e.s.e.t. komentáře u knih
Posloucháno jako audiokniha. Skvěle načteno, mráz mi běhal po zádech, mělo to spád, bylo to něco "jiného".
Absolutní must read pro všechny fanoušky true crime.
Čtivě popsaný osud zrůdy Čikatila i geroje vyšetřovale Kostojeva, neúplatného muže se smyslem pro spravedlnost - což bylo v dobách SSSR a troufám si říct i současné Ruské federace obtížnou vlastností.
Společně s osudy hlavní postav jsem se seznámila i se základy fungování sovětské prokuratury, osudu Ingušské menšiny, jejich odsunu, atp.
Plusem je forma knihy, psané spíše formou beletrického příběhu, než odborné literatury.
6. díl vyprávění o Marii III. Kostkové z Kostky bylo dle mého názoru důstojným zakončením celé série. Bavila jsem se moc, místy i nahlas, vtipností se pan kastelán vrátil do dob počátku série. Konec byl možná malinko uspěchaný a stejně jako jiní tady, bych klidně "vypustila" Josefovy povídky.
O čem jsem se ale chtěla zmínit, je naprosto neskutečné množství uvozovek! A to nemyslím ty, které obsahují přímou řeč! V celé knize jich je, podle mě, snad víc než teček :D. Maličko mě to chvilkama unavovalo, ale zase na druhé straně v těch uvozovkách byly dost často úžasné perly, které mě opravdu velice bavily.
Předně podotýkám, že komentář píšu delší dobu po přečtení.
Prozatím můj rozhodně nejoblíbenější díl série o Robertu Hunterovi. Zloba je plná neskutečných zvratů, obratů, wtf momentů, napětí, smutku a pocit z této knihy ve mě zůstává ještě dlouhou dobu od jeho přečtení.
Carter je prostě pašák :)
Tom Felton by měl rozhodně psát víc. Svůj vlastní příběh odvyprávěl s lehkostí, grácií a neskutečnou pokorou. V knize nás s sebou vzal domů, na konkurzy, natáčení i na temnější místa své historie. Díky za to! A taky rozhodně nepřeskočte předmluvu, kterou mu napsala Emma Watson - stojí za to :)
Díky oběma pánům za tenhle obří rozhovor. Možná jsem malinko neobjektivní, protože totálně miluju true crime (poslouchám asi 5 různých podcastů, miluju Netflixovské dokumenty a nově čtu i knihy, které se u nás konečně začínají vydávat) a taky miluju seriálového Tomáše Kozáka a celé jeho 1. oddělení. A co může být lepší, než když reálný Tomáš Kozák vypráví o svém životě, práci, díle. Žádnou jinou knihu od pana Moravce jsem nečetla - jednoduše mě to moc nezajímalo. Teď ale o předchozích rozhovorech přemýšlím, protože se ptá inteligentně, rozumně a s neskutečným zaujetím.
Moje úplně 1. dílo od Collen Hoover - nevím jak to je možné, ale ještě v listopadu jsem nevěděla, že někdo takový existuje (asi bych si měla pořídit TikTok :D).
Oka zpět k tématu - Odvrácená tvář lásky, alespoň podle mě, není jen prvoplánová romantická slaďárna. Jasně, čekejte určitě spoustu fyzické lásky, ale kromě toho taky skvělou zápletku a neskutečnej konec, SPOILER, který jsem neskutečně obrečela.
Prostě mě to dostalo a já tak sháním všechny další knihy, co autorka naspala..
Červená knihovna, na dovolenou ideální.
Trošku mě překvapilo, že kapitoly z pohledu Poppy jsou psány v ich formě, kdežto ty Raynovy v er formě, to jsem v žádné jiné knize nezažila.
Neskutečná záležitost!
Moc jsem si pohled autorky na celý příběh jednoho z nejhorších (a bezpochyby nejodpornějších) monster naší doby užila.
