlepším ale opět přišel náraz! Tak naivní a předvídatelný konec bez dalšího vysvětlování jsem nečekal. Přitom si člověk klade spoustu otázek na které odpovězeno nebylo. A že na těch 472 stránkách k tomu prostor byl!
Závěrem chci říct, že na to, že je to prvotina autorky, tak super. Po přečtení knihy ve mně ale zůstává pachuť toho, že se z toho rozhodně dalo vytřískat více.
PS: Imbus nejlepší postavou knihy!
Neskutečný, neskutečný a aby toho bylo málo... neskutečný!
To, co Larsson dokáže ve svých knihách (A jaká škoda, že jen ve třech), je těžko uvěřitelný počin. Dokáže vtisknout každé postavě duši, i té, která se v knize vyskytne jen na malý okamžik. Není to jen plochá bytost, která má zaplnit děj, naopak. Každý charakter má svůj díl skládačky, který skvěle zapadá do celého kontextu tohoto fenomenálního díla.
Lisbeth Salanderovou řadím mezi jednu z nejzajímavějších knižních postav všech dob. Budete ji milovat, budete ji nenavídět, budete s ní soucítít, budete z jejího chování občas kroutit očima, ale všechno má svůj význam.
Tady není co řešit, naprostý skvost mezi detektivkami a není čas ztrácet čas. Hurá na Dívku, která kopla do vosího hnízda!
Když jsem v knihkupectví viděl tuto sérii s vědomím toho, že každý díl je jak bichle o 600 stranách, tak jsem si řekl, že tohle nedám, protože mě to nebude bavit. Bože, jak lituju toho, že jsem se k Vondruškovy dostal až teď!
Nevím, jestli to bylo nějakým zvláštním rozpoložením, ale toto historické období mě nikdy moc nezajímalo. Od první stránky jsem se ale do knihy začetl s takovou vášní, že to nadšení a zájem mi zůstalo až do té poslední! Byl jsem nadšený, dojatý, překvapený a před autorem smekám pomyslný klobouk za jeho neskutečný um.
Myslel jsem si, že si odpočinu, vrhnu se na jinou knížku, ale ani náhodou. Běžím pro další díl a už se těším až se opět ponořím do této krásné části naší historie. Díky Vlasto, díky za tvoje knihy!
Sakra, tak tohle bolí! Zatímco všech pět předchozích knih jsem hodnotil pěti hvězdičkami, uzavření této ságy je pro mě poměrně velkým zklamáním.
Příběh mě tentokrát vůbec nechytnul. Ano, má to spád, neustále se něco děje, jenže ve srovnání se skvělým dějem z předchozích dílů, to bylo jen slabý odvar.
Další věc, která mi tentokrát už dost vadila, byly schopnosti Lisbeth, která by suverénně mohla konkurovat všem superhrdinům. A když ke svým hackerským, bojovým a intelektuálním schopnostem přidala i znalost genetiky, už mi to začalo lézt na nervy. A aby toho nebylo málo, čekal jsem velkolepý závěr, který všech 6 dílů nějakým způsobem uzavře, jenže to se nestalo.
První tři knihy od Larssona patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy četl. Další dva díly od Lagercranze byly pro mě velmi příjemným překvapením a ke všem pěti knihám se jednou velmi rád vrátím, tento ale už v mé knihovně zůstane nedotčený. Jednou stačilo.