drakamena
komentáře u knih
Setkání s Rámou
Arthur Charles Clarke
Skvělá kniha. Lehce humorně laděný příběh o průzkumu prvního mimozemského plavidla, na které lidé ve vesmíru narazí. Všechny postavy na Endeavoru mi byly velice sympatické, nikdo z nich neměl žádnou skrytou agendu, nesnažil se podkopat ostatní - téma, které nesnáším! - všichni pracovali na stejné věci a se stejným cílem a s obrovským nadšením. Kniha ve mně zanechala opravdu dobrý pocit.
Deset malých černoušků
Agatha Christie
Kniha, ve které všichni dostali to, co si zasloužili. Nejzábavnější byla předposlední kapitola, kde se následně policisté snažili přijít na to, co se to, k čertu, na tom ostrově vlastně stalo. Tam jsem se i zasmála.
Nejlepší hláška? "No prosím. Další cvok!"
Josef Mareš: Moje případy z 1. oddělení
Martin Moravec
Pokud si člověk myslí, že kriminální případy v Česku nejsou tak zajímavé jako v zahraničí, tato kniha ho vyvede z omylu. Velmi poutavé vyprávění bývalého šéfa 1. oddělení pražské kriminálky. Kdybych byla zavražděna, chtěla bych, aby můj případ vyšetřoval někdo jako pan Mareš. Na druhou stranu mi občas připadal až příliš arogantní a útočný a měla jsem dojem, že svojí prchlivostí už tak vyhrocenou situaci při vyšetřování případů zbytečně ještě zhoršoval. Jen těžko přistupoval na kompromisy a ještě hůř uznával vlastní chyby. Ale nikdo není dokonalý.
Občas mě ale vytáčel i pan Moravec, který vedl s panem Marešem rozhovor. Jeho komentáře ve stylu, "Já vím, že je to jinak, ale necháme to být," byly dost protivné. Velmi arogantní. Tady má člověka, který mu z vlastní zkušenosti vypráví, co se stalo, ale on, který vše viděl jenom z letadla, to ví líp. No dobře, necháme to být.
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Nádherná kniha. Pobrečela jsem si, nasmála jsem se. Příběh neuvěřitelně chytí za srdce. Skutečně jedna z nejlepších knih jaká se mi kdy dostala do ruky.
Slezské písně
Petr Bezruč (p)
Bezručovy básně nejsou krásné. Nejsou dokonce ani hezké. Jsou syrové a temné a depresivní. Přesto jsou jedinečné. A protože sama pocházím ze Slezska a žiju v Ostravě, jsou mi hodně blízké. Hlavně odcizením Slezska Praze - nebo Prahy Slezsku? Jednoduše tím, o jak vzdálené světy se jedná, Praha vs. Ostrava. Taky se mi líbilo, že jsem se tu poprvé dočetla o násilném popolšťování. Vlastenecké básně vždycky zmiňují ve spojení se ztrátou identity našeho národa Němce, ale nikdy ne Poláky. Poláci jsou možná taky Slované jako my, ale nejsme to my, jejich jazyk není náš.
Jatka
Lee Child
Moc dobrá kniha, navíc skvěle namluvená v audio formě. Líbilo se mi vyšetřování i akce, zápletka byla rovněž zajímavá. Jack Reacher je velmi sympatický hrdina, rozumný, žádná citlivka, ale taky žádné kuře melancholik. Dělá, co je potřeba udělat, a nezdržuje se zbytečnou lítostí. Kniha má realistický, i když docela smutný konec, co se týká vztahu Reachera a Roscoe. Vzhledem k tomu, že se jedná o první díl dlouhé série, se asi nic jiného nedalo očekávat.
Šepot z lesa
Kateřina Surmanová
(SPOILER) Petra i jeho čoklíka Imbuse jsem si moc zamilovala, takže to, čím si Petr nakonec musel projít, mi dost lámalo srdce. Když jsem viděla, jak se obyvatelé vesnice chovali, tak jsem se začala ptát, jestli je Veles netrestal právem, ačkoli jsem nesouhlasila s jeho výběrem obětí. Nesmírně se mi líbilo i Petrovo přátelství s Květou a taky to, jak moc ho měla ráda paní Urbánková, že mu obě ani na okamžik nepřestaly důvěřovat. Všichni ostatní ve vesnici si zasloužili skončit v řopíku namísto dětí.
