dpxcz komentáře u knih
Po všech dílech Šikmého kostela jsem se pustil ještě do této knihy od Karin Lednické, ale tahle kniha už mě natolik nezaujala, i když popisovaná fakta jsou zde důležitá. Prostě románový styl mě bavil více než styl užitý zde.
Tahle vztahová spaceopera mě opravdu bavila. Bavilo mě objevovat vztah člověka s cizí bytostí. Bavilo mě objevovat jejich životy. Prostě mě to bavilo hned od první stránky. Už povídka z antologie Krev, monstra a cukroví mě bavila a kniha je toho pokračováním. Takže Marie Domská je pro mě příjemný objev v rybníku českých autorů.
Autor mě bavil v jiných svých knihách, takže jsem samozřejmě sáhnul i po této. Kniha se četla velmi dobře, i přes jazyk, který rozhodně nepoužívám, ale vše vychází z angličtiny, takže žádný problém. Většinu hudebních odkazů jsem neznal, protože se v rapové scéně neorientuji a můj vskus je orientován metalovějším směrem (LB, RATM je samozřejmě součástí). Z devadesátek tak maximálně pamatuji Chaozz, který letěl v Esu.
Cílovka je asi jasná, ale i tak jsem se bavil.
Když jsem zjistil, že existuje pokračování knihy Chlapec v pruhovaném pyžamu, tak jsem vůbec neváhal a rovnou jsem se pustil do čtení. Tentokráte příběh není psán z pohledu malého dítěte, takže není tak naivní, ale na emotivnosti a autetičnosti to vůbec neubírá. Kniha se četla skvěle a poválečné téma mi vlastně nevadilo.
Poslechnuto jako audiokniha, což se na Arnoldovu biografii hodilo. Poslech mě bavil a bylo zajímavé se probrat všemi částmi Arnoldova života a hrdiny akčních filmů.
I když je kniha hooodně tlustá, tak je parádní snad každou stránkou. Bavil jsem se od začátku do konce a atmoférou mi kniha připomněla styl psaní Petra Heteši. A i díky tomu jsem byl tématem, stylem, humorem a již zmíněnou atmosférou hodně spokojen. Takže musím hodnotit plným počtem hvězdiček.
I potřetí musím začít stejně. Tenhle žánr obvykle nečtu, ale po přečtení prvních dvou dílů, které mě opravdu uchvátily, jsem samozřejmě sáhnul i po tom závěrečném. Kniha je opět velmi čtivě napsaná a stránky mi mizely před očima závratnou rychlostí.
I když předchozí díl se mi četl velmi těžce kvůli válečnému období, tak tenhle díl mě naplňoval úzkostí, nepříjemnými pocity a zhnusením z doby socialismu a komunismu. Já jsem naštěstí sledoval jako desetiletý v televizi sametovou revoluci, takže mě tahle doba spíše minula, ale i tak jsou ty pocity velmi nepříjemné.
A to samozřejmě nemění nic na tom, že tato kniha i celá trilogie je prostě výborně napsaná.
Knihu jsem přečetl souběžně se sedmákem, který si ji vybral do povinné četby na základě toho, že otec napsal synovi dopis těsně před smrtí.
Bylo to docela pochmurné a smutné čtení. A pro mě ani nebylo překvapením, kdo je ta dívka s pomeranči. Bylo to vlastně jasné hned od začátku.
Každopádně kniha stojí za přečtení.
Kniha má docela originální námět, velmi dobře se čte, jako všechny Shustermanovy knihy, ale jeho předchozí knihy byly o mnoho lepší. Nicméně kniha určitě stojí za přečtení. Autor prostě umí psát poutavě.
Druhý díl pěkně šlape. Vypadá to na výborně rozjetou space operu.
S Červenákem se prostě nedá šlápnout vedle a tahle série je prostě suprová. A i v tomhle díle se to potvrzuje. Není co dodat, jen se výborně bavit.
Sakra dobrá prvotina. Bavil jsem se od začátku do konce. Nemůžu hodnotit jinak než na plný počet.
Natěšený z prvního dílu jsem se pustil i do pokračování a tentokráte už jsem neměl pochyb, že cílovka je dívčí náctileté publikum. Hlavně první půlka je samá romantika až červená knihovna. Za mě tedy horší než první díl, ale rychle jsem dočetl.
Velmi příjemná kniha, ve které nás autorka v několika vzájemně propojených povídkách seznámila s hlavní hrdinkou. Cílovka mi lehce připadala pro dívčí publikum, ale to vůbec neznamená nic špatného. Řekl bych, že mezi autory české fantasy/fantastiky má Zuzana Hartmanová své místo rozhodně jisté. A já rovnou sáhnu na pokračování.
Poslechnuto jako audiokniha. Kniha výborně namluvená, stejně jako předchozí díl. Děj krásně odsýpal a pěkně mi vyplňoval chvilky při procházkách se psem.
Začnu stejně jako u prvního dílu. Tenhle žánr obvykle nečtu, ale první díl mě fakt dostal, takže jsem věděl, že přečtu druhý a rozhodně i ten třetí díl. I druhý díl Šikmého kostela je napsaný stejně čtivým způsobem jako díl předchozí a stránky mi opět přímo letěly před očima. Válečné období se mi vždy čte těžce a i zde tomu nebylo jinak. Zase si nechám děj chvíli rozležet v hlavě a hned se vrhnu na poslední díl.
První půlka je špíše o hláškách, druhá půlka o akci. Bavil jsem se u obou. Rychle přečteno, jen jsem na konci zjistil, že to je první díl, takže konec je otevřený. Na duhou stranu se za nějakou dobu vrátíme ke známé partě a snad i dalším hláškám a akci.
Dvě povídky z pěti jsem již četl v jiných povídkových knihách, ale stejně jsem si vše rád přečetl. A i ty ostatní se mi líbily. Takže mě kniha nezklamala.