e.s.e.t. komentáře u knih

Knihu jsem sice dočetla, ale stejně jako spousta dalších - i já jsem se ztrácela v postavách a vlastně i v ději samotném. Škoda. Možná by to mohl být lepší filmový scénář než kniha (podle ohlasu spousty lidí stejně jako Dívka ve vlaku, kterou jsem nečetla, pouze viděla a film to byl bezva).

5 07.05.2018

Svět je nespravedlivej, svět je hnusnej a ošklivej... John Green mě v této knize totálně rozložil. Jsem ráda, že moje máma je stejná plačka jako já, jinak by si mohla myslet, že se mi stalo něco opravdu vážného. Takhle jí stačila věta (spoiler): "Mami, on v té blbé knížce fakt umře!" a ona pochopila moje záchvaty zalykavého pláče.. Bylo to krásný, doporučuju. Kupte si k tomu krabici kapesníků.

7 27.04.2018

Pravidla moštárny jsem už docela dávno viděla, pak jsem se dostala konečně i k Irvingovu psanému dílu, nadšeně jsem zhltla Svět podle Garpa, a vrhla jsem se na Pravidla. Nedokážu říct o knize nic špatného, je nádherná a krutá, stejně jako život jak ho vidí Irving. Bohužel jsem ale celou knížku četla déle než čtvrt roku, kdy jsem ji postupně odkládala a zase se k ní vracela. V kuse jsem se dočetla asi do první poloviny, ale půlka druhá už mi "šla" výrazně hůř. Nedokážu říct, čím to bylo způsobeno, ale malinko mě to obtěžovalo. Každopádně dnes jsem ji definitivně dočetla, pocit který z ní ve mně zůstal je krásný, a možná se k osudům Homera Wellse ještě v budoucnu vrátím. 4,5*

3 27.04.2018

Poslechnuto jako audiokniha, kterou namluvil sám Zdeněk Svěrák. Vypráví o svém dětství, a to co o knize v anotaci zmiňuje: "Je to mozaika, v níž jsou některé kamínky pravé a jiné přidané. Ale vy byste neměli poznat, který je který", přesně vystihuje pocity, které jsem z knihy měla.
Pan Svěrák je pro mě Pan Umělec, jsem velkým fanouškem Járy Cimrmana, a i z této knihy na mě tento jeho známý a laskavý humor dolehl. Navíc doplněný o hořkosladkou příchuť útrap druhé světové války i útrap rodinných.

11 17.04.2018

Kniha byla prostě nechutná. Neříkám že špatná, naopak! byla čtivá, napínavá, trýznivá, ale její zápletka je na mě asi příliš šokující a prostě nechutná.. pro ty kdo mají takové nervy-drásáky rádi, je to asi must read.

3 08.04.2018

Naprostá dokonalost! Skoro celou knihu jsem probrečela, protože se v ní nádherně prolíná celý život výjimečného Oveho.
Rozhodně doporučuji všem se s Ovem seznámit. Backman mě vážně dostal..

2 07.04.2018

Kuchařka je pěkná a ve skrze použitelná. Neřekla bych, že je ale úplně nápaditá, stejně jako i její autorka. Kačí je především (food)blogerka, instargramerka, která dle mého (na rozdíl od svých začátků) vaří už spíše okrajově. Kuchařku jsem měla půjčenou od kamarádky, a jsem ráda, že jsem si ji nepořizovala. Vzhledem k tomu, že neobsahuje žádnou výraznou bombu, může někomu sloužit jako inspirace, co zrovna vařit, mně k tomu stačí webová stránka autorky.

3 03.04.2018

Zařazeno do knižní výzvy 2018, téma 1 - kniha zmíněná v jiné knize.
Souhlasím s názorem, který se tu v komentářích objevuje: kniha začíná až přibližně v 60% svého obsahu. Problematika segregace, diskriminace menšin apod. mě zajímá, baví a dá se říct, že jej vyhledávám, ale nikoliv v "umělecké" formě. Větší přednost tomuto tématu dávám v informační podobě. Kniha je vyprávěna z pohledu 6 - 9 roční holčičky, což jí ubírá na surovosti (díkybohu). Jako zabít ptáčka, jsem četla takříkajíc na 3 x, kdy jsem knihu nejprve dvakrát odložila, protože jsem se nemohla začíst, z toho důvodu taky dávám jen 3*.

