domiii97 komentáře u knih
Kniha je depresivně sarkasticky krásná, což podtrhují černobílé ilustrace Ester Eriksson a Humlino bezskrupulózní vyprávění. Jedná se vlastně o deník hlavní hrdinky.
Čtenář prožívá Humlino vyprávění o svých pocitech, životě, trápení, rodině u škole.
Kniha je plná humoru, řeší se tu problémy náctiletých, ale zároveň jde v knize o sílu přátelství a touhu navrátit věci do původního stavu.
Nejlepší jsou na knize Humliny seznamy různých věcí. Třeba věci, které neřekla ani Nour nebo způsoby, jak se dá podle dědy umřít (Dávejte si pozor na koupel po jídle!).
Jsou některé pasáže, u kterých si čtenář řekne: Bože, to snad ne! a začne se smát. Házení kondomů s vodou na silnici...proč ne?!
Tajemství Humly Hanssonové je pro věkovou skupinu dětí 9+, ale myslím, že se u knihy pobaví i dospělí (možná i víc).
Doporučuji k přečtení čtenářům, kteří se chtějí pobavit a zároveň sáhnout po oddychovce.
Děkuji Nakladatelství Host za poskytnutí recenzního výtisku
Představte si, že jste na zahradě, v ruce držíte tuto knihu se šálkem dobré kávy, zákuskem, krabicí kapesníků a společnost vám dělají Hercule Poirot a Sherlock Holmes. Tak bych charakterizovala Život a vydří zázraky.
Román s detektivní zápletkou, který je odpočinkový, pohodový, oplývající humorem a zároveň dojemný. Čtenář si popláče - radostí i smutkem.
Jak už název napovídá, vydry zde hrají důležitou roli. Čtenář se dozví i pár zajímavostí o těchto šelmách z čeledi lasicovitých.
Především se příběh zaobírá hlavní hrdinkou Phoebe, které je devatenáct. Ta řeší svůj právě ne zrovna vysněný život, svůj vztah k sourozencům, tátovi a ke světu jako takovému.
V knize si čtenář taky přečte o životě v Darlycombe, jeho obyvatelích, potížích i radostech a vydřím útulku.
Autorka detailně popisuje nejhlubší nitro postav a čtenář má tak možnost se do nich naplno vcítit.
Kniha se čte rychle. Názvy kapitol dávají čtenáři vědět, o čem ta daná kapitola bude pojednávat.
V tomto příběhu se opravdu dějí zázraky. Zároveň je v něm důležité poslání a to nevzdat se svých snů.
Knihu hodnotím velice kladně. Přesně takové čtivo jsem po thrillerové mánii potřebovala. Ve Phoebe jsem se našla (možná až moc) a určitě si chci přečíst autorčiny již vydané knihy.
Děkuji Nakladatelství Beta za poskytnutí recenzního výtisku
Je libo zombie apokalypsa nebo vzpoura robotů? Či vás láká vizuální komiksová báseň? Tak vítejte v Afterpunku!
Čtenář nahlédne do postapokalyptického subžánru s nejrůznějšími konci (začátky?) lidstva. Velmi zdařilé komiksové zpracování je pro fanoušky zombíků, mutantů a kanibalů rájem na papíře.
Čtenáře čeká deset příběhů a nějaké to překvapení k tomu. Najde tam nejen doslov, ale i afterparty komiksáků.
Nechci rozepisovat o čem jednotlivé povídky jsou. Nechci vás, drazí čtenáři, ochudit o čtenářský zážitek. Zmíním své povídkové oblíbence a to jsou Červená, Zlatý časy, Vetřelci a Hope: Naděje umírá poslední.
Na komiksu se v rámci kresby vyřádili jak Jonáš, tak Michal. Říct, která z kreseb se mi více líbila je nemožné. Každá má něco do sebe a hlavně...oba komiksáci mají jiný rukopis, styl, pojetí.
Afterpunk začíná slovy "Bude nebude". Jestli se některý ze scénářů v budoucnu stane, kdo ví. Doufejme, že ne. Nikdo jistě nechce potkávat kanibalské rodiny jak z hororu Hory mají oči. Rozhodně bych ale byla ráda, kdyby se duo Ledecký & Suchánek opět objevilo na scéně s další komiksovou peckou.
Děkuji Nakladatelství Crew za poskytnutí recenzního výtisku
Příběh o světě showbyznysu, fanouškách milující celebrity až moc a idolech, jenž mají i svůj život skrytý před zraky kamer.
