Doug komentáře u knih
Jsem nadšen obsahem i formou, tenhle styl uvažování a humoru mi přesně sedí. V některých pasážích ale člověku tuhne úsměv na rtech, když si uvědomí, že od nadsázky k realitě nemusí být vůbec daleko...
Příjemné čtení, dobře zvládnutý styl, sympatická propojenost povídek.
Tahle dvojice postav mě prostě baví a styl Ondřeje Neffa mi u nich skvěle sedí. Těším se, co bude dál!
Výborně propracovaný děj i postavy, překvapivý vývoj a navíc humor, který pomáhá odlehčovat místy docela temnou atmosféru. Hafran opět potvrzuje své spisovatelské umění a já doufám, že nás čeká ve společnosti jeho literární party ještě mnoho čtenářských zážitků.
Další velice čtivý a zábavný případ ze série s oblíbenou trampskou partou.
Oblíbení hrdinové se vracejí s novými dobrodružstvími! Příběhy jsou opět originální a dobře vystavěné, děj se téměř neustále posunuje dopředu a vzájemným špičkováním postav se všechno skvěle odlehčuje.
Nevím, jak to Hafran dělá, ale s každou další knihou dokáže znovu překročit laťku, kterou si sám nastavuje po čertech vysoko. Tady mě navíc potěšilo zasazení děje na Slovensko.
Sérii z Arkádie řadím k tomu nejlepšímu, co Ondřej Neff napsal, a Ostrov nesmrtelných nastavenou laťku s přehledem překonává: díky skvělým postavám a chemii mezi nimi i dějovým zvratům (snad jen konec byl tak trochu šitý horkou jehlou) jsem si čtení moc užil.
Navázat na styl Zdeňka Jirotky zvládl Miroslav Macek nad očekávání dobře (ačkoli drobné mouchy by se našly – ty nicméně svědčí spíše o kvalitě práce odvedené korektorem). Co mě však velmi zklamalo, bylo množství historek v podobě převyprávění známých anekdot a soudniček. Myslím, že si tak specifická kniha zasloužila mnohem větší originalitu (a osobně bych uvítal i bohatší děj).
Čtivý a napínavý prequel série případů známé trampské osady. I když se tentokrát o kriminální čtení nejedná, nechybí zda pátrání ani záhady. Hafran coby autor knihy opět potvrzuje své mistrovství.
Nesporným kladem je zajímavá hlavní hrdinka i zvolené prostředí, k záporům řadím zbytečně dlouhé věty a hlavně obrovské množství jazykových a typografických chyb.
Od začátku je jasné, že forma tohoto příběhu se naprosto liší od všech předchozích. Aby to mělo smysl, měl by sérii (o to víc) odpovídat obsah knihy, ovšem tak tomu není.
Díky vyvážené kombinaci sympatických hlavních postav, čtivosti příběhů a humoru jsem se od knížky téměř nedokázal odtrhnout. Detektivky mě obvykle příliš neoslovují, ale tato kniha mě nadchla (a přes drobné formální výhrady jsem se bez problémů přenesl). Trampové a vodáci ocení autorovu dokonalou znalost reálií a ostatním se dostane potřebné osvěty, takže se nemusí bát, že by se neorientovali.
Knihu Muž jménem Ove jsem si koupil víceméně proto, že se mi líbil Stoletý stařík, ke kterému je přirovnávána. Ze začátku Ove vycházel ze srovnání o něco hůře, postupně si mě ale kniha získala a na konci jsem byl naprosto nadšený. Typ konzervativního nemluvy a jeho způsob uvažování a jednání je mi ohromně sympatický a díky autorovým střípkům suchého humoru jsem se opět po dlouhé době při čtení smál nahlas. Díky!
Po obsahové stránce jsem čekal o něco víc: děj je vysloveně přímočarý, což k žánru nesedí. Neumětelství překladatele a korektora české verze mě ale vysloveně otrávilo.
Veľmi zaujímavé čítanie, ktoré je postavené na logických úvahách a súvislostiach a obíde sa bez rovníc, ktoré by čitateľov mohli odradiť. Slabinou knihy je bohužiaľ nie úplne dotiahnutá redakčná zložka, takže sa pri čítaní treba zmieriť s gramatickými chybami a štylistickými nedokonalosťami.
Mít co vyprávět a umět to odvyprávět, to je ideální kombinace – a přesně ta v případě této knihy nastala. Kéž bych tak uměl takto psát o svých příbuzných...
Mám rád tvorbu Ondřeje Neffa, mám rád sérii s agentem JFK, mám rád hláškující hrdiny, ale podle mého názoru se tyto elementy v této knize nepodařilo konzistentně spojit. JFK i JB tady působí jako dva troubové (ano, jako Pat a Mat, toto přirovnání je trefné) a celkově se tady postavy chovají jinak než v předchozích knihách série. Oceňuji neotřelý nápad a příběh, ovšem uvítal bych méně poučování autorem v podobě zbytečných detailů.
Autor výborně navázal na styl Jaroslava Foglara, klobouk dolů! I po dějové stránce je knížka dobře vymyšleným a zpracovaným pokračováním původního díla.