29.03.2018

Já prostě Hartla miluju! Miluju jeho styl psaní (jednoduché, nenáročné, přesto obsahově plné), miluju jeho knihy, miluju jeho příběhy.
Okamžiky štěstí jsou rozhodně výjimečná kniha, a to i přesto, že se jedná o klasickou českou románovku (láska, nevěra, sex, problémy v rodině, finanční tíseň,...). Zpracování kdy si můžete vybrat zda se na ten "stejný" příběh podíváte nejprve z pohledu mužského, či ženského světa, je pro mě něčím úplně novým, předtím jsem se s tím nikdy nesetkala. A řeknu Vám, že to je vážně něco. Začala jsem příběhem Veroniky a teprve poté jsem šla na Jáchyma. Mezi těmito příběhy jsem si dala několik dní pauzu, ale i s ní, jsem měla celou knihu za týden přečtenou. Rozhodně doporučuji k přečtení. Okamžiky bych zařadila žánrově jako literaturu pro ženy, protože je naplněná sentimentem, láskou a lží. A to vše v krásné harmonii. Dávala jsem jí přítelově mamince k Vánocům, když ji mi půjčovala tak ji krásně vystihla: "Já ti tak závidím, že ji teprve budeš číst - že nevíš o čem je. Já bych ji tak chtěla zapomenout, abych si ji mohla přečíst znova".

4 22.03.2018

Knihu jsem četla kvůli čtenářské výzvě - jmenuji se stejně jako hlavní hrdinka. A to bude asi ten největší problém, který s knihou mám. Jsem na 100% ráda, že jsem se k ní nedostala někdy v pubertě, ale až teď v dospělosti, protože bych ji asi brala až moc vážně :D.
Kniha se dá přečíst celkem bez námahy, je to odpočinková literatura, ovšem nikterak hodnotná. Prostě typická tvorba Lenky Lanczové :)
p.s. hlavní hrdinka se jmenuje Nikol, ne Nikola.

28.02.2018

Kniha je souborem příhod, které vypráví otec svému synovi. Moc mi nevyhovoval formát knihy, kdy tato nemá děj, ale jedná se o krátké texty, na sebe nenavazující. Některé odkazy na mě byly příliš "chlapácké", naopak části, kde se autor vyznává z lásky ke své ženě a synovi byly až neskutečně citlivé, na to že je napsal muž. Kniha je krátká, ale i přesto jsem ji nedokázala přečíst "naráz". Dala bych ji takové slabší 4* (spíš než 3 silnější :D), ale rozhodně ji k přečtení doporučuji.

4 27.02.2018

Kniha o mužích, napsaná mužem - skvělá pro ženy. Hartlovo velké plus je přirozený popis situací, který ve Vás zanechá dojem, vzpomínku, takovou jako by se to opravdu stalo.
Mohu jen milionkrát doporučit. Bojím se ale, že budete ale stejně jako já zklamaní, že je kniha tak krátká :).

2 20.02.2018

Nepochybně můj neoblíbenější díl celé série. Kniha se čte snadno, lehce a navíc dokáže ukojit i moji nutkavou touhu vědět "jak to bude dál?!". Obsahuje dodatky, v nichž rozebírá další životní osudy hrdinů - pokud na ně někdo zapomněl, rozhodně je doporučuji přečíst.

6 20.02.2018

I přesto, že jsem se vážně snažila, nebyla jsem "Společenstvo" nikdy schopná přečíst. Každá z knih ze ságy LotR je rozdělena na knihy. Nejinak je tomu i v jejím prvním díle. Podle mě, je první kniha "Společenstva" jednou z nejnudnějších publikací, které kdy spatřily světlo světa. Kniha druhá, už je na tom trošku lépe a dá se přelouskat. Rozhodně nemohu "Společenstvo" srovnávat s dalšími díly. Jak Dvě věže, tak Návrat krále, jsou knihy, které se čtou snadno, jsou svým dějem napínavé, až tedy na některé části putování Froda se Samem (ke kterým však chovám osobní antipatie, způsobující přeskakovaní "jejich" scén i ve filmech).
Osobně považuji "Společenstvo" za zbytečné zdlouhavé utrpení, avšak jedná se pouze o můj názor.

