Eduarda komentáře u knih
Na mě ty díly s Alex Thorneovou prostě nefungují a to ostatní to nezachránilo. Na náhody, co nedávají logiku, naředěné rozplizlým dějem, nejsem... Další ale jasně nevynechám.
Zatím nejpovedenější v sérii... paradoxně i proto, že je vlastně trochu jiná. Nefunguje klasická chemie s týmem, na které to v předchozích dílech hodně stálo, o to zajímavější je ale (ne)fungování s novou postavou Travise. Rozhodně vzestupná tendence.
Ani dlouho po přečtení nedokážu popsat pocity, které ve mně skvěle napsaná Houbařka nechala... Kombinace zmaru, vzteku, naděje, soucitu, optimismu, který se v rámci dvou vět mění v totální deziluzi. Strašně dlouho jsem takhle silně nepřála románové postavě, aby se její život v lepší obrátil... a dlouho jsem taky usilovně nemyslela na to, jak to asi celé ve světě "po poslední stránce" dopadne.
Jestli on téhle sérii nezačíná trochu padat řetěz... Nemám ráda tlačení na pilu, vyloženou nepravděpodobnost - a jak tu mnohokrát zaznělo, překombinovanost. Taky nesmrtelné hrdiny... ale na to jsme v případě Davida Rakera (a teď evidentně i dalších postav) tak nějak zvyklí.
Tak co ten osud, existuje? Je všechno předem nalinkované? Můžeme to ovlivnit? Chytrý, neprvoplánový román s mnoha rovinami, který se dá číst v každém věku a každému tedy dá přesně, co zvládne. Filosofii navzdory mi v hlavě zůstává ta nejjednodušší linka - tajemná podoba imaginárního světa karet, trpaslíků a purpurové limonády. Nelineární běh času pro mě byl v tomto případě matoucí a postava matky by stála taky za trochu víc literární práce... ale co už, v celkovém kontextu to jsou detaily.
Je to sympaťák s názorem, nekonformní důvěřivec, trochu "autista"... Za mě slušný koktejl ingrediencí pro neokoukanou hlavní postavu. Vyšeřování jakoby v pozadí, sfouknuté na pár stránkách (ne, detektivka to fakt není), story...no...hm... přesto mě absence žánru vlastně neruší. Je to Mayovka bez Maye - ale bez pokusu kopírovat. Jsem překvapená a příběh, jak je rozehraný, má pro mě hodně tajemství a hlavně potenciál. Jsem zvědavá, kam se vyvine...
Fascinující prostředí i myšlenka, výborná tajemná linka Hanuše Nápravníka. Dílko navíc extrémně zábavné tím, že nutí čtenáře stále znovu a znovu až nutkavě pokoušet se zasadit Prašinu do pražských reálií...a ještě zábavnější tím, že každý tento pokus selže. Na druhou stranu nedotažené v logice a ve vykreslení jednotlivých postav (pokud chci pěti slovy popsat hlavní hrdiny, nejde to - anebo to jsou protichůdná adjektiva). Pasáže, kde nikdo nikam neběhá, aby pohledal (když už jsou, jsou balzámem). Dlouho jsem váhala - čtvrtou hvězdu dávám za "čtivost pro dospělé", kterou hodněkrát k Prašině připodobňované a (i mnou) tolik milované Foglarovky podle mě absoultně postrádají. Po dalším dílu sáhnu s radostí a všem (i přes výše zmíněné mouchy) doporučuju!
Mám slabost pro Kim - a tak všechno odpouštím. Se třemi hvězdami bych po dalším díle normálně nesáhla, ale Kim mě prostě baví. Navíc je to ideální série k rychlému a povrchnímu čtení...a i to občas prostě potřebuju.
Opakovaně tu zaznívá srovnání s Medvědínem – osobně vůbec nechápu diametrálně odlišné hodnocení (Desátý kruh aktuálně 73%, Medvědín 90%). Za mě obojí nic moc a bohužel nevyužité dobré téma. Zápletka předvídatelná, vztahy v rodině nedotažené, postavy jednající bez hlubší motivace. Nápad s komiksem zajímavý, ale stejně u mě nefungoval. Škoda. Od další Piccoultové to ale rozhodně neodradí, mou úctu si získala už dávno.