Může se zdát, že se jedná o přehnaně komický příběh, ale opak je pravdou. Ano, [Moje hvězda] má v sobě humor, ale zároveň je velmi dojemná. To čtenář zjistí hlavně na závěr.
Manga dává nahlédnout do světa hvězd, zákulisí i do toho, co vše obnáší být tím největším idolem.
Ai na obálce společně s kresbou od Menga Jokojariho naláká nejednoho čtenáře japonského komiksu.
Pokud hledáte mangu se zajímavým příběhem a neobvyklou zápletkou, je [Moje hvězda] zrozená pro vás.
Děkuji Nakladatelství Crew za poskytnutí recenzního výtisku
Pozor, pozor! Na scénu přichází román ze světa Marvel. V hlavní roli Eddie Brock a Peter Parker alias Venom a Spider-Man.
První setkání s románovou podobou o superhrdinech bylo více než dobré. Příběh je srozumitelně napsaný, takže není pro čtenáře problém představit si konkrétní akce.
Kniha je rozdělena na kapitoly, u kterých je napsáno, kde se právě děj nachází.
V příběhu je spousta akčních scén, ale taky není opomenut humor a tím si Venom získá nejednoho fanouška.
Postava Venoma zde vystupuje jako nová "bytost/osoba", která si uvědomila své dřívější prohřešky a chce odčinit to, co napáchal právě právě pomocí nevinným lidem. Hodně mě překvapilo, jak jsou Eddie se svým symbiontem sympatičtí. Sleduje se i jeho minulost a to, co ovlivnilo a pomohlo zrodit Venoma. Pro ty, co čtou o této postavě poprvé je to velké plus.
Oproti tomu Spidey si moc moje sympatie nezískal. Jeho postava zde vystupuje jako taková nijaká a trochu rozpolcená. Dost mi připomíná herce Tobeyho Maguirea ze stejnojmenného filmu.
Celkově se postav v ději objeví dost a zrovna padouchové se mi pletli.
Zajímavostí je označení Spider-Mana. Aby čtenář pořád nečetl jen Spider-Man to a Spider-Man tamto...autor jej nazval jako Spideyho, což není nic pro fanoušky neobvyklého, ale taky jako Snovače pavučin nebo Stěnolezce.
Kniha je super. Mě samotnou nabudila k tomu, abych si přečetla o Venomovi, ale ne jen o něm, více a taky abych se ponořila do světa superhrdinů. Ať už je to Marvel nebo DC.
Doporučuji a doufám, že vyjde více románů z komiksového vesmíru.
Děkuji Nakladatelství Crew za poskytnutí recenzního výtisku
Kniha z pera britské spisovatelky pojednává o dojemném příběhu, v němž se zrodí jedno neobvyklé přátelství.
Přátelství mezi holčičkou a ledním medvědem zde ale není jediným středobodem. Taky se zde řeší znovunavázání vztahu mezi rodičem a dítětem, láska neznající mezí i vyrovnání se s tragickou událostí.
Postava April je ztělesněním odvahy, touhy nevzdat se - ať už jste dítě či dospělý. A Medvěda si jistě oblíbí každý. I když nemluví, má toho na srdci hodně.
Kniha obsahuje krásné a decentní ilustrace od Leviho Pinfolda, který se podílel i na ilustracích Kouzelnického almanachu Harryho Pottera. V knize nechybí ani mapa Medvědích ostrovů.
Je to příběh s důležitým posláním. Poslední medvěd čtenáře donutí přemýšlet, brečet, smát se a hlavně... věřit si.
Děkuji nakladatelství Argo za poskytnutí recenzního výtisku
Knížka je originálně zpracovaná tak, aby zaujala na první pohled a hlavně na první omak. Velikým plusem Hrozálie je, že komunikuje se čtenářem. Ten má například hádat, která kočka patří které čarodějnici.
Roztomilé ilustrace potěší nejedno čtenářovo oko. Moc hezký jsou popsané místnosti či místa, kam se Hrozálie podívá.
Hlavní hrdinka Hrozálie je svá. Chce si najít svůj styl a způsob čarování a neopičit se po starých čarodějnicích. Takže třeba místo hrůzostrašné čarodějnické kočky bude mít krásného růžového králíčka Lilu.
Kniha je vlastně návodem pro všechny malé/velké čarodějnice a čaroděje. A pozor! Hrozálie má mít ještě pokračování jejích dalších dobrodružství.