3 20.02.2018

Braty Lví srdce jsem četla jako dítě a pak ještě asi dvakrát jako puberťák a skoro dospělá. Vždycky jsem se ji v podstatě celou probrečela. Astrid Lindgrenová v této knize nádherně nakládá s problematikou smrti, nabízí na ni úplně jiný pohled, který mě oslovil už jako dítě při prvním čtení.
Kniha je neuvěřitelně dojemná, čtivá, napínavá, děsivá, optimistická a pro mě opravdu zamilovaná. Chystám se přečíst si ji znovu, teď už jako dospělák, a jsem moc zvědavá, jak na mě v další etapě mého života bude působit.

4 19.02.2018

Prostě Radka Třeštíková. Druhou nejstarší knihu této autorky se mi podařilo sehnat až jako poslední. Stejně jako ostatní Radčiny knihy, je i "Moře" zvláštní. Mám poměrně problém, u každé z jejich knih, s orientací. Více POV a několikavrstvé retrospektivní děje trošku soustředění vyžadují.
Kniha se mi líbila, přečtenou jsem ji měla velice rychle, a to především díky její "napínavosti". nedá se říct, že by to byla kniha drásající nervy, ale rozhodně potřebujete vědět - jak to dopadne. Co na tom, že si skoro celý konec dáte dohromady ještě předtím, než se k němu pročtete? Hlavní hrdince budete v průběhu čtení držet palce, ale většinu času budete nechápavě vrtět hlavou nad tím, jak může být někdo tak "blbý". Některé části mi byly vyloženě nepříjemné, ale nakonec jsem "Moře"za víkend přečetla a spíše ji mohu doporučit. Otázkou pro mě je, zda bych tuto knihu začala číst, pokud by se nejednalo o dílo Radky Třeštíkové.

19.02.2018

S každou knihou, či filmem s drogovou tématikou, si kladu tu stejnou otázku. Jak je to sakra možný? Děti ze stanice ZOO jsou surovým svědectvím dítěte, které se dostalo do temného světa dospělých, a to tou nejhorší představitelnou formou. Neméně sugestivní je i film, natočený podle této knihy. EDIT: Přečteno znovu, zážitek zůstal i s přibývajícími léty (myslím tím svými) stále stejný. Povinná četba pro všechny od 12 let.

6 16.02.2018

Absolutní doják. Víc slov netřeba..

4 16.02.2018

Knížku jsem četla na dovolené, takže jsem ji věnovala v podstatě jedno krásné odpoledne na pláži. Čtivá velice, její velká chyba je to, že je krátká. Erotikon vás ani na chvíli nenudí, nemáte tendenci přeskakovat řádky. Podle svého obsahu by se spíš měla jmenovat Velký pražský erotikon - dozvíte se opravdu spoustu věcí :D. To ale rozhodně neznamená, že by kniha neoplývala skvělým příběhem. Celý děj je uvěřitelný, přirozeně plynoucí a vám na konci přijde, že si takové věci nejde snad ani vymyslet.
Moc se těším na další knihy od Patrika Hartla a doufám, že budou alespoň z části tak dobré jako Erotikon.

6 16.02.2018

K prvnímu dílu jsem se dostala bohužel až poté, co jsem viděla první film. Ten se mi moc líbil, ale hodně mi utnul představivost o tom, jak jednotlivé postavy vypadají a jak vystupují. Při čtení jsem tedy pořád viděla Kirsten jako Bellu, samozřejmě s lepší mimikou a mnohem krásnější. Stejně tak mám Edwarda spojeného s Robertem Pattinsonem (opět jsem si ho při čtení upravila k obrazu svému - ale to základní zůstalo).
Celá sága je úžasně čtivá, romantická, chvílemi je snaží o temné zápletky, umí být napínavá. Rozhodně stojí za přečtení, i když uznávám, že muže asi moc bavit nebude. Bavit ale bude každou nenapravitelnou romantičku, a to bez ohledu na věk (moje máma ságu miluje).

3 16.02.2018