Žánr true crime mě “bere” už dlouhou dobu a já jsem tak byla u vytržení, když jsem zjistila, že je tohle dílo konečně vydané i v ČR.
Nevím do jak veliké míry bude tahle kniha vhodná i pro lidi postižené méně, než jsem já, ale řekla bych, že je vhodná i pro ty, kdo o Tedovi nikdy neslyšeli a o jeho odpornostech nic neví.
Kromě velice záživného způsobu, jimž je příběh veden se mi i moc líbí důraz kladený na oběti, který bývá často upozaděn. Jen je velká škoda, že o spoustě obětí, se pravdu nikdo nedozvíme…
Bylo to fajn čtení, které mě nalákalo i na další (minimálně jedno) pokračování.
Nesouhlasím asi s anotací - "Hrůzu nahánějící hororový román", řekla bych, že jsme maličko jinde. Nebo jsem už na to jen moc stará a přespříliš cynická :D Každopádně pro mě super změna v mé obvyklé četbě (i když, s přivřením očí, to můžeme klidně taky nazvat detektivkou). Kniha se mi četla jednoduše, rychle, což je v YA ceněné, protože nikdo přece nechce mladší čtenáře odradit složitým jazykem, překomplikovanými situacemi a zbytečným, sáhodlouhým popisování věcí, lidí a okolí.
Sečteno podtrženo - hezké 4*
První setkání s Lincolnem. Nebylo to rozhodně špatné čtení, ale ten hype okolo je asi moc velký a já tak měla obrovská očekávání. To ale neznamená, že s touto sérií nebudu pokračovat, jen to, že nemůžu dát 5, ale jen 4*z5
Romantika, vzrušení, jen ty dorty mě nějak nelákaly... další díl od Julie Caplin rozhodně nezklamal. Opět jsem dostal dávku rozmilosti a romantických “zápletek”. Už se chystám do Paříže... 5*z5
S Marií Kostkovou z Kostky po páte? Ano i ne. Děj i vtipnost autora byly rozhodně lepší než v případě vlny zločinnosti, ale s tím (ne)rozsahem, to pan kastelán už trošku přehání, ne? Nebylo by lepší Aristokratku vydávat jako 20 stránkový komix ve čtvrtletním magazínu? Mě prostě strašně mrzí, že jsme čekali 2 roky na knížku, která nemá ani 200 stránek a dějem se v životě Marie posouvá o přibližně 3 týdny, v nichž se nestane nic, co bylo v tomto díle zroveň dokončeno. Mám ale ráda paní Tichou, které si v 5. pokračování užijete odsyta a tak ani tuhle aristokratku nemůžu hodnoti hůř než 4*. Za rozsah ale dávám 2 a neodpustím si rétorickou otázku, zda to autor myslí vážně, nebo zda mám čekat, že jak to s Marií dopadne, se dozví až moje vnoučata kdž už budu pod drnem.
První Robert Hunter, kterému jsem musela ubrat jednu *. Konkretně za “pomalejší” rozjezd. Jakmile jsem se však dostala přes začátek, začal ten - mi už dobře známý - koncert speciálního detektiva/psychologa končící uspokojivým rozluštěním celého případu.
I přes mé nižší ohodnocení, i tento díl série můžu jenom doporučit.
Stejně jako první Robertův případ i tahle druhá Carterova symfonie hnusu je moc bezva. Děj odsýpá, všechny postavy a jejich životní osudy jsou uvěřitelné, skoro až mrazivě reálné. Za dva dny přečteno, přičemž mi to na konci bylo zase líto.
Rozhodně minimálně 5* z 5. A pokud máte možnost si Cartera přečíst, jděte do toho!
Trvalo mi dlouho, než jsem se k Robertu Hunterovi dostala. Jsem ale moc ráda, že se mi to nakonec poštěstilo. Někomu by u Cartera mohlo vadit, že se s tím rozhodně "nemaže" - je tam dost krve a podobných nechutností, ale to se o něm asi dočtete úplně všude...