Pokud máte chuť si přečíst sami nebo svým dětem knížku, kde dobro zvítězí nad zlem, s příběhem tak akorát roztomilým a hravým, určitě doporučuji tuto.
Kouzlům zdar
Sbírka básní Na křídlech melancholie nechá čtenáře proplout Zahradou strachu, Kouzlem přírody či Vulkánem zlosti. Možná bude mít Magickou noc, navštíví Les nebo objeví Chrám našeho života. Najdou se zde básně smutné, teskné, ale i plné naděje a pomoci.
Každý, kdo po sbírce sáhne, si najde tu svou báseň, jenž vyjadřuje jeho momentální myšlení či takové, jaké pociťoval v určitých obdobích svého života. Díky tomu má člověk pocit, že se s autorkou zná nějaký ten pátek, protože vyjadřuje pocit trápící každého z nás.
Ve sbírce je 49 básní a je obohacena o krásné ilustrace.
Jestliže čtenář touží nalézt ve svém životě světýlko naděje a nedaří se mu, Na křídlech melancholie dodá potřebnou vůli a těm, kteří již spadli do spárů melancholie, dá pocit souznění.
Děkuji autorce za možnost si sbírku přečíst v rámci spolupráce
Stejně jako v prvním díle, i tady se řeší existenciální problém, které řeší většina mladých lidí v pubertálním věku. Neopětovaná láska, strach ze zamilovaní, nesmrtelná přátelství, změna vizáže a opětovná chuť vyzkoušet si...no víte...tam to
Postavy jsou tu sympatické stejně jako v předešlém díle, ale najdou se i takové ty typické, které nejspíš poznal každý z nás ve skole. Děvčata je možné poznat a hlavně nahlédnout do jejich duší a smýšlení zase o něco více.
Mangu si užijí všechny romantické duše, ale i ti, co se čtením mangy teprve začínají. Je tu spousta vtipných hlášek, ale i takových, u kterých vám bude srdce plesat či si vzpomenete na své první lásky a trable s ní spojené.
Třetí díl má vyjít v dubnu tohoto roku a já už se těším až se dozvím, jak bude příběh dál pokračovat.
Děkuji @crew_komiks za poskytnutí recenzního výtisku a možnost spolupráce
Děkuji @humbook @humbook_blogeri za recenzní výtisk a možnost #spoluprace.
Manga mě opět překvapila. Dostala jsem plnou dávku emocí tvořenou nejen slovy, ale i kresbou. Ze začátku jsem měla problém se v manze orientovat. Hodně okýnek a spoustu mluvení, které se zároveň mísí s myšlenkovými monology postav.
.
Zaujalo mě, kolik postav se do děje vešlo a hlavní je, že děj jimi není přehlcený. Postava Nanami mi sedla od první chvíle a v průběhu čtení jsem si kolikrát uvědomila, jak moc jsem si s ní podobná. Jano je vykreslený jako hajzlík, ale už do první chvíle je jisté, že má nějaké důvody ke svému chování.
.
Manga je skvělá v tom, že nabídne emoce a svět bez příkras. Takoví jsme byli není výjimkou a už se těším na druhý díl, který brzy vyjde.
(SPOILER) Byla a pořád jsem z knihy naprosto nadšená. Děj byl svižný a tolik událostí, co se v příběhu prolnulo, jsem neočekávala. Zaujala mne část s čarodějnickými procesy v Šumperku a osud staré báby Ely. Zamilovala jsem si Vladana a i mi slza ukápla na konci knihy, jak to všechno s Vladanem vlastně dopadlo. U Raúla jsem si ze začátku byla jistá, že to bude můj oblíbenec. Přeci jen, když je dítě odvrhnuto, jak matkou, tak otcem, je to k politování a jeho život u jezuitů nebyl zrovna růžový, ale pak se z Raúla stala dravá šelma, která se neštítí ničeho, jen aby se stal mocným mužem. Bylo mi líto, že víc prostoru nedostal augustinián Vincent, přitom má důležitou roli v celém příběhu. Velmi příjemná postava, která hladila na duši. Opět musím pochválit na konci knihy dodatek, kde je napsáno, jaké postavy byly skutečné a které vymyšlené. Musím dodat, že u některých pasáží se mi tajil dech a bylo tam pár i aha momentů.
Kniha se mi dobře četla i proto, že kapitoly byly rozděleny do podkapitol a já si lehce zapamatovala, kde jsem skončila.
