dpxcz komentáře u knih
Samostatný příběh Beren a Lúthien je pěkně napsaný a hodně se mi líbil a bavil mě. Verše jsem spíše přeletěl, ty mě nikdy moc nebraly. Celkově je kniha povedená i po grafické stránce. A pro Tolkienovy fanoušky rozhodně povinností.
Záhadu hlavolamu jsem znovu četl snad po třiceti letech a musel jsem pokračovat druhým i tímto třetím dílem Stínadelské trilogie. Třetí díl již podle mě postrádá to kouzlo prvních dvou dílů a dobrodružství mi připadá takové vyumělkované. Každopádně se kniha výborně čte, nové vydání od Albatrosu z roku 2021 je graficky velmi povedené, ale bohužel se zde vyskytuje příliš mnoho překlepů, které hodně kazí zážitek ze čtení.
Ani Přes Písek mě neuchvátil tak, jak to dokázala série i seriál Silo. Čte se to dobře, ale prostě to není Silo.
Chtěl jsem další Silo, ale dostal jsem Písek. Čte se to dobře, ale už to není ono. Tak snad Přes Písek vše vylepší a už nebudu chtít další Silo.
Knihu jsem poprvé četl před cca šesti lety a nyní, po shlédnutí seriálu, jsem si ji tentokráte poslechl jako audioknihu. A musím říct, že to funguje výborně!
Knihu jsem přečetl paralelně se šesťákem, který si ji vybral do školy do povinné četby. Jednoduchý a srozumitelný příběh přesně pro školní děti.
Přečteno paralelně se sedmákem, který tuhle knihu má v povinné četbě do školy. Nikdy jsem knihu nečetl, ale kdysi jsem viděl film, takže mi byl děj celou dobu povědomý.
Poté, co jsem si přečetl Záhadu hlavolamu znovu snad po třiceti letech, tak jsem věděl, že se pustím i do dalších dílů této trilogie. A druhý díl Stínadelské trilogie je opět výborný a nové vydání od Albatrosu z roku 2020 (podobně jako díl první) je velmi povedené.
Bratrstvo krve, tímhle začal fenomén Kotleta, a i proto jsem si nyní přečetl souborné vydání všech pěti knížek z této série a nelituju ani času, ani peněz, které jsem za knihu vydal. A ještě se znova pustím do komiksu.
Knihu jsem četl znova snad po třiceti letech, když ji měl šesťák jako jednu z knížek do povinné četby. A i jako dítě mě kniha i nyní uchvátila a s radostí jsem ji dočetl. A chystám se i na další dva díly ze Stínadelské trilogie.
Tahle kniha byla pro mě velkým zklamáním a podlehl jsem kouzlu reklamy a anotace. Dokonce i ty lehtivé pasáže jsou takové všelijaké. Možná by si autorka mohla přečíst třeba něco od nyní nejznámějšího autora české fantastiky Františka Kotlety a inspirovat se. No, a také je možné, že já nejsem správná cílovka téhle knihy.
Přečteno paralelně se sedmákem, který si tuto knihu vybral do tématu Cestopisy z povinné četby. Kniha nepřináší nic světoborného, popisuje úspěšné tažení klubu Dukla Praha. Určitě bude velkou nostalgií pro tehdejší generaci, která s Duklou prožívala její zápasy.
Druhá kniha ze světa víl, divoženek a rusalek je opět řemeslně skvěle odvedené dílo. Kniha se četla sama a výborně funguje jako oddechovka od ostatní práce. Klidně bych zvládnul i další pokračování. Nechystá se náhodou?
Kniha mě bavila z první půlky až dvou třetin. Je docela náročná na čtení a pro lidi mimo IT asi dost nezáživná. Nepřečetl jsem ji najednou, ale musel jsem proložit něčím lehčím.
(3,5*/5*)
Přehledná kniha s mnoha obrázky a úryvky z Darwinových prací přináší jednoduchý a velmi přístupný pohled na život a dílo Charlese Darwina.
Přečteno paralelně se sedmákem, který si knihu vybral do povinné četby na téma biografie.
Styl kroniky, kterým byla kniha napsaná, mě docela odrazoval od čtení kvůli spoustě suše podaných faktů. Vůbec se tahle kniha nepodobala stylu Písně ledu a ohně, kde jsem všechny zatím vydané díly (i ty tisíci stránkové) přečetl jedním dechem. Seriál Rod draka jsem viděl dříve, než jsem se pustil do knihy a bavil mě teda více. Raději bych ale byl, kdyby autor prvně dokončil sérii Písně ledu a ohně, než se pouštěl do takovýchto projektů.
Krev, monstra a cukroví je suveréně nejlepší vánoční antologie, kterou jsem kdy četl, s mnoha mými oblíbenými autory, kteří vůbec nezklamali.
Největší překvapení pro mě byla Vilma Kadlečková. Její série Mycelium mě moc nebavila, takže jsem od povídky toho tolik neočekával. Ale její povídka "Jednou se to stane" byla úplně nejlepší z celé antologie. Skvělý nápad, zpracování a ten jazyk.
Dále musím vyzdvihnout povídku "Co pro mě znamenají vánoce" od Štepána Kopřivy, "Krámek snů a nočních můr" od Zuzany Hartmanové a samozřejmě "Dromův syn" od Míši Merglové, jejíž povídka byla tou nejsmutnější z celé antologie (teda jen ze dvou třetin, pak už to nabralo veselejší náladu). Všechny tyhle povídky jsou top.
Samozřejmě výborné povídky dodali i Petr Heteša (camelky a jack nesměl chybět), Jan Kotouč, Jiří Pavlovský, Dalibor Vácha, Petr Stančík a další...
Prostě nejlepší antologie ke čtení právě v takových mrazech, které v těchto dnech panují (-18°C).
Po nepřesvědčivém druhém dílu, který byl prequelem románu silo, se tento díl povedl a zakončuje tak důstojně celou sérii silo. Konec by stál za detalnější vysvětlení. Celkově mohu tuto sérii doporučit a jsem zvědavý na další seriálové zpracování.
Zajímavá antologie slovenských autorů, které vesměs neznám. Nejvíce se mi líbily povídky "Žoldnéř" a "Smrt je jen začátkem".