Bylo mi trochu líto, že jsme se nedozvěděli, jestli se Petrovi nakonec podařilo se z celého toho maléru vysekat. Jasně, měl přiznání skutečného pachatele, ale policie si na něj zasedla do té míry, že jsem se musela ptát, jestli ho vůbec budou poslouchat, jestli se mu nepokusí přišít i tu poslední smrt u řopíku. A taky lidé ve vesnici a hlavně Helena. Změnili názor? Nebo nepřestali prosazovat "na každém šprochu pravdy trochu"? Škoda, že autorka konec víc nerozvedla, chyběl mi tam takový nějaký pocit... satisfakce.
Přesto je to výborně napsaná kniha a hlas Vasila Fridricha v audio podobě jí dodal ještě něco navíc!
Krev prvorozených
Juraj Červenák
Výborná detektivka. Líbil se mi hlavně popis rudolfinské Prahy. Pachatele jsem neodhadla, což je vždycky dobře, protože mám ráda, když mě detektivky překvapí. Líbí se mi, jak se Stein, Barbarič a Jaroš postupně sbližují. Každý z nich má své mouchy, ale hrany se postupně ohlazují.
Doktore, fofrem, jde o život!
Patrick Taylor
Chvíli mi trvalo, než jsem se do audioknihy zaposlouchala, jakmile jsem však začala obyvatele Ballybucklebo blíže poznávat, zamilovala jsem si je. Moc hezká knížka s nostalgickým nádechem, která se nevyhýbá zmínkám o temnějších stránkách Irska, společenských, politických i náboženských. Mojí nejoblíbenější kapitolou byla asi ta o slavnostním průvodu. Moc jsem se nasmála.
Vražda v ambitu
Vlastimil Vondruška
Skvělá a zábavná knížka - se smutným, i když realistickým závěrem. Bylo mi Oldřicha nakonec nesmírně líto. Zrada, kam se podíváš, už v tak raném věku. A odhalení o osudu jeho první ženy... Je vskutku obdivuhodné, že nezahořkl, a naopak využil svých zkušeností k tomu, aby pomáhal jiným. Vlastimil Vondruška je vskutku skvělý autor.
Ohnivé znamení
Juraj Červenák
Rozhodně jsem nečekala, kdo bude do celé věci nakonec zapletený. Páni, to byl zvrat. Na druhou stranu mě zlobil Steinův přístup k "tajnému tribunálu". Protože ti lidé to nedělali z rozmaru, oni byli přesvědčení, že nemají na vybranou, že jinak se spravedlnosti nedomůžou. Pokud jsme měli v této věci se Steinem souhlasit, pak to autor moc dobře nevystihl, poněvadž v tomto případě jsem byla na straně "lidového soudu".
Mrtvý na Pekelném vrchu
Juraj Červenák
Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na Steinovu nevrlost a Barbaričovu ustrašenost. Pak se ovšem ukázalo, že jim při vyšetřování všichni, ale úplně všichni lhali, dokonce i ti, kteří se zpočátku zdáli sympatičtí, a já si uvědomila, že Steinův přístup byl správný, skutečně si nemohl dovolit bratříčkovat se. A Barbarič... no, byl jenom notář, žádný voják. Jak bych se asi v jeho postavení zachovala já? Pravděpodobně úplně stejně, takže mu vlastně nebylo co vyčítat. Dobrá detektivka.
Pouť oběšenců
Pavel Hrdlička
Poslední román ze série o podrychtáři Václavovi a také pěkně ukončený. Jsem ráda, že Václav nakonec vedl dlouhý a spokojený život. Je jen škoda, že se nedržel "svého kopyta", protože jeho znalost práva byla úchvatná. Díky této sérii jsem se toho tolik dozvěděla o zákonech města Prahy na přelomu 14./15. století! Co se týká postav, Manda Tandléřka opět perlila. A byla jsem moc ráda, že i Pukavec nakonec našel své štěstí. To bylo moc hezké.
Záhada na zámku Styles
Agatha Christie
Skvělá detektivka, navíc skvěle načtená panem Medunou. Její poslech stál vskutku za to a odhalení vraha bylo nanejvýš překvapivé. Ačkoli je tato kniha velmi stará, zfilmovanou jsem ji nikdy neviděla, takže pro mě bylo rozřešení opravdu něčím novým. Velká spokojenost.
Máj
Karel Hynek Mácha
Vskutku nádherná báseň, je ale třeba poslechnout si ji načtenou skutečným mistrem slova. Zkoušela jsem si ji číst sama a prostě to nebylo ono, nebralo mě to. Pak jsem si pořídila audio verzi, načtenou Jiřím Štědroněm, a byla jsem naprosto uchvácena. Jaký rozdíl!
Strážce boleslavského mystéria
Vlastimil Vondruška
Trocha konspirační teorie, tajné bratrstvo, spíše thriller à la Dan Brown jenom v dějinném podání než běžná detektivka. Kniha by se taky dala nazvat Příliš mnoho Ludmil. Rozhodně to byla změna oproti obvyklým Vondruškovým historickým detektivkám.
Myšlenky za volantem
Marek Eben
Ačkoli mi některé z političtěji laděných fejetonů tak úplně nesedly - především vzhledem k tomu, za kterého režimu odstartoval Marek Eben svoji kariéru - valná většina byla skvělá. Ten o nákupech v době koronavirové, ten o květáku, ten o jezevčíkovi jako chlupatém ohřívači bez vypínače... Vůbec nelituji, že jsem si audioknihu koupila a poslechla. Vyvolala u mě úsměv na rtech.
Podivná smrt Evropy
Douglas Murray
Velmi zajímavá kniha, která dává do souvislosti "syndrom vyhoření" Západní Evropy s jejím totálním kulturním a společenským rozkladem ještě umocněným a urychleným nekontrolovanou a nekontrolovatelnou - a naopak povzbuzovanou - migrací. Trochu mi v knize chyběla zmínka o nárůstu skutečné extrémní pravice v důsledku nezájmu vládních politiků i společenských "elit" o řešení palčivých problémů obyčejných lidí vyplývajících právě z důsledků nefungujícího soužití s masami nepřizpůsobivých lidí z naprosto jiného společenského i kulturního zázemí.
Seznam smrti
Frederick Forsyth
Viděla jsem spoustu lidí si stěžovat na to, že styl vyprávění této knihy je příliš odtažitý, že se skutečně nevžijete do postavy hlavního hrdiny či vedlejších postav. Mně to však v tomto případě vyhovovalo, vzhledem k tématu: zvrácenostem prováděným islámskými teroristy. Kdyby vyprávění bylo barvitější, asi bych tu knihu musela odložit, a to nejsem žádná křehotinka. Byla to moje první kniha od Forsytha a byla jsem naprosto spokojená.
Než vystydne káva
Tošikazu Kawaguči
V jedné recenzi se její autor zmínil o tom, že mu kniha svým stylem připomínala spíše divadelní hru. Je to tak. Popis postav, jejich vnitřní svět a pocity, připomínají spíše nápovědy pro herce, aby věděli, z čeho vycházet, jak pocity svých postav zpodobnit. Přesto tento styl, podle mého názoru, knize a jejímu velmi komornímu ladění skvěle vyhovuje.
Tři hvězdičky dávám proto, že jsem chování postav při jejich putování do minulosti nebo do budoucna nechápala. Dostalo se jim nevídané, ale velmi časově omezené šance - velmi časově omezené! - a oni tam jenom sedí a civí a koktají, místo aby svým milovaným řekli to, kvůli čemu cestu časem v prvé řadě podnikli. Chtělo se mi s nimi zatřást.
