e.s.e.t. komentáře u knih

(SPOILER) ASI SPOILER ?!
Na rozdíl od jiných čtenářů mi vážně vůbec nevadí, že je je občas něco přitažené za vlasy, a to včetně skoro nadpřirozených schopností hlavního padoucha. Nemyslím si, že by Lars Kepler popisoval(i) v předchozích dílech série Sagu (přeci jen - nadpozemsky krásná, extrémně chytrá, mistryně v boxu, která jezdí na motorce a za ní vlají její dokonalé blond vlasy??) a vlastně ani Joonu čistě realisticky. Je to knížka! Beletrie! Ne literatura faktu - a z toho důvodu nevidím žádný problém v tom, když si občas trošku "zapřehání".
Pro mě to zatím funguje víc než dobře, stále mám pořádnou husí kůži, nervy na dranc se závěrečným vydechnutím. Nemůžu se dočkat podzimního pokračování. Ještě pořád jasných 5*/5

10 05.08.2020

Petra Dvořáková vážně umí. Umí stvořit neuvěřitelně uvěřitelný příběh, který na Vás zapůsobí a který Vám na dlouhou dobu zůstane v hlavě. Vrány jsou hluboká depka, je Vám z toho všeho smutno a přesto si tuhle krátkou a nesmírně intenzivní jízdu hrozně užijete. Pokud si něco z roku 2020 přečíst, tak rozhodně Vrány. 6* z 5

8 30.07.2020

**********SPOILERY************:
Výborný antihrdina, kterého jsem vážně neměla ráda. Vlastně podle mě stvořila autorka přehlídku totálních antihrdinů, které jsem neměla ráda, ale o to víc, mě zajímalo, jak se zachovají v různých situacích. Petra Dvořáková však rozhodě stvořila velice reálné postavy v reálných situacích. Stejně tak mrazivým způsobem popsala situaci českého zdravotnictví. Výborná kniha, jak je už u autorky zvykem, 5* bez diskuze.

13 24.02.2020

Naprosto neuvěřitelná záležitost!! S každou přečtenou knihou se stávám větším a větším fanouškem Larse Keplera a o něco více hysterickou příznivkyní úžasného Joona Linny. Knihy čtu popořadě, takže mi zbývají ještě 3, ale stejně si je budu muset pošetřit, protože je to vážně totálně bomba! Směju se sama sobě, když jsem před čtením Hypnotizéra říkala, že nemám ráda severskou krimi, minimálně Larse Keplera, totiž fakt zbožnuju! Písečný muž zatím rozhodně nejděsivější (aspoň mi to dýl vydrželo, protože jsem nemohla číst sama doma :D), a taky nejnapínavější. Jasných 5*, ale ráda bych dala víc, kdyby to šlo...

7 03.02.2020

Kouzelné, milé, originální!

3 28.01.2020

Wow, wow, wow!! Jednoduše pecka!! Z hypnotizéra jsem vážně nadšená a mrzí mě, že má jenom 543 stran. Než jsem se do čtení dala, tak jsem se fakt bála, že to nebude nic pro mě. Hledala jsem thriller a když jsem si přečetla, že "hlavní" postavou je detektiv, tak si říkám - tak to bude zádrhel, protože detektivky, tě nebaví.. a zvlášť ty severský.. chyba lávky!! Hypnotizér mě rozhodně nalákal na další díla Lars Keplera, doufám, že i ty se manželům povedly.

3 17.01.2020

Já vlastně ani nevím, co si o knize mám myslet. Knihu jsem přečetla, ale některé pasáže "autorovy mysli" mi byly natolik nepříjemné, že jsem je prostě a jednoduše musela přeskočit.
Srovnání s úspěšným Vejdělkovým filmem se člověk asi nevyhne, ale podle mě není úplně na místě. Film je čistokrevná, místy cynická, komedie. Kniha je naproti tomu komediální opravdu jen místy. Podstatná část příběhu je vážnou sondou do myslí a životů, poměrně hluboce nefunkčních jedinců. Dávám 3*