Z nakladatelství Moba miluju historické romány a tento opět nezklamal.
Po přečtení anotace jsem očekávala typický románový příběh ženy, které se toho za jeden čas stalo až moc a která je na pokraji zhroucení. Dostala jsem to, co jsem očekávala, ale musím uznat, že se mi kniha četla dobře a kapitoly jsem luskala jednu za druhou. Příběh vás rozhodně nadchne a napjatě budete očekávat, jak se Karolíně podaří převzít nad svým vlastním životem nadvládu.
Když si vzpomenu na děj této knihy, naskočí mi husí kůže. Dojemný, realistický příběh. Líbily se mi obě dějové linky. Zamilovala jsem si Havrantýnku, Thórdís - chůvu princezny, i Jaka, jenž mluvil v mravoučných úslovích. Problém jsem měla s králem Dimonem a dokonce i s Lilian. Nevěděla jsem, co si o nich myslet. Ovšem pak jsem k Lilian pocítila náklonnost, ale nechci nic prozrazovat.
Truhla času má nádherný, kouzelný a dojemný příběh. Je to sice kniha pro děti, ale mně, jako dospělé, dala tolik.
Kolikrát se ještě přistihnu, jak přemýšlím nad dějem. Nad naší budoucností. Nad tím, jestli by bylo fajn mít takové truhly a ušetřit svůj čas.
U Truhly času si uvědomíte, jak je život krátký a tak cenný.
Energie příběhu vás nenechá vydechnout. S koncem kapitoly budete chtít číst dál. Příběh je napsaný a přeložený srozumitelně a čte se svižně. Vyhovovala mi i velikost písma.
Tento typ hororu jsem ještě nečetla a byla jsem překvapena, jak moc mě to bavilo. Při čtení jsem si vybavila film Annabel, na který jsem okamžitě dostala chuť jej shlédnout. Možná jsem strašpytel, ale bála jsem se i v průběhu dne. Líbilo se mi, že knížka není napsána tak, aby to byl čistě jen horor, ale jsou tam i pasáže u kterých si odpočinete a zároveň i popřemýšlíte, kdo/co by za tím vším mohl být.
Jsem ze Sestřičky nadšená a doufám, že autorka napíše ještě nějakou knihu s podobným tématem.
Pláč němého boha se pro mě stal velkým oříškem. Jsou fantasy, které vás posadí na prdel a nepustí, a pak takové, které vám nevadí odložit. Bohužel se mi u této knihy stala druhá možnost. Děj byl na mě pomalý, bez akce, ale nevzdávala jsem se naděje. Ještě štěstí, že jsem pokračovala ve čtení.
Musím uznat, že autorka vytvořila zdejší svět do nejmenších detailů, což obdivuji. I tak jsem se ale do něj neponořila tak, jak jsem doufala. Zajímavé a čtivé to pro mě začalo být až po cca stopadesáti stránkách. Magie, mechanické stroje, mechanické slunce - nešlo mi to k sobě. Dělalo mi problém se orientovat v některých postavách i společenském uspořádání.
Postavy jsou jedna velká kapitola. Denyela mi šla celou dobu na nervy. Vychloubačná a přitom nezáživná. Velký boom intrik, který je kolem čarodějky, mi přišel až přehnaný. Za zmínku stojí Worlih. Velitel povstaleckých sil si mě získal i díky části s úvodem do jeho života. Jeho sestra Revena je božanka. Její energie, náboj, zápal pro věc...wau!
Objevují se zde pouštní hadi, které jsem si představovala jako toho z Beetlejuice.
Byla jsem nakonec překvapena, jak se dějové linky postav propojí. V průběhu čtení jsem si to totiž nedokázala představit.
Taky mi chyběla mapa pro lepší představu. Osobně bych byla ráda za seznam postav a aspoň zkrácený popis jejich role v příběhu. Myslím, že ti, co čtou více knih najednou, by tohle ocenili.
Upřímně mě zamrzelo, že první svazek skončil tak nemastně, neslaně. Díky tomu, že je druhý svazek finální a taky díky postavám Torea, Worliha a Reveny, jsem dostala chuť si pokračování přečíst.
Děkuji autorce za poskytnutí e-knihy v rámci spolupráce.
Emotivní, místy humorné čtení ze života, které se mě dotklo a jen tak na knihu nezapomenu.