Kniha se strašně dobře čte, děj není natahovaný, ale celou dobu skvěle odsýpá. Co se týče závěru - napadlo mě to už v průběhu čtení, ale pak jsem tu myšlenku zahnala a byla tak překvapená, z toho jak to dopadlo.
Přesně to, co jsem očekávala, jsem také dostala. Románek plný rádoby zvratů, kynutých sladkostí, kávy a skvěle popsaná Kodaň. Příjemná atmosféra po celou dobu čtení mi zvedala náladu. Myslím že jiný, než šťastný konec, nemůže nikdo očekávat. Rozhodně nebudu tvrdit, že se jedná o hodnotnou a nervy drásající literaturu, od které se nedokážete odtrhnout, ale ve svém žánru červené knihovny, se jedná o velice zdařilou knihu. Rozhodně se chystám i na další z "Romantických útěků" :)
Navím jestli je to tím, že jsem už “postižená” čtením severských detektivek, a nebo to bylo tak průhledné, ale přibližně od půlky jsem věděla, kdo je pachatelem. A to mě velice mrzelo.
S chutí si totiž užívám, hlavně v detektivkách, ten slavný WTF moment :)
Jinak se kniha četla lehce, hlavní postavy mi byly celkem sympatické a rozhodně v této serii budu pokračovat.
(SPOILER) Nestydím se za to, že mám ráda knihy, kde je hodně krve, sekery v hlavách a podobně. Stejně tak mám ráda takovou tu lehce dusivou atmosféru, která Vám nedá a musíte číst "už jenom jednu kapitolu! víc ne!".
Kaštánek splňuje tu klasickou severskou linku úchylností, které se protínají celým dějem, totálně zavrženíhodné chování se k dětem, bylo v tomto případě možná už moc. Ve výsledku to ale nevadilo. O tom kdo je vrah jsem měla svoji teorii, ale ta se nakonec nepotvrdila. To beru vždycky jako dobré znamení, že mě autor dokázal obelhat a udělat tak příběh ještě o něco zajímavějším.
Co se týče pokračování, dá se s ním asi počítat, ale nemám ten trýznivý pocit, že bych potřebovala vědět jak to dopadne, za což autorovi moc děkuji :)
Ve výsledku dávám 4*z 5, protože i přes dobrou zápletku, zpracování, příběh i severského ducha se nevyrovnává dokonalosti Larse Keplera.
Jak já jsem se na Zrcadlového muže těšila!! Slibovala jsem si, že si budu knížku šetřit. No snaha byla - čtení mi nezabralo jen 1 den, ale natáhla jsme ho na 2 a půl (a to jen proto, že musím chodit do práce :D)
Vždycky když si užívám naprosto neskutečným způsobem díla Larse Keplera, vzpomenu si sama na sebe před necelým rokem: "Severský detektivky mě nebaví, je to nuda a severští autoři, jsou totálně úchylní!".
O tom, co mě baví nebo nebaví, jsem se asi nemohla víc mýlit (i když třeba Nesbo - ten mě pořád nebere). Co se však týče určité dávky )úchylnosti, tam zapadají i Lars Kepler.
Zrcadlový muž má všechno co od něj lehce hysterická fanynka Larse Keplera může čekat. Joonu Linnu - nejlepšího finského vyšetřovatele žijícího ve Švédsku, "kulervoucí" atmosféru, která Vás straší před spaním, neuvěřitelnej ale veskrze logickej twist, úchylnýho úchyláka, kterej dělá tak úchylný věci, že se Vám zvedá kufr a závěrečnou úlevu doprovázenou tím obvyklým "Sakra!! Já chci další díl! Nejlíp hned"
Na konec snad jenom dodám, že dávám obvyklých 10* z 5 a závidím Vám, co jste Zrcadlového muže ještě nečetli.