2 12.09.2019

Všechno už bylo řečeno, souhlasím s předchozími komentáři. Knížku sem přečetla za den, není to náročné čtení. Neuvěřitelně mě štvalo, že nebyl děj uspořádaný chronologicky, dokonce se i některé události opakovaly na různých místech a člověk pak nevěděl, kdy se to vlastně stalo. Osobně vnímám tohle dílo jako částečnou "pohádku", a to i proto, že Christiane jednou řekne, jak neumí lhát, že to na ní vždycky a všude šlo poznat a za pár stránek povídá o tom, jak se skvěle vylhala z toho a toho. Nevěřím také všem povídačkám o slavných lidech a jejích opakovaných setkáních s Davidem Bowiem a dalšími, zároveň jí to ale nemám za zlé, prostě to beru jako přikrášlený příběh jednoho dost hnusného života. Snad je alespoň, společně s dětmi od stanice ZOO, tahle kniha odstrašujícím příkladem pro všechny, kdo by snad měli pocit, že je super nápad "zkoušet" některé z tvrdých drog.
Pozn. text končí na straně 273 (netuším kde při evidenci knihy přišli na 296) a lze tak zařadit do čtenářské výzvy 2019 - kniha co má lichý počet stran.

5 11.07.2019

To o co se Radka Třeštíková pokoušela ve Veselí (a nevyšlo jí to) se dokonale podařilo Petře Dvořákové v Dědině. Dílo opravdu vnímám jako beletristickou sondu do života dědiny na Vysočině. Nic nechybí, nic nepřebývá, všechny části se krásně propojují. Velká spokojenost. 5*

6 19.02.2019

V knize nechyběla němčina, zápas, internátní škola, pobyt studenta ve Vídni, intimnosti vyhnané do extrému ani žádná z dalších poznávacích znamení Johna Irvinga. V jedné osobě je zajímavým pokusem o sondu do minoritní LGBT(N) skupiny. Stejně jako snad ve všech Irvingových dílech, i tady byla spousta kousků mozaiky příběhu dost přitažená za vlasy, ale to já mám na jeho knihách právě ráda. V jedné osobě bylo přesně takové dílo jaké jsem očekávala, možná jen o půl hvězdičky horší - 4,5* - a už se těším na Irvingovy další.

3 19.02.2019

Koupila jsem si Hartla, očekávala Hartla a přečetla a užila si Hartla. Nejlepší víkend je opět typickou Hartlovinou - oddychovou a ne nijak vrcholnou literaturou. Čte se jednoduše, nenáročně - jen chvíli trvá udělat si v postavách pořádek (máte tam figur jak na Orloji), což ale taky považuji za jev pro Patrika Hartla běžný, kdy mi to ani nevadí. Těším se na další dílo!! 4,5*

6 04.01.2019

Rozhodně prozatím nejlepší dílo Radky Třeštíkové. Bavilo mě nářečí, můj oblíbený folklorní jev. Co mě na knize opět velice mrzí je to, že jí chybí konec. Na to si ale člověk u autorky prostě musí zvyknout... 3,5*

1 04.01.2019

Bez nucení přiznávám, že jsem tuhle povídku (nedá se podle mě považovat za knihu) přečetla jen kvůli výzvě. Nebyla jsem z toho nadšená, ale přišlo mi to jako taková ta pohádka, co z Vás v osmi letech udělá uzlíček nervů, protože to je vlastně horor, co se za pohádku vydává. Nebo to je naopak? Žádné skryté poselství jsem bohužel nenašla, tedy nejspíš jsem toto dílo nepochopila. Třeba někdy v budoucnu.

3 02.08.2018

Nemyslím si, že mi kniha nijak zvlášť zůstane v paměti, i přestože jsem ji přečetla velice rychle (asi je to i tím, že není příliš dlouhá). Jedná se o odychovku, jakých je teď plná databáze, od dalších "ženských thrillerů" se nijak zvlášť neliší, přesto mě trochu zklamal úplný konec - poslední strana pro mě byla zbytečná a dost přitažená za vlasy. 3,5*