Autorův styl psaní mi sedl na první dobrou. Zaujalo mě, že autor knihu napsal pro svou dceru autistku, která bude brzy v pubertě a budu se muset vypořádat s problémy všech puberťáků. Myslím, že je hezké, že Extence sepsal knihu jako takový návod pro Amelii (a nejen pro ni), jak se vyrovnat se svými pocity.
Překvapilo mě, jak stroze je popsána jedna důležitá událost. Důležité je si zde uvědomit to, že díky reagování na některé události vypadá Phoebe netečně, ale není tomu tak. Phoebe jinak smýšlí a pro ni to nemusí být tak emočně silné, jako pro ostatní.
Phoebeiny rozumy jsou skvělé. S jejími myšlenkovými pochody souzním, protože nad vším hodně přemýšlela nebo si dělala seznamy pro a proti.
Potěšilo mě, že je v knize zmíněna Ursula K. Le Guin a její Vyděděnec. Díky zmínce jsem přišla na to, že jsem už před lety knihu četla, ale už si ji vůbec nepamatuji. No není krásné najít v knize další tipy na čtení?!
Věřím, že Phoebein osobností posun budete sledovat s napětím a držením všech pěstí stejně jako já.
Tento hřejivý příběh by si rozhodně měl přečíst každý. Doufám, že objevím další podobné knihy. Hlavně se už na šachy nebudu dívat jako doposud. Hlavní protagonistka nás utvrzuje v tom, že je skvělé být sám sebou.
Děkuji Nakladatelství Host za poskytnutí výtisku v rámci spolupráce.
Po přečtení anotace jsem měla jistou představu o tom, jak by mohla být kniha napsána. Představa se potvrdila a musím říct, že tyto příběhy, a styl vyprávění, budu už teď častěji vyhledávat.
Na první pohled obálka moc nezaujme, i když svým způsobem přesně vyjadřuje to, co v knize najdete. Nedejte na první pohled a nahlédněte i dál.
Z Toniččiného vyprávění se dozvíme, jak fungovala školská zařízení nebo jak to vypadalo na pionýrských táborech.
Autorčin styl je naprosto úžasný. Sedl mi na první dobrou a velice kvituji, že autorka napsala vše bez příkras. Prostě tak, jak to bylo, jak to vnímala. Dokázala ve mně vyvolat tolik emocí. Jsou zde humorné části, ale i takové, u kterých vám jedno oko nezůstane suché.
Co se týče postav, tak jsem ze začátku měla menší chaos. Přeci jen je jejich rodina početná. Potěšila mě rodinná historie a vlastně se dozvíme o všech členech této rodiny.
Upřímně jsem cítila zlost k mamince Toničky Díně. To, jak se k ní chovala, jak ji brala jako samozřejmost. To, jak si byla jistá, že Tonča všechno obstará a postará se o svou mladší sestru Sáru. Bolelo mě z toho u srdce. Nejhorší ale na tom všem byla ta dětská oddanost a láska k mamince, i když ta jí tu lásku zrovna dvakrát neprojevovala.
Brala bych, kdyby autorka napsala pokračování. Kniha skončila létem 1968 a já bych opravdu chtěla znát další průběh Toniččiného života. I kdyby pokračování nebylo, rozhodně bych si ráda od autorky přečetla něco dalšího. Mrzí mě, že o knížce a autorce není více slyšet.
Podtrženo, sečteno - moje očekávání byla naplněna a Dětství je další knihou, se kterou jsem se velice těžko loučila.
Děkuji @kilometrysdetmi za poskytnutí výtisku v rámci spolupráce.
Knihu sepsala na základě svých zkušeností a zážitků Slovenka Michaela Ahonen, která se provdala za Fina a do manželovi rodné země se přestěhovala.
V knize jsou kapitoly věnované přírodě, rodinnému životu, kultuře i práci. Autorka nám v jednotlivých kapitolách poskytuje možnost nahlédnout do detailů, jak se žije cizincům v této zemi, co všechno je potřeba pro každodenní život v nepříznivém klimatu, nebo jaké to je být ženou ve Finsku.
Zajímavostí se zde dozvíte opravdu hodně. Osobně mi ale nesedl styl autorky, díky němuž jsem se místy nudila a do čtení nutila. Ten mi přišel jako vyprávění s kamarádkou u kafíčka. Do toho snaha o vtipy, které vlastně nebyly vtipné viz v podkapitole o medvědech s názvem "Karhu, ten, který ví, kde je med". Po celou dobu jsem četla o stěžování si na nehostinnou zemi a chuť žít na slunečném jihu.