Potvrzeno, je to definitivní – Backman není můj autor. Jednak mě to nebaví, za druhé mám pocit, že se mnou autor usilovně manipuluje. Předpoklad, že čtenář vyžaduje opakující se pseudofilozofující litanie a přehnané napětí, které ovšem nemá atmosféru při vyvrcholení, je zcela mylný. Příliš explicitní, málo k zamyšlení...ale opravdu jen to zpracování. Téma je to samozřejmě nesmírně důležité, jsem zvědavá na seriálové zpracování.
Šikmý kostel patří bezesporu k tomu nejlepšímu, co jsem letos četla. Neuvěřitelně zajímavě podaná historie regionu a vlastně i národa, která mi do této doby zůstala prakticky skrytá, se všemi jejími temnými stránkami i rozpory. Hltala jsem každý řádek, každý osud i myšlenku, zůstala celá řada otázek. Cestu k české beletrii si zatím spíš hledám, ale tahle kniha je jeden z velkých důvodů, proč v tom pokračovat.
Ne, prostě ne a ne. Druhý pokus s touhle sérií a poslední. Slátanina s divnomegahrdinou, u čtení se trápím a vlastně mě i vytáčí. Ve chvíli, kdy v tomto žánru existují desítky povedenějších sérií, nevidím jediný důvod, proč vybrat tuhle.
Moje první setkání s Petrou Dvořákovou, silné, emotivní, temné! Psychologie postav neuvěřitelná (pro depku ze čtení ovšem platí to samé adjektivum), Škoda, že to je jen novela a ne román...a taky škoda toho (na mě až příliš utnutého) konce. Ráda bych věděla, jak příběh téhle rodiny bude pokračovat, jak se její členové budou životními událostmi vyvíjet.
(SPOILER) Ten přesah z minulosti do současnosti mě baví, ta propojenost, to, že Reba není jen "příjemkyně" historie, ale má svůj život. Hvězdu dolů za pocit, který občas přišel... nevím, jak ho nazvat, aby to v kontextu té doby neznělo banálně nebo hrubě... snad jistá nepravděpodobnost akce a reakce - např. že se Tobias snaží vypátrat Elsie až po desítkách let (byť pokus o vysvětlení tam byl). Ale celkově, výborná kniha!
Celá série je vlastně průměr (upřímně, popište zápletku knihy za týden), že by ve mně zůstal nějaký dlouhodobý pocit, to fakt ne... Ale postava Kim mě baví a čtivost celé série jí posunuje v rámci žánru k tomu lepšímu. Takže po další oddychovce rozhodně sáhnu.
Nehodnotím, nebylo by to fér. Vůbec se to nepotkalo s mým očekáváním, pochopením ani momentálním rozpoložením. Tak jen malé varování - pokud nemáte filosoficko-hloubavé období (nebo přímo náturu), hodně času na úvahy, anebo čekáte děj, nechte jí na později...
Nikdy bych nevěřila, že po ní sáhnu, nikdy bych nevěřila, že jí neodložím, nikdy bych nevěřila, že jí dočtu a budu chtít víc. I přes občasné přeskakování mě totálně vtáhla do prostředí a do děje. Pro mě nepředstavuje jen příběh kurtizány - naopak pro mě je spíš příběhem o (ne)štěstí, (ne)citu a (ne)porozumění.
Překlad strašný, příběh slabý, postava detektivky Stoneové ale stojí za další díl. Trochu off topic, ale což - víc než kniha mě tentokrát zaujaly některé zdejší komentáře - automaticky spojovat sexuální orientaci autorky s charakterem hlavní postavy... no, jak to říct... čekala bych tady víc..
Druhé setkání s Rutou Sepetys...pro mě zase geniální! Poctivě odvyprávěné, nabité emocemi, místy hořké i vtipné zároveň, dojemné, silné. Jediné mínus je, že to nemá pokračování. Ten osud bych chtěla sledovat dál.
Jiné napětí než u Foglara (pro mě slabší), trochu jiná práce s postavami (při "dospělém" čtení stravitelnější), nejsem si jistá, jestli by Foglar (když už to tady tak porovnáváme) dovolil, ve vší úctě a respektu, takovéto zapojení žen a dalších neVontů. Ale Velínský není Foglar - a mě to baví!