2 02.08.2018

Hříšné odstíny vášně. Proč? Proč? Proč? Proč sakra tahle mini série musí mít tak hloupý název? Celou dobu jsem na otázku - jé co čteš? odpovídala - ale takovou slaďárnu - a modlila sem se aby se nikdo nezeptal jak se to jmenuje. Toliko můj prvotní výlev pro začátek, za nějž se omlouvám.
Stejně jako ostatní zmíním srovnání s 50 odstíny. Christian Grey a Gabriel Emmerson jsou oba starší a výrazně prachatější než jejich ženské protějšky - které jsou navíc naprosto nezkušené v oblasti intimních radovánek. Oba pánové mají nepěknou minulost a sem tam se chovají jako kreténi. Stejně tak obě dámy řeší naprosto nepodstatné záležitosti, jako by se jednalo o konec světa. Tím nám ale veškerá podobnost končí.
Nebudu zastírat - jsem "romantická" duše lačnící po věčné, dokonalé, sexuální, naplněné lásce. Neříkám, že jsem nespokojená se svým životem (je to přesně naopak), ale přeci jen - v knížce to je vždycky hezčí.
Celá série se mi četla příjemně, ale bezpochyby nejvíc se mi líbil první díl. Jakmile ale začněte, musíte se dočíst až do konce.
I přesto jsem se nemohla zbavit pocitu, že je mi zase 13 a čtu fanfiction ze světa Harryho Pottera s klasickým charakterovým složením Marry Sue a profesor Snape, který její láskou z nechutného mastňáckého podivína, vykvete ve svalnatého prince na černém koni se sexy zachmuřeným výrazem v obličeji. Možná se jedná i o chybu překladu, každopádně mi přišlo, že je v knize používán zbytečně primitivní jazyk, s výjimkou "odborných" textů, úryvků z básní a podobně. Kdo očekává kvalitní literaturu, měl by asi od této série utíkat mílovými kroky, koho ale baví "koukat" do cizí hlavy a především ložnice, toho může Gabriel s Julii bavit. Celá série 3,5*/5, 1. díl 4*/5.

2 12.07.2018

Fajn oddychová pohoda. Žádná hodnotná literatura, ale čte se moc dobře! Opět mě přesvědčila, že jedna z nejlepších věcí, co se ženské může stát, je mít 4% kamaráda :) 3,5*

02.07.2018

Podle mě záležitost na jedno odpoledne, co se dobře a nenáročně čte, každopádně se nejedená o žádné úžasné veledílo. Prostě normální, příjemný klasický průměr. Možná je ta průměrnost způsobená i tím, že se s podobnými knihami v poslední době roztrhl pytel (za což jsem ráda), tato konkrétní však nad ostatními rozhodně nevyčnívá. 3,5*

3 02.07.2018

Je pravda, že si mi tato kniha četla velice snadno - nevydržela mi déle jak 3 dny. Příběh je promyšlený, překvapivý, mrazivý a kniha Vás rozhodně vtáhne do děje. Příjemný bonusem pro některé z Vás může být možnost knihu zařadit do Čtenářské výzvy, jako knihu od více autorů.

6 31.05.2018

Asi se nikdy nepoučím!! Nedokážu si odpustit číst knihy Frederika Backmana v šalině, vlaku nebo na jiném místě, kde jsou i cizí lidi. Potom vždycky vypadám jako magor nebo žena procházející nejtěžším obdobím života... Prostě vždycky brečím! A ne jednou, na konci, jako každej normální člověk. U Backmana brečím snad podle počtu kapitol - nebo možná vlastně taky jednou - od začátku do konce. Určitě Vám před touto knihou doporučuji přečíst si i předchozí Backmanovo dílo - Babička pozdravuje a omlouvá se. Právě tam se objevuje poprvé Britt-Marie, ta babizna hašteřivá, kterou budete ze začátku nenávidět. Dejte jí ale šanci, nejspíš si ji vážně zaslouží.

10 31.05.2018

Je to už asi týden, co jsem dočetla (pro mě) v pořadí 3. knihu od Frederika Backmana, a teprve teď jsem se odhodlala ji i ohodnotit. Mým favoritem je stále Ove, ale na paty mu nesmírně šlape i tahle roztodivná, fantastická a svérázná "verze Babičky". Sama jsem byla dost mudrlantské dítě, takže se mi líbí jaká je Elsa. Její rodiče jsou samozřejmě příšerní a jediný kdo jí rozumí (alespoň částečně) je její babička. Rozhodně si myslím, že je na místě, každého kdo se na knížku chystá číst, upozornit - budete brečet. Nebude to jednou. Pokud brečet nebudete, tak vás poznat nechci, jste divní.. Samozřejmě nic ve zlém (byl to spíš pokus o vtip), každý to může mít jinak. Já to ale mám tak, že Backman mě rozbrečí vždycky, hodně, na dlouho a urputně. S čím bych si ještě dovolila vyjádřit nesouhlas, je žánr pod kterým je knížka tady na KD zařazená. Nemyslím si, že by to byla kniha pro děti a mládež, je to knížka pro úplně každého. Dávám jí 4,5* (jen kvůli Ovemu, který byl ještě lepší).

8 15.05.2018