Kniha je obohacena o ilustrace autorky. Velké plus má finsko-český minislovník a dokonce i u jednotlivých ilustrací se objevují finské názvy. Dozvíte se tak, jak se třeba řekne šála, svetr, jahody nebo borůvky.
Celkově hodnotím jako průměr. Očekávala jsem trochu jiný styl, ale i tak jsem ráda, že jsem si knihu přečetla. Pokud jste milovníky severských zemí či nenáročné literatury, doporučuji knihu k přečtení.
Děkuji Nakladatelství Jota za poskytnutí výtisku v rámci spolupráce.
(SPOILER) Poslední věta mě zaujala svou anotací, podle níž jsem si příběh představovala jako cestopisný s notnou dávkou oddechu při odhalování přírodních krás Irska, rodinných tajemství a trochou i té romantiky. Mé očekávání byla naplněna z poloviny.
Rozhodně musím vyzdvihnout detailní popisy krajiny, které jsou moc hezky napsané. Máte tak pocit, že jste v ten okamžik na daném místě.
Velký problém jsem ale měla s postavami. Chování nejen Ely a Liama, ale i Triony, Bennyho, Patricka (či Apoleny), je nepochopitelné. Jejich nálady se střídají jako na běžícím pásu. V jednu chvíli po sobě řvou a za pět minut už se objímají. Ela nechce říct své nejlepší kamarádce, o čem se v dopisech píše, ale cizímu muži dopisy přečte. Vyhrocené situace působí na silu, jako třeba ta u večeře. Seznámení Liama s Elou působí uspěchaně. Zajímavé je, že v anotaci je zmíněno, jaký je Liam starý bručoun. No opak je pravdou - Liam je vstřícnost sama. Světlou výjimkou je postava Endy. Díky němu se dozvíme zajímavou historii navštívených míst a taky zdejší pověry a legendy.
V příběhu se tolikrát zmiňuje slovo tajemství, že jsem přestala mít chuť TO tajemství zjistit. Můj instinkt nezklamal. Bizarní je to správné slovo, které charakterizuje celý příběh a zápletku. Rodinná tajemství jsou přitažená za vlasy.
Do sté strany se mi kniha četla těžko. Druhá půlka se mi už četla dobře a rychle, ale styl psaní na mě působil krkolomně. To je umocněno kvůli dopisům, které jsou napsány tak květnatě, až jsem nevěděla, o čem čtu. Je mi líto, že si mě kniha nezískala tak, jak jsem doufala.
Potěšilo mě, že jsme se o životě Ely Marošové dozvěděli až v polovině knihy. Je super, že autorka její životní situaci a zázemí neprozradila hned ze začátku, ale muselo se počkat na správný čas.
Věřím, že si kniha najde své čtenáře, kteří ji ocení. Hodnotím průměrem a to především díky Endovi a cestovatelské oblasti, kam bych se jednou ráda podívala.
Děkuji Nakladatelství Argo za poskytnutí výtisku v rámci spolupráce.
Romantický příběh pohltí od začátku až do konce díky stylu psaní. Čtivost tak byla zaručena a já se nemohla od knihy odtrhnout.
Čtenář má možnost nahlédnout do prostředí TV show - jak to probíhá v zákulisí, co vše je potřeba udělat pro propagaci či jak velké peníze taková show obnáší. Příběh se ale nezabývá jen romantickou linkou a prostředím interiérového designu. Probírají se i vážná témata.
Závažnost je propojena s humornými a erotickými scénami. Vše tak působí v rovnováze a není to na silu. Právě intimní scény jsou jemné a naštěstí nejsou použity expresivní výrazy jako broskvička, párek a další. V tomto ohledu působí příběh na úrovni.
Postavy manželů Trippových a Carey s Jamesem kontrastují. Je zajímavé sledovat, jak se díky manželskému páru, který se nemůže vystát, rozvíjí nový vztah lidí díky negativitě jejich zaměstnavatelů. Jestliže při čtení čtenáře napadne podobnost Mellisy s Margaux z animáku Addamsova rodina - nelze se divit.
Zůstane to mezi námi je fajn oddechovka. Ale pozor! Nechybí i akční scény a to už je u romantiky co říct. Osobně si ráda přečtu další knihy Lauren a tuzo doporučuji k přečtení.
Děkuji Nakladatelství Jota za poskytnutí výtisku v rámci #spoluprace