Driftersoul komentáře u knih
Výjimečná kniha, náročná a zároveň velmi obohacující. Ač nemá čitatel zrovna hlubší kulturně/literární znalosti, dozví se hodně o dějinách všech oblastí Střední Evropy - od Čech přes Rakousko po Bosnu, od Ukrajiny přes Maďarsko po Severní Itálii. Tyto dějiny autor stručně nastiňuje daleko lépe, než jakákoliv školní učebnici dějepisu. A to s nadhledem a ve vzájemných souvislostech - pozitivních i negativních. Tato společná historie středoevropských národů byla silně ovlivněna Rakousko-Uherskou Monarchií, v níž po staletí žily. A jak autor uzavírá, Střední Evropa se tím stala, (volně citováno): "civilisačním mostem, po němž - se střídavými úspěchy a nezdary - kráčela ze Západu na Východ moderní civilizace, nesoucí myšlenky tolerance a svobody, individuální zodpovědnosti a občanské společnosti".
Zklamání oproti předešlé knize "Mezi touhou léta...", na kterou autor volně navazuje. Detektivní zápletka, postup vyšetřování a jeho okolnosti jsou popsány velmi poutavě. V knize je ale až neúnosně mnoho mnohomluvných pasáží týkajících se švédských politických poměrů. (Čtenář z nich ovšem alespoň dospěje k očekávanému a paradoxně potěšitelnému závěru, že "stav systému a všeobecné morálky" je ve Švédsku zhruba na stejné "úrovni" jako v zemi naší.)
Po prvních stranách jsem měl chuť knihu odložit, "díky" popisnému a nepřehlednému stylu autora. Ale překousl to, akceptoval a pokračoval dál. Pak mne román pohltil a těch 615 stran zdolal za několik dnů. Why? Detektivní zápletka, napětí, zde nejsou překvapivě to hlavní. Knihu stojí za to přečíst, pokud se někdo zajímá o zahraniční (zde hlavně švédské) reálie a zvyklosti. Příběh, sice smyšlený, vychází z historie - vraždy rozporuplného Olofa Palmeho, švédského premiéra, která nebyla nikdy objasněna. Kniha je zajímavým pohledem na švédskou společnost, její špičky, policejní struktury, tajné služby i světovou politiku. Některé pasáže, zejména závěrečné, působí až komicky, jako velmi inteligentní kritika systému. A jeden plus navíc: podobnosti s tím co důvěrně známe a prožíváme my, uprostřed Evropy, se přímo nabízejí. V tomto směru to přináší dokonce smutnou úlevu.
Italy - itsn’t a country, it’s an emotion...., napsal někdo moudrý. A Řím či Toskánsko jsou ztělesněním všech emocí, které vnímavého návštěvníka této krásné země skutečně naplní až po okraj. O tom je daná kniha. Někdy se kapku utápějící v popisu strastí a slastí při výchově malinkých dvojčat. Anebo občas v obtížně uchopitelných úvahách. Přesto velice zajímavá. Doporučuji hlavně všem, kteří už Itálii a především Řím "ochutnali". My měli to štěstí už několikrát - být tam někde u Tibery, nebo na Forum Romanum, či v Trastevere, nebo se procházet po ztichlé večerní Via Appia Antica.... Cítit vůně, slyšet místní zvuky, vnímat vzdálenou zpěvnou italštinu. Ale stále nám to nestačí....
Naivní, jednoduché a téměř prostoduché. Jediným pozitivem je zajímavé místo převážné části děje - francouzský ostrov Guadalupe v Karibském moři a popis jeho přírodních krás.
Smíšené pocity. Oceňuji zajímavé téma (historie, umění, malířství) a napínavý děj (odehrávající se v různých zemích Evropy, chvíli i ve Spojených státech, ale především v Polsku). Oceňuji řadu vtipných postřehů a odkazů na reálie v daném konkrétním prostředí. Co však dle mne knihu značně deklasuje? Působí (a) jako počin namíchaný z Dan Browna říznutého občas Jo Nesboem; (b) je zabarvena přehnaně sebestředným (hrdým a patetickým) vlastenectvím autora. A hlavně (c), děj je postaven na vykonstruované konspirační teorii, která autora řadí do kategorie pilných (a možná řádně někým honorovaných) tvůrců fake news.
Nádherná kniha pro všechny, kteří touží a milují poznávat svět. To není jen o Španělsku, to je o filosofii a smyslu cestování kamkoliv. Jako ochutnávka, krátký citát: "Ten, kdo se vrátil z cesty, je jiný než ten, kdo odjel, i když o tom sám neví, má v sobě cestu. Byl ve světě a teď je svět v něm...."
Literatura faktů, která není až tak můj "cup of tea". Přesto obrovská poklona a úžas nad tím, co pro mne dosud neznámá, Ms. Piu Marie Eatwell dokázala !! Shromáždit tolik informací z naprosto odlišných oborů dotýkajících se života ve Francii, ale potažmo i Británii či jiných zemích, to byl nadlidský výkon. A k tomu vše naservírovat vtipnou formou (v krátkých kapitolkách, členěných dle okruhů a specifických témat). Doporučuji všem, kteří se zajímají o Evropu & svět, a cítí se být jeho nedílnou součástí. A těm, jejichž obzory končí někde u "sousedova plotu" nebo "vedlejší vesnice" bych rád knihu doporučil také. Pokud se donutí číst psané slovo, zbaví je to xenofobních/nacionalistických komplexů.
Solidní detektivka, napínavý děj, vážný námět. Se spoustou informací o Dánsku, které mám moc rád. (Snad jediná výtka - občas autor příliš popisuje nesouvisející podružnosti, což je na úkor dějového spádu.)
Nu, řekl bych, docela primitivní a neustále v obměnách se opakující "p-manuál". Pokud tohle skutečně stvořil jako úlet (ve svém "ranném období") inteligentní, vtipný a později vysoce úspěšný tvůrce divadelních kusů O.W., pak stojí za to si pro zajímavost přečíst. Jako pozitivum hodnotím (a) stáří textu, prostředí a dobu děje, (b) proložení sofistikovaných a noblesních vět občasnými vulgarizmy, což sice někdy šokuje, ale zároveň působí docela humorně. Tož tak.
Opět výborné. Švédské reálie, severská atmosféra, psychologie. Asi bych dal maximální hodnocení, nebýt několika méně pravděpodobných pasáží (...a také snad toho, že vraždící osobu lze vytušit již skoro od začátku - ale to příběhu na poutavosti nic neubírá).
Výborné. Čte se jedním dechem. Navíc se člověk o Švédsku zase něco mimochodem dozví. Například (s následnou pomocí Googlu), co to jsou "šéry". Moc knihu doporučuji. Jen, neodpustím si, jedna malá zlomyslná připomínka: po krvavé "námořní" scéně, (která má tak rychlý spád, že v tom "kvaltu" i překladatel zaměňuje opakovaně vrtulník s letadlem :-) je závěr, snad aby čtenář nabyl opět rovnováhy, koncipován ve stylu - "a všichni žili a byli šťastně až do smrti.
Tak s tímto dílem mám problém. Na jedné straně snad docela pravděpodobně popisuje "technologii" politického zvratu zavedeného systému a následnou diktaturu (komunistickou, fašistickou či jinou) - cenzura, zfalšovaná propaganda, persekuce, likvidace nepohodlných. Na straně druhé, vlastní dějová linie (jistě napínavá a nutící dočíst rychle až do konce), je laciná, černobílá a často (přes jistě úctyhodné množství zajímavých vedlejších informací), zbytečně mnohomluvná. Závěr pak už připomíná červenou knihovnu. Určitě lze najít mnoho jiných takto objemných knih (ca.600 stran), jejichž přečtení by bylo menší ztrátou času.
Opět skvostně napsané. Jako předešlé "Kvítky". Ale přece jen. The Apple jsou jen povídky, pouhé střípky, které se zablýsknou a zmizí v nekonečném čase. Ač poutavé, někdy křehce smutné (Christmas in Silver Street), někdy břitce vtipné (The Fly, and ... Mr Bodley) a je radost je číst. Ale už tu logicky není ta kontinuita a tempo děje, které člověka nutilo obracet neustále další a další stránku.
A tak jen ještě na závěr, zkusím citovat/přeložit & kapku přebásnit krátkou pasáž, z poslední povídky (na s.163 angl. originálu), která, myslím docela vystihuje poselství obou nádherných knih: KAŽDÝ Z TOHOTO PŘÍBĚHU UŽ DÁVNO OPUSTIL NÁŠ SVĚT. A BRZY BUDU HISTORIÍ I JÁ. ALE PAK, PŘECE MY VŠICHNI JSME HISTORIE, ŽE? HISTORIÍ, TO JE KONECKONCŮ KAŽDÝ Z NÁS, AŽ .... , ANO, AŽ DO KONCE....
Čte se jedním dechem, ale kapku archaické a předvídatelné.
PLS: podrobný a zajímavý popis prostředí
NEG: jistá naivita
Zajímavý, docela podrobný pohled do života, zvyků a mravů v UK před 100 lety. Příběh fiktivní, ale opírající se o několik historických fakt, které mu dodávají autenticitu. Stojí za to, zmínit např. hnutí sufražetek. Nebo mocensko-politické paralely s dnešní dobou (občas při nich až zamrazí). Naopak, některé momenty, jak je u autora (bohužel) často zvykem, jsou předvídatelné - např. vztah anarchisty Felixe s Lydií a nevyhnutelnost jeho setkání s Charlottou. V každém případě, jsem velice ocenil napínavost děje, v podstatě od první do poslední stránky. [The Man from St.Petersburg; 1983].
Oproti předchozí "Očistě" a "Času..holubic" zklamání. Ač napsáno (jak jinak), opět velmi inteligentně, s citem pro detaily a strhujícím stylem, který vás chytí a nepustí.... Vadilo ovšem chaotické prolínání časových rovin a ono postupné odlupování dějových vrstev, znesnadňující orientaci v souvislostech a linii příběhu. Osud jedince je do velké míry determinován místem, kde se narodil. Ale člověk přece nemůže za to - kde se narodil. To je asi nejsilnější poselství knihy. A přesně tohle bychom měli mít všichni na paměti....každý den.
Josef Pala: Svatý Hostýn v proměnách času - vydala Matice Svatohostýnská r. 2020 : (a) zřejmě navazuje na výše uvedený knižní titul; (b) zajímavá publikace s mnoha fakty a obrazovým materiálem, chronologicky popisující dějiny moravského poutního místa od pravěku po současnost; (c) zaměřená na stavební vývoj, umělecké a technické památky, osobnosti spjaté z Hostýnem - samozřejmě s důrazem na církevní historii areálu během staletí a dokládající zejména dobu po WWII a speciálně po ’89 do 2019; (d) zajímavé údaje o objektech - např. bazilika, rozhledna, větrná elektrárna; (e) info pro turisty a hlubší zájemce o historii místa i dané oblasti Moravy.
Po "Očistě" má druhá kniha od Sofi Oksanen z prostředí Estonska, jehož moderní dějinné osudy jsou velmi podobné těm našim. Díky geografické poloze Pobaltí, ovšem mnohem, mnohem drsnější. Jde o nemilosrdnou sondu do mysli bezcharakterního jedince, chorobně toužícího po uznání, kariéře, kterému k dosažení jeho cílů, nedělá problém udělat cokoliv (chovat se podle, dokonce vraždit, ublížit svým blízkým, zradit svou zemi). To vše v podmínkách nacistické a následně ruské komunistické diktatury, které mu k tomu poskytují příhodnou živnou půdu. Kolik takových čile fungovalo a stále žije i v naší zemi (?) Kniha má strhující děj, čte se jedním dechem, nicméně již zmíněná "Očista", na mne zapůsobila ještě silněji.
M.F. je úžasný spisovatel s velkou fantazií a schopností barvitého popisu i nejmenších detailů. Intenzivně mne oslovil oběma předešlými knihami, které jsem od něj četl ("Kvítek karmínový...." & "199..."). Velmi ho obdivuji. Rovněž tak i V. Janiše, za brilantní překlady tak náročných textů.
K velké lítosti zde musím bohužel konstatovat, že "Fahrenheitova dvojčata" jsou pro mne (přes opět výborný styl i ostatní ditto viz.shora) velkým zklamáním. Důvod? Bizarnost, ponurost námětů a depresivnost většiny příběhů. Ze všech 17 povídek bych mohl uvést snad pouhé 3, které potěšily - Oči duše; Víc než bolest; (ale zejména) Plavání pro